Strach a nenávist v hotelu Babylon

Jako děsivá ozvěna šlépějí armády Dicka Cheneyho odrážející se od písků provincie Anbar představují nyní Islámský stát Iráku a al-Sham (ISIS) a jeho koalice ochotných (džihádistů, islamistů, ba’athistů a kmenových šejků) „osvoboditele“ iráckých sunitů z pařátů „ďábelské“ většinové šíitské vlády v Bagdádu.

Navíc ISIS také kontroluje PR válku. Zde džihádisté podrobně uvádí, jak bude jakýkoliv možný „kinetický“ krok Washingtonu interpretován jako nesvatá aliance mezi Říší a premiérem Nouri al-Malikim proti porobeným.

Ze sunitského pohledu to je: pryč s iráckým protiteroristickým zákonem; pryč s deba’athifikací (s důrazem na neo-ba’athistickou Jasyh Rijal al-Tariqa al-Naqshbandia – JRTN, vedenou bývalým Saddámovým předákem Izzatem Ibrahimem al-Douri); pryč s ministerstvem vnitra v Bagdádu pronásledujícím sunitské politiky; pryč s potlačováním protestů.

Zároveň jde o návrat USA podporované Sahwa (Synové Iráku) – která zuřivě bojovala proti Al-Kajdě v Iráku v r. 2007, matky ISIS – a o návrat různých šíitských bojůvek (Muqtada al-Sadr nejen odmítl novou vlnu amerických „vojenských poradců“ – tak začal Vietnam – ale také varoval, že jeho vlastní nasraní Muži v černém „otřesou základy“ bojů s ISIS). Doba před deseti lety je novou normou; opět to bude peklo bojůvek.

Mezopotámie, máme problém. Nao-ba’athisté chtějí pouze sekulární Irák řízený sunity, v Saddamově stylu (či spíše stylu bývalého miláčka neokonzervativců Ahmada Chalabiho). ISIS chce kalifát rozkládající se po celém Levantu, pod zákonem šaría. Něco se musí obětovat.

A tím obětovaným bude samotný irácký národ – zbalkanizován, sužovaný (zamýšlenými) dlouhými následky invaze z r. 2003 a okupace, bude nakonec jako kouzelným proutkem proměněn na Ústředí džihádu.

Je čas odplaty

„Strategií“ Obamovy vlády (pamatujete na „Nedělej stupidní píčovinu“, ukrajinskou strategii?) je zajistit změnu režimu al-Malikiho; nakonec měl špatný vkus, když odmítl nechat americké jednotky nadále okupovat Irák po ukončení lhůty r. 2012, a navíc má jeho vláda blízko k Teheránu.

Takže je to i odpověď na nyní již legendární otázku, jak je možné, že hustá síť amerických výzvědných satelitů nedokázala zachytit dlouhou kolonu Mužů v černém ISIS v jejich zářících bílých Toyotách Land Cruiser, překračující syrsko-iráckou hranici v pouštní pustině. Říkejme tomu Matka všech špionážních selhání (pamatujete na Sadamovy řeči o Matce všech bitev?).

Máme zde značkovou „odplatu“ Říše chaosu vůči Bagdádu, Teheránu a – proč ne – Moskvě (nakonec ruský prezident Vladimir Putin nabídl al-Malikimu plnou podporu v boji s džihádisty). Irák se náležitě prolíná s Ukrajinou. A co se týká odplaty, je – téměř – vše vysvětleno zde.

Co se týká východním pobřežím hlásaného mýtu – opět – o „hodných teroristech“ a „zlých teroristech“, oznámila tento týden Jabhat al-Nusra v Sýrii svoji věrnost ISIS. To znamená, že ISIS nyní prakticky ovládá obě strany hranice, v Albu Kamal v Sýrii a Al-Qaim v Iráku. A jako bonus ISIS a spříznění sunitští kmenoví šejkové také obklíčili USA vedený Camp Anaconda v Iráku a chystají se na dlouhodobé minometné hrátky. Poučí se „analytici“ východního pobřeží někdy?

Ona malá fikce známá jako Jordánsko – řízená králem Playstation, alias Abdullahem – bude zralá na převzetí, jakmile se fanatičtí salafisté ze Zarqa (rodného města Zarqawiho) zcela připojí k ISIS. Přidejte si tento kousek nemovitosti k zárodku levantského kalifátu a začneme mluvit o velkém byznysu – o možném začlenění velkých rafinérií.

„Nedělej stupidní píčovinu“ aplikováno na Sýrii a Irák znamená, že Obamova vláda (téměř) zarazila svoji politiku „Assad musí odejít“ pomocí ba’athistické vlády; plyne z toho, že Washington je spojencem ISIS v Sýrii, zatímco je (odhodlaným?) nepřítelem ISIS v Iráku. Assadovým „hříchem“ je, že je spojencem jak Teheránu (jako al-Maliki), tak, a to hlavně (z amerického pohledu), Hizballáhu. A nyní přichází poslední „stupidní píčovina“ Obamovy vlády – ve formě vyzbrojení „řádně prokádrovaných“ ozbrojenců v Sýrii.

Za dohledu na toto zrušení pochybného scénáře celé východní pobřeží, včetně Bílého domu, prodává iluzi, že si pečlivě promysleli, jestli jsou opravdu nebezpeční Muži v černém ve skutečnosti z ISIS – a co s nimi udělat.

Protože se jistá spolupráce Washingtonu a Teheránu proti ISIS stává evidentní, představuje to velký problém pro neúnavnou bandu „bombardujte Irán“ na východním pobřeží, jakož i pro stoupence tvrdé linie v Teheránu; nakonec ISIS vztyčil obrovskou geostrategickou bariéru mezi Iránem a Sýrii, ohrožující vztahy Teheránu s Hizballáhem.

Likudnici si ušoupají nohy, aby zabránili jakékoliv spolupráci. Ale to bude stejně jen detail. Bagdád může získat veškerou potřebnou pomoc od íránských zvláštních jednotek a milicí, jako těch Muqtadových. ISIS nemá dostatek lidí, nebo znalostí, aby obléhal Bagdád; jen lidé v Sadr City by je rozcupovali. A to nemluvím o útoku na Najaf a Karbalu, šíitská posvátná města, která jsou již nyní chráněna těžce vyzbrojenými lidovými brigádami.

Uvítá NATO Džihádistán?

Kirkuk je nyní pod praktickou kontrolou Kurdů. Jejich „přesun“ do Bagdádu bude silně problematický – a to je velký eufemismus. Kirkuk produkuje asi 670,000 barelů ropy denně. Až 300,000 barelů je vyváženo prostřednictvím ropovodu do Ceyhan v Turecku. Avšak v posledních několika týdnech proudilo pouhých 120,000 barelů.

Celková irácká produkce činí 3,3 milionu barelů denně – kdy převážná část produkce je soustředěna na jihu, kolem Basry. Neexistují žádné realistické důkazy, že by ISIS byl kdy schopen zmocnit se Basry.

Takže problémem zůstávají některé rafinerie na severu, jako ta v Baiji. Elitní irácké protiteroristické jednotky se s ním mohou vypořádat. Pokud by ISIS nějakou náhodou byl schopen zmocnit se určité části ropy a plynu – což je velké kdyby – radovat se z toho budou tutově spekulanti na trhu. A brzy by mohly tisíce příslušníků amerických zvláštních jednotek „zabezpečovat“ irácká ropná pole a Zelenou zónu v Bagdádu.

Assadova syrská armáda může přispět – a již přispívá – k bojům proti ISIS. Nakonec může být ISIS realisticky odražen syrskou armádou, elitními íránskými zvláštními jednotkami, šíitskými brigádami a ano – oněmi použitými (na momentce) bojovými letadly z Ruska a Běloruska.

ISIS Bagdád neobsadí. Ale jako šílený mutant ve fanatickém Sunistánu v hollywoodském stylu by mohl ještě více zešílet a pokusit se obsadit Ammán, Doha a dokonce i Riyadh.

Říše chaosu bude nadále sázet – na co jiného – na chaos. A jde si bez potíží za svým – od reálné možnosti konečného tlaku na Velký Kurdistán (v Sýrii, Iráku, Turecku a dokonce v Iránu), po sektářské peklo bojůvek v celém Iráku, Sýrii, Libanonu, Turecku a Jemenu. Nemluvě o možných dopadech v severní Africe, střední Asii a na severním Kavkazu.

Co udělá Hitlary Clinton, Hillarátor? V tomto případě si budeme muset počkat na začátek r. 2017. Vždy může vypustit další „přišli jsme, viděli jsme, zemřel“ a triumfálně zinscenovat druhý příchod do Levantu, jako Athéna s bezpilotními letouny nad hlavou zpívající Zapal mi.

Nakonec NATO Džihádistán neuvítá. Žádná „zodpovědnost chránit“ (R2P) Araby před zabíjením Araby. NATO se bude – radostně – „dívat“ od postranní čáry. Protože od severní Afriky, přes celý Střední východ, po Kavkaz a až po západní Čínu je názvem (ohnivé) hry udržet „euroasijský Balkán“ dr. Zbig Brzezinského v neustálém varu na pohřební hranici.