Výmluvná ilustrace skutečné povahy vztahu USA-EU

Transatlantické obchodní a investiční partnerství: jednání mezi Bruselem a Washingtonem

Následující informace se týkají způsobu, jakým je vyjednáváno TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství) mezi Bruselem a Washingtonem. Používáme výraz Brusel proto, že je skutečně vyjednáváno mezi Evropskou komisí a Spojenými státy a nikoliv mezi členskými státy a USA. Ty si v současné době vynucují utajování návrhů při vyjednávání před členskými státy, pod zástěrkou, že federální vláda Spojených států evropské návrhy neposkytuje vládám svých jednotlivých států.

Jediný způsob, jakým se Evropská komise podělila o tyto návrhy s členskými státy, byl nepřijatelný: prostřednictvím „dokumentů v záložních místnostech“, kde mohou jedinci procházet americké dokumenty, po zaplacení poplatku a za přísných omezení: žádné kopírování, fotografování, nebo psací potřeby nejsou v této místnosti povoleny. V této záložní místnosti mohou být pouze dva lidé najednou a po omezenou dobu.

Za těchto podmínek nebudou administrativní služby členských států schopny americké návrhy analyzovat: navzdory maximální snaze „prověřit“ dostupné informace, jedna vláda po druhé, zůstane přehlédnuto příliš mnoho slabých článků: nikdo není imunní vůči přehlédnutí nějakých důležitých řádků, umístěných na nejméně očekávaných místech, nebo účelově ukrytých, což může vést k závažným rizikům buď pro naše vývozní praktiky, nebo u dovozů.

Doposud se předpokládalo, že i když se jednotliví občané nemohou zúčastnit vyjednávacího procesu, zájmy každého členského státu by měly být bráněny prostřednictvím analytické práce dotyčného patřičného ministerstva. Nesmlouvavost USA u otázky důvěrnosti ponechává veškerá rozhodnutí na Evropské komisi; když se člověk podívá na výsledky v Kanadě, je to velmi znepokojivé.

Mimoto rozhodujícím argumentem je, že Spojené státy nepochopily strukturu Evropské unie: jak můžeme vyjednávat za takových podmínek, kdy nám vnucují svoji institucionální realitu?

Musíme uvědomit obecnou veřejnost o těchto procedurách vyjednávání, které jsou mnohem závažnější, než mandát neinformovat (který byl dojednán členskými státy po analýze službami jednotlivých států).

Evropané netuší, v jakém rozsahu jsou Spojenými státy kolonizováni, v přesném smyslu tohoto slova. Tyto informace by měly být šířeny co nejvíce, protože otvírají oči. I když je pravděpodobně již příliš pozdě…

Jean-Paul Baquiast