Džihádismus a ropný průmysl

Pro atlantistický tisk je Islámský stát Iráku a Levantu (ISIL), který právě napadl sever a západ Iráku, skupinou džihádistů vedenou jejich vírou, s koránem v jedné ruce a Kalašnikovem v druhé. Pro ty, kteří trpěli jejich řáděním, je to soukromá armáda žoldáků ze čtyř koutů Země řízená americkými, francouzskými a saudskými důstojníky – která rozděluje region, aby se umožnila jednodušší kontrola koloniálním mocnostem.

Pokud člověk bude vnímat ISIL jako ozbrojené věřící, nedokáže si představit temné materiální zájmy stojící za jejich útokem. Ale pokud připustíme, že tito kriminálníci manipulují náboženstvím, aby se získala iluze, že Alláh žehná jejich zločinům, musíme být ostražitější.

Zatímco roní krokodýlí slzy nad tisíci iráckých obětí této ofenzivy, zavrhuje atlantistický tisk důsledky tohoto nového konfliktu o cenu ropy. Během několika dní vzrostla cena barelu na 115 dolarů, tedy na úroveň ze září 2013. Trhy byly znepokojeny boji o rafinérii poblíž Tikritu. Ve skutečnosti tato rafinérie produkuje pouze pro místní spotřebu, kdy by mohlo rychle dojít palivo a elektřina. Rostoucí cena ropy není důsledkem přerušení irácké produkce, ale přerušením dodávek. Ta tudíž neporoste, protože trhy jsou v přebytku.

Saudská Arábie oznámila, že výrazně navýší svoji produkci, aby kompenzovala pokles dodávek, které jsou důsledkem zákazu prodeje ze strany ISIL. Ale experti jsou skeptičtí a poukazují na to, že Saudové nikdy neprodukovali více, než 10 milionů barelů denně.

Atlantistický tisk, který záštitu NATO popírá, poučně vysvětlil, že ISIL náhle zbohatl po dobytí ropných vrtů. Tomu tak bylo již v severní Sýrii, ale toho si nevšímal. Západní tisk se pokusil vypořádat s bojem mezi Frontou al-Nusra a Islámským emirátem jako s řevnivostí rozdmýchávanou „režimem“, kdy se usiluje o monopolizaci ropných vrtů.

Nicméně vzniká otázka, na kterou atlantistická média a Záliv stále nemají odpověď: jak mohou tito teroristé prodávat ropu na mezinárodním trhu tolik sledovaném Washingtonem? V březnu libyjští separatisté z Benghází ropu, které se zmocnili, prodat nedokázali. Americké námořnictvo zastavilo tanker Morning Glory a vrátilo ho do Libye (1).

Pokud jsou Fronta al-Nusra a ISIL schopny prodat ropu na mezinárodním trhu, jsou k tomu oprávněni Washingtonem a jsou napojeny na přední ropné společnosti.

Čirou náhodou se výroční světový kongres ropných společností konal od 15. do 19. června v Moskvě. Mysleli jsme si, že se tam bude mluvit o Ukrajině, ale projednával se tam Irák a Sýrie. Zjistilo se, že ropa ukradená Frontou al-Nusra v Sýrii je prodávána Exxon-Mobil (Rockefellerovou firmu, která vládne v Kataru), zatímco ropa ISIL je obsluhována Aramco (USA/Saudská Arábie). Povšimněte si, že během libyjského konfliktu NATO pověřilo Katar (tedy Exxon-Mobil), aby prodával ropu z „území osvobozených Al-Kajdou“.

Můžeme proto současné boje považovat, stejně jako všechny boje ve dvacátém století na Středním východě, za válku mezi ropnými společnostmi (2). Fakt, že ISIL je financován Aramco, dostatečně vysvětluje to, proč Saudská Arábie tvrdí, že je schopna kompenzovat pokles u irácké produkce: Saudové prostě jen oštemplují ukradené barely, aby je legalizovali.

Průlom ISIL mu umožňuje ovládat dva hlavní ropovody: jeden směřující do Banias zásobující Sýrii, druhý přepravující ropu do tureckého přístavu Ceyhan. Islámský emirát přerušil první, způsobil další výpadky elektřiny v Sýrii, ale kupodivu umožňuje fungování druhého ropovodu.

To proto, že tento ropovod je používán místní pro-izraelskou vládou Kurdistánu pro vývoz ropy, kterou právě ukradl v Kirkuku. Nicméně, jak jsem vysvětlil minulý týden (3), útok ISIL je koordinován s Kurdistánem, aby se Irák rozdělil na tři menší státy, podle mapy přetvářející „Velký Střední východ“ vypracované americkým vojenským vedením v r. 2001, kterého americká armáda v r. 2003 nedosáhla, ale senátor Joe Biden ji nechal schválit v kongresu v r. 2007 (4).

Kurdistán začal s vývozem ropy z Kirkuku přes ropovod kontrolovaný ISIL. Během několika dní byl schopen naplnit dva tankery v Ceyhan, pronajaté Palmali Shipping & Agency JSC, společností turecko-ázerbájdžánského miliardáře Mubarize Gurbanoglu. Nicméně poté, co Malikiho vláda, která nebyla Washingtonem svržena, vydala protestní nótu odsuzující tuto krádež, žádná ze společností obvykle pracujících v Kurdistánu (Chevron, Hess, Total) se koupit tuto ropu neodvážila. Když nedokázal najít kupce, vyhlásil Kurdistán svoji ochotu prodat náklad za poloviční cenu, za 57,5 dolarů za barel, zatímco ve svých čachrech dále pokračuje. Jsou plněny další dva tankery, vždy s požehnáním ISIL. Fakt, že čachry pokračují, ukazuje, že Kurdistán a ISIL jsou přesvědčeny, že se jim kupce najít podaří, což naznačuje, že mají podporu stejných států: Izraele a Saudské Arábie.

Možné rozdělení Iráku na tři části přerozdělí i ropné karty. Tváří v tvář průlomu ISIL všechny ropné společnosti snížili počet svých zaměstnanců. Některé více, než jiné: to je případ BP, Royal Dutsch Shell (která zaměstnává šejka Moaze al-Khatiba, geologa bývalého prezidenta Syrské národní koalice), Türkiye Petrolleri Anonim Ortakligi (TPAO) a čínských společností (PetroChina, Sinopec a CNOOC).

Takže poraženými jsou Britové, Turci a obzvláště Číňané, kteří byli zdaleka největší zákazníci Iráku. Vítězi jsou USA, Izrael a Saudská Arábie.

Tudíž s bojem o „skutečný islám“ to nesouvisí.

Poznámky:

1. Pentagon orders take over of "Morning Glory" in Mediterranean Sea, Voltaire Network, 17 March 2014.
2. Irak, les pages d’histoire effacées (Iraq, the pages of history erased), par Manlio Dinucci, Traduction Marie-Ange Patrizio, Il Manifesto, Réseau Voltaire, 18 juin 2014.
3. Washington Relaunches its Iraq Partition Project, by Thierry Meyssan, Translation Roger Lagassé, Voltaire Network, 19 June 2014.
4. La balkanisation de l’Irak (The Balkanization of Iraq), par Manlio Dinucci, Traduction Marie-Ange Patrizio, Il Manifesto, Réseau Voltaire, 17 juin 2014.