Washington v Kolumbii hlasuje pro kandidáta války

Vyhlídky na novou Santosovu politiku, která byla v minulosti bezpodmínečně podřízena příkazům z Washingtonu, nicméně přiměly Obamovu vládu provést revizi vlastní politiky ve vztahu ke Kolumbii. Vsadilo se na Oscara Zuluagu, kandidáta pravičáckého konzervativního hnutí Demokratické centrum a chráněnce bývalého prezidenta Alvaro Uribeho, stínového bosse kolumbijské drogové mafie a organizátora a iniciátora krajně pravičáckých polovojenských organizací.

Čas od času se v médiích objevovaly zprávy o jejich rozpuštění, spolu s historkami o tom, jak jejich vůdci byli odsouzeni za terorismus, ale nakonec se ukázalo, že většina bojeschopných polovojenských skupin nadále operuje. Jsou soustředěné na hranicích s Venezuelou a Ekvádorem a jejich střelci jsou používáni k provádění teroristických útoků v dalších zemích, včetně Brazílie, jejíž vládu Washington považuje za nepřátelskou, obzvláště od doby, kdy Dilma Rousseff požaduje jasnou veřejnou omluvu od Obamovy vlády za totální americkou elektronickou a lidskou špionáž v Brazílii, a začíná se distancovat od Říše, včetně sféry vojenské a technické spolupráce. V reakci na to používá Washington, jako obvykle, své agenty z „páté kolony“ a NGO k vedení proti-fotbalových protestů ohrožujících Světový pohár v Brazílii.

Přední venezuelský politik José Vicente Rangel nedávno uvedl, že USA zvýšily infiltraci polovojenských uskupení do oblastí na hranici s Venezuelou, aby tam „obhajovaly“ potřebu nasazení amerických ozbrojených sil a jejich nejbližších spojenců v zemi, „v souladu s mandátem OAS“. Zuluaga je považován za slibného hráče při naplňování tohoto cíle. Je silně kritický vůči mírovým rozhovorům se zástupci Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) a upřednostňuje jejich totální kapitulaci a jednostranné odzbrojení. Také se netají svým zuřivě kritickým přístupem k jakékoliv možnosti, jejíž součástí je účast levicových odbojářů v politickém životě země.

Během důvěrných setkání se zástupci amerického velvyslanectví v Bogotě Zuluaga zaručil další posilování spojeneckých vztahů Kolumbie s Amerikou. Věří, že regionální organizace, jako CELAC, UNASUR, ALBA, PETROCARIBE a další, které vylučují členství USA, nemají budoucnost. Podle jeho názoru implementace dohody o volném obchodu mezi Kolumbií a USA ukáže bratrským zemím směr, kterým by se měly vydat. Zuluaga také upřednostňuje zachování amerických vojenských základen na území Kolumbie, protože demontáž teroristických skupin FARC a ELN si bude vyžadovat mnoho času a úsilí, takže pomoc poradců z řad amerických tajných služeb bude klíčová. Zuluaga Washington ujistil, že bude prosazovat zkušenosti Kolumbie v boji s populistickými excesy v celém regionu, především pak s vlivem bolívarské revoluce v latinsko-amerických zemích…

Americký politolog James Petras píše: „Zvláštní jednotky a ideologové USA vstoupili do Kolumbie, aby tam rozvíjeli vojenské a polovojenské teroristické operace – jejichž cílem je primárně pronikání do politické opozice a sociálních hnutí občanské společnosti a jejich decimování, vraždění aktivistů a vůdců… Tisíce aktivistů, odborářů, lidsko-právních pracovníků a rolníků byly zavražděny, mučeny a uvězněny. „Kolumbijský systém“ (vládnutí) zkombinoval systematické používání polovojenských útvarů (eskader smrti) k likvidaci místních a regionálních odborů, rolnické opozice a lidového odboje s „vylidňováním venkova“ a vesnic sympatizantů vzbouřenců. Rozsáhlé pašování drog za miliardy dolarů a praní peněz vytvořily „finanční lepidlo“, které zacementovalo vztahy mezi oligarchy, politiky, bankéři a americkými proti-odbojovými poradci – což vytvořilo děsivý high-tech policejní stát.

Zástupci FARC pak oznámili jednostranné „zastavení útočných operací proti ozbrojeným silám a ekonomické infrastruktuře“ od 9. do 30. června: „Nikdy jsme neztratili naději, že takováto gesta budou oceněna… Věříme, že většina Kolumbijců je proti takové krvavé žlučovitosti (nepřátelské propagandy). V důsledku mírových snad by se Kolumbie mohla stát pozoruhodnou zemí. To je něco, co stojí za zamyšlení.“

Volební kampaň je doprovázena hojným množstvím usvědčujících informací. Aby pomohl svému chráněnci, obvinil Alvaro Uribe Santose z uzavření „neformálních dohod“ s vůdci FARC, aby upustili od tvrdého postoje u mnoha bodů projednávané agendy. Uribe však musel brzy od těchto obviňování upustit, kvůli nedostatku důkazů. S nemenší houževnatostí používá Uribe tezi, že partyzáni „vydělali“ miliardy dolarů na pomoci drogovým kartelům, vydírání a zastrašování. „Teroristé FARC mají údajně používat tyto peníze na platby odškodného všem obětím svých zločinů,“ prohlásil Uribe. „Ale na toto nikdy použity nebudou.“

Před prvním kolem voleb vypukl kolem Zuluagy skandál, jehož následky jsou nyní sotva tušitelné. Kolumbijské tajné služby odhalily profesionálního hackera Andrese Sepulvedu, který prováděl rozsáhlé šmírování mírových procesů mezi zástupci Santose a delegáty FARC v Havaně. Kancelář veřejného prokurátora autentičnost videa, na kterém je setkání mezi Zuluagou a hackerem, potvrdila. Nejdříve Zuluaga prohlásil, že video je montáž, pak začal předkládat další vysvětlení. Postava Sepulvedy, který se ukázal být tím, kdo kontaktoval zástupce kolumbijské tajné služby, vyvolává řadu otázek. Byl prakticky šéfem mezinárodní hackerské skupiny, jejíž aktivity poměrně dlouho nebudily zájem ani kolumbijských tajných služeb, ani, což je důležitější, amerických tajných služeb, které kontrolují kolumbijský radio-elektronický prostor tím nejkomplexnějším způsobem.

Během prohledávání Sepulvedovy kanceláře byly objeveny materiály důvěrné povahy o latinsko-amerických zemích, které Washington považuje za „nepřátelské“. Některé materiály neměly hackerský původ – ofocené dokumenty obdržel prostřednictvím operací v různých zemích. Jinými slovy, dosti vlivná tajná služba (evidentně ne kolumbijská) používala Sepulvedu v kybernetické válce. Konkrétně vyšlo najevo, že Sepulveda zveřejnil na internetu materiály „černé propagandy“ o vůdcích Venezuely, Ekvádoru, Nikaragui a Brazílie. To mohl dělat pouze v zájmu USA. Shromažďování informací o vyjednávacím procesu v Havaně bylo prováděno z pověření klientů z amerického velvyslanectví a Sepulveda pak předal některé získané „inkriminující“ materiály prezidentskému kandidátovi Zuluagovi.

Santos zasáhl do této pro něj nepřátelské kombinace včas a Sepulveda a jeho komplici odevzdávají důkazy. Hlavní hádankou nyní je, jestli se Santos rozhodne ve svém příběhu odhalit neblahý americký stín.