EU ztrácí ruský plyn z východní Sibiře ve prospěch Číny – historické selhání

Souhlasíte, že je to historický průlom, nebo jsou tyto zprávy poněkud přehnané?

Je to historickým selháním EU, a částečně také USA, protože ztratit ruský východosibiřský plyn ve prospěch Číny je historickým selháním. EU věděla, že Putin pojede do Číny. Takže místo aby bojovali o ruský plyn, který je pro evropskou ekonomiku velmi důležitý, vytvořili konflikt z ničeho, z přání pana Janukoviče odložit podpis asociační dohody s EU.

A nyní to vypadá, že východosibiřský plyn je pro Evropu ztracen. Pokud by vztahy mezi Ruskem a EU byly dobré, bylo by mnohem levnější přepravovat tento plyn do Evropy, protože historicky je ruská exportní infrastruktura uzpůsobena Evropě. Místo toho si dokázali Rusko rozkmotřit a navzdory dosti nízké ceně, kterou Čína nabídla původně, Rusko přesto dokázalo tento obchod zaháčkovat.

Očividně bylo nyní důležité ho podepsat z politických důvodů. To je důvod, proč byl tento obchod dokončen ve 4 hodiny ráno. A obávám se, že tento plyn je ztracen rovněž pro Japonsko a USA, protože to vypadá, že většina plynu dostupného na ruských východosibiřských polích je již nekontrahována Čínou.

Můžeme také říct, že Rusko přišlo o peníze, aby získalo určitý politický prospěch?

To závisí na tom, co rozumíte pod penězi. Je celkem jasné, že když jistý subjekt, v tomto případě EU, po desítky let mluví o potřebě kupovat váš plyn…

Ale oni tak stále činí.

Činí tak proto, že se bez tohoto plynu nemohou v tuto chvíli obejít. Ale postavme se k tomu čelem. Četl jsem evropské noviny po 25 let a nejméně 18 let jsem čítal o nejlepších způsobech, jak poškodit Rusko tím, že se nebude kupovat jeho plyn. Takže když máte tuto situaci, je celkem přirozené, že hledáte alternativního zákazníka. A v tomto smyslu si myslím, že si Rusko kupuje bezpečnost.

Na druhou stranu nevidím žádný objektivní důvod, proč by Evropa potřebovala vytvořit tento druh situace. Kulturně, politicky a dokonce i spirituálně by Rusko mohlo mít mnohem bližší vztahy se západní Evropou a střední Evropou, než s Čínou. Rusko je stále součástí Evropy, ať lháři v západním tisku říkají cokoliv. A infrastruktura byla tradičně vázána k Evropě, od dob Petra velikého, či možná ještě předtím.

Takže v podstatě Evropa dokázala prohrát, přestože měla v rukou všechny trumfy. To je historický neúspěch.

Ačkoliv jste řekl, že Evropa ztratila ruský plyn, nemohu pochopit, proč je ztracen, neboť nemáme ho v tuto chvíli dost pro všechny? Proč mluvíme o jeho ztrátě?

Protože Evropa bude potřebovat v budoucnu stále více plynu. Mohou získat nějaký plyn od USA. USA těží plyn frakováním, ale nikdo nezná všechna nebezpečí související s frakováním. Možná, že to bude zaraženo z ekologických důvodů.

Evropa se v tuto chvíli o ekologii velmi zajímá. Chtějí se zbavit jaderné energetiky, aspoň v Německu. Takže mohou v budoucnu potřebovat plyn. Takže pokud by prováděli jinou politiku, mohli by snadno Rusko přimět, aby je používalo jako jedinou destinaci. A oni to neudělali.

A další věcí, která pravděpodobně vstoupí do učebnic diplomacie jako obrovská pitomost, byly fackovací sankce vůči šéfovi největší ruské ropné a plynárenské společnosti Igoru Sečinovi, jen pár týdnů předtím, než odjel do Číny.

Takže načasování bylo trochu špatné.

Ne trochu, ale myslím, že je to v historii bezprecedentní. A také to, když pan Obama jezdil po Pacifiku a ujišťoval všechny nepřátele Číny, od Filipín po Japonsko, v předvečer Putinovy návštěvy Pekingu. Tím Obama jaksi dotlačil Čínu k Rusku.

A obráceně.

A Obama vytvořil jedinečnou situaci. Obvykle chce v tomto trojúhelníku – USA, Čína a Rusko – každý z pólů, aby se zbývající dva hádaly, a zároveň každý pól chce s těmi ostatními spolupracovat.

Aby se udržela určitá rovnováha.

Přesně! Takže Richard Nixon dokázal uzavřít obchod se stalinistickým vůdcem Mao C’Tungem, a v té době to bylo jaksi Rusko proti Číně a USA. Pan Obama dokázal opak během jednoho týdne. Nyní jsou to Rusko a Čína proti USA. Obrovský idiotismus americké zahraniční politiky.