Homs dobyt zpět, vítězství Assada blíže, než když předtím

Dvě armádní brigády, které osvobodily město, mají být redislokovány na sever, kde začne rozhodující bitva o Aleppo. Vládní síly jsou rovněž úspěšné ve východní Guta, předměstí Damašku. Nedávno dostaly posily z regionu Qalamoun, kde vládní armáda nedávno zaznamenala vítězství. Je důvod věřit, že v době prezidentských voleb, které se mají konat 3. června, budou mít pravidelné vládní jednotky kontrolu nad oblastí, kde žije nejméně 85% populace. Washington již řekl, že očekávané vítězství Bashara Assada, vedoucího kandidáta ze tří, bude nelegitimní, protože se vede občanská válka a kandidáti nemají rovné příležitosti. Americký postoj není příliš přesvědčivý, protože USA již uznaly za legitimní prezidentské volby mající se konat na Ukrajině ve více méně stejných podmínkách.

To není jediná paralela mezi Sýrií a Ukrajinou. Hra na velké šachovnici je činí provázanými; bez ohledu na to, že jsou od sebe dost daleko. Experti věří, že z velké části Washington vyprovokoval ukrajinskou krizi proto, aby se vyhnul ponižující porážce v syrské hře. Teroristické činy ve Volgogradu byly vysledovány k islamistickým bojůvkám v Sýrii (umístěným poblíž Homs). Mnozí očekávali, že Rusko zintenzivní podporu Damašku a dokonce že zaútočí na pachatele. Pokud je tato verze správná, protiruské síly dosazené k moci v Kyjevě měly odvést pozornost Moskvy od toho, co dělá západ, aby svrhl syrský režim, mimo dalších věcí. Plánovaný scénář totálně selhal.

USA tím, že využijí zapojení Ruska na Ukrajině, volnou ruku v Sýrii získat nemohou. Strategické chyby vedly k nevýhodnému vynucenému tahu. Jakákoliv rozsáhlá intervence v Sýrii poskytuje Rusku hybný impuls ke zintenzivnění svých aktivit na Ukrajině. Přímé zapojení bude znamenat navýšení ruské pomoci Basharu Assadovi. Ten k vítězství potřebuje mnohem méně, než dočasná vláda v Kyjevě, která má velká očekávání, jež ani Spojené státy, ani Evropa nemohou uspokojit. Jeden francouzský novinář napsal: „Neexistuje žádná známka toho, že by režim Bashara Assada v Damašku měl padnout. Jeho vítězství jsou neskutečná a dokonce i nejbystřejší analytici nedokážou vysvětlit, jak jich dosáhl.“ Francouzští novináři říkají, že Spojené státy se vyhnuly přímému zapojení se proto, že Assad byl podporován Vladimirem Putinem.

Saudská Arábie a Katar učinily „rozhodující chybu“ tím, že byly zaslepeny svoji nenávistí k syrskému prezidentovi. Poskytovaly zdroje na Al-Kajdu napojeným radikálním islamistickým skupinám. Západ to ignoroval, ale svět si byl tohoto faktu vědom. Dalším z důvodů Basharova úspěchu byla neschopnost vrazit klín mezi jeho blízké a tým rozdělit.

Syrský vůdce má naprostou pravdu, když opakuje, že rozhodujícím faktorem, který ovlivnil události a vychýlil je ve prospěch vlády, byli lidé. Lidé jsou unavení násilím a různými militantními bojůvkami operujícími na území jejich země. Věřili, že pouze ti, kteří vládnou zemi dnes, mohou nastolit mír, právo a pořádek. Je důležité poznamenat, že po mnoha případech vlastizrady a ztrátě spolubojovníků se Bashar Assad obklopil lidmi, kteří jsou loajální a schopní provádět i ty nejobtížnější úkoly. Bez ohledu na velké ztráty ve válce se syrská armáda stala zásadní a nejúčinnější silou na Středním východě.

Červené a růžové oblasti – vládní síly a Kurdové
Zelené – pro-západní Syrská svobodná armáda
Šedé – islamistické síly Jabhat-al-Nusra a Islámského státu Irák a Sýrie

Bílý dům mohl upřímně připustit selhání své strategie v Sýrii a zahájit konstruktivní rozhovory o konečné normalizaci situace v této válkou zmítané zemi. Místo toho pokračuje v pokusech zastavit kolo historie, které je mimo jeho kontrolu. Během strategické bitvy o Qalamoun a zuřivých bojů o kontrolu nad Homs nechaly Spojené státy a Turecko velké opoziční formace napadnout syrskou provincii Latakia. Nyní se pokouší rozjet protiofenzívu z jihu. Cílem je zabránit osvobození předměstí Damašku a odklonění vládních jednotek, které právě zvítězily v Homs, aby se nemohly přesunout do Aleppa.

Za tímto účelem připravily Spojené státy dobře vyzbrojenou (včetně těžkými zbraněmi) skupinu alokovanou poblíž hraniční křižovatky na jordánsko-izraelsko-syrské hranici. Ta se skládá s devíti bojůvek. V současnosti se tato síla přesunuje podél izraelské hranice do golanského města Quneitra, aby ho vyrvala syrské armádě a tím odstranila jeden z jejích posledních přístupových bodů k izraelské hranici. Akční plán je založen na předpokladu, že syrské jednotky se vyhnou použití dělostřelectva, protože Izrael by mohl palbu opětovat. Ze stejného důvodu se Damašek zdrží použití letectva. Izraelská protiletadlová obrana může bojůvky krýt.

Název operace je „Prorokův Levant“. Se zřetelem na izraelskou spolupráci s islamisty to zní klamně. Vládní síly dostaly velké posily v okolí centra Damašku. Tyto síly mohou být použity pro odražení ofenzívy. Ozbrojenci neuspěli v Latakii a neuspějí ani v Quneitra. Aktivity bojůvek a jejich západních mecenášů připomínají smrtelnou agonii. Nemohou změnit nic, takže jedinou věcí, kterou dělat mohou, je prodlužovat utrpení lidí.

Analytici již přišli s dohady souvisejícími se silami na Středním východě po nevyhnutelném vítězství Bashara Assada, které je blízko. Předpovědi jsou pro Washington znepokojující. Vynořující se osa Teherán-Bagdád-Damašek-Bejrút je noční můrou a díky neohrabané politice zavedené bývalým prezidentem Georgem Bushem a jeho nástupcem, prezidentem Barackem Obamou, se brzy stane realitou. Dělali co mohli, aby se to vyplnilo. Celkově vzato, Bílý dům se chová stejně na Ukrajině. Jeho ukrajinská politika může rovněž zkrachovat stejným způsobem.