MMF jde na Ukrajině do války

Měnitelé režimu v Kyjevě řádně poslechli a aplikovali nevyhnutelný úsporný balíček – od zvýšení daní a zmrazení penzí, po prudké, více než 50%, zvýšení cen zemního plynu vyhřívajícího ukrajinské domácnosti. „Ukrajinci“ nebudou letos v zimě schopni zaplatit své účty za teplo.

Předvídatelně není tato půjčka ve prospěch „Ukrajinců“. Kyjev je prakticky bankrot. Dluží od západních bank po Gazprom – kterému visí nejméně 2,7 miliard dolarů. Tato „půjčka“ půjde těmto věřitelům, nemluvě o tom, že 5 miliard dolarů je určených pro splátky – čeho jiného – předešlých úvěrů MMF. Rozumí se samo sebou, že spousta peněz skončí ve správných kapsách – v afghánském stylu – u stávající bandy oligarchů napojených na „Jacovu“ vládu v Kyjevě.

MMF již varoval, že Ukrajina je v krizi a může potřebovat navýšení 17 miliardové půjčky. Newspeak MMF to uvádí jako „významnou rekalibraci programu“. K tomu dojde, podle MMF, pokud Kyjev ztratí kontrolu nad východní a jižní Ukrajinou – což je již v běhu.

Východní Ukrajina je průmyslovým srdcem země – s nejvyšším GDP na hlavu a klíčovými továrnami a doly, většinou v regionu Doněck, který je silně zmobilizován proti neofašistickým na neonacisty napojeným měničům režimu v Kyjevě. Pokud bude současný zápalný stav pokračovat, znamená to, že jak průmyslové vývozy, tak daňové příjmy půjdou dolů.

Takže zde je recept MMF pro tlupu oligarchů – z nichž někteří aktivně financují bojůvky Pravého sektoru: Dokud čelíte lidové vzpouře na východní a jižní Ukrajině, uklidněte se; dostanete další peníze od MMF. Takový rychlokurz katastrofického kapitalismu.

Stoupenci pravičácké strany Pravý sektor protestují před ukrajinským parlamentem v Kyjevě 28. března 2014.

Chceme invazi

Mezitím se juvenilní zločinecká škola diplomacie Obamovy vláda drží plánu: tím je přimět Moskvu k „invazi“. Zisky by byly obrovské. Washington by jednou pro vždy zlikvidoval vynořující se strategické partnerství mezi EU, obzvláště Německem, a Ruskem, které je součástí další organické interakce mezi Evropou a Asií; udržel by Evropu po palcem Ameriky; a podpořil by Robocop NATO po jeho afghánském ponížení.

No, nejsou juvenilními zločinci pro nic za nic. Přesto však tento skvělý plán zapomíná na jeden klíčový komponent: dostatek kompetentních jednotek ochotných aplikovat návrhy Kyjeva. Měnitelé režimu rozpustili federální pořádkovou policii Berkut. Velká chyba – protože jsou to profíci; jsou nezaměstnaní; a nyní se se silnou nenávistí připojují k Ukrajincům upřednostňujícím federalizaci.

Ministerstvo pravdy dalo západním korporátním médiím scénář trvající na tom, aby byli označováni jako „pro-ruští separatisté“, zatímco ve skutečnosti jsou to ukrajinští federalisté. Nechtějí rozdělení. Nechtějí se připojit k Ruské federaci. To, co chtějí, je federalizace Ukrajiny, se silnými autonomními provinciemi.

Mezitím v Trubkostánu…

Washington se aktivně modlí, aby se konfrontace mezi EU a Ruskem na plynové frontě vymkla kontrole. Zemní plyn bude do r. 2050 tvořit 25% potřeb EU. Od r. 2011 je dodavatelem číslo 1 Rusko, před Norskem a Alžírem.

Byrokraty zamořená Evropská komise nyní zaměřuje své útoky na Gazprom a plynovod South Stream – jehož výstavba začne v červnu. EK trvá na tom, že již podepsaná dohoda mezi Ruskem a sedmi zeměmi EU porušuje zákony EU (jak je možné, že na to nepřišli dříve?). EK by ráda, aby se South Stream stal „evropským“ projektem, nikoliv projektem Gazpromu.

No, to závisí na spoustě opravdové diplomacie a vnitřní politice různých členských zemí EU. Například Estonsko a Litva závisí na Gazpromu ze 100%. Některé země, jako Itálie, dováží přes 80% své energie; další, jako Británie, pouze 40%.

Zaměstnanci stojí u rour pro plynovod South Stream v ocelárně OMK ve Vykse v Nižním Novgorodu, 15. dubna 2014

Je to jako by se EK náhle probudila ze své obvyklé apatie a rozhodla, že South Stream je politickým fotbalem. Günther Oettinger, energetický komisař EU, zatroubil na trubku konkurenčních zákonů EU nazvaných „třetí energetický balíček“ – což by si v podstatě vyžadovalo, aby Gazprom otevřel South Stream pro další dodavatele. Moskva podala stížnost u Světové obchodní organizace.

Striktní uplatnění nedávno splácaného zákona EU je jedna věc. Fakta na zemi jsou druhá. South Stream může stát až 16 miliard euro – ale bude vybudován, dokonce i kdyby měl být financován ruským státním rozpočtem.

Navíc Gazprom, jen v r. 2014, již podepsal další dohody s německými, italskými, rakouskými a švýcarskými partnery. Italská ENI a francouzská EDF jsou partnery od začátku. Německo, Itálie, Bulharsko, Maďarsko a Rakousko jsou do South Stream silně zapojeny. Není divu, že nikdo z nich není pro další sankce vůči Rusku.

Stejně jako u jakéhokoliv kroku EU s cílem najít nové zdroje dodávek je to proces, který by měl trvat roky – a součástí by měl být i ten nejlepší možný alternativní zdroj, Irán, za předpokladu, že bude letos podepsána jaderná dohoda P5+1. Další možný zdroj, Kazachstán, vyváží méně, než by mohl, a bude tomu tak i nadále, kvůli problémům s infrastrukturou.

Takže jsme zpět u ukrajinské tragédie. Moskva „invazi“ neprovede. Proč? Restrukturalizace MMF zdevastuje Ukrajinu více, než válka; většina Ukrajinců může nakonec Rusko prosit, aby pomohlo. Berlín si Moskvu znepřátelovat nebude. Takže rétorika Washingtonu o „izolování“ Ruska je jen tím, čím je: juvenilní kriminalitou.

Říši chaosu tedy nezbývá, než se modlit, aby se chaos rozšířil na celou Ukrajinu, a tím byla Moskvě odsávána energie. A to vše proto, že elita ve Washingtonu je naprosto vyděšená vynořující se mocností v Euroasii. A to ne jednou, ale dvěma – Ruskem a Čínou. A co hůř: strategicky provázanými. Ba nejhůř: usilujících o integraci Evropy a Asie. Takže si snadno představíte tlupu washingtonských zuřících staříků prskajících jako mladiství delikventi: „Nemám vás rád. Nechci s vámi mluvit. Chci, abyste zemřeli.“