Americká politika v Euroasii: hlavně rozvracet!
Co mají postmoderní exhibicionisté, islámští svatí bojovníci a loupeživí ultranacionalisté společného? Zdánlivě málo, mimo faktu, že tito bizarní spojenci jsou hvězdnými aktivy americké politiky v Euroasii.
A navzdory tomu, že používají velmi odlišné taktiky, všechna jsou pověřena stejným úkolem: podkopat Rusko, jedinou velmoc konzistentně se stavící proti americké nadvládě.
Diverze v Soči
Dnes Východ a Západ uvažují o možnosti války kvůli osudu Ukrajiny, ale báchorka pro lidi ohledně tohoto střetu byla spíchnuta značně předem. Jakýkoliv pozorný čtenář západního tisku v posledních měsících si povšimne, že dramatický rozmach negativního informování o Rusku začal poté, co Vladimir Putin zmařil plánovaný útok Washingtonu na Sýrii vloni v létě. Pro jeden z příkladů šíření absurdní rusofobie elitou se stačí podívat na nedávný špionážní film Jack Ryan: Stínový rekrut, ve kterém Kremlem řízení ortodoxní křesťanští sebevražední atentátníci útočí na nejsvatější svátost Mamonistánu, na Newyorskou akciovou burzu. Když zimní olympijské hry 2014 v Soči běžely, vedení šesti amerických mediálních obrů, plus jejich protějšky v BBC a jinde, dostalo zelenou ke způsobení maximálně možných škod. Novináři se snažili rozdmýchat plameny jakéhokoliv možného skandálu na hrách, ale věci nebyly nějak v souladu s jejich hysterií.
K vykreslení Ruska v nepříznivém světle byla použita řada věcí, někdy hraničících s karikaturou. Existovala nějaká korupce, chybné řízení a neefektivnost při výstavbě nové olympijské vesnice v Soči? Jen málo Rusů by o tom pochybovalo, avšak byli američtí reportéři skutečně tak úzkoprsí, aby očekávali druhé Švýcarsko? Odhalení úplatkářství a podvádění, pro případ, že bychom na to zapomněli, bylo epilogem zářivě čistých zimních olympijských her v Salt Lake City v r. 2002. A zatím hrozby islámských teroristů – stejných mudžahedínských operativců jednajících jako figurky americké zahraniční politiky od Libye a Sýrie po Kosovo a Čečnu – vůči tomuto černomořskému letovisku byly výrazně posilovány nápomocnými „úniky“ od „znepokojených“ představitelů ve Washingtonu, a to až do bodu, kdy se přesvědčovali rodiny amerických olympioniků, aby zůstaly doma (i). Ale kde byla takováto varování předtím, než dva Čečenci s napojením na americké tajné služby údajně provedli bombový útok na Bostonský maraton v dubnu 2013?
Navíc oblíbená uměle vyrobená kontroverze médií na olympiádě neměla ani nic společného se zimními sporty. Západní publikum bylo vedeno k tomu, aby uvěřilo, že ruské zákony zakazující propagování sodomie dětem vrhají zlověstný stín na hry; jako projev nelíčeného pohoršení se prezident Barack Obama zahájení nezúčastnil (měl napilno kvůli chvályhodné činnosti zabíjení paštúnských a jemenských vesničanů raketami Hellfire odpalovanými z bezpilotních letounů – čímž podporoval tradiční vysokou morálku (ii)). Jakkoliv se o to pokoušely, nemohly tiskové sbory najít jediný důkaz o „útlaku“ homosexuálů v Soči, kdy teplý americký bruslař Johnny Weir uvedl, že s ním Rusové jednali během jeho pobytu „fantasticky“. Dokonce i provokatérky podporované americkým ministerstvem zahraničí z „kulturního“ marxistického souboru Nepokojné kundičky (Pussy Riot), proslavené svými předešlými obscénnostmi a rouhačstvím, se pokusily o představení, než byly zbity a musely kvapně zmizet. Nijak nezastrašen získal ruský národní tým první místo jak v počtu zlatých medailí, tak v celkovém pořadí.
Bod vzplanutí: Ukrajina
Západní vitriol kvůli olympiádě v Soči představuje jednu složku informační kampaně, která samotná je součástí USA vedeného geopolitického útoku proti Moskvě. Pro účely „zadržování“ je používán bezpočet nástrojů, od expanze NATO a projekce moci po sankce vůči ruským společnostem. Avšak zdaleka nejúspornějšími prostředky ve snaze oslabit a demoralizovat Rusko byly tajné akce, operace vedené pod uvěřitelnou popiratelností, skládající se z široké škály aktivit. Od studené války transatlantická elita budovala celý aparát tajných akcí, jehož součástí jsou nejen tajné služby a zvláštní jednotky armády, ale také nacionalistické bojůvky, zločinné syndikáty, nadnárodní teroristické sítě a řada dobře financovaných nevládních organizací propojených s akademickou obcí, velkými korporacemi a médii. Jinými slovy, arzenál plnospektrálního rozvracečství.
Tajné války se vedou stejně intenzivně, jako ty otevřené, a na řadě front. Veškerý rozruch kolem olympiády byl odváděním pozornosti od ústředního bojiště – Ukrajiny. Když opona za Soči spadla, politické nepokoje v Kyjevě vyvrcholily svržením bezpochyby zkorumpovaného, ale stále legitimního prezidenta Viktora Janukoviče pro-západními silami 22. února. Liberálně-nacionalistická koalice, která se chopila moci prostřednictvím protestů a pouličních bojů se těšila rozsáhlé podpoře – jak veřejné, tak tajné – vlády Spojených států. Načasován přesně na okamžik, kdy vedení Ruska bylo pohlceno předvedením olympiády světu, bylo hlavním cílem puče konečně začlenit Ukrajinu do EU/NATO. Agenda Washingtonu/Wall Street předjímá, že tuto zemi oberou o zemědělské a průmyslové bohatství a rozmístí architekturu americké protiraketové obrany jen pár hodin cesty od Rudého náměstí.
To, co události počátku roku 2014 ukazují, je, jak rychle může „měkká moc“ přejít do tvrdé varianty; rozvracení připravuje cestu agresi. Washington strávil dvě desetiletí a utratil 5 miliard dolarů, aby učinil Ukrajinu bezpečnou pro Chevron a Exxon-Mobil, ale nyní sklízí mnohem víc, než předjímal. Moskva zakročila rozhodně, aby si zajistila klíčové zájmy v regionu, což vedlo k tomu, že Krym a klíčová námořní základna v Sevastopolu byly sjednoceny s Ruskem, po 60 letech rozluky. A rusky orientovaný jih a východ Ukrajiny proti nelegitimnímu režimu, který rozhodl, že prakticky předá strategická aktiva nadnárodním uskupením – zatímco posílá ultra nacionalistické bojůvky k vynucení agendy – povstaly také (iv). Od přístavu Oděsa po povodí řeky Don jsou jak Rusové, tak Ukrajinci součástí tisíc let staré jednotné východoslovanské civilizace, ideálu přetrvávajícím v krvi a duchu; tato realita „restrukturalizaci“ predátorského MMF a deformovaný šovinismus nabízený současnou kyjevskou juntou dlouho přežije.
Po dvaceti letech pronikání na východ je vtržení USA na Ukrajinu logickým uplatněním politiky s cílem ochromit obrodu Ruska a dosáhnout nezpochybňované nadvlády nad euroasijskou pevninou a jejími přírodními zdroji. Několik po sobě jdoucích kol rozšiřování NATO, zločinné bombardování Srbska a následné svržení Slobodana Miloševiče, řetězec CIA organizovaných barevných revolucí v bývalém sovětském prostoru a gruzínská válka v r. 2008 – tyto události, které nejsou ani zdaleka izolované, ukazují na neustále se utahující obklíčení. Pro stratégy Kremlu majdanské převzetí Kyjeva bylo bodem, odkud není návratu; viděli, že Pax Americana pokračuje. Protože je ve hře samotná jejich budoucnost, postavili se Rusové na odpor.
Jako cíl destabilizace demonstrovalo Rusko vůli použít sílu, aby ochránilo své lidi a zájmy. Ještě před přímou vojenskou akcí má k dispozici impozantní možnosti tajných operací. Nelítostná Čeka-KGB byla průkopníkem praxe lidské rozvědky a měli bychom mít na paměti, že většina ukrajinského území byla kdysi dějištěm neúprosné partyzánské války, během druhé světové války. Vzhledem k významu Ukrajiny pro celkovou geopolitickou pozici Ruska lze bezpečně předpokládat, že současná FSB a GRU vybudovaly robustní sítě agentů a operační infrastrukturu právě pro ten případ, kterému Moskva čelí dnes. Zároveň je však horečnaté hledání jednotek Specnaz v této zemi Západem mimo mísu; odboj na pro-ruském jihovýchodě je organický a roste.
Rusko je možná jedinou zemí, která brání Spojeným státům stát se poslední říší, zakladatelem diktátorského světového státu; nachází se proto přímo na linii fronty tohoto boje temného soumraku. Globalističtí oligarchové, skuteční řídící liberálního řádu, používají při svém zuřivém útoku na víru, suverenitu a identitu řadu vektorů rozvracení. Ať již na našich obrazovkách ukazují džihádisty šířící destrukci od Levantu po Kavkaz, nebo buňky „aktivistů“ NGO vedoucí psychologickou válku prostřednictvím šíření úchylek, nebo nepříčetné ukrajinské nacionalisty usilujících o bratrovražedný boj, jsme ujišťováni, že jsou to všechno hrdinové pochodující v zájmu velké věci, demokracie.
Ačkoliv udržení si účinných odstrašovacích prostředků je pro jakýkoliv nezávislý stát klíčové, největší síla ožívajícího Třetího Říma spočívá v jeho věčné tradici křesťanství, kterou kdysi přijal neotesaný vikinský vládce z Kyjeva. Když byla ruská území ohrožena ideologickou agresí ze Západu, asi před osmi sty lety, princ Aleksandr Něvský bránil své lidi duchem a mečem:
Od Adama po potopu, od potopy po rozdělení jazyků, od zmatení jazyků po počátek Abraháma, od Abraháma po přechod izraelitů Rudého moře, od exodu po smrt krále Davida, od počátku vlády Šalamouna po císaře Augusta, od počátku Augusta po narození Krista, od narození Krista po utrpení a vzkříšení našeho pána, od jeho vzkříšení po jeho nanebevstoupení, od jeho nanebevzetí po vládu Konstantina, od počátku vlády Konstantina po první koncil, od prvního koncilu po sedmý – to vše známe dobře, a od vás neakceptujeme žádnou doktrínu.
V našem věku je Rusko obviňováno byrokratickým aparátem Ameriky ze „zrady nového světového řádu“, kdy sám nový světový řád je zradou, vrcholem moderního odpadlictví. Nechť jsou slova Aleksandra Něvského odpovědí všech svobodných a charakterních lidí pánům rozvracečství:
Od vás neakceptujeme žádnou doktrínu.
Poznámky
(i) Dmitro Jaroš, vůdce ukrajinského fašistického Pravého sektoru, vyzval čečenského teroristu Doku Umarova, aby provedl teroristické útoky v Rusku, jen pár týdnů předtím, než byl Umarov v březnu zabit zvláštní jednotkou FSB. Ukrajinští nacionalisté jsou známí tím, že bojovali od 90. let na straně čečenských vzbouřenců. Jedna taková postava, nyní již zesnulý Oleksandr Muzyčko, „Saško Bilij“, mučil a zavraždil nejméně 20 zajatých ruských vojáků.
(ii) Ať již náhodou, nebo ne, hlavní finanční dárci Kampaně za lidská práva, hlavní americké homosexuální lobbistické organizace, jsou výrobci bezpilotních letounů z vojensko-průmyslového komplexu.
(iii) Mnoho lidí si není vědomo, že CIA není zdaleka jen prostou výzvědnou službou; stejně jako v případě britské MI5 a MI6 je jejím hlavním oborem sociální inženýrství, jak doma, tak v zahraničí. Pod vedením nadací s daňovými výjimkami bylo součástí jejích programů financování a podporování nejen džihádistů a nacionalistických polovojenských bojůvek, ale i kontrola médií, feminismus, umění, psychedelická revoluce a obchod s drogami. A to je jen krátký seznam příkladů dialektiky v akci, které však člověku poskytnou určitější pochopení cílů „nového světového řádu“.
(iv) Další podivným partnerstvím ukutým na Majdanu proti Moskvě je spojení Pravého sektoru a ukrajinského oligarchy Igora Kolomojského, šéfa Evropského židovského kongresu a předního mecenáše věci sionismu.
US Policy in Eurasia: Full-Spectrum Subversion vyšel 27. dubna 2014 na Global Research. Překlad v ceně 714 Kč Zvědavec.