Do světa se vrací válečný stav

Tímto rozhodnutím otevřel pro svět možnost, aby jeho politické uspořádání nebylo definováno válkami a aby politické a ekonomické systémy nebyly lidem vnucovány vojenskou mocí. Amerického spisovatele a filosofa, Francise Fukujamu, tento změněný stav světa dokonce inspiroval k napsání knihy, jejímž hlavním tématem byl konec dějin (1992, The End of History and the Last Man).

Aby byla tato perspektiva světa bez válek naplněna, bylo třeba, aby stejný přístup k řešení problémů světové politiky zaujala i druhá největší vojenská velmoc, USA. Pro ty byla ale tato nabídka Michaila Gorbačova jenom naivitou, kterou se rozhodly využít.

George Bush starší ochotně Gorbačovovi slíbil, že USA tohoto uvolnění ve světové politice nevyužijí, aby si to Gorbačov ještě nerozmyslel, a potom Američané začali s postupným přičleňováním bývalých států sovětského bloku a bývalých sovětských republik k vojenskému bloku NATO.

Pokud jde o bývalé sovětské státy, zabránil jejich vstupu do NATO až vlastenecký prezident Ruska, Vladimír Putin, když je v roce 2002 přesvědčil, aby vstoupily do Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti a při vstupu se zavázaly, že nevstoupí do jiné vojenské organizace. Bývalé východoevropské  státy sovětského bloku ale vesměs do NATO vstoupily a postsovětské státy s NATO dál vyjednávaly.

Navíc USA začaly využívat toho, že se Rusko ve světové politice nechovalo agresivně, k tomu, že začaly dobývat státy, které ještě nebyly pod americkou kontrolou.

Naděje, že by svět mohl řešit své problémy bez použití násilí, tak, až do případné změny v americké politice a následné dohody mezi světovými velmocemi, padla. Rusko pochopilo, že, jestli si chce uhájit svou nezávislost, musí si najít nového spojence proti americké vojenské převaze a, společně s Čínou, vytvořilo Šanghajskou organizaci pro spolupráci. Po americké invazi do Iráku potom společnými silami zabránily americkému útoku na Irán a na Syrii.  

Od vzniku Šanghajské organizace pro spolupráci USA hledají cestu, jak neutralizovat ruskou jadernou sílu budováním protiraketové obrany a přibližováním jejích prostředků k ruským hranicím.

Přiklonění Ukrajiny k Západu znamená za této situace hrozbu, že se americká letadla, radary a protiraketové střely dostanou do vzdálenosti přibližně 700 km od Moskvy a ruská reakce odpovídá této hrozbě.

I když anexe Krymu proběhla velmi demokraticky, došlo při ní k porušení mezinárodního práva a přinejmenším Evropa se, díky servilitě Evropské unie při pomáhání USA ve vojenském ovládnutí světa, a touze jejích lídrů rozšířit území, které mají pod kontrolou, znovu přiblížila válečnému stavu.

Evropa a USA masírují Rusko za anexi Krymu a zcela přehlížejí ruskou nabídku, že by nechalo Ukrajinu na pokoji, kdyby jí OSN přiznalo status neutrálního státu. Místo toho nabízejí, že "zatím" Ukrajina nebude do NATO přizvána.

Kdyby se svět měl vymanit z balancování na pokraji světové války, musel by Západ přistoupit na to, že vojenská moc přestane být rozhodujícím faktorem v mezinárodních vztazích a přenechá své místo ekonomickým subjektům. Uznání neutrálního statusu Ukrajiny by bylo přesvědčivým prvním krokem na této cestě. To se zřejmě nestane a jestli nakonec dojde ke světové válce se halt uvidí.

Protože vnitřní a zahraniční politika jsou spojité nádoby, lze ze současného stavu světové politiky snadno dovodit, proč je demokracie na Západě i v ruském bloku na ústupu. Dá se očekávat, že pokud bude západní tlak na Rusko a ruská obrana proti němu pokračovat, bude všude na světě demokracie nadále ubývat. I tím se svět bude dál přibližovat k válce.