Kde mučení nikdy neutuchá

Vojenští strážní vtrhli do vězeňského bloku a stříleli plastovými kulkami na choulící se vězně. Tři muži padli k zemi, svíjející se v bolestech po zasažení „nesmrtící“ municí. Ostatní vězni, z nichž u většiny bylo již dávno schváleno propuštění, byli puškami sraženi k zemi a bylo jim mířeno na hlavu, a tam leželi na břiše po další tři hodiny.

Podle představitelů Guantanama byla tato akce provedena proto, aby se zarazily protesty vězňů, kteří přikrývali dekami šmírovací kamery ve svých celách. Ale pravděpodobnějším se jeví to, že razie ve vězeňském bloku byla trestnou akcí proti vězňům držícím hladovku.

Tato razie přišla jen několik hodin poté, co členové Mezinárodního červeného kříže opustili věznici, po vyšetřování hrubého zacházení s vězni, kteří tehdy drželi dvanáctý týden hladovku.

Jedním z vězňů, kteří byli onoho rána strážci ztrestáni, byl marocký politický disident Younous Chekkouri. Chekkouri byl uvězněn na Guantanamu od r. 2002. Předtím strávil Chekkouri pět měsíců v ponuré věznici v Kandaháru. Po celou tu dobu nebyl Chekkouri nikdy z žádného zločinu obviněn, ani mu nebylo dovoleno obhajovat svůj případ.

Chekkouriho cesta do Kafkalandu začala v létě 2001. Žil na předměstí Kábulu, pracoval pro charitu věnující se pomoci dětem marockého původu. Po útocích 11. září se Chekkouri rozhodl přestěhovat se svoji mladou ženou do Pákistánu, kde nastoupil na univerzitě v Islámábádu. Svoji ženu odeslal jako první a sám Chekkouri následoval o několik dní později, ale byl na hranicích chycen do pasti určené k zadržení mužů arabského původu. Byl tvrdě vyslýchán agenty pákistánské ISI, kteří ho chybně identifikovali jako člena marocké teroristické sítě. Byl uvržen do masové věznice u Kandaháru a o pět měsíců později byl prodán CIA.

CIA Chekkouriho vyslýchala několik týdnů v tajné věznici v Afghánistánu. Neuvedl nic použitelného a agenti ho brzy odepsali jako vedlejší lidský úlovek ve válce proti terorismu. Stejně tak agenti věřili, že by ho mohli být schopni donutit k vyzrazení informací o Arabech v regionu a odlifrovali Chekkouriho na Guantanamo, doufaje, že krajní strohost této věznice mu rozváže jazyk.

Následovaly další výslechy, některé tvrdší, než jiné. Ale pokaždé to byl stejný příběh. Chekkouri nevěděl o žádných komplotech a nikdy se s teroristy nepaktoval. Po pár měsících to inkvizitoři vzdali a rezignovali na fakt, že Chekkouri je jako informátor slepou uličkou. Vyšetřovatelé přestali přicházet. Ale Chekkouriho život se nezměnil. Byl vystavován svévolným pravidlům, krmen strašlivou potravou, buzen před rozbřeskem každé ráno, byl dán pod nepřetržité šmírování a byly mu upřeny tiskoviny a kontakt s vnějším světem.

Ubíhaly roky. Nakonec vojenský soud Chekkouriho tajně určil k propuštění. Avšak ten zůstal pod zámkem, bez vyhlídek na získání své svobody. Skutečně, stejně jako desítkám dalších vězňů mu bylo upíráno právo své uvěznění zpochybnit.

Letos na jaře se Chekkouri připojil k asi 100 dalších vězňů a začal hladovku, na protest proti krutým a beznadějným podmínkám ve věznici. Nejdříve se americká armáda pokusila hladovky ututlat. Pak to proniklo do tisku a následovalo zuřivé popírání ze strany představitelů Gitma. Na Kubu byl odeslán tým Červeného kříže, aby tam udělal s vězni rozhovory, což pak vedlo k razii v Chekkouriho vězeňském bloku.

Pak se taktika vlády změnila. Začali s režimem brutálního násilného krmení více než 44 hladovkářů, včetně Chekkouriho. Ten byl umístěn do křesla vypadajícího jako popravčí. Nohy a ruce měl přivázány řemenem. Do ruky mu byla vpíchnuta jehla s výživou. Byl držen v křesle po více než 20 hodin. Později byl vrácen do cely. Ale násilné krmení pokračuje. Stráže přichází v noci a přivazují ho k posteli, pak mu do nosu a dále do krku strčí krmící trubici a pumpují mu do žaludku tekutý protein. Tak to je den za dnem, týden za týdnem. Mučení bez konce.

Avšak tito muži se nemají k čemu přiznat. Nemají žádné tajné vědomosti, které by bylo možné vytěžit prodloužením jejich utrpení. Nespáchali žádné zločiny, kterými by si zasloužili takto barbarské trestání. Jejich skrývaná muka nemají žádný odstrašující účinek. Je to mučení pro mučení, v části světa nevázané právními nebo morálními zábranami. Je to jedním slovem sadismus.

Několik týdnů po razii v Chekkouriho vězeňském bloku měl Obama projev na Univerzitě národní obrany, ve kterém vyzýval k uzavření věznice Guantanamo. „Gitmo se stala na celém světě symbolem Ameriky, která opovrhuje vládou práva,“ pronesl Obama. „Naši spojenci s námi nebudou spolupracovat, pokud si budou myslet, že teroristé skončí na Gitmo.“

Ale Obamova nejapná rétorika je zrazována bezohlednou právní taktikou jeho vlády vůči vězňům. V žalobách kvůli násilnému krmení, podaných jen několik dnů po Obamově projevu, ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že věznění lidí navěky, lidí, kteří byli již dávno uvolněni k propuštění, je vlastně cílem vlády. „Veřejný zájem,“ píší Obamovi právníci, „spočívá v udržování statutu quo.“

Jinými slovy, jeden zločin je používán ke zvěčnění dalšího. Takže jeden hřích vede k dalšímu.