Ropné Eldorádo v Chorvatsku: Mýtus nebo realita?

Podle sdělení chorvatského ministra hospodářství může již letos v dubnu vláda sdělit podmínky prodeje koncesí na dodatečný výzkum a rozpracování těchto ložisek. Samotný tendr bude vyhlášen do konce 2. čtvrtletí 2014. Budou tam zařazeny bloky, navržené k nabídnutí zainteresovaným společnostem, k výzkumu a rozpracování těžby ropy a plynu. Řada západních těžebních společností, počínaje Exxon Mobile po Eni, celkem asi 20 firem, se již zapsaly na čekací listinu. Chorvatský ministr se otevřeně zasnil: „Máme možnost stát se „malým Norskem“, jednou z mála evropských zemí, kde je mnohem více plynu a ropy, než sami potřebují. Je k tomu ještě dlouhá cesta, ale vykročeno již bylo. Měníme se na energetický uzel a energetickou mocnost, minimálně celého regionu.“ Doposud Chorvatsko dováželo přibližně 85% potřebné ropy a 30-40% plynu.

Pokusy objevit ropu a plyn v chorvatské části Jadranského moře byly podnikány již v 70-80. letech. Nicméně tehdy vzhledem k existujícím cenám uhlovodíků a dostupným technologiím nebyla jejich komerční těžba ekonomicky výhodná. Dnes mezinárodní experti předpokládají, že komerčně rentabilní zásoby ropy v Chorvatsku skutečně existují a doufají v těžbu jejich prvních ložisek přibližně v letech 2019-2020.

Kde je spousta ropy, tam je také velká politika. Náhle došlo ke zostření sporů mezi Itálií a Chorvatskem. Italský Jadran je u ropy a plynu poměrně dobře prozkoumán a byly na to bezvýsledně vynaloženy značné prostředky, zatímco chorvatská část láká ropné giganty možnými vyhlídkami, což Italy silně dráždí.

Není náhoda, že největší poprask vyvolaly informace o objevení ropy v Jadranu právě v Itálii, kde tisk, například vlivné noviny Corriere della Sera, předpovídají vážné komplikace kolem rozpracování ložisek jadranské ropy, až do situace, kdy může hrozit „nová (ekonomická) chorvatská válka“. Přitom jako na potencionální hlavní faktor narušující klid Italů poukazují konkrétně na Černou horu, která „se chce opět vrátit k otázce určení námořních hranic s Chorvatskem“, a která již zapomněla na znepokojení evropských ekologických organizací. Mimo to jakýmsi záhadným způsobem vykreslují hrozbu pronikání všudypřítomného Gazpromu a „za ním stojícího Putina“, evidentně proto, aby to bylo děsivější. Nicméně je nanejvýš evidentní, že problémy mohou vzniknout v první řadě ze strany samotné Itálie. Ta, například, může zpochybnit územní příslušnost uhlovodíků k chorvatské ekonomické zóně, vzhledem k celkové malé šířce Jadranského moře, které tyto dvě země rozděluje. Je také velmi pravděpodobné, že italské firmy se budou snažit dosáhnout privilegovaného postavení v těžbě ropy, pod hrozbou ekologických a dalších protestů. Přední světové ropné společnosti – americká Exxon Mobile, francouzská Total a italská Eni – již zakoupily dokumentaci s výsledky geologických průzkumných prací. Boj o vítězství mezi nimi v podobných tendrech probíhá tradičně na mnoha polích – jak v politické oblasti, tak v propagandistické.

Podle tvrzení černohorských specialistů se v jejich ekonomické zóně Jadranu může nacházet ještě více ropy – až 7 miliard barelů. Černá hora také koncem roku 2010 pozvala zahraniční společnosti z mnoha zemí, včetně oněch norských a srbské NIS napojené na Gazprom, na tendr na rozpracování jejího šelfu. Nicméně zde je situace komplikována tím, že perspektivní černohorská ložiska se nenachází v jednom bazénu, ale jsou „pórovitě“ rozmístěná, což ztěžuje těžbu. Mimo to aktivity své vlády v této oblasti silně žárlivě sledují představitelé turistického průmyslu, který do státní pokladny přináší zhruba 1 miliardu dolarů, a co je hlavní, poskytuje práci významné části obyvatel. Pro Černou horu, která má mnohem kratší pobřežní linii, než Chorvatsko, a v seizmicky aktivnější oblasti, může být jakákoliv katastrofa osudná. Proto hodlá zatím vyčkávat. Úspěchy Chorvatů, obzvláště v blízkých zónách, mohou přimět i Černohorce k větším aktivitám, včetně zpochybnění vlastnictví některých ložisek.

Není také jasné, jak se mohou odrazit vyhlídky přeměny Chorvatska na zemi těžící ropu na jeho vztazích s Evropskou unií. To, že zatím se u generálních partnerů orientuje na mimo stojící norské organizace, může Brusel zneklidnit. A nebude chtít pak Záhřeb zaujmout v Evropě zhruba podobné postavení jako Oslo, umožňující získávat veškeré výhody spolupráce s EU, ale nesdílet její institucionální a regionální problémy? V případě, že tyto pochyby převládnou, může se Evropská komise pokusit poněkud srazit chorvatské naděje. Příliš samostatní „nováčci“, hrozící, že zasadí ránu již tak křehkým konstrukcím EU v jihovýchodní Evropě, se jí nehodí. V Bruseli také nezakrývají nelibost ohledně rozvíjení spolupráce konglomerátu předních ropných společnosti Chorvatska – INA, a Maďarska – MOL, s Rosněftem, a to včetně zamýšleného nákupu části akcií. Jinými slovy, Evropská komise velmi rychle upřednostní zastavení tohoto projektu, čímž se zbaví své kontroly nad ním.

V samotném Chorvatsku již zapomněli na starosti se životním prostředím a obyvatelé pobřeží již začali mluvit o rizicích, které sebou nese těžba ropy pro dalmácké pláže, a o hrozbě pro turistiku. Předsedkyně Strany udržitelného rozvoje Chorvatska (ORaH) Mirela Holy obvinila vládu z toho, že na základě jakýchsi svých podivných úvah vydává nové licence a přisuzuje Norům objevy, které již dávno učinila státní společnosti INA, a to dokonce ne v technologii 2D, jak se nyní uvádí, ale v 3D. Vzniká otázka, na jakém základě vláda předala soukromé zahraniční společnosti citlivé informace státního významu. Že by proto, že domácí ekologové vždy považovali těžbu ropy v mělkém a uzavřeném Jadranském moři za fatální pro místní turistiku? Jakákoliv havárie může mít strašlivější následky, než katastrofa v Mexickém zálivu. Nyní již dokonce dochází k pokusu o „zlomení veřejného mínění“ pomocí mezinárodní senzace. Nemohl být vybrán příhodnější okamžik. Soudě dle událostí v Bosně a Hercegovině je region na pokraji „balkánského jara“. Slib zasypat obyvatelstvo petrodolary může, přinejmenším, aspoň zmírnit vyhlídky na tento scénář v Chorvatsku, jehož obyvatelé nejsou svoji situací nijak nadšeni. Vstup do EU nestačí – vzrostla nezaměstnanost a vzrostla konkurence pro tradiční odvětví chorvatské ekonomiky. Agentura Standard & Poor’s opět snížila rating země.

Vážné pochyby ohledně plánů na přeměnu své vlasti v ropné Eldorádo vyjádřil v rozhovoru pro Deutsche Welle předseda vědecké rady pro ropu a plyn Chorvatské akademie věd (HAZU), její řádný člen Mirko Zelič. Podle jeho slov vypadá situace tak, jako by se v posledních 60 letech chorvatští výzkumníci ničím nezabývali a poklad pod nosem neviděli. Všechen nezbytný výzkum byl de facto již dávno proveden a nejnovější geologicko-seizmické mapy jadranského šelfu jsou v zemi k dispozici i bez Norů. Zelič je skeptický i k uvedenému objemu těžitelné ropy. Mimochodem sami Norové žádná konkrétní čísla nepředložili. O třech miliardách barelů mluvil pouze Vrdoljak.

Představitel Chorvatského svazu naftařů a geologů Josip Križ se k humbuku, který vláda rozpoutala kolem objevivších se informací, také staví kriticky. Experti se domnívají, že je zde spousta pochybných a nejasných věcí. Jejich odhady říkají, že efektivnost těžby ropy v Jadranu je v této fázi nadmíru nízká. Bez rozsáhlého vrtání na základě seizmologických map nelze říct nic určitého.

Mimo to jak Zelič, tak Križ upozorňují, že v tomto byznysu budou příspěvky do státní pokladny do značné míry záviset na podrobnostech dohod se zahraničními partnery. Světový trend je takový, že v první etapě hraje důležitou a klíčovou roli stát, který musí být obeznámen se všemi podrobnostmi. Zároveň se ale vláda, jak se zdá, připravuje „předat“ vše cizincům a domácí společnost INA hodlá odstavit. Není divu, že navzdory veškerým snahám vlády a rozsáhlé propagandistické kampani neměla „výbušná informace“ o objevení „gigantických“ ložisek ropy na obyvatele Chorvatska nijak zvláštní vliv. Za poslední roky si lidé již zvykli brát sdělení a ujišťování svých politiků „s rezervou“ a silně pochybují o tom, že na ně při „dělení koláče“ něco zbude.