Salvadorské volby a vycházející hvězda Pekingu ve střední Americe
26.2.2014 Komentáře Témata: Střední Amerika 1780 slov
Salvadorský korupční skandál, týkající se i Francisca Florese, který byl prezidentem El Salvadoru od r. 1999 do r. 2004, otevřel dveře pro diplomatické uznání Čínské lidové republiky, kterou FMLN neuznávala za funkčního období prezidenta Mauricio Funese, příští vládou v San Salvadoru. Úplatky za účasti Florese vytvořily patřičnou politickou příležitost, aby Národně-osvobozenecká fronta Farabundo Martiho El Salvadoru (FMLN) formálně zrušila diplomatické styky s Taiwanem (známým formálně jako Čínská republika), pokud bude v březnu 2014 zvolen prezident z FMLN.
Tato diplomatická záležitost navíc odhaluje zákulisní koordinaci, ke které dochází mezi Pekingem a Taipei. To vykresluje obrázek upřímné cesty ke sjednocení Taiwanu a kontinentální Číny, a nikoliv rivalitu. Ani Peking, ani Taipei si vzájemně nevytvářely žádné překážky a uznaly, že konečně bude existovat jedna Čína.
Francisco Flores a salvadorská oligarchie
Francisco Flores byl prezidentem El Salvadoru, když této středoamerické republice vládla Nacionalistická republikánská aliance, většinou označována svoji španělskou zkratkou ARENA. Je členem zkorumpované na USA navázané salvadorské oligarchie, která ponížila El Salvador tím, že ho zredukovala de facto na americkou kolonii tím, že se řídila příkazy z Washingtonu DC. Jako příklad těchto vztahů lze uvést to, kdy za prezidentského funkčního období Florese vyslal El Salvador stovky vojáků na pomoc Spojeným státům a Británii během jejich ilegální války v Iráku.
Salvadorská oligarchie měla všechny důvody jednat jako správní elitní třída, což znamená, že lidé z ní sloužili jako místní představitelé či ředitelé zahraničních korporací, vlád a zájmů. V tomto případě salvadorská oligarchie jednala kolektivně jako správní elitní třída obsluhující elitu Spojených států, kterou lze pak popsat jako parazitickou elitu, v důsledku faktu, že odsávala místní bohatství a zdroje zemí, které si podrobila a dostala do svého vlivu. Historicky tato americká elita pronikla do mocenských struktur a hierarchií latinské Ameriky, jakmile byl vliv původní španělské parazitické elity na vrcholu ekonomické hierarchie na západní polokouli narušen. Mnoho latinsko-amerických zemí mělo dokonce amerického představitele či ministra, který dohlížel na jejich vládu a denní záležitosti.
Za Florese a ARENY ztratil El Salvador svoji monetární suverenitu. Colon, národní měna El Salvadoru, byl zrušen nařízením Florese a jeho ARENY. Ti nahradili colon americkým dolarem, coby oficiální měnou El Salvadoru. Tudíž se El Salvador připojil do řad různých amerických teritorií, jako Východní Timor, Panama a Ekvádor, jako místo, kde je americký dolar oficiální měnou.
Za vlády ARENY byly vytvořeny četné nespravedlivé podnikatelské monopoly zákonem, pro členy ARENY a její stoupence. Bylo ilegální a téměř nemožné koupit si léky od kohokoliv jiného, než od Alfreda Cristiani, oligarchy, který byl prezidentem El Salvadoru za ARENU, před Armando Calderónem Sol a Funesem. Cristiani nejen, že zahájil neoliberální ekonomickou restrukturalizaci El Salvadoru, ale také použil svůj soukromý monopol na léky k tomu, aby kupujícím účtoval přemrštěné ceny, a dokonce prodával prošlé léky, a to zcela beztrestně. Totéž bylo u hnojiv a dalších zemědělských produktů, které byly přiděleny do Cristianiho soukromého monopolu. Vláda ARENY nedovolovala naprosto žádnou konkurenci. Navíc Cristiani zprivatizoval salvadorský bankovní systém a nechal svoji rodinu používat banku Cuscatlan, která je nyní vlastněna Citibank, aby rozšířil svůj vliv ve střední Americe.
Ačkoliv politická korupce v El Salvadoru nadále přetrvává, zločinný základ předešlých vlád ARENY je výslovně uznáván ve zprávách a spisech jejich vlastní policie. Spisy s výzvědnými policejními informace dosvědčují, že každý prezident, ministr spravedlnosti a policejní ředitel byl svázán s organizovaným zločinem až do doby, kdy se vlády v San Salvadoru ujala FMLN. Navíc Alfredo Cristiani, miláček Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, je široce uznáván jako otec organizovaného zločinu v El Salvadoru.
Autoři Salvadorské volby
Předtím, než byla ARENA oficiálně vytvořena, používali tito oligarchové salvadorskou armádu a policii, aby mohli vést zvrácenou válku, za přímého zapojení americké vlády a Pentagonu, proti salvadorským domorodcům, rolníkům, chudým, intelektuálů, odborům, římsko-katolické církvi a komukoliv, kdo požadoval demokracii a rovná práva. Brutální represe a následná občanská válka v El Salvadoru byly součástí snahy salvadorské elity udržet si kontrolu nad salvadorskou společností.
Právě za vlády těchto oligarchů byla na USA navázanými eskadrami smrti zplozena nechvalně známá Salvadorská volba, kdy byly vyhlazovány celé vesnice, velmi pomalými, krutými a bizarními způsoby. K vylupování očí a deformování tváří se používali cepíny, zatímco končetiny byly systematicky utrhávány koňmi nebo auty. Zavraždění arcibiskupa Oscara Romera, šéfa římsko-katolické církve v San Salvadoru, který byl zabit během mše, je jedním z jejich nejznámějších činů. Muž stojící za Romerovou vraždou, major Roberto D’Aubuisson, se stal zakladatelem ARENY.
Vražda arcibiskupa Romera však byla jen jedním z mnoha zvěrstev, která tito oligarchové páchali, za plného vědomí Washingtonu, jeho podpory a účasti. Vedení salvadorské armády bylo vycvičeno v nechvalně známé Škole Amerik a Pentagonem, a mnohé z mučících a vraždících technik, které eskadry smrti používaly, je naučila americká armáda. Navíc si bezpočet salvadorských partyzánů pamatuje, že bojovali s americkými jednotkami a slyšeli americké rozkazy v rádiu, nařizující bombardování džungle a vesnic v El Salvadoru, v angličtině a ve španělštině.
Těmito oligarchy byla vyhlazena téměř celá domorodá populace El Salvadoru. Byly vražděny celé rodiny, zatímco jejich majetek byl vyplundrován nebo zničen. Dokonce ani děti a zvířata nebyly ušetřeni. Jak znásilňování, tak znesvěcování hrobů bylo systematické a bylo běžnou praxí.
Jeden z nejhorších masakrů byl spáchán 11. prosince 1981. K tomuto masakru došlo ve vesnici El Mozote v oblasti Morazan. Osm set neozbrojených civilistů, včetně dětí, bylo systematicky mučeno, ponižováno, znásilňováno a zabito USA vycvičenou jednotkou zvláštních operací.
Washington posílal lidi jako James Steele a John Negroponte do Brity a Američany okupovaného Iráku, aby tam obnovili vládu teroru, kterou USA pomohly vytvořit v El Salvadoru. V okupovaném Iráku se objevily naprosto stejné vzorce a taktiky vraždění a mučení, což odhalilo USA jako zdroj stojící za eskadrami smrti jak v El Salvadoru, tak v Brity a Američany okupovaném Iráku.
Taiwanské uplácení?
Když Národní shromáždění, či Zákonodárné shromáždění, El Salvadoru vedlo vyšetřování minulých korupcí, odhalilo, že 10 milionů dolarů šlo na osobní bankovní účet Francisca Florese. Když byl Flores Národním shromážděním dotázán na toto velké množství peněz, tak odpověděl, že tyto peníze přišly od taiwanské vlády a že vzal více než 10 milionů dolarů od Taiwanu. Právě poté se Flores pokusil utéct z El Salvadoru, či se aspoň pokoušel, aby to vypadalo, že utekl. Flores to učinil poté, co mu bylo nařízeno, aby se opět objevil před Národním shromážděním v předvečer prvního kola salvadorských prezidentských voleb.
Peníze, které Flores vzal, byly součástí sady tajných plateb, které Taiwan poskytoval každoročně. Taiwan má velmi úzké vazby na El Salvador a střední Ameriku. Mimo USA podporovaných států latinské Ameriky se taiwanská vláda připojila k americké a izraelské podpoře oligarchů v El Salvadoru proti FMLN během salvadorské občanské války.
Tajné platby z Taiwanu Floresovi měly původně zabránit tomu, aby El Salvador uznal vládu v Pekingu jako legitimní vládu Číny.
Zatímco platby mohly být původně namířeny proti Pekingu, či mohly být taiwanskou odměnou za uznávání Taiwanu, namísto kontinentální Číny, zdá se, že protipekingské nálady neustále klesaly. Taiwanské platby byly prováděny proto, aby se udržel příznivý přístup k taiwanským podnikatelským zájmům a získaly se ekonomické výhodu v El Salvadoru, včetně monopolu na salvadorský geotermální systém, který je zcela vlastněn Taiwanem.
Za zmínku rovněž stojí, že salvadorská vláda a Taipei si vyměňovaly informace o korupčním skandálu. Bylo tomu tak částečně jako důsledek faktu, že Chen Shui-bian byl taiwanský prezident, jehož vláda Floresovi peníze posílala. Shuin-bian a jeho žena jsou nyní ve vězení, po usvědčení z korupce na Taiwanu, a pravděpodobně probíhá souběžné vyšetřování v Taipei zkoumající roli Shui-biana a jeho partnerů.
Vzestupující hvězda Číny
Čínská lidová republika je v latinské Americe stále důležitějším hráčem. Jedním z důležitých projektů, kterého se Čína účastní, je vytvoření mega kanálu spojujícího Atlantik s Pacifikem, coby druhý Panamský kanál. Tento druhý Panamský kanál však bude v Nikaragui a je označován jako Velký nikaragujský kanál… Nikaragujská vláda dokonce podepsala v r. 2012 dohodu s nově vytvořenou společností se sídlem v Hong Kongu, s názvem Rozvojová investiční společnost Nikaragujského kanálu s.r.o., která je řízena čínským podnikatelem v oblasti komunikací, aby fungovala jako magnet na přitahování mezinárodních investic do výstavby kanálu. Tento projekt má být zahájen do několika měsíců.
Když byl za FMLN zvolen do prezidentské funkce Mauricio Funes, okamžitě ho přiměly navázat diplomatické vztahy s Kubou, poté, co byl 1. června 2009 uveden do úřadu. Předešlá vláda ARENY styky s Havanou odmítla a pomáhala USA Kubu blokovat a stavěla se proti Venezuele a jejím regionálním spojencům. FMLN navíc zřídila diplomatické vztahy s Vietnamem, Kambodží a Ruskem. Avšak s Čínskou lidovou republikou nikoliv, v důsledku řady faktorů.
Neuznání Pekingu bylo důsledkem nesouhlasu prezidenta Funese, který nyní ve své prezidentské funkci v El Salvadoru končí. Mauricio Funes, bývalý zaměstnanec CNN a oblíbený místní hlasatel, byl FMLN pouze schválen. Funes není členem FMLN, jak někteří mimo El Salvador předpokládají. Za vlády, kterou Funes vytvořil s FMLN, bylo portfolio salvadorské vlády rozděleno mezi FMLN a jedince mimo FMLN (lidově nazývané „Funesovi přátele“), vybrané prezidentem Funesem. Za této dohody o rozdělení moci Funes ovládal strategické záležitosti, národní ekonomiku a sekretariát pro politické reformy, zatímco FMLN řídila portfolia zodpovědná za zdravotní péči, vzdělávání a bezpečnost. Právě v tomto rámci byl Funes schopen zarazit uznání Čínské lidové republiky a brzdit ekonomické a politické reformy, které FMLN chtěla.
Když salvadorská vláda kontaktovala představitele v Pekingu, čínská vláda se stavěla k nápadu navázání diplomatických vztahů chladně. Bylo tomu tak pravděpodobně kvůli zpoždění, které čínská vláda mohla považovat za urážku vážnosti Pekingu. Ačkoliv FMLN jako politická strana má přímé vazby na Čínskou lidovou republiku prostřednictvím úřadu FMLN pro mezinárodní záležitosti a vyslala zástupce do Pekingu, posoudí FMLN způsoby, jak navázat formální diplomatické styky s Pekingem, až v březnu 2014, pokud v druhém kole hlasování vyhraje prezidentské volby. V tomto kontextu druhé funkční prezidentské období FMLN poskytne příležitost k napravení chyby a uznání Pekingu, podle nového zákona, až se vice-prezident Salvador Sanchez stane příštím prezidentem El Salvadoru.
Salvadorská vláda a FMLN daly Taiwanu jasně najevo, že El Salvador má v úmyslu konečně uznat Peking jako legitimní vládu Číny. Zajímavé zde je, a stojí za zmínku, že Taiwan neměl proti tomuto rozhodnutí žádné námitky. Ani to nezhorší diplomatické vztahy mezi San Salvadorem a Taipei, a Taipei ukončí obchodní styky s El Salvadorem. Dokonce dochází k jakési tiché koordinaci mezi Taiwanem a Čínskou lidovou republikou ohledně trajektorie, která spadá do rámce čínského sjednocování.
The Salvadorian Elections and Beijing’s Rise Star in Central America vyšel 16. února 2014 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 793 Kč Zvědavec.