Po neúspěšných ženevských rozhovorech přistupují USA k vyhrožování Sýrii

Vyslanec OSN v Sýrii, Lakhdar Brahimi, byl nucen v pátek, po posledním kole rozhovorů, připustit: „Neučinili jsme žádný pokrok, který by stál za řeč.“

Důvod kolapsu vyjednávání byl jasný. Rozhovory začaly slavnostním zahájením, kde americký ministr zahraničí dal ultimátum, požadující, že syrský režim musí akceptovat odstranění prezidenta Bashara al-Assada od moci a dosazení loutkové vlády dle volby Washingtonu. Po celý zbytek rozhovorů se západem podporovaní „vzbouřenci“ ze Syrské národní koalice (SNC) drželi scénáře Washingtonu a trvali na sesazení Assada coby podmínky pro jakoukoliv dohodu, zatímco vyjednavači syrského režimu trvali na společném prohlášení vyzývajícím k ukončení násilí a terorismu.

Vyjednávání pouze zdůraznila, že SNC, skládající se z exilových politiků, nezastupuje nikoho, vyjma amerického ministerstva zahraničí a různých západních tajných služeb. V diskusi o výměně vězňů trvala na tom, že nemůže mluvit za islamisty ovládané milice, které unesly civilisty při rozdávání humanitární pomoci v Homs, že nemá žádný vliv na ozbrojené frakce bojující tam s vládními jednotkami.

V Sýrii jsou hlavní „vzbouřenecké“ síly rozděleny na ty vedené na Al-Kaidu napojeným Islámským státem Iráku a Levantu (ISIS), a ty vedené další koalici islamistických milicí, vedených Frontou al-Nusra, opoziční frakcí, která také odpřísáhla věrnost Al-Káidě. Ti všichni byli proti rozhovorům v Ženevě a vyhrožovali smrtelnou odplatou všem, kdo se jich zúčastní.

V posledních dnech rozhovorů zorganizoval Washington provokaci, kdy sdělil, že obnovil dodávky zbraní „vzbouřencům“ a že americký kongres právě schválil tajnou legislativu, umožňující poskytování pomoci a financí protirežimním silám až do září. Jde o další pomoc, doplňující dodávky zbraní a financí v hodnotě miliard dolarů zasílaným islamistickým bojůvkám Saudskou Arábií, Katarem a Tureckem, za spolupráce se CIA.

Zdálo se, že většina manévrování SNC a jejích západních podporovatelů má za cíl zajistit podporu Ruska pro „přechod“, jehož součástí je i odstranění Assada od moci. Jak Moskva, tak Washington souhlasí, že změna režimu by měla zachovat základní instituce – nejklíčovější bezpečnostní síly – nedotčenými. Nicméně Rusko se bojí, že dosazení USA podporovaného režimu v Damašku podkope jeho strategické zájmy v celém regionu.

Po kolapsu ženevských jednání obnovil Washington ve vztahu k Sýrii chrastění zbraněmi, především kvůli dohodě o likvidaci chemických zbraní, dosažené vloni v září. Tato dohoda, vyjednaná Moskvou, poskytla Obamově vládě prostředek jak ustoupit od své hrozby zahájit přímý vojenský útok na Sýrii, intervence, u které nedokázala získat podporu kongresu, a dokonce ani nejbližšího amerického spojence, Británie, a proti které se staví převážná většina Američanů.

Organizace pro zákaz chemických zbraní, realizační instituce u mezinárodní dohody o chemických zbraních, která dohlíží na odzbrojení Sýrie v této oblasti, vydala v pátek prohlášení, ve kterém uznává, že dvě zásilky smrtících chemikálií odeslaných ze Sýrie představují „začátek“ procesu, ale dodala, že je třeba „zrychlit tempo“.

Americký delegát v OPCW, Robert Mikulak, tvrdil, že odzbrojování „ochabuje a vázne“, což má za následek, že z celkového syrského arzenálu 530 tun jedovatého plynu byla odeslána pouhá 4%.

Damašek uvedl, že pracuje na časovém rozvrhu OPCW, ale že čelí problémům, kdy hrozí, že na zásilky s jedovatými plyny zaútočí západem podporovaní islamisté, a také obtížným povětrnostním podmínkám. Dohoda o likvidaci syrského chemického arzenálu uvádí časový plán, který je bezprecedentně krátký, a to dokonce i pro země, které nejsou zmítány občanskou válkou.

Syrská vláda také trvala na tom, že mezinárodní agentura je s její spoluprací spokojená, ale že Washington se pokouší využít zpoždění jako záminku pro agresi.

„Nyní víme, že Assadův režim při odesílání chemických zbraní ze Sýrie nepostupuje tak rychle, jak slíbil,“ řekl Kerry v pátek.

Trval na tom, že rezoluce Rady bezpečnosti 2118, která nařídila proces chemického odzbrojení, „jasně uvádí, že pokud nastane nedodržování, bude věc ohledně účelů dodržování předána Radě bezpečnosti k projednání podle Kapitoly 7“.

Kapitola 7 Charty OSN umožňuje vojenskou akci k „obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti“. Bylo to právě dovolávání se Kapitoly 7 vůči Libyi, co poskytlo právní zástěrku pro agresivní válku USA-NATO v r. 2011, během které byl svržen režim Muammara Kaddáfího.

Mezitím USA, Británie, další velké mocnosti NATO a spojenci Washingtonu z řad arabských monarchií údajně připravují další rezoluci OSN, vytvářející základ pro intervenci na základě humanitarismu.

Západ a jeho syrské loutky obvinily syrský režim z toho, že se pokouší vyhladovět oblasti držené islamistickými ozbrojenci, aby dosáhl jejich podrobení se, včetně částí města Homs na západě.

Situace asi 800 rodin v obleženém starém městě Homs se stala předmětem ženevských rozhovorů, kdy západ a jeho nastrčené figurky požadovaly zřízení „humanitárních koridorů“, což byl komplot, který byl také použit pro přípravu intervence v Libyi. Vyjednavači syrské vlády kontrovali nabídkou, že umožní dětem a ženám odchod z oblasti, ale to „vzbouřenci“ odmítli.

V „humanitárních“ obavách západu je zcela ignorována mnohem větší populace – podle odhadu 45,000 lidí uvízlých v převážně šíitských městech Zahraa a Nubl u Aleppa – která je na pokraji smrti hladem, poté, co byla poslední rok a půl obklíčena islamistickými sunitskými „vzbouřenci“.

K největšímu hladovění došlo v palestinském utečeneckém táboře Yarmouk na jižním okraji Damašku, kterého se zmocnili na Al-Káidu napojení islamisté na konci r. 2012 a přeměnili ho na volnou střelnici. Zatímco většina obyvatel utekla, asi 18,000 lidí, kteří tam uvízli v pasti, trpělo vážným hladomorem, kdy desítky lidí hlady zemřely. Pokusy dodat humanitární pomoc byly opakovaně mařeny, buď obléháním armádou, nebo střelbou ze strany USA podporovaných ozbrojenců. OSN byla schopna tam dodat koncem minulého měsíce dvě zásilky.

Humanitární šéfka OSN, Valerie Amos, hodlá na dnešek v Římě svolat konferenci o Sýrii, která s největší pravděpodobností vytvoří předpoklady pro to, aby západní mocnosti mohly protlačovat rezoluci, jejímž cílem je prosazení jimi kýžené změny režimu.