Státe, vrať nám naše děti! Zní hlasitě v zemích západní Evropy

Přitom případů odebírání dětí a následných nucených adopcí přibývá. Proto se rodiče rozhodli přestat mlčet, nenechat se dále zastrašovat sociálkou a soudy, a své případy zveřejňují. Jenom na facebooku existují a vznikají stále nové a nové skupiny takto postižených rodičů a lidí, kteří je podporují.

Nejčerstvěji Velkou Británií již 4 dny otřásá skandální případ italské matky. Ve stručnosti se stalo toto. Těhotná Italka přijela do VB na služební cestu. Upadla do psychických problémů a nechala se vyšetřit. Byla hospitalizována. Po několika dnech sociální pracovníci vymohli bez jejího souhlasu soudní povolení k provedení císařského řezu na ženě a dítě jí okamžitě po tomto zákroku odebrali a umístili do náhradní péče.

Italka se vrátila do své vlasti a nyní se u britského státu dožaduje vrácení dítěte. Nicméně mezitím započal proces, ve kterém bude britský soud rozhodovat o adopci dítěte, samozřejmě britskou rodinou. Šokující je nejen velmi snadné vynucení císařského řezu i bez souhlasu matky, ale i skutečnost, že žena v zemi nežila, pouze do ní přijela služebně na několik dní. Jaký je tedy zákon, který dává právo sociálce vynutit si u soudu císařský řez na občance cizího státu a odebrat jí její dítě, a to vše bez souhlasu dotyčné ? Navíc vzhledem k tomu, že je žena občankou Itálie, má případně posoudit schopnosti matky pečovat o dítě soud italský, nikoliv britský.

Britská veřejnost je jednáním sociálky a soudů vysoce rozhořčena. Tento případ je ovšem pouze špičkou ledovce v odhalování skandálních praktik sociálních služeb a soudů. Jsou známy případy, kdy byly děti odebrány matkám přímo z porodnice nebo v době, kdy své děti kojily.

Případů odebírání dětí za vysoce nelidských okolností je mnoho ve výše uvedených zemích a probíhají víceméně podle stejných scénářů. Rodina je udána sousedy/doktory/učiteli/aj. sociálce pro podezření ze zanedbání péče/týrání/sexuálního obtěžování. Děti sociálka okamžitě odebere a svěří do náhradní péče rodilých občanů dané země. Následuje vyšetřování a soud. Rodiče jsou během této doby zastrašováni a sociálka jim klade nové a nové podmínky, které musí splnit pod příslibem vrácení dětí. Nezřídka je otec donucen se z bytu odstěhovat či rodiče se rozvést. Přesto děti vráceny nejsou. Sociální pracovníci přicházejí s novými důkazy o nepravostech páchaných na dětech, většina důkazů dosahuje absurdních rozměrů. Soud následně sice uzná, že podezření jsou neopodstatněná, nicméně děti jsou přesto umístěny do náhradní péče. Soud vůbec nepřihlíží k tomu, že děti mají v původní vlasti širší rodinu, která je schopna se o ně starat.  Rodiče jsou následně nuceni k souhlasu s adopcí. Většina z nich se brání a hledají zastání ve své mateřské zemi.

Zastání se minulý rok dostalo Slovence Ivaně Boorové, jejíž případ pobouřil slovenskou veřejnost natolik, že proběhly demonstrace, o případu pravidelně informovala televize Joj, slovenské úřady začaly pod tlakem občanů jednat a děti byly skoro po třech letech vráceny z Velké Británie na Slovensko.

V Čechách se lidé konečně začínají o případy Čechů žijících v zahraničí více zajímat. V současnosti sledují případ Evy Michalákové v jejím boji s norskými úřady o navrácení jejích dvou malých synů. Paní Michaláková je dle norské policie nevinná, soud nevznesl žádné obvinění, přesto rozhodl v její neprospěch. Rozdělil sourozence do náhradních rodin a p. Michaláková již více než dva roky smí své syny vídat pouze 2krát ročně dvě hodiny pod dohledem na stanoveném místě. Na její podporu vznikla petice, která nachází ohlas u rozhořčené veřejnosti. Lidé posílají písemné žádosti na norské velvyslanectví, neboť chtějí znát jejich postoj k celému případu. Norské velvyslanectví bylo o záležitosti informováno přímo matkou a jejími právníky, norský velvyslanec od nich obdržel všechny podklady. Přesto norské velvyslanectví tvrdí, že o případu není informováno. Na facebooku byla založena stránka Česko - vraťme děti rodičům, která takto postiženým rodinám pomáhá a informuje o jejich případech. Lidé žádají více informací a vysvětlení úřadů, jaká nebezpečí tedy hrozí českým rodinám, pokud se rozhodnou vyjet za prací do těchto zemí i s dětmi. Bohužel zatím nedostávají kvalitní odpovědi. Začne se tedy konečně o těchto případech informovat veřejně ve velkém rozsahu i u nás, stejně jako  o nich informují média na Slovensku ?