Důkazy o systematickém vraždění v Sýrii pouhou špičkou ledovce, uvádí podpůrné organizace

V pondělní zprávě tří význačných mezinárodních právníků se uvádí, že nejméně 11,000 lidí bylo zabito ve vězení, přičemž toto číslo je pouze z jedné části země.

„Vše, co po letech pokusů o získání přístupu, vím, je, že to pravděpodobně bude nakonec svět šokovat,“ řekl Guardian jeden vysoký představitel mezinárodní organizace, pod podmínkou anonymity. „To, co jsme viděli ve zprávě (právníků zabývajících se válečnými zločiny) široce odráží to, co jsme posbírali za posledních několik let.“

Syrští aktivisté říkají, že podle odhadů je postrádáno 50,000 vězňů. Desítky tisíc Syřanů byly drženy v zadržovacích střediscích země a byly propuštěny, často po měsících strádání a mučení.

Pondělní odhalení vyvolala široké odsouzení a chytili se toho právníci – z nichž všichni mají zkušenosti se stíháním válečných zločinů podle mezinárodního práva – a ti to označili za „přesvědčivé“ důkazy pro jakékoliv právní fórum. Amnesty International uvedla, že důkazy by měly sehrát ústřední roli při prvních rozhovorech z očí do očí mezi opozicí a představiteli režimu po začátku války, které mají započít ve středu ve Švýcarsku.

Philip Luther z Amnesty řekl: „Pokud to bude potvrzeno, půjde o zločiny proti lidskosti spáchané v ohromném měřítku. Zcela určitě to opět vede k otázce, proč Rada bezpečnosti ještě nepředala situaci v Sýrii ke stíhání Mezinárodnímu trestnímu tribunálu“ (proslavenému svoji „objektivitou“ a „pravdomluvností“ při procesech souvisejících s Jugoslávií, Libyí a jinde – p.p.)

„Ženeva II musí požadovat zveřejnění osudu všech lidí vystavených nucenému zmizení, tajnému věznění nebo únosu, včetně civilistů, vojáků, ozbrojenců a podezřelých informátorů.“

Většina z 55,000 obrázků obětí byla vyfocena jedním oficiálním fotografem. Další fotografové jsou přičleněni k bezpečnostním jednotkám v zemi a pravděpodobně by také měli být požádání, aby poskytli vizuální důkazy o úmrtích.

Každé velké město v Sýrii má řadu velkých věznic, kam mohou jen vojáci elitních jednotek a bezpečnostních jednotek, ale o kterých se ví, že je v nich velký počet vězňů.

Sýrie má jeden z nejrozsáhlejších systémů státní bezpečnosti na Středním východě. Před „povstáním: se občané báli vše prostupujícího vlivu více než 15 agentur, které doplňovaly oči a uši strany Ba’ath, jejíž členové byli tvrdě proti disidentům a odpůrcům prezidenta Bashara al-Assada a jeho vysokých představitelů.

Od prvního „povstání“ v březnu 2011 měli šéfové bezpečnosti více práce, než kdy předtím. Vojenská rozvědka, rozvědka letectva a sekce politické bezpečnosti patřily k nejaktivnějším, zatýkaly velký počet občanů, obzvláště v oblastech držených bojůvkami skupin „opozice“. Syrští ozbrojenci a zahraniční džihádisté byli zatýkáni také.

Mezinárodní organizace v Turecku, Jordánsku a Libanonu informovaly, že jsou zahlceny zprávami od mnoha rodin o zatčení jejich příbuzných. Plný rozsah brutality v syrských věznicích, říkají, nebude možná nikdy znám.

Uprchlíci mimo Sýrii mluví často o pohřešovaných příbuzných. Konverzace v posledních měsících se zdály být stále zoufalejší, protože ti, kteří utekli ze Sýrie, mají stále méně prostředků jak najít informace o těch, které tam zanechali.

„Přišli si pro něj v červnu,“ řekl Subhi Ahmed, uprchlík z Aleppa, který nyní žije v Bejrútu, o svém synovi Mohammedu Alim. “Byla to rozvědka letectva a nevíme, kde nyní je. Neslyšeli jsme ani slovo. Šli jsme do věznice, než jsme opustili Sýrii, a mnohokrát jsme volali. Nic tam není.“

Ti, kteří byli z takovýchto zařízení propuštěni, Guardian a mezinárodním vyšetřovatelům řekli o širokém používání hromadných poprav. Vězni také říkali, že mučení je běžné. Ve zprávě Amnesty International z r. 2012 je 31 metod mučení, o kterých tvrdila, že byly pravidelně na vězně aplikovány. Čísla vytvořená podpůrnými organizacemi naznačují, že počet vězňů může být oproti akceptovanému číslu čtyřnásobný.

Nejpečlivěji při zjišťování přesného počtu postupoval Razan Zeitouneh, syrskou aktivistkou a lidsko-právní právničkou, která pracovala pro Dokumentační středisko porušování zákona – organizaci, která sestavila čísla o Syřanech ve vězení po započetí povstání“. Než vloni zmizela i ona, její skupina napočítala více než 47,000 pohřešovaných občanů. Zeitouneh byla unesena z oblasti drženou opozicí poblíž Damašku. Na rozdíl od spousty těch, jejichž případy dokumentovala, se věří, že Zeitouneh byla unesena džihádistickými skupinami. Od té doby o ní nikdo neslyšel.

V Aleppu odhalilo vyšetřování Guardian počátkem loňského roku důkazy o popravách provedených na dvou základnách rozvědky režimu na západě města. Všechny oběti přicestovali ze vzbouřenci drženého východního Aleppa. Několik z těch, kteří byli propuštěni, si svůj příběh vybavilo.

Jeden z nich, 19letý Abdel Rezzaq, byl držen ve věznici rozvědky letectva. „Žil jsem v oblasti Bustan a pracoval jako tesař,“ řekl. „Šel jsem do města (na západě Aleppa), abych si tam koupil falafelový sendvič. Armáda mě chytila a zbila mě. Řekli, že jsem u Svobodné syrské armády. Byli mě osm dní a nocí a požadovali přiznání.“

„Byl jsem zatčen 10. října a zůstal jsem ve vězení asi tři měsíce. Než jsem vězení opustil, vzali 30 lidí z cel separace a zabili je.“

Rezzaq řekl, že dlel na doslech cel samotek a sekce, kde byli, podle jeho tvrzení, vězni popravováni. „Spoutali je a zavázali jim oči a mučili je, dokud nezemřeli. Lili na ně kyselinu. Ten zápach byl velmi silný. Pak jsme slyšeli výstřely. Druhý den mě a pár dalších postavili před muže se zbraněmi, ale nestříleli. Později mne toho dne propustili.“

Pozn. překladatel: Poté, co se začaly objevovat zprávy o nacházení hromadných hrobů civilistů podřezaných a jinak popravených ozbrojenci, to vypadá, že Západ připravuje další báchorku, aby vinu svalil ze sebe a svých hrdlořezů na někoho jiného, nejlépe na Assadův režim, aby mohl Kerry a spol. v Ženevě stále blábolit, že Assad musí odejít…