Obama oznámil plán vládnout pomocí prezidentských dekretů

„A mohu toto pero použít k podepisování prezidentských dekretů a exekutivním a vládním akcím, které posunou míč a napomohou zajistit, že naše děti dostanou co nejlepší možné vzdělání, zajistí, že naše firmy dostanou podporu a pomoc, kterou potřebují k růstu a rozvoji, zajistí, že naši lidé dostanou dovednosti, které potřebují, aby dostali tu práci, jejíž pracovní místa naše podniky vytváří.“

Článek I odstavec I ústavy jasné uvádí, že veškerou legislativní moc má Kongres. Zakladatelé se inspirovali texty Montesquieu a trvali na třech oddělených pilířích vlády a zřídili systém prověřování a rovnováhy, aby zabránili diktatuře. „Nemůže být svobody tam, kde jsou moc legislativní a výkonná spojeny v rukách téhož člověka,“ napsal Montesquieu.

James Madison v textu do Federalist 46 varoval, že konsolidovaná moc na výkonné úrovni je podstatou definice diktatury. „Nahromadění veškeré moci, legislativní, výkonné a soudní, ve stejných rukou… lze oprávněně označit za samou podstatu definice diktatury.“

George Washington podepsal první prezidentský dekret, když vyhlásil v r. 1789 den díkůvzdání státním svátkem. Nejvyšší soud později rozhodl, že prezidentské dekrety nelze používat k vytváření zákonů, pouze k provádění zákonů schválených Kongresem. Od dob Woodrow Wilsona a Franklina Roosevelta však prezidenti podepsali velký počet stále drzejších a neústavních prezidentských dekretů.

„Obama, kterému chybí šarm Franklina Roosevelta, však usiluje o to vydat se jeho cestou a posilovat výkonnou moc,“ píše David Davenport. „Počínaje prezidentem Woodrow Wilsonem, s vyvrcholením v Rooseveltově Novém údělu, se pokrokáři snažili podkopat moc legislativy ve prospěch konsolidace moci složky výkonné. Od schválení rozsáhlé reformy zdravotní péče po stranické linii po největší využití výkonných „carů“ v naší historii, po iniciování nové politiky u věcí jako přistěhovalectví a kontrola zbraní pomocí prezidentských dekretů se Obama snaží poslat 225 let ústavního oddělení moci na smetiště. A to je třeba odhalit a nazvat pravým jménem: jde o sérii ústavu obcházejících manévrů a usurpování si moci frustrovaným a touhou po odkazu poháněným prezidentem.“

Republikáni, hledající partajnickou munici k útoku na demokratického prezidenta, budou bezpochyby poslední Obamovo napadení ústavy kritizovat. Prezidentské dekrety a postupné rozvíjení imperiálního řízení země se však neomezuje jen na Demokraty.

„Jak Republikáni, tak Demokrati horlivě mluví o 'imperiálním vládnutí', když je v Bílém domě někdo z druhé strany,“ vysvětluje William L. Anderson. „Avšak obě strany jednaly tak, aby ochránily a posílily prezidentskou funkci, když to bylo v jejich prospěch.“

„Pokud členové ostatních pilířů nebudou ochotni u důležitého principu decentralizace moci jednat, americký experiment skončí jen jako historická poznámka pod čarou.“

Toto odsouzení amerického experimentu do irelevantní poznámky pod čarou je přesně to, co globální elita, držící vládu pod krkem, má v úmyslu.

Globalistická inteligence ve prospěch zahození ústavy argumentuje nadále. V r. 2011 spolupracovník CNN Fareed Zakaria tvrdil, že ústava je zastaralá a její principy by měly být „probrány a korigovány“, aby vyhovovaly moderní éře. Navrhoval „řadu dodatků, aby se ústava zmodernizovala pro 21. století“.

Věrnost ústavě a její dodržování je nyní líčeno jako forma duševní nemoci. „Skutečně, na víře uctívačů ústavy, že komplexní politické děje dneška lze vyřešit prostou věrností dokumentu napsanému v 18. Století, je něco infantilního,“ napsal koncem r. 2010 šéfredaktor Economist. „Když je historie přeměna na posvátnou bibli a lidé na bohy, obětí je pravda.“

Ústava stojí mezi globální elitou a jejím plánem na zredukování Ameriky na ekonomické a kulturní trosky. Přirozená práva a suverenita jednotlivců jsou tvrdými překážkami a musí být zničeny, pokud má být vláda světové diktatury realizována.

Obamovy poslední komentáře ohledně plánu na zavedení prezidentských dekretů – jako obvykle pro dobro dětí – vytváří scénu pro další fázi diktátorského vládnutí a demontáž ústavy a její odsunutí na smetiště dějin.