Demokracie, podvod a šalba – jedno a totéž

Nejbeznadějněji jsou zotročeni ti, kteří klamně věří, že jsou svobodní.
Johann Wolfgang von Goethe

Demokracie je fantastický nástroj kšeftaření s hesly – demokracie, svoboda, volnost. Jak často tyto výkřiky slýcháme? Přesto je však pravdou, že demokracie je antitezí těchto slov! Ti, kteří věří, že jsou za demokracie svobodní, jsou ti nejvíce oklamaní; ovce, které NWO miluje a pěstuje si je.

Myslíte si, že máte k dispozici hlas pro nějakého člověka dle vaší volby, že váš hlas bude „započten“ a že můžete mluvit do demokratického procesu, ve který nábožně věříte. Jste blbci! Musíte hlasovat pro toho, koho partaj nominovala, nebo jste o tom snad hlasovali? Takže musíte hlasovat pro někoho, který již byl za vás vybrán.

To je sotva demokratická volba. Partaj, tajně, odměňuje některé své členy za loajalitu věci, za jejich přínos straně, a ty, o kterých si partaj myslí, že mají největší šanci být veřejnosti udáni. Možná věříte, že chlápek od vedle je tím nejlepším kandidátem, možná by byl skvělým vůdcem vaší země nějaký maník od vás z práce; existuje vůbec nějaká možnost, že bude zvolen? Partaje si pěstují ty, o kterých si myslí, že vyhovují přáním jejich řídících páníčků (jak tato kontrola funguje, uvedu později).

Kolikrát jste viděli zvolení nějakého člověka na základě všemožných slibů, jen aby okamžitě poté, co se dostane ke korytu a k moci, tyto sliby porušil? Jakou moc/pravomoc máte ve vašem demokratickém procesu vynutit si, aby své sliby dodržel? Nakonec šlo o jednoduchou smlouvu – hlas za slib. Neříkejte mi, že v příštích volbách, protože vám prostě nevěřím. Barack Obama porušil ve svém prvním funkčním období jeden slib za druhým – přesto jste šli a hodili mu to tam znovu – masochismus ve svém extrému. Jistě, pokud je nějaký člověk zvolen na základě slibu, a tento slib nedodrží nebo ho poruší, pak by bylo přirozené, že jde o nedodržení smlouvy a měla by být zjednána náprava. Nemusíte se dívat příliš daleko do minulosti, abyste takové příklady viděli. Mladá těhotná svobodná žena – „ale on mi slíbil, že si mně vezme!“ (zvláštní staré zvyky, že?).

David Lange, metodistický kněz a labouristický premiér Nového Zélandu, ve svých pamětech napsal: „Když jsem se chystal do parlamentu, šel jsem tam změnit svět; když jsem se tam dostal, zjistil jsem, že nemohu změnit nic.“ Pravdou je, že ve skutečnosti nemůžeme řídit nebo ovlivnit žádnou větší záležitost ovlivňující naši zemi, protože moc stojící za vládou je již etablována a nedostala se tam zvolením, ale podvodem a klamem. Tato neviditelná moc, mající zákonnou moc na základě podvodu a klamu, námi manipuluje a podvodem a klamem se nás snaží přimět uvěřit, že svoji vládu řídíme my. Vše, v co můžeme po vší té dřině a úsilí doufat, je, že budeme moct ovlivnit nepodstatné záležitosti domácí politiky, které mají na naše životy jen zanedbatelný dopad. Jsme obluzováni partajnickou politikou a hrátkami – starým trikem, který používali již Římané; „předhoďte lvům dalšího křesťana, zatímco my budeme drancovat Řím“. Většina z vás by upřednostnila sledování televize, návštěvu nějakého stupidního hollywoodského filmu, nebo bavení se hudbou a tancem; to jsou skutečné opiáty mas. Zatímco vaše mysl je plná stračkovitých hovadin, skutečné ovládání vaší maličkosti je již v běhu; ale vy si myslíte, že jste v demokracii svobodní.

„Kapitál se musí chránit všemi možnými způsoby, jak spojováním, tak legislativou. Dluhy musí být spláceny, hypotéční zástavy zabavovány co nejrychleji je to možné. Když, prostřednictvím zákonného procesu, přijdou obyčejní lidé o domov, stanou se poddajnými a poslušnými a snadněji ovladatelnými prostřednictvím pevné ruky vlády, vedené klíčovou mocí bohatství pod vedením finančníků. Tyto pravdy jsou našim vedoucím pracovníkům, kteří se nyní zabývají utvářením imperialismu k ovládnutí světa, známy.“

„Rozdělením voličů prostřednictvím systému politických partají je můžeme donutit k vynakládání své energie na šarvátky o nepodstatné záležitosti.“

„Tudíž, prostřednictvím zdánlivě nesouvisejících činů, si můžeme pro sebe zajistit to, co bylo tak dobře naplánováno a tak úspěšně realizováno.“

- Montagu Norman, guvernér Bank of England, 1924

Proč si myslíte, že NWO je tak odhodlán „šířit demokracii“ po celém světě – natolik, že dokonce bombardují, aby vás ji donutili přijmout. Protože mimo demokracie žádný jiný systém vládnutí neposkytuje příležitost k ovládnutí a podvádění! Pro začátek – demokracie se prodává – nejnaditější kapsa vyhrává; proč je v amerických volbách takový význam přikládán velikosti rozpočtu? V demokracii si peníze kupují subjekty; demokracie stojí na penězích, a kdo má v rukách bohatství světa?

„…Ten, kdo řídí britskou peněžní zásobu, řídí Britskou říši, a peněžní zásobu řídím já.“
Nathan Rothschild

Nemohu uvěřit, že při textech, které jsou dnes dostupné, průměrný člověk s IQ mezi 85 a 120 nevidí, že demokracie je naprosto nepovedený systém!

Zprvu mělo lidstvo boží zákony – zákony stvořitele, ať za něj považujete kohokoliv. Jedním z nepopiratelných faktů je, že jsme byli stvořeni; dokonce i kašpaři, kteří věří teorii, že jsme se vyvinuli z opic, musí stále akceptovat, že pro nás bylo něco stvořeno, abychom ze z toho mohli vyvinout! Boží zákony jsou zákony lásky k bližnímu; v podstatě „nedělej jiným to, co nechceš, aby oni dělali tobě“. Rozvíjení tohoto se nazývá „obecné právo“ – právo míru. Po tisíce let byli lidé schopni žít vedle sebe podle této zásady – neporušuj mír.

Králové a vládci potřebovali způsob hromadění bohatství, aby byly možné války, a místo obchodování a směňování byla vynalezena ďábelská věc zvaná peníze. Peníze umožnily zdaňování a zdaňování si vyžaduje „zákony“. Například římské právo bylo vynucováno pomocí dobývání a podrobování. Je skutečně chybné nazývat to zákony, neboť veškeré zákony jsou v podstatě smlouvou, a smlouva si vyžaduje souhlas stran. Strana se nemůže smluvně vázat pod nátlakem. Což je možná důvodem, proč byli římské pevnosti vždy zapojeny do potlačování vzpour!

Když se moci v Británii chopil Vilém dobyvatel, byl téměř švorc, takže jednou z prvních věcí, kterou učinil, bylo vybírání daní od domorodců. O velikosti nebo bohatství svého nového území neměl ani tucha, takže vyslal emisary do všech částí země, aby provedli sčítání lidu a majetku. A zde je začátek velkého podvodu.

Lidé se rozpoznávali podle jmen a svého vztahu k rodině a buď podle místa, nebo podle povolání. Například když se králův emisar zeptal na jméno, dostal odpověď Jan, syn Davida kováře. „Ach, Jan Kovář“ – další. Ve Walesu se to trochu vymklo, protože mnozí tam vysvětlovali, co jsou zač, když nebyli osloveni svým známým jménem, velmi spletitě. V této fázi bylo zaznamenáno mnoho Jonesů.

Po sečtení obyvatelstva a bohatství byl mrňous Willi schopen lidi zdanit a vědět, kdo zaplatil, a kdo ne. Anglosasové měli svoji Soudnou knihu! Psal se rok 1086. Proti tomu, co bylo napsáno v této knize, nebylo dovolání, a opět to bylo lidem vnuceno násilím.

Šlo to dobře a stala se z toho norma, hrabivost se chopila vlády a bylo zaváděno stále více daní, a církev a baroni se proti králi vzbouřili – v podstatě šlo o lidové povstání. Král byl v úzkých a výrazně přečíslen; souhlasil s rozsáhlými změnami a s lidskými právy lidí. Magna Carta byla podepsána v r. 1215 a pravomoci krále byly značně omezeny.

Poskočíme k r. 1666; různí angličtí králové se nezajímali o kasy hrabství a vedli 100 let válku s Francií, která znamenala pro Anglii bankrot. V rámci možná jedné z nejopovážlivějších operací pod falešnou vlajkou došlo v Londýně k velkému požáru. A zatímco velká část Londýna hořela, parlament 100 dní zasedal a schválil zákon, který změnil svět navždy. Zákon Cestui Que z r. 1666 byl schválen za zavřenými dveřmi, zatímco Londýn měl jiné starosti. Tento zákon nahradil lidská práva, což znamenalo, že všichni muži byli prohlášeni za mrtvé či nezvěstné na moři. (V této fázi platilo staré námořní právo – papežské právo).

Protože podle tohoto zákona byli všichni muži nyní mrtví, převzal stát majetek všech těchto mužů do úschovy – veřejné úschovy. Stát se tudíž stal opatrovníkem a měl vlastnické právo na lidi a majetek do doby, kdy se mrtví muži vrátí ze stavu mrtvých a vznesou nároky. Pokud se nějaký muž vrátí a předloží svůj nárok, musí mimo aktiv nárokovat také náhradu škod. To je známo jako Cestui QueTrust. Vytvořená právní fikce byla identifikována velkými písmeny u jména člověka, jehož zákonné nároky byly ukradeny – John SMITH.

Nyní jsme právním subjektem/fikcí vlastněnou a ovládanou vládou/státem. Právně jsme nyní fikcí, konceptem či smyšlenkou, která je označována jménem, symbolem, značkou nebo číslem (nebo kombinací všeho, v závislosti na tom, jak byl Trust zaznamenán), a právní subjekt nemá žádné vědomí; je to právnická osoba END LEGIS – jméno na kusu papíru.

Takže naše jméno a majetek byly ukradeny podvodem a kejklemi – jsme příliš zaměstnaní ostatními záležitostmi, abychom si toho povšimli! Vlády a státy měly (a stále mají) velké problémy tuto pravdu před námi zakrýt, a nyní, když již nejsme skutečnými živými lidmi, může nám být vládnuto pomocí zákonů, nikoliv obecného práva. Zákony jsou obchodní právo a to se může vztahovat pouze na právní subjekty – obecné právo se vztahuje na skutečné lidi, zrozené ze stvořitele a bez movitého majetku.

Takže když přešel veškerý majetek na banky, jako záruka za půjčky poskytnuté vládám – které samy jsou pouhými korporacemi řízenými generálními řediteli – premiéry, prezidenty atd., tyto korporace pilně vydělávaly peníze a platily lichvářské poplatky a zisky bankám tím, že vás zdanily.

Vy pošetilci jste si snad mysleli, že vy vlastníte vládu, za daně, které jste zaplatili! Mysleli jste si, že vy řídíte vládu! No, banky na to dohlédly! Zvýšily peněžní zásobu a pak náhle peníze v r. 1920 stáhly – a způsobily velkou hospodářskou krizi. Vlády zkolabovaly v celém západním světě, přesně jak banky předpověděly. Vlády/korporace šly za bankami a řekly, že nemohou platit, ale banky již měly odpověď – že vymění peníze za vás! Zákon o narození, úmrtí a sňatcích z r. 1933 (roky se liší v závislosti na tom, ve které zemi žijete) vládě umožnil vytvářet pro vás zvláštní identitu (právní fikci) a pak ji zobchodovat s bankami jako záruku za půjčky od těchto bank, aby se dostaly z bankrotu, který banky zosnovaly. (Protože vlády jsou fikce – tedy jsou výtvorem lidské představivosti; nemohou nasmlouvat skutečného člověka, potřebují fiktivní osobu, kterou nasmlouvat mohou). Díky zákonu o právní identitě, vytvořené rodným listem, jste nyní touto právní identitou a vztahují se na vás všechny psané zákony, které vláda schválí. Všechny psané zákony jsou komerčním kontraktem a jsou určené k tomu, aby vám byly odejmuty peníze.

Takže pravdou je, že jste v podstatě vlastněni bankstery – jste movitý majetek, zárukou v opatrovnictví mající hodnotu díky vaší schopnosti vytvářet hodnoty a vydělávat, a lze a je s vámi tudíž obchodováno. (Mysleli jste si, že otroctví bylo zrušeno?!).

Ale je to ještě horší; vláda je prostě jen podnikatelský subjekt – korporace a sídlo má v MMF! Vaši premiéři a prezidenti udělají přesně to, co jim centrála řekne, a nic co k tomu můžete říct to nezastaví. To je pravda o demokracii.

Jediným způsobem, jak můžeme tento nesmysl zarazit, je zastavit tok peněz! Nárokujte si zpět svoji suverenitu a osvoboďte se od uměle vytvořených/federálních zákonů. Ale varuji vás, králičí nora je velmi, velmi hluboká. Kdokoliv, kdo se o něco takového bude nyní v USA snažit pokoušet, bude označen za domácího teroristu! Ach ano, další malý kiks demokracie, svobody a volnosti.

Odvážíme se být svobodnými!