Maďarský rozměr South Stream

Další etapou výstavby maďarského úseku plynovodu South Stream bude realizace projektových a průzkumných prací, územní plán a vyhodnocení vlivu na životní prostředí. Tomu odpovídající kontrakt podepsala společná projektová firma South Stream Hungary Zrt. a mezinárodní konsorcium projektových organizací. „V 1. čtvrtletí 2014 má být dokončeno rozpracování technické části projektové dokumentace týkající se určení trasy plynovodu na území Maďarska,“ uvádí se v tiskovém prohlášení Gazpromu. Mimo to Aleksej Miller a Viktor Orban „zdůraznili význam tohoto plynovodu pro rozvoj plynárenské infrastruktury a ekonomiky Maďarska, a také pro zajištění energetické bezpečnosti evropských zemí.“

Maďarsko bylo od samého počátku považováno za klíčového partnera projektu South Stream. Dokumenty odsouhlasené již v r. 2008 předjímaly, že hlavní větev plynovodu půjde přes Bulharsko, Srbsko a Maďarsko, směrem na rakouskou distribuční stanici v Baumgartenu. Nicméně již tehdy, kdy sílil odpor vůči realizaci projektu South Stream ze strany Evropské unie, připravily Gazprom a maďarský energetický koncern MOL náhradní variantu přepravy plynu do severní Itálie. Podle této varianty měla roli distribuční plynové stanice v Baumgartenu převzít obdobná stanice v maďarském městě Varozsfeld.

Právě tato varianta se nakonec ukázala jako žádoucí. Maďarsko, na rozdíl od Rakouska, se ukázalo jako zodpovědný partner. Úřady této země, na základě mezivládní rusko-maďarské dohody, přisoudily projektu South Stream statut „projektu národního významu“. V lednu 2010 byla v rámci tohoto projektu vytvořena společná projekční společnost South Stream Hungary Zrt. Jejími členy jsou, se stejným podílem, OAO Gazprom a společnost MVM Zrt. A v následujících letech pokračovaly práce v rámci dosažených dohod dle plánu a úspěšně. Na rozdíl od Srbska, kde se otázky energetické spolupráce s Ruskem náhle staly předmětem vnitropolitických „sporů“, a od Bulharska s jeho tradiční geopolitickou rozkolísaností a přikláněním se střídavě k západu a východu.

Maďarský premiér Viktor Orban pronesl památná slova: „Evropa potřebuje Rusko. Dříve nebo později budeme potřebovat strategickou alianci s Moskvou.“ Podle údajů Evropské komise, která tolik usiluje o zabránění realizace ruských plynových projektů, jsou reálnými dodavateli plynu do zemí EU pouze dvě země – Rusko a Norsko, které není členem EU (1). Nikdo jiný stále rostoucí poptávku EU po „modrém palivu“ uspokojit není schopen… Letos v říjnu dodal Gazprom evropským spotřebitelům 13,48 mld. m3 plynu – téměř o 17% více, než v říjnu 2012. Gazprom zajišťuje rostoucí poptávku po ruském plynu v Evropě i nadále,“ zdůrazňuje Aleksej Miller.

South Stream se svoji dlouhou a rozvětvenou infrastrukturou a objemem dodávek ve výši 63 mld metrů krychlových plynu má pro celou Evropu vyjímečně velký význam. To dobře chápou v Maďarsku a dalších zemích střední a východní Evropy, kde vsadili na energetickou spolupráci s Ruskem. Tato spolupráce nijak nezpochybňuje závazky těchto států vůči EU. Naopak. Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Chorvatsko a další účastníci projektu South Stream jsou v pozici garantů energetické bezpečnosti Evropy. Bulharský ministr pro ekonomiku a energetiku Dragomir Stojcev 12 prosince v Bruseli, po setkání s eurokomisařem pro energetiku Güntherem Öttingerem, řekl, že jeho země se realizace projektu South Stream nevzdá. „Pro nás je tento projekt extrémně ekonomicky důležitý. Vytvoří v Bulharsku tisíce pracovních míst, bude stimulem ekonomického růstu, a proto se ho nevzdáme,“ poznamenal bulharský ministr.

Zároveň není pochyb o tom, že se Evropská unie nevzdá svých pokusů postavit proti South Stream své projekty, včetně Nabucco. Jak v této souvislosti poznamenal španělský internetový list Publico.es: „“Velká hra“ pokračuje a konec plynových válek je v nedohlednu.“ Co se týká Nabucco, tak ten je, podle korespondentky Publico.es Nazanin Armaňan, „mrtvý“, protože jde „spíše o politickou než komerční záležitost“, jejímž cílem bylo jen „připravit Rusko o příjmy“. Autorka uvádí ještě řadu dalších důvodů, kvůli kterým projekt Nabucco v boji se South Stream prohrál. Podle ní „Moskva, Čína a Irán skoupily velkou část středoasijského plynu na několik let dopředu, takže přes Nabucco prostě nebylo co dopravovat“. Mimo to „Moskva navrhla Baku nákup veškerého plynu za dobrou cenu“, aby Nabucco zůstal jen drahým tobogánem pro myši. Nakonec vznikly „pochyby ohledně schopnosti Ázerbájdžánu, který svůj plyn dodává také Iránu, zajistit naplnění trubek 50 miliony metry krychlovými plynu. V současnosti produkuje tato země pouhých 27 milionů metrů krychlových“.

Nicméně blamáž s Nabucco Evropskou komisi nezastavila. V r. 2014 mají proběhnout volby do Evropského parlamentu, které hrozí „překopáním“ nejvyšších výkonných orgánů EU. A evropští komisaři se kvapně snaží předvést voličům nějaké své úspěchy. Günther Öttinger, nespokojený s výsledky jednání s bulharským ministrem, sdělil, že Evropská komise bude jednat s Ruskem o obnovení mezinárodních dohod se šesti zeměmi EU u South Stream. „Evropská komise bude vystupovat jako advokát těchto zemí a poskytne jim právní rady. Budeme jednat na základě mandátu, který nám daly vlády těchto zemí,“ řekl Öttinger. Podle názoru Evropské komise dohody mezi zeměmi, na jejichž území povede South Stream, a Ruskem „neodpovídají zcela evropským normám týkajících se konkurence a požadavkům „třetího energetického balíčku“. Boj na poli energetiky pokračuje.

Odkazy

[1] Commission Staff Working Document Accompanying Document to the Proposal for a Regulation of the European Parliament and the Council concerning measures to safeguard security of gas supply and repealing Directive 2004/67/EC.