Tři výborné spolužáky nahradili dva "problémoví"

V důsledku rušení základní školy na ulici Plzeňská se část dětí, docházející do této školy, přesunula do školy v naší obci.

Je první školní den. Dcerka je zvědavá na svou novou třídní učitelku a těší se na své nové spolužáky..a přichází další šok! Před školou se to hemží romskými dětmi, romskými maminkami, postávajícími před školou s cigaretou v puse, pořvávající na své ratolesti. Přede dveřmi třídy tancují dva romští chlapci, oděni do kožených bund a plandavých kalhotů...dceřini noví spolužáci.

Kdysi jsem četla článek o připravovaném projektu tzv. inkluzivního vzdělávání. Jednoduše řečeno, jedná se o zapojování "problémových" dětí do výuky na klasických základních školách. Projektu se nebráním, řekla jsem si. Jistě v budoucnu pomůže sociálně znevýhodněným dětem k lepšímu uplatnění na trhu práce. Ano, jsem pro. V článku se psalo o vynaložení investic na tento projekt, částka vskutku nemalá. Ale když se cpou miliardy do výstavby dálnic, proč by se necpaly do vzdělávání. Vyučování povedou speciální pedagogové, školy budou dostávat dotace na školní psychology a velmi problémovým dětem budou přiřazeni asistenti. Cílem projektu je zařazení dětí s poruchami učení mezi ostatní děti, aby se necítily sociálně znevýhodněné. Po pár měsících jsem se ocitla v realitě daného projektu...

Třídu vede mladá paní učitelka, speciální pedagog. Na škole působí i paní psycholožka. Asistenti v případě dvou nových spolužáků prý nejsou potřeba, chlapci by měli výuku zvládat.

Letošní školní rok se dcerka do školy na vyučování netěší.

Chybí jí bývalá třídní učitelka, chybí jí konkurence ve třídě, přestaly ji bavit oblíbené hodiny čtení a po nedávném incidentu ve třídě, s romskou maminkou jednoho z chlapců, byla natolik v šoku, že se při vyprávění oné situace málem rozplakala..Ta maminka si přišla ihned po ránu vyřídit jistý problém se spolužákem jejího syna, a to tím způsobem, že vytáhla chlapce za límec ze třídy na chodbu, řvala po něm, nadávala mu do bílých sviní a vyhrožovala mu zbitím, pokud nenechá jejího syna na pokoji. Chlapci se prý den před tím poprali. Nikomu se nic nestalo, jen romský chlapec doma plakal, že ho děti ve třídě bijí.

Třídní učitelka byla tou dobou ve sborovně. Incident se řešil. A výsledek? Chlapec, "napadený" romskou maminkou, chodí do školy se svými rodiči, protože o něj mají strach. Prý je chlapci vyhrožováno, že si na něj kamarádi romského chlapce počkají a po škole mu to ještě nandají.

Do problému byla zapojena paní psycholožka. A to tím způsobem, že v průběhu vyučovací hodiny zaklepe na dveře, vejde do třídy, přeruší vyučování a počne hrát s dětmi různé psychologické hry..A takto prý chodí nepravidelně. Někdy v hodině matematiky, někdy v hodině hudební výchovy, někdy i o přestávce / píši na základě sdělení dcery /.

Chlapci prý nezvládají čtení. Paní učitelka jim věnuje většinu času, ostatní děti buď sedí a nudí se, alespoň dle slov dcerky a nebo si čtou po svém. Dcerku to nebaví. Dříve se děti ve čtení střídaly, došlo i na ni, těšila ji pochvala paní učitelky a nás těšila jednička v žákovské knížce. O to víc dcerka četla, nadšeně si vedla čtenářský deník a nyní když už nedostává tak často příležitost, jí to ani nebaví..

Na začátku školního roku seděla v lavici se spolužačkou, kamarádkou. Obě z pětice nejlepších žáků třídy. V důsledku nudění se v hodinách začaly "zlobit" a byly rozsazeny. Dcerka nyní sedí se svou romskou spolužačkou, se kterou chodila do školy již od první třídy, dívenka chováním naprosto tichá, jen školní docházka a připravenost do vyučování jí dělá velký problém. "Mami, Sára je hodná, ale je blbá", řekla mi dcerka na dotaz, zda jí vyhovuje nová spolusedící. Dívenka se prostě neučí, protože jí to nebaví. Doma se jí nikdo nevěnuje, úkolům nerozumí a když si při psaní diktátu či psaní testu z matematiky neví rady, vyptává se dcerky a té vadí, že ji tím vyrušuje.

A výsledek psychologických her v hodinách vyučování? Romští chlapci se o přestávkách vysvlékají do půl těla, bijí pěstí do dlaně a vyzývají ostatní spolužáky k boji..Oba totiž hrají rugby a chtějí se předvést. "Mami, my radši s holkama odcházíme ze třídy na chodbu, protože se bojíme.."

Pokud si jich děti nevšímají, vezmou chlapci klíčky od skříněk, pobíhají po chodbách školy a pokouší se otevírat skříňky ostatních spolužáků...

Na třídní schůzce nám bylo sděleno, že je vše pod kontrolou. Byli jsme paní učitelkou požádáni o pochopení nenadálých situací, že se snaží je řešit, že to nejsou situace, ve kterých by byla zběhlá a tudíž to chvíli potrvá. Ohledně vyučování nám bylo sděleno, že si je vědoma, že chlapci v některých předmětech pokulhávají, nicméně asistenty nepotřebují. Má vzdělání speciálního pedagoga a je přesvědčená, že děti plně zvládá. Pokud se ostatní děti nudí, například tedy naše dcera v hodinách čtení, má si nosit vlastní knížky do školy a číst si..a nebo si maluje..pokud ji vyrušuje slabší spolužačka, je to jen dobře, jelikož vidí konečně "zájem" ze strany slabšího žáka o daný předmět. Dcerka jde spolužačce příkladem už tím, že jí pomáhá... Dejme tomu, dcerka prozatím prospívá s jedničkami...ovšem pokud by mělo inkluzivní vzdělávání probíhat formou - posadím slabšího žáka k lepšímu, aby měl svého "asistenta", s tím nesouhlasím.

Rozhodli jsme se s manželem, že dcerku dáme na jinou školu. Dcerka to oplakala, chce zůstat se svou nejlepší kamarádkou Julinkou, s kamoškou Kačkou, Anetkou... nechce jinam, mezi cizí děti.

Původně jsem tento blog psát nechtěla, nejsem tu přes romskou tématiku, na to jsou tu jiní blogeři..Ovšem, po včerejší debatě v pořadu paní Jílkové "Máte slovo" na téma inkluzivního vzdělávání jsem se rozhodla, že se podělím o svou zkušenost s projektem v praxi.

Tímto blogem neútočím na dva nové romské spolužáky mé dcery. Nemám ani právo kritizovat "připravenost" školy na projekt inkluzivního vzdělávání. Podmínky v podstatě splňuje. Je v začátcích, je třeba jisté mouchy vychytat. Ovšem kolik takových much ještě bude? Škola v naší obci jistě není a nebude jediná, která přijala do svých řad "problémové" děti.. A jaký má tedy onen projekt dopad na žáka a jeho rodiče?

Odešla oblíbená paní učitelka, jelikož neměla vzdělání speciálního pedagoga, odešli tři výborní spolužáci a tím se snížila chuť jisté soutěživosti naší dcery v hodinách vyučování. Namísto toho nastoupila nuda. Srandu o přestávkách vystřídal strach a děti raději vybíhají ze třídy a běhají po chodbách, dcera nejí svačiny /protože při běhání na chodbě se jí blbě jí.../, hodiny vyučování nahrazují hodiny psychologických her, úkoly z vyučování dostávají děti jako domácí úkoly..přesto, ve srovnání s ostatními žáky jiných škol, například v českém jazyce, jsou dosti pozadu / vy teprve berete vyjmenovaná slova po "B"? My už se s holkou učíme vyjmenovaná slova po "L"! Sdělují mi ostatní rodiče z jiných škol /. Dcerku to ve škole přestalo bavit, těší se už jen  na běhání po chodbách se spolužačkami...

A na dotaz jak hodlá škola zabezpečit žáka proti výhružkám kamarádů romských chlapců paní učitelka sdělila, že se snaží to řešit, ovšem - "Abych se přiznala, já sama mám strach dát chlapcům pětky, jelikož si v tom případě počkají i na mě" / myšleno v žertu.../ 

Tak jak pořád doufám, že se ty dálnice nakonec dostaví, když už do nich byly investovány ty miliardy, stejně tak doufám, že se vychytají i ty mouchy v projektu inkluzivního vzdělávání...