Střet civilizací podle Vladimira Putina

Vždy jsme byli hrdí na svoji zemi. Ale neusilujeme o to stát se super velmocí: nechceme globální nebo regionální nadvládu, nezasahujeme do ničích zájmů, nepokoušíme se hrát si na ochránce, nikoho nepoučujeme. Ale stále se snažíme být vůdčí silou tím, že bráníme mezinárodní právo, zajišťujeme, aby byla respektována národní suverenita, nezávislost a identita. To je pro zemi jako Rusko, s jeho velkou historií a kulturou, jeho rozsáhlými zkušenostmi v oblasti harmonického života mnoha národností, vedle sebe v jednom státu, přirozeným přístupem. A liší se to od tak zvané tolerance, která je bezpohlavní a prázdná.

Dnes mnoho zemí přehodnocuje svá morální kritéria, likviduje národní tradice a hranice mezi různými národnostmi a kulturami. Společnost je žádána, aby respektovala právo každého člověka na svobodu myšlení, politické názory a soukromý život, což jsou dobré hodnoty. Ale nyní musí lidé zacházet se zlem a dobrem stejně, což je podivné, protože jsou svým opakem. Nejen, že takovéto ničení tradičních hodnot má na společnost neblahý vliv, ale je to také do morku anti-demokratické, protože jde o aplikaci abstraktních myšlenek na skutečný život, navzdory tomu, co si myslí většina lidí. Většina lidí takovéto změny a navrhované revize neakceptuje

A víme, že stále více lidí ve světě podporuje náš přístup, chránící tradiční hodnoty, které byly spirituálním a morálním základem naši civilizace a každého národa. Ceníme si tradiční rodiny a skutečného lidského života, včetně náboženského života lidí; nejen materiálních, ale i spirituálních hodnot humanismu a rozličnosti světa. Samozřejmě, že je to konzervativní postoj. Ale jak řekl Nikolaj Berdajev, významem konzervatismu není, že brání pohybu vpřed a výše, ale že brání pohybu zpět a dolů, do chaotické temnoty, zpět do primitivního stavu.

Jako slova světového vůdce to jsou, věřím, úžasná slova, protože jsou otevřenou a přímou výzvou převládající ideologii anglo-sionistické říše.

První bod je zjevný: zatímco anglo-sionistická říše používá sílu nebo hrozbu použitím síly jako úhelný kámen své mezinárodní politiky, Putinovo Rusko je kategoricky proti tomu. A je tomu tak sotva kvůli relativní slabosti ruských ozbrojených sil, jak tvrdili někteří. Ruské ozbrojené síly se oproti předešlému desetiletí dramaticky změnily a plně obnovily svoji pozici druhé nejmocnější armády na planetě, po USA. Avšak Rusko také učinilo základní strategické rozhodnutí vzdát se použití vojenské síly, s výjimkou sebeobrany nebo obrany napadeného spojence.

Druhý bod je jasně směrován na další klíčový sociální rys anglo-sionistického sociálního řádu: zatímco anglo-sionistický sociální řád si vynucuje a vnucuje moc několika menšin (1%, izraelské lobby, ropné lobby, Wall Street, farmaceutických firem atd.) většině, Putinovo Rusko to kategoricky odmítá rovněž a říká, že v demokracii musí zvítězit názor většiny, a zatímco práva menšiny nesmí být porušena, musí se menšina podřídit většině.

Třetí bod lze nazvat „osvícený morální konzervatismus“: zatímco anglo-sionistická říše je v podstatě „bez hodnot“, Putinovo Rusko chce záměrně dodržovat starodávné morální hodnoty, jako tradiční rodina, ústřední role spirituálních a náboženských hodnot, jasné prohlášení, že „dobro“ a „zlo“ existují a že by neměla být zaměňována, a zlu by nemělo být dovoleno zvítězit nad dobrem.

Lze říct, že je to ruská verze „Gauche du travail, Droite des valeurs“ Alaina Sorala („levicová práce a pravicová etika“, či „Pokrok práce a konzervativní hodnoty“). Je to opakem „hodnot“ anglo-sionistického sociálního řádu, který ve své podstatě praví „nesahej mi na peníze (pravicová práce) a nechte mě šoustat s kýmkoliv (levicové hodnoty).

Pokud vím, činí to z Putina jediného nemuslimského vůdce na planetě, který se otevřeně odvážil odmítnout anglo-sionistický model civilizace a který místo toho nabízí jiný. Nenásilí + vláda většiny + pokroková ekonomika + konzervativní spiritualita. To je přesný opak modelu anglo-sionistické říše: násilí + vláda menšiny + zpátečnická ekonomika + libertariánská a sekulární morálka.

Toto je skutečný střet civilizací, zejména v Evropě. Jde o dva svoji podstatou neslučitelné modely, dva vzájemně se vylučující sociální a politické řády, které se svoji existencí vzájemně ohrožují, a není divu, že je Putin západní elitou tak nenáviděn, a masami západu tak oblíben (stále více lidí nazývá Putina „vůdcem“ svobodného světa, včetně západu), a to ačkoliv ho korporátní siomédia systematicky démonizují.

Není to zdaleka poprvé, kdy západní elita cítí, že Rusko představuje civilizační hrozbu, jen pouhou svoji existencí. Během krymské války kardinál Sibor, arcibiskup pařížský, prohlásil: „Je posvátným činem, bohulibým činem, zažehnat fotoniánské (ortodoxní) kacířství, podrobit si ho a zničit ho několika křížovými výpravami, i kdyby si toho všichni jejich účastníci nebyli plně vědomi. Válka, kterou se nyní Francie připravuje vést proti Rusku, není politickou válkou, ale svatou válkou. Není to válka mezi dvěma vládami nebo dvěma národy, ale je to čistě náboženská válka, a jiné předkládané důvody jsou pouhými záminkami a zástěrkami.“ A papež Pius X během první světové války prohlásil: „Se vince la Russia, vionce lo scisma“ (pokud zvítězí Rusko, zvítězí odpadlictví).

Nejdříve západní elita vyhlásila křížovou výpravu proti Rusku ve jménu papežství (teutonští rytíři), pak ve jménu zednářství (Napoleon), pak opět ve jménu papežství (krymská válka), pak ve jménu imperialismu (první světová válka), pak ve jménu rasové nadřazenosti (druhá světová válka), pak ve jménu demokracie a kapitalismu (první studená válka) a nyní se bude „druhá studená válka“ vést ve jménu homosexuality a sekularismu. Marx měl skutečně pravdu, když řekl, že „historie se opakuje, nejdříve jako tragédie, pak jako fraška“.