Komu USA dluží? (II)

Hlavní držitelé amerických státních cenných papírů dle zemí (v miliardách dolarů, ke konci července 2013)

Poznámky k tabulce:

„Ropu vyvážející země“ je kategorie představující souhrn amerického státního dluhu v bilancích následujících zemí: Ekvádor, Venezuela, Indonésie, Bahrajn, Irán, Irák, Kuvajt, Omán, Katar, Saudská Arábie, UAE, Alžír, Gabon, Libye a Nigérie.

„Karibská bankovní centra“ je kategorie představující následující jurisdikce: Bahamy, Bermudy, Kajmanské ostrovy, Holandské Antily, Panama a Britské panenské ostrovy.

Z výše uvedené tabulky plyne, že:

1. Čína a Japonsko jsou hlavními držiteli amerických státních cenných papírů mimo USA. Z celkového objemu státních cenných papírů v rukách zahraničních držitelů, činícího 5,590.1 miliard dolarů (ke konci července 2013), mají tyto dvě země v držení 2,412.7 miliard dolarů, či 43,2%. O rok dříve činilo toto číslo 42,4%.

2. Zatímco celkový objem čínských investic do amerických státních cenných papírů se v letech 2011-2013 příliš nezměnil (došlo pouze k mírným dočasným fluktuacím oběma směry), celkový objem japonských investic do těchto cenných papírů se za stejné období zvýšil téměř 1,3 násobně.

3. Většina zemí uvedených v tabulce výše v období 2011-2013 své investice do amerických státních cenných papírů navýšila. Země jako Norsko, Irsko, Mexiko, Švýcarsko, Indie a Belgie zvýšily svoji držbu amerických státních papírů obzvláště dramaticky. Norsko navýšilo svoji držbu 2,8 násobně, Irsko 2,2 násobně, Mexiko 2 krát, Belgie 1,9 krát a Švýcarsko 1,5 krát.

4. Pouze dvě země z celého seznamu své investice do amerických státních cenných papírů v období 2011-2013 snížily – Německo a Rusko (o 11,8%, resp. o 13,2%). Zatímco Rusko bylo mezi zahraničními držiteli amerických státních cenných papírů v polovině r. 2011 na 6. místě, v polovině r. 2012 bylo na 8. místě a v polovině r. 2013 na 13. místě. Jinými slovy, Rusko důsledně snižovalo své financování americké vlády.

Individuální zahraniční držitelé amerických státních cenných papírů

O Číně coby největším zahraničním věřiteli USA toho bylo řečeno již dost. Obrovské rezervy Číny ve formě amerických státních cenných papírů jsou zároveň silnou stránkou Číny a zároveň její slabinou. Její silnou stránkou proto, že tyto cenné papíry jsou trumfovou kartou Pekingu v rozhovorech s Washingtonem o všemožných otázkách – obchodu, ekonomice, politice a vojenství. Hrozba kolapsem dolaru, spolu s americkým fiskálním systémem, prostřednictví prudkého snížení amerických státních cenných papírů v rezervách Číny je pro Peking v rozhovorech se svými americkými partnery přesvědčivým argumentem. Slabina čínské pozice prozatím spočívá ve faktu, že pokud dolar a fiskální systém zkolabují z důvodů nezávislých na Pekingu, pak Čína utrpí obrovské ztráty. Její rozsáhlé portfolio amerických státních cenných papírů Číně umožňuje dosahovat taktických vítězství, ale také zemi hrozí strategickou porážkou.

Co se týká Japonska, tak to nyní dodržuje pokyny Washingtonu, který Japonsko vybízí k navyšování svých rezerv amerických státních cenných papírů, mnohem poslušněji.

Daňové ráje v Karibiku – Bahamy, Bermudy, Kajmanské ostrovy, Holandské Antily, Panama a Britské panenské ostrovy – se staly třetím největším investorem do amerických státních cenných papírů. Během tří let navýšily své portfolio těchto papírů téměř 1,5 násobně. Po zvolení Baracka Obamy do Bílého domu Washington prohlásil, že začne s křížovou výpravou proti daňovým rájům, kde experti odhadli, že kvůli nim přichází americký rozpočet až o 100 miliard dolarů ročně. Nicméně podpora, kterou tyto karibské daňové ráje poskytují americkému ministerstvu financí, je téměř třikrát větší. Evidentně lze nákup cenných papírů za téměř 300 miliard dolarů považovat za výpalné placené daňovými ráji, aby mohly zůstat tak blízko Ameriky.

Pozice skupiny ropu vyvážejících zemí a jejich držba amerických státních cenných papírů se v období 2011-2013 nijak zvláště neměnila.

Mnoho zemí v západní Evropě patří k hlavním držitelům amerických státních cenných papírů. Na konci července 2013 Švýcarsko, Belgie, Británie, Lucembursko, Irsko, Norsko a Německo, jako celek, držely papíry v hodnotě 898.4 miliard dolarů. Když k tomu přidáme Francii, Švédsko, Holandsko, Itálii a Španělsko, které v tabulce zahrnuty nejsou, pak se dostaneme na 1,058.8 miliard dolarů. Velké investice evropských zemí do amerických státních papírů vypadají na pozadí závažné dluhové krize v Evropské unii poněkud podivně. Mnohé tyto evropské země jsou sami v dluzích až po uši, kdy je většina těchto dluhů externích, vůči nerezidentům. Na počátku r. 2012 se vnější dluh jednotlivých zemí rovnal (v bilionech dolarů; relativní podíl jako % na GDP je uveden v závorkách):

Velká Británie – 9,84 (416); Francie – 5,63 (188); Německo – 5,62 (159); Holandsko – 3,73 (470); Itálie – 2,68 (101); Španělsko – 2,57 (165); Irsko – 2,36 (1308); Lucembursko – 2,15 (4605); Belgie – 1,40 (267); a Švýcarsko – 1,35 (271).

Švýcarsko, Belgie, Velká Británie, Lucembursko a Irsko mají každá balík cenných papírů přesahující 100 miliard dolarů, a každá z těchto zemí má vnější dluh dalece přesahující její GDP. (Na tomto pozadí dokonce i relativní úroveň vnějšího zadlužení Řecka vypadá při 167% dosti umírněně). Takže je to benevolence vůči Americe? Absolutně ne. Je to jeden z hlavních indikátorů závislosti Evropy na Spojených státech. A více než to, řada evropských zemí je nejen vazalem odvádějícím dávky Americe, ale ještě navíc fungují jako výběrčí daní pro USA v zahraničí. Malinké Lucembursko, například, nakoupilo americké státní cenné papíry celkem za téměř 150 miliard dolarů, kdy jeho GDP činí necelých 47 miliard dolarů. Lucembursko je typickým výběrčím daní. Půjčuje si peníze od ostatních zemí v kolosálním měřítku, zatímco vnější dluh Lucemburska přesahuje jeho GDP 46 krát! Dlouhou dobu byla Británie největším investorem do amerických státních cenných papírů v západní Evropě, ale v posledních letech byla předehnána Švýcarskem a Belgií.

K největším držitelům amerických státních cenných papírů patří země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). Na konci července 2013 činil objem těchto papírů v jejich rezervách 1,738.2 miliard dolarů. To se rovnalo 31% veškerých amerických státních cenných papírů, které byly v té době v rukách nerezidentů. Čína byla největším držitelem, samozřejmě, s téměř třemi čtvrtinami všech amerických státních cenných papírů ve skupině BRICS. V období 2011-2013 každá země BRICS, s výjimkou Ruska, svoji držbu amerických státních cenných papírů navyšovala.

Byly doby, kdy Rusko mělo ve svých rezervách poměrně střídmý balík amerických státních cenných papírů. Na konci r. 2007 jejich objem nepřekročil 32,7 miliard dolarů. Nicméně koncem r. 2008 se jejich objem zvýšil na 116 miliard, či, jinými slovy, více než 3,5 krát. Později, v polovině r. 2012, držba amerických státních cenných papírů Ruskou federací pomalu rostla a mírně přesáhla 150 miliard dolarů, ale ke konci roku začala opět pomalu klesat (poklesla na 131,6 miliard, čili o 24,6 miliard). Příklad hodný následování! Redukce držby amerických papírů během posledního roku byla zaznamenána také u Taiwanu, Švýcarska, Německa, Hong Kongu, Singapuru a u skupiny zemí vyvážejících ropu, ale ve všech těchto případech byl pokles výrazně menší, než u Ruska…

Závěr

V říjnu 2013 USA, které zažily akutní fiskální krizi, opět demonstrovaly, že jsou schopné existovat pouze v rámci konceptu neustálého vypůjčování si v zahraničí a vnucování svého státního dluhu ostatním zemím. Bohužel Peking, Tokio a Londýn se staly prakticky rukojmími tohoto modelu financování americké vlády. V první polovině října vůdci Číny, Japonska, Indie a řady dalších zemí volali americkému prezidentovi a kongresmanům, aby se dohodli ohledně navýšení dluhového stropu americké vlády co nejrychleji – takže ve skutečnosti žádali Washington, aby je nechal nadále platit výpalné Americe, prostřednictvím nákupu amerických státních cenných papírů.