Kam kráčí Ukrajina

"Ukrajina konečně skoncuje s Ruskem a stane se skutečnou Evropu. Ukrajina jde do Evropy" – takovými titulky se to v posledních měsících v ukrajinských médiích jen hemží. "Pět set miliónů bohatých kupců, sen každého výrobce, se pro ukrajinské společnosti může stát realitou už v listopadu“, napsal populární ukrajinský týdenník "Fokus". Měl na mysli podepsání asociační dohody s Evropskou unií, naplánované na 28. listopad na summit EU ve Vilniusu. Další ukrajinské noviny – "Chvilja" – poznamenaly, že tento krok umožní Ukrajině stát se vysoce inovační ekonomikou, integrovanou do ekonomického systému EU, a že EU poskytne Ukrajině štědrou finanční pomoc a bude rozšiřovat a prohlubovat integraci potud, dokud se nepřesvědčí o nezvratnosti procesu. Z TV obrazovek k Ukrajincům promlouval jeden z hlavních vyjednavačů EU ze strany Ukrajiny Taras Kačka a přesvědčoval: „Tato asociační smlouva je jasným znamením, že Ukrajina bude přijata do EU, jen nám o tom nyní nemohou říct.“

Ve stejnou dobu ruská média malovala úplně jiný obrázek. V tisku se objevily různé publikace o tom, že pro Ukrajinu je to ekonomicky nevýhodné a poradce prezidenta RF Sergej Glazjev, podporující rozšiřování Celní unie (v současnosti Rusko, Bělorusko, Kazachstán, pozn.překl.) na různých místech prohlašoval, že dohoda bude mít pro Ukrajinu katastrofální následky, které hraničí s národní sebevraždou. Prohlášení ruské strany byly ještě zesíleny zpřísněním kontroly dovozu ukrajinského zboží na území Ruska, zejména dočasným zákazem dovozu bonbónů fabriky Roshen.

Evropská unie, především polští a litevští politici (Litva do nového roku předsedá EU), obvinila Rusko z tlaku na Kyjev a ze snahy odvrátit Ukrajinu od prospěšné integrace s EU a navždy ji zanechat v mizerných podmínkách pod ruským vlivem.

Logika zástupců Evropské unie je jasná: pokud není integrace Ukrajiny s EU výhodná, proč země, která zažívá vážný hospodářský pokles a patří do první desítky zemí, které jsou nejvíce ohroženy státním bankrotem, tolik touží po integraci? A proč se Rusko tolik snaží odradit ji od tohoto kroku?

Seznam lodí jsem přečetl jen do poloviny...

Náš pokus seznámit se s textem asociační smlouvy, kterou se Ukrajina chystá podepsat, od počátku narazil na neočekávané potíže. Ukázalo se, že je nesmírně obtížné nalézt hledaný text, jelikož není umístěn na internetových stránkách evropské komise a dokonce ani na stránkách ukrajinského parlamentu, který již hlasoval pro podepsání dohody. Existuje pouze text přeložený do ukrajinštiny a výhradně ve své obecné části.

Chybí to nejdůležitější, přílohy, které představují téměř 70% celého textu a ve kterých se mluví o specifických podmínkách pro každé odvětví, kvótách a časových rámcích. S obtížemi jsme našli kompletní text. Je to téměř tisíc stran, napsaných v jazyce bruselské byrokracie. Prodrat se přes tuto překážku může pouze speciálně proškolená osoba. Po krátkém prozkoumání jsme nabyli přesvědčení, že ve své většině ukrajinští poslanci nemohli přečíst celý text ani ve zkrácené, ani v plné verzi. Ukrajinský jazyk v jeho abstraktně-právní části dosud není rozpracován natolik, aby mohl odpovídajícím způsobem odrážet nuance slovníku evropské byrokracie. Poslanci, kteří se pokusili dokument číst, si politicky nekorektně stěžovali, že v ruštině by snad ještě byli schopni něco pochopit, ale v ukrajinštině nikoliv...

Během hledání jsme nenalezli ani stopu po analytickém shrnutí, které by ukrajinští odborníci-specialisté připravili pro ukrajinské politiky a podnikatele. V konečném důsledku museli ukrajinští politici spoléhat na informace, které pro ně byly připraveny výhradně prostřednictvím kanálů, spojených s různými evropskými institucemi. Například prostřednictvím skupiny Olgy Shumilo-Tapiola, která je dnes členkou bruselského Carnegie Centra a vede skupinu ukrajinských odborníků, která hodnotí připravenost Ukrajiny k  asociační smlouvě (Shumilo-Tapiola se také podílela na přípravě zóny volného obchodu podle zadání evropské komise a pracovala jako konzultant pro evropskou integraci v ukrajinské vládě v roce 2008).

Samozřejmě, kvalifikace těchto odborníků jim umožňuje dobrou orientaci v dokumentaci EU, ale existuje jiné nebezpečí, kterým je neobjektivní hodnocení. Například v ukrajinských médiích se často objevuje číslo 400 milionů EUR ročně, které přinese ekonomice země přidružení k EU. Avšak když "Expert" požádal Tarase Kačku, jednatele za ukrajinskou stranu, o vysvětlení, jak k tomu číslu přišel, odpověděl, že toto hodnocení nepublikoval on, ale velvyslanec EU Jan Tombiński, který ho získal jednoduchým matematickým součtem celních poplatků, které zaplatila Ukrajina EU za své zboží. Žádné jiné důsledky, podobné těm, že rozpočet Ukrajiny nedostane ani celní poplatky za evropské zboží nebo zhroucení ukrajinských podniků, které bez pomoci státu (podmínky smlouvy zakazují státní podporu pro podnikání a export) nejsou schopny přežít konkurenci přílivu evropského zboží, do těchto výpočtů zahrnuty nebyly.

Do optimistických předpovědí čas od času proráží nečekaná přiznání: oficiální představitelé se občas prořeknou, že si příliš dobře neuvědomují realitu situace. Nedávno se Ministerstvo ekonomického rozvoje Ukrajiny zmínilo, že neví, co podepisuje a premiér Nikolaj Azarov veřejně prohlásil, že text dohody teprve musí být prozkoumán a lépe nastudován.

Spotřební materiál

EU již podepsala dohody o přidružení s mnoha zeměmi, například s Alžírskem, Tuniskem a Tureckem. V každém případě má dohoda svá specifika, podmíněná cíly EU ve vztahu k té či oné zemi, jakož i tím, nakolik se jedná o silného partnera, schopného hájit své zájmy. Dokument obsahuje ustanovení o sjednocení s evropskými normami v různých oblastech života, legislativou počínaje a integrací ve vojenské a zahraniční politice konče. Samostatnou částí je dohoda o bezcelním obchodu, což znamená rušení obchodních překážek. V praxi to ale ze strany EU může být kompenzováno jinými mechanismy, jako zavedením kvót a dalšími podmínkami.

V případě Ukrajiny (probíhají jednání také s Gruzií, Ázerbájdžánem a Moldávií) jde hlavně o politickou motivaci, jejímž cílem je vyvést zemi ze zóny ruského vlivu, vyvíjet tlak na Rusko a způsobit jeho politický rozkol. Samotná Ukrajina je pro EU, v kontextu tohoto cíle, jen nástrojem a spotřebním materiálem. "Pro Evropskou unii je to především politické rozhodnutí," řekl "Expertu" bývalý velvyslanec EU, odborník na Rusko v bruselském Centru pro evropská politická studia (CEPS), Michael Emerson. "Rusko je naším největším a vojensky nejmocnějším sousedem, se kterým jsou pro nás dobré vztahy přirozenou prioritou. Naproti tomu však režim Putina považujeme za represivní a nedemokratický, provádějící vůči svým sousedům tvrdou politiku z pozice síly, jako v devatenáctém století. Pokud Ukrajina podepíše asociační smlouvu o přidružení s EU, donutí to Rusko přemýšlet o své pověsti v Evropě a podpoří reformátory v Rusku, kteří v současné době nejsou u moci."

Myšlenka odtržení Ukrajiny od Ruska byla otevřeně zformulována Západem po ruském vítězství v řešení syrské krize. Tehdy hlásná trouba západního establishmentu, týdeník „Economist“, napsal, co by měl Západ udělat proti posilování Ruska na mezinárodní scéně. Prvním ze tří navržených kroků bylo vyvedení Ukrajiny z oblasti ruského vlivu. A proto se tlak EU na Ukrajinu po skončení syrské krize dramaticky zvýšil. Kupodivu, aktéry tohoto tlaku se staly Polsko a bývalé pobaltské republiky, proslulé svou rusofobní politikou (tohoto procesu se aktivně účastní polský politik Aleksander Kwaśniewski jako poslanec Evropského parlamentu a Jan Tombiński jako velvyslanec EU. Litva se snaží, aby dohoda byla podepsána na summitu EU 28. listopadu, předtím, než skončí její předsednictví v EU). Tyto země spojuje nejen nepřátelství k Rusku, ale v rámci EU jsou navíc součástí takzvaného amerického bloku nekonečného rozšiřování (zahrnuje Velkou Británii a země "nové Evropy", podporují koncept EU jako politického klubu, který by měl zahrnout co nejvíce zemí, zvláště z řad těch, které jsou v oblasti amerického vlivu).

Během posledních několika měsíců provádí EU na Ukrajině rozsáhlou mediální kampaň na podporu svého image – tato taktika byla dobře propracována a osvědčila se v zemích východní Evropy před jejich vstupem do EU. Obyčejným lidem slibují zlepšení životní úrovně, modernizaci všech oblastí života, včetně změny národní identity, která se po přidružení k EU zbaví zbytků sovětské mentality a promění se v pokrokovou evropskou. Mlhavě se mluví o možnosti splnění ukrajinského snu na bezvízový styk s EU, přestože v  asociační smlouvě není ani náznak takové možnosti. Naopak je dnes pro většinu Ukrajinců získání víza poměrně namáhavým procesem, stačí říct, že jedním z požadovaných dokumentů je lékařská zpráva o zdravotním stavu a absence chronických chorob. Zneužívá se komplex méněcennosti vůči Rusku.

Hlavním problémem v této situaci bylo přesvědčit velký ukrajinský byznys, který je silně orientován na Rusko. Podle slov ekonomického experta SNS, který pracoval v analyticko-expertní radě výboru pro záležitosti SNS Státní dumy, Innokentije Adjasova, ukrajinský byznys souhlasil s podepsáním dohody, protože mu učinili "nabídku, kterou nelze odmítnout“, tj. přitlačili a pohrozili odebráním kapitálových účtů v Evropě po vzoru Kypru – vždyť ukrajinští oligarchové také ukládají své peníze v zahraničí.

Co Ukrajina podepisuje

Samozřejmě, kromě čistě politického prospěchu má EU s Ukrajinou také hospodářské plány. Ukrajinský trh zajímal evropský byznys, z velké části, pouze jako přístup k Rusku, jelikož Ukrajina do Ruska v rámci zóny volného obchodu bezcelně exportuje své výrobky. K tomu uvádí příklad Innokentij Adjasov: „Zprvu se mluvilo o tom, že Škoda chce na Ukrajinu umístit výrobu elektrických lokomotiv, v dlouhodobém horizontu s přístupem na ruský trh, protože Ukrajina do Ruska aktivně exportovala vlakové soupravy. Ale po prohlášení Ruska, že v případě podepsání asociační smlouvy s EU uzavře svůj trh, jejich zájem prudce poklesl.“

Pokud se nepředpojatě podíváte na to, co Ukrajina podepisuje, pochopíte, že ztrácí své pozice. V roce 2012 činil vývoz Ukrajiny do EU 15 miliard euro. Hlavní jeho část tvořily výrobky s nízkou přidanou hodnotou, suroviny, zatímco dovoz z EU činil 24 miliard euro (a z drtivé části výrobky s vysokou přidanou hodnotou). Jednoduché odstranění cel při této struktuře povede ke stimulaci vývozu surovin z Ukrajiny a na druhé straně k nárůstu dovozu hotových výrobků z EU, což by mělo za následek zničení zbývajících domácích producentů hotových výrobků, hospodářskou degradaci a zbídačení obyvatelstva. Podobnou chybu udělala Ukrajina při vstupu do Světové obchodní organizace(WTO) za podmínek, které zhoršily postavení místních výrobců a otevřely zemi levnému zahraničnímu dovozu. Důsledky této dohody již začínají mít tragický vliv na ukrajinskou průmyslovou výrobu a úplné zrušení cel s EU zlikviduje ty producenty, kteří ještě přežívají.

Přesněji, na Ukrajině dnes existují dva životaschopné exportní zdroje – metalurgie a zemědělství. V asociační smlouvě se tvrdě sjednávají přísné kvóty pro vývoz do Evropské unie výrobků z kovu, které EU nepotřebuje. V samotné EU existuje značný přebytek výroby oceli a bylo by naivní domnívat se, že EU, maniakálně střežící své staré výrobce, se v podobné situaci rozhodne otevřít trh pro velkého externího dodavatele. Jedinou pozicí ukrajinského vývozu v tomto segmentu, kterému v rámci dohody EU dala „zelenou“, je šrot železných a barevných kovů, ale ten potřebují i hutní podniky na Ukrajině, které už nyní dováží šrot pro své potřeby z Ruska a Kazachstánu.

Navíc, hutní závody na Ukrajině jsou silně závislé na ruském plynu. Přestože ukrajinská strana deklaruje diverzifikaci dodávek, alternativa ruskému plynu v realitě neexistuje. Pokles odebraného plynu z Ruska je způsoben pouze snížením průmyslové výroby a tvrdou úsporou neprůmyslových spotřebitelů (například v Kyjevě a v mnoha oblastech nevytápějí domy a nemají tam teplou vodu). Proto asociační smlouva s EU ocelářskému průmyslu na Ukrajině nepomůže, ale spíše způsobí problémy.

Na cestě k surovinové kolonii

Ještě horší je situace v obchodu se zemědělskými produkty. Evropská unie skutečně zruší dovozní cla na všechny zemědělské produkty (což se neustále připomíná), ale zavede striktní kvóty na importy z Ukrajiny (o čemž se veřejně nemluví).

Tak na klíčovou vývozní komoditu, ukrajinskou pšenici, činí kvóta pouze 1 milion tun ročně, zatímco země ročně vyprodukuje asi 50 milionů tun. "Zemědělský trh EU je dostatečné zásoben a pro Ukrajince by bylo lepší posílat své obilí na africké a asijské trhy, což země ve skutečnosti i dělá“, prohlašuje Michael Emerson.

U dalších klíčových komodit ukrajinského zemědělského exportu do EU není situace o moc lepší. "Evropa povolila bezcelně dovážet 20 tisíc tun drůbeže, ale Ukrajina musí nakoupit 10 tisíc tun kuřecího masa z Evropy, přičemž sama země produkuje 1 milion tun ročně. Na sýr je velmi nízká kvóta 1,5 tisíc tun, což je zhruba pět procent celkové ukrajinské produkce. Jediné, co Evropané povolili, je bezcelní dovoz slunečnicových a řepkových semínek, tedy plodin, které velmi vyčerpávají půdu a které se snaží uvnitř EU nepěstovat“, říká Innokentij Adjasov. Kromě toho asociační smlouva podporuje dovoz syrových slunečnicových semen a řepky do EU, aby podpořili zásobování své zpracovatelské a výrobní kapacity, nikoliv ukrajinské.

Cukrovarnickému průmyslu Ukrajiny předpovídají odborníci rychlou smrt. Je s podivem, že Ukrajinci se nepoučili ze zkušenosti Lotyšska (nebo ČR, např. likvidace cukrovaru Hrochův Týnec, pozn. překl.): tam byl cukrovarnický průmysl po vstupu země do EU zrušen. Dokonce i Taras Kačka je v tomto ohledu pesimistický: "Naši výrobci stále necítí půdu pod nohama a nevím, zda si najdou své místo. Evropané k nám svůj cukr prodají, protože jejich cukr je sladší, zrnitý a bílý. Proto se v cukrovarnickém průmyslu nyní obávají, že za situace, kdy země bude zaplavena evropským cukrem, nebudou schopni konkurovat.“

Letos na přímé dotace pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky Evropské unie bylo poskytnuto 132,8 miliard EUR, což je 43% rozpočtu. V EU je velký počet zemí se silným zemědělským sektorem, které by chtěly potravinovou produkci zvyšovat. Například, soucitný soused Ukrajiny Polsko, jeden z největších příjemců zemědělských dotací, sní o tom, jak zahrne ukrajinský trh svou produkcí. Dotace dovolují Polsku prodávat potraviny dokonce i v zemích se skromným životním standardem za ceny nižší, než mají místní výrobci.

Kromě kvót EU používá i takové překážky jako požadavek na certifikaci potravinářských výrobků, které musí splňovat normy EU. Tato technika již byla použita pro ochranu starých evropských zemí během připojení východoevropských producentů. V praxi to znamená, že technicky lze něco prodat bez cla a v jakémkoliv množství, ale je požadována certifikace výrobků, která vyžaduje vybavení výroby drahým evropským zařízením. Není pochyb o tom, že stejná praktika bude použita i pro ukrajinskou produkci. Když se Ukrajina obrátila na EU s žádostí o poskytnutí finanční pomoci, v Evropské unii, kde řada zemí balancuje na pokraji insolvence, však na tuto žádost pouze pokrčili rameny.

Top 5 skupin průmyslových výrobků, v nichž je ukrajinské zboží rychle nahrazováno importem

Mazaný a ještě mazanější

Po prostudování ekonomického dopadu asociační smlouvy s EU se nabízí otázka: proč se Ukrajina snaží podepsat tak nevýhodné podmínky? Důvodů je mnoho.

V první řadě zde hraje roli vektor "evropské orientace" země, který zformuloval ještě Leonid Kučma v roce 1992. Podobně jako většina Východoevropanů, Ukrajinci trpí určitým komplexem méněcennosti a podvědomě doufají, že spojení se západní Evropou povede ke zlepšení jejich postavení.

Dalším důležitým důvodem je, že velká část společnosti je zklamaná způsobem vládnutí vlastního establishmentu a přiklání se k myšlence vnějšího řízení země. "Když se podíváte na Ukrajinu, uvidíte, že ekonomika neroste a že jsme nikdy neměli a ani nemáme normální podmínky pro podnikání," řekla "Expertu" Olga Shumilo-Tapiola. "Upnuli jsme se k této smlouvě jako nástroji modernizace, který chceme použít k řešení vlastní sovětské minulosti a zaostalosti, proti svým vlastním byrokratům a lidem, kteří chtějí udržovat zemi v tomto zoufalém stavu."

Zdá se, že mnozí na Ukrajině jsou opravdu přesvědčeni, že EU záleží na rozvoji země a ne na čerpání ukrajinských zdrojů a proměně země v zemědělsko-surovinovou kolonii. Zkušenosti z integrace východoevropských států ale ukázaly, že skutečnou výhodu od integrace s EU mohou získat pouze země, které mají vlastní plán rozvoje ekonomiky a které tvrdě prosazují podmínky smluv s EU, odpovídající jejich plánům. Dobrým příkladem úspěšné integrace může být Polsko, ale neúspěšných příkladů je mnohem víc Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko. V těchto zemích EU zničila téměř veškerou výrobu a na oplátku nevybudovala nic.

Samozřejmě, je velmi pravděpodobné, že hlavním důvodem pro podepsání této smlouvy se stal záměr našich ukrajinských sousedů tradičně sedět na dvou židlích a získávat výhody jak z Evropy, tak i z Ruska. Nicméně tuto situaci z části vytvořila naše země. Fakticky má Ukrajina již dlouhou dobu výhody ze zóny volného obchodu s Ruskem (ze strany Ruska velmi ukvapeně v r.2011 podepsaná dohoda) a bezcelní prodej svých výrobků u nás. Tato skutečnost má za následek, že Ukrajina nemá důvody zapojovat se do Celní unie, která by pro ni znamenala přísnější podmínky, a ráda by využila již existující výhody a zároveň s tím otevřela svůj trh s EU.

Na tyto výhody by navázala EU tím, že by se Rusko ocitlo v situaci, za které by EU jednostranně dodávala na jeho trh jakékoli zboží v podmínkách volného obchodu. Tak by se Ukrajina stala významným tranzitním prostředníkem, kterého by bylo Rusko nuceno prosit a přemlouvat.

Proto jako reakci na asociaci Ukrajiny s EU bude muset Rusko nevyhnutelně zavřít své trhy pro ukrajinské zboží (což vůbec nebude jednoduché, pokud vezmeme do úvahy následná jednání s Ukrajinou o nedodržování dohod v rámci WTO). Při takovém vývoji událostí ukrajinská ekonomika ztratí opravdu hodně, a přesně to má na mysli Sergej Glazjev, když hovoří o ztrátách dvou miliard EUR pro ukrajinskou ekonomiku. "Odbytové trhy pro vysoce technologická odvětví ukrajinského průmyslu se nacházejí v zemích Celní unie. Podle expertů bude mít asociační smlouva s Evropskou Unií za následek pokles HDP Ukrajiny o 2,5% a přivede k uzavření více než 8 tisíc velkých podniků, o malém a středním podnikání ani nemluvě,“ říká lídr hnutí „Ukrajinská volba" Viktor Medvedčuk.

Co je nám do toho?

Pokud Ukrajině hrozí tak vážné ekonomické problémy, proč je z toho nervózní Rusko? Podle Innokentije Adjasova Rusko snadno oželí ukrajinské zemědělské produkty. Problémy budou s produkcí jaderného strojírenství, integrovaného do ruského výrobního řetězce. Již dnes Rusko nemůže posílat objednávky na výstavbu lodí pro potřeby černomořské flotily do loděnic v Nikolajevu, podobný osud postihl výrobu motorů pro ruské rakety na podniku „Južmaš“.

Mimo jiné jsou v asociační smlouvě s EU, kterou se Ukrajina chystá podepsat, ustanovení o koordinaci zahraniční politiky a armády. Ve skutečnosti se ukrajinská armáda jako taková likviduje a zůstává pouze tzv. centrum speciálních operací, které se bude účastnit vojenských operací při řešení krizí na straně EU. Což znamená, že se Ukrajina, aniž by vstoupila do NATO, ocitne na druhé straně barikády a například v případě konfliktu, podobnému válce v Gruzii v roce 2008, bude mít Ukrajina povinnost provádět zahraniční politiku v souladu se zeměmi EU. Jinými slovy, Rusko získává na svých hranicích základnu NATO, která má omezenou svrchovanost, nesamostatnou politiku a nekontroluje své obyvatelstvo. Situaci zhoršuje skutečnost, že Ukrajina a Rusko jsou dnes silně propojené a že mezi nimi prakticky neexistuje žádná hranice (není možné přesně vypočítat migrační koridory mezi zeměmi, odhadem je v Rusku asi 7 milionů migrantů z Ukrajiny).

Z této vzájemné propojenosti našich zemí vyplývá velký problém: prakticky nevyhnutelně začnou procesy politického rozpadu Ukrajiny, což by mohlo vytvořit základy pro občanské války podobné těm, které zuřily v bývalé Jugoslávii.

Dříve se hodně mluvilo o podobných hypotetických scénářích, ale nebyly vidět žádné reálné mechanismy pro uskutečnění tohoto rozkolu. Nyní už se začínají objevovat. Asociační dohoda s EU, stimulující produkci surovin bez následného zpracování, je přijatelnější pro agrární západní regiony Ukrajiny (které vždy s nadějí hleděly na západ), ale velmi poškozuje průmyslově rozvinutou východní část, která tíhne k Rusku. Již dnes se zástupci východního byznysu snaží distancovat od podpisu dohody a vyjednat pro sebe v Moskvě zvláštní podmínky. Ve skutečnosti to znamená dělení na regiony, které se budou spojovat podle zájmů do územních celků a jednat samostatně.

"Nejvyšší představitelé ukrajinské průmyslové výroby v současnosti nevytahují paty z Moskvy. Ukrajinští podnikatelé se snaží domluvit si zvláštní podmínky s Ruskem. Říkají: "To je ukrajinská vláda, to nejsme my." V současnosti například Zaporožstal prakticky nefunguje, protože obchod s Ruskem byl pozastaven. Během čtyř měsíců pokleslo ukrajinské strojírenství o třetinu“, říká Innokentij Adjasov. Avšak na pozadí historicky se tvořícího aktu národní sebevraždy vypadají veškeré tyto pokusy ukrajinských oligarchů vyjednat pro sebe v Rusku zvláštní podmínky uboze.

Poznámka vydavatele

Takže to vypadá, že se ta oranžová revoluce nakonec stejně podařila.