Dohoda o rozpočtu USA stupňuje devastaci sociálních práv a vylučuje veřejnost z rozhodovacích procesů

Výsledek 16 denního uzavření vlády a hrozby bankrotem USA byl zcela předvídatelný; kopíroval vzory z předcházejících uměle vytvořených rozpočtových a dluhových krizí v letech 2010, 2011 a 2012. Většina pravicových členů Republikánské strany opět převzala iniciativu a udávala tón pro ještě výraznější posun doprava u celého politického establishmentu.

Zdánlivá krize se zablokováním politické dohody a vzájemným obviňováním, umožnila Obamově vládě a Demokratické straně pokročit s vlastní agendou brutálních škrtů v sociálních programech, na nichž závisí desítky milionů pracujících lidí. Pokud došlo k nějakému konfliktu, týkal se pouze prostředků a taktiky, nikoli cílů. Záměrem bylo co nejefektivněji stupňovat nápor proti pracující třídě.

Demokraty ovládaný Senát odhlasoval 81 hlasy ku 18 přijetí dohody, která do 7. 2. 2014 zvedne dluhový strop a umožní financovat činnost federální vlády až do 15. Ledna 2014. Návrh zákona ukládá vznik konferenčního výboru v čele s předsedy rozpočtových výborů Senátu a Sněmovny, který do poloviny prosince vypracuje dvoustrannou dohodu o rozpočtu – o snížení schodku veřejných financí a státního dluhu. Snížení má být dosaženo dlouhodobými "reformami" základních nárokových programů jakými jsou Social security, Medicare a Medicaid a rozšířením škrtů v diskrečních sociálních programech, týkajících se vzdělání, bydlení, výživy, životního prostředí, zdraví a bezpečnosti a údržby infrastruktury.

Republikáni v Bílém domě i v Kongresu zároveň trvají na tom, aby každá dohoda o rozpočtu zahrnovala rozsáhlé škrty korporátních daní.

Ve středu pozdě večer odhlasovala Republikány ovládaná Sněmovna reprezentantů návrh zákona poměrem 285 hlasů ku 144, kde 87 republikánů spolu se všemi 198 demokraty podpořilo jeho schválení. Prezident Obama podepsal zákon již ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách.

Je příznačné, že návrh zákona rozšiřuje automatické nucené “sekvestrační” škrty, které byly spuštěny v posledním březnovém dni tohoto roku. To znamená, že škrty ve výši 85 miliard dolarů nařízené pro rok 2013 nebudou zrušeny a pro jednání o rozpočtu se v příštích týdnech stanou výchozím bodem škrty ve výši 1 biliónu dolarů v nadcházejících osmi letech, nařízené automatickým nuceným „sekvestračním“ procesem.

Je třeba očekávat, že se demokraté ve jménu ukončení nebo reformování "sekvestrace“ budou snažit pokračovat se škrty v diskrečních sociálních programech a naopak v plné výši obnoví financování armády, zpravodajských agentur a Ministerstva pro vnitřní bezpečnost.

Obama již dal jasně najevo, že upřednostňuje bezprecedentní škrty v Medicare a Social security, včetně zvyšování věku pro nárokování benefitů Medicare pro důchodce, snížení hranice příjmů, od které se hradí na Medicare vyšší poplatky a osekání navýšení příplatků na úhradu zvýšených životních nákladů u příjemců sociálního zabezpečení.

Tak zvaní "Tea Party" republikáni (kteří vyprovokovali „uzavření“ vlády požadavkem, aby bylo financování vládních operací v novém fiskálním roce a jakékoliv navyšování dluhového stropu vázáno na revizi Obamovy zdravotnické reformy), od svého původního požadavku upustili ve prospěch žádosti o vydrancování Medicare a dalších sociálních programů. To svědčí o tom, že Obamacare je široce podporována korporátními elitami, které jsou si dobře vědomy, že přesun zaměstnanců do Obamacare sníží firemní náklady na zdravotní péči a navýší zisky.

Jakmile Wall Street vybičovala situaci požadavkem na vyřešení krize před 17. říjnem (lhůtou pro zvýšení dluhového stropu), doprovázeným úterním prudkým poklesem cen akcií a vyhrožováním ratingové agentury Fitch sníženým ratingem USA – přiměla obě strany, včetně vedoucích představitelů frakce Tea Party, k rychlé dohodě.

Zprávy o dosažení dohody zotavily ve středu akciové trhy, Dow Jonesův index stoupl o více než 200 bodů a zastavil se o 1,6 procenta výše než 30. září, den před „uzavřením“ vlády.

Ukončení činnosti vlády - se stovkami tisíc federálních zaměstnanců vysazenými z práce bez nároku na mzdu, s přerušenými sociálními programy pro chudé, děti a starší lidi - předvedlo pohrdání celého politického establishmentu americkým lidem a anti - demokratický charakter politického systému.

Média sehrála svou určenou roli a vyvolávala dojem, že milióny Američanů jsou frustrovány neschopností obou stran se dohodnout na masivních sociálních škrtech, i když věděla, že opak je pravdou.

Postup o dočasné stabilizaci rozpočtu, stanovený zákonem, který byl ve středu schválen, je zcela nedemokratický. Pravicoví politici obou politických stran velkého byznysu v čele s demokratickým senátorem Patty Murrayem a republikánským kongresmanem Paulem Ryanem se sejdou za zavřenými dveřmi, aby se dohodli na brutálních škrtech bez jakéhokoli vstupu ze strany veřejnosti, bez veřejných slyšení a bez poctivých propočtů, jaký budou mít jejich návrhy na pracující dopad.

Lídr většinové strany v Senátu, demokrat Harry Reid řekl, že členové výboru "musí mít otevřenou mysl" a " být ochotni zvážit všechny možnosti, bez ohledu na to, jak bolestivé budou pro jejich vlastní politické názory či dokonce i pro jejich politické strany“ a naznačil tak anti-sociální mandát výboru, který se má dopracovat k dohodě o rozpočtu.

Průzkumy veřejného mínění jasně signalizují rostoucí hněv a znechucení veřejnosti nad „uzavřením“ vlády a snahami, aby za krizi platili obyčejní lidé. Proto je překvapivým rysem celého procesu absence jakéhokoli masového organizovaného vyjádření této opozice a úplné vyloučení pracující třídy z tzv. "debaty".

Žádná organizace „uzavření“ neodsoudila a ani proti němu nic nenamítala. Odbory se staly spojenci Obamovy administrativy a podporují jeho politiku úsporných opatření a války. Ani ony ani oficiální organizace na ochranu občanských práv nejsou schopny vyjádřit názor, který by byl v každém směru nezávislý na politice americké plutokracie a jejích dvou stran.

Vyústění rozpočtové krize opět podtrhlo mezi těmito stranami zásadní shodu – shodu na zničení všech sociálních výdobytků dosažených pracující třídou v průběhu dvacátého století.

Pozn. překladatele:

USA jsou tedy „zachráněny“ od bankrotu. Za účasti zkorumpovaných politických stran, médií, ratingových společností, WallStreet a MMF budou po částech rozebírány a dále privatizovány, bude pokračovat eroze lidských a občanských práv a posilování policejního státu. V určených intervalech se bude zvyšovat strop zadlužení – ovšem až po kontrole, zda stát splnil všechny požadavky na něj kladené. Strašení občanů, hrozby bankrotem, tlak ratingových agentur a manipulace WallStreet s akciovými trhy budou nadále používány jako nástroje k donucení státu rezignovat na svou původní funkci.

Podobnost s Řeckem a EU není náhodná.

Z výše uvedeného vyplývá, že proces zbídačování střední a nižší třídy má globální charakter a shodné rysy:

Zkorumpování médií a různorodého tisku tak, aby mátly a v případě potřeby strašily či zastrašovaly veřejnost, obracely jednotlivé společenské skupiny proti sobě a zakrývaly konečný cíl.

Zkorumpování politických stran různých směrů tak, aby bez ohledu na své předvolební sliby a nejlépe v pravolevé koalici realizovaly centrálně vnucené zákony. Umrtvení demokracie – vlády lidu touto cestou.

Technologie umožňující práci bez lidské síly a tím i její ekonomickou nadbytečnost.

Trh je monopolizován a ztrácí svou funkci.

Nadnárodní korporace přestávají platit daně státům, na jejichž území operují a ukrývají své zisky v daňových rájích.

V hodnocení států se klade důraz pouze na ekonomické ukazatele (např. růst HDP) nikoli zvyšování kvality života občanů.

Rozdělení zisků ve firmách se mění ve prospěch akcionářů. V 70. letech šlo 30 % ze zisku akcionářům firmy a 70 % do dalšího rozvoje firmy (včetně mezd). Dnes je poměr obrácený - 80 % zisku je odváděno akcionářům a do rozvoje firmy jde pouhých 20 %.

Uvolnění bankovních omezení, která byla zavedena po krizi ve 30. letech.

Přesun vytváření peněz ze státu na soukromé banky, které nejsou na dobrém fungování státu a rozvoji společnosti nijak zainteresovány.

Hlavní příjmy soukromých bank plynou z finančních spekulací, z úroků za půjčky ničím nekrytých peněz, vytvořených stisknutím klávesnice, ze skupování majetku zbankrotovaných států, občanů a firem za babku a nikoli z financování rozvoje průmyslu.

Soukromé banky socializují své ztráty a privatizují zisky. Přenášejí své dluhy z finančních spekulací na stát (a daňové poplatníky).

Dluh se stává hlavním donucovacím nástrojem. V případě států EU je tento postup doveden k dokonalosti – státu není dovolen bankrot (viz Řecko), který by odstřihl část jeho dluhových závazků a ochránil jej před věřiteli. Státu je nabídnuta půjčka, která ho ještě více zadluží a stát je pak manipulací s výší úroku (viz ratingové agentury) a pod pohrůžkou nedodání jednotlivých částí půjčky donucen k prodeji svých aktiv, která byla získána za peníze daňových poplatníků a ze kterých měl zisky, k prodeji půdy, přírodního bohatství, vody, energetické základny, veřejných budov atd. atd. Rozdělení půjčky na jednotlivé části (tranše), umožňuje vydírat stát v rámci jedné půjčky hned několikrát. Před každou další tranší posílá centrum do zadluženého státu své komisaře, aby vyhodnotili, jak stát plní přikázané úkoly. Zadlužení dále slouží jako záminka k rušení sociálních výdobytků, které najednou není z čeho financovat a k ustanovení zákonů, které zvýhodňují soukromé banky a nadnárodní korporace. Případný odpor občanů je zmrazován mediální manipulací, zvyšováním brutality policejních zásahů, zaprodanou justicí, odbouráváním občanských a lidských práv, zkorumpováním odborových organizací a lživou kampaní, která označuje přijatá opatření za veřejně prospěšná a jejich odpůrce za lůzu či extrémisty.

Státy se snaží na objednávku vlastníků bank vytvořit zákony umožňující přímý přesun veřejných prostředků získaných z daní občanů do portfolia soukromých bank - a to do týdne od požádání – viz bankovní unie. Tyto zákony v sobě zároveň obsahují klauzuli o beztrestnosti a nemožnosti pozdějšího stíhaní osob, které se budou na realizaci přesunů přímo podílet.

Státy se snaží na objednávku vlastníků bank vytvořit zákony umožňující ukradení části úspor přímo z bankovních účtů fyzických i právnických osob. Vkladatelé se stávají investory soukromých bank a jejich vklady již nejsou pojištěny státem.

Centralizace všeho ad absurdum, rozhodovací centra se vzdalují od občanů, zákony, umožňující vliv občanské společnosti na rozhodování, jsou obcházeny, umocňuje se vliv korporátních lobbistů na zákonodárce. Centrum realizuje nadnárodní smlouvy (Trasnatlantická smlouva, Transpacifická smlouva), které podvazují obranu státu (a tedy jeho občanů) vůči praktikám nadnárodních korporací a jejich národních poboček a omezují činnost lokálních komunit.

Bohatí dále bohatnou a chudí dále chudnou. Likviduje se střední třída.

Státy posilují své armádní a policejní složky.

Zvyšuje se sledování občanů.

Snižuje se kvalita vzdělání společnosti a zdravotnická péče.

Potlačuje se sociální cítění a humanita v člověku, potlačuje se vzájemná spolupráce.

Pod pláštíkem individualismu se klade důraz na sobectví a chamtivost, na soutěž každého s každým. Tato pravidla se však prosazují pouze v nižších vrstvách společnosti. Horní nadnárodní vrstvy úzce spolupracují, snaží se vyhnout soutěžení a dohodami a monopoly si zajišťují zisky.

Eroze rodiny a zavádění juvenilní justice v jednotlivých státech. Juvenilní justice umožňuje odebírat děti z rodin na základě malicherných či smyšlených důvodů a udání. Tyto děti jsou pak svěřovány do výchovy státem placeným pěstounům, často se stávají oběťmi výnosného obchodu s dětmi a končí jako sexuální otroci.

Provázanost státní správy s lobbistickými skupinami. Prolínání lobbistických a zločineckých skupin.

Atd. atd.

Jedinou kladnou skutečností v celé věci je to, že center je zatím více a konkurují si, i když jsou částečně provázaná. Ovšem všechna realizují dost podobnou „politiku“.

Celkově jde o demontáž demokracie, degradaci lidské společnosti na ekonomické jednotky a záměrný přesun majetku většinové společnosti k 1 %.