Rusko, Sýrie a úpadek americké hegemonie

Vzpomínáte na Berlínskou zeď? Když šla dolů, byl jsem v Moskvě a psal pro Haaretz. Šel jsem na tiskovou konferenci s členy politbyra v hotelu Prezident a zeptal jsem se jich, jestli se shodli, že konec SSSR a světového socialistického systému je blízko. Vysmáli se mi; byl to trapas. Ach ne, řekli. Socialismus bude vzkvétat, v důsledku pádu zdi. SSSR skončil o dva roky později. Nyní naše vzpomínky zhustily tato léta do krátké sekvence, ale ve skutečnosti to jistou dobu trvalo.

Nejdramatičtější událostí září 2013 byl souboj v pravé poledne poblíž pobřeží Levantu, kde pět amerických torpédoborců mířilo svými Tomahawky na Damašek, a čelila jim ruská flotila jedenácti lodí, vedených zabijákem letadlových lodí, raketovým křižníkem Moskva, podporovaná čínskými válečnými loděmi. Na syrské pobřeží byly evidentně odpáleny dvě rakety, a obě se na svůj cíl nedostaly.

Libanonské noviny tvrdily, citujíc diplomatické zdroje, že tyto rakety byly odpáleny z letecké základny NATO ve Španělsku a že byly sestřeleny systémem vzdušné obrany na jedné z ruských lodí. Další vysvětlení, se kterým přišly Asia Times, uvádí, že Rusové použili své levné a výkonné rušičky GPS a učinili drahé Tomahawky bezmocnými tím, že je desorientovali a způsobili jejich selhání. Další verze přisoudila odpálení raket Izraelcům, kteří se pokusili vyvolat konflikt, i když tvrdí, že jen pozorovali mraky.

Ať byl důvod jakýkoliv, po tomto podivném incidentu k hrozícímu konfliktu nedošlo, protože prezident Obama nekonal a zastrčil své kolty. Tomu předcházelo neočekávané hlasování v britském parlamentu. Tato ctihodná instituce odmítla schválit společný útok navrhovaný USA. Bylo to poprvé za dvě stě let, kdy britský parlament zamítl citlivý návrh započít válku; obvykle Britové takovému pokušení odolat nedokážou.

Pak prezident Obama rozhodl, že přehodí horký brambor do kongresu. Nebyl ochoten spustit Armageddon sám. Tím byla hybná síla ztracena. Kongres nechtěl jít do války s nepředvídatelnými následky. Obama se pokusil zastrašit Putina na setkání G20 v Petrohradu, a selhal. Ruský návrh zničit syrské chemické zbraně umožnil prezidentu Obamovi zachránit si tvář. Tato blamáž dala ránu americké hegemonii, nadvládě a výjimečnosti. Přízeň Osudu byla pryč. Všichni jsme to viděli u šviháků Hollywoodu: hrdina nikdy neváhá; tasí a střílí! Když své zbraně schová, není hrdina; zbaběle utíká.

Pak se věci daly do pohybu rychle. Americký prezident rozmlouval s novým prezidentem Íránu, k zármutku Tel Avivu. Ozbrojenci Svobodné syrské armády se rozhodli po dvou letech bojů k dialogu s Assadem a jejich delegace dorazila do Damašku a zanechala islámské extremisty ve stavu zoufalství. Jejich mecenáš Katar to přepískl a pod tíhou věcí kolabuje. Uzavření jejich vlády a možný krach poskytl Američanům něco skutečného, čeho se mohou bát. S koncem americké nadvlády jsou dny dolaru coby světové rezervní měny sečteny.

Ke třetí světové válce málem došlo, jak si to banksteři přáli. Mají příliš mnoho dluhů, včetně neudržitelného zahraničního dluhu USA. Pokud by ty Tomahawky doletěly, mohli by se banksteři odvolat na vyšší moc a dluhy neuznat. Miliony lidí by zemřely, ale miliardy dolarů by byly v bezpečí v trezorech JP Morgan a Goldman Sachs. V září prošel svět touto křižovatkou bezpečně, když prezident Obama odmítl vzít na sebe vinu banksterů. Možná si nakonec svoji Nobelovu cenu míru zasloužil.

Blízká budoucnost je plná problémů, ale žádný z nich není fatální. USA přijdou o své emisní právo coby zdroj příjmů. Americký dolar přestane sloužit jako světová rezervní měna, ačkoliv zůstane severoamerickou měnou. Další části světa se uchýlí k euru, juanu, rublu, bolívaru nebo dináru. Americké vojenské výdaje budou muset být sraženy na normál a tato likvidace zahraničních základen a zbraní americké populaci umožní projít přeměnami poměrně bezbolestně. Nikdo nechce Ameriku napadnout; svět je již jen unaven z toho, že se Amerika všude cpe a tasí bouchačku. USA budou muset najít pro spoustu bankéřů, žalářníků, vojáků, a dokonce politiků nová pracovní místa.

Za svého pobytu v Moskvě během krize jsem pozoroval vývoj z pohledu Rusů. Putin a Rusko byli dost dlouho neúnavně tvrdě tlačeni.

• USA podporovaly a financovaly ruskou liberální opozici; celonárodní volby v Rusku byly prezentovány jako jeden velký podvod. Ruská vláda byla do jisté míry delegitimizována.
• Zákon Magnického, schválený americkým kongresem, umožňoval americkým úřadům zatýkat a zabavovat aktiva jakéhokoliv Rusa, kterého považovali za neužitečného, bez opory v soudním procesu.
• Některá ruská aktiva byla zkonfiskována na Kypru, kde byly banky v problémech.
• USA povzbuzovaly Nepokojné kundičky (Pussy Riot), pochody homosexuálů atd. v Moskvě, aby mohly Putina v západních a ruských oligarchy vlastněných médiích líčit jako diktátora, nepřítele svobody a člověka nenávidějícího teplouše.
• Ruská podpora Sýrii byla kritizována, zesměšňována a prezentována jako brutální akt nelidskosti. Zároveň prodejné pisálkovské kurvy v západních médiích vyjadřovaly jistotu, že Rusko u Sýrie ustoupí.

Jak jsem napsal dříve, Rusko nemá v úmyslu u Sýrie kapitulovat, z řady dobrých důvodů; syrská ortodoxní církev Rusku věřila; geopoliticky se válka dostávala příliš blízko ruským hranicím. Ale hlavním důvodem byla unavenost Ruska americkou panovačností. Rusové cítili, že tak důležité rozhodnutí by mělo přijmout mezinárodní společenství, což znamená Rada bezpečnosti OSN. Nelíbilo se jim, že si USA usurpovaly roli světového arbitra.

V 90. letech bylo Rusko velmi slabé a nemohlo se účinně vzpouzet, ale cítilo hořkost, když byla bombardována Jugoslávie a jednotky NATO mířily na východ a porušovaly tak slib USA daný Gorbačovovi. Libyjská tragédie byla dalším klíčovým bodem. Tato nešťastná země byla bombardována NATO a nakonec rozparcelována. Z nejvíce prosperujícího afrického státu byla přeměněna na nejubožejší. Ruská přítomnost v Libyi byla dosti omezená, ale přesto tam Rusko přišlo o některé investice. Rusko se u Libye zdrželo hlasování, protože to byl postoj tehdejšího ruského prezidenta Dmitrije Medveděva, který věřil v přátelství se Západem. Putin nebyl v žádném případě ochoten přenechat Sýrii stejnému osudu.

Ruská vzpoura proti americké hegemonii začala v červnu, kdy let Aeroflotu z Pekingu s Edwardem Snowdenem na palubě přistál v Moskvě. Američané tahali za všemožné páky, u kterých věřili, že jim ho mohou přispět vrátit. Aktivovali v Rusku celé spektrum svých agentů. Jen pár hlasů, včetně toho vašeho, volalo, aby Rusko poskytlo Snowdenovi bezpečné útočiště, ale naše hlasy převážily. Navzdory americkému tlaku byl Snowdenovi poskytnut azyl.

Dalším krokem byla syrská eskalace. Nechci zacházet do podrobností údajného chemického útoku. Z ruského pohledu neexistoval, a nemohl existovat žádný důvod pro to, aby USA jednostranně zasáhly v Sýrii nebo kdekoliv jinde. Do jisté míry Rusové obnovili mezinárodní právo a jeho vážnost. Svět se stal lepším a bezpečnějším místem.

Nic z toho by nebylo dosaženo bez podpory Číny. Tento asijský obr považuje Rusko za svoji „starodávnou sestru“ a spoléhá se na jeho schopnost jednat s kulatookýma. Číňané, svým tichým a skromným způsobem, hráli s Putinem. Předali Snowdena Moskvě. Vetovali protisyrské návrhy v RB OSN a posílali své válečné lodě do Středomoří. To je důvod, proč Putin jednal nejen za Rusko, ale za celou euroasijskou pevninu.

Církev Putinovy snahy podporovala; nejen ruská církev, ale i katolická a ortodoxní byly ve svém postoji vůči hrozící americké kampani na podporu USA řízených ozbrojenců masakrujících křesťany jednotné. Papež označil Putina za ochránce církve; stejně tak učinila církev Jeruzaléma a Antioch. Papež téměř vyhrožoval, že exkomunikuje Hollanda, a tato zastřená hrozba na francouzského prezidenta zapůsobila. Takže se Putin těšil podpoře a požehnání ortodoxních patriarchů a papeže: takovéto dvojí požehnání je velmi ojedinělým úkazem.

V syrské sáze bylo mnoho napínavých a vzrušujících okamžiků, dost, aby vydaly na bichli. Počáteční pokus zkrotit Putina na setkání G8 v Irsku byl jedním z nich. Putin se měl setkat s jednotnou frontou Západu, ale dokázal některé z nich dostat na svoji stranu a zasít sémě pochyb do srdcí dalších tím, že jim připomněl, jak syrští ozbrojenci pojídali lidské maso.

Hbitě byl předložen návrh zlikvidovat syrské chemické zbraně; rezoluce RB OSN zamezila jakémukoliv útoku na Sýrii podle článku 7. V této válečné vřavě Rusové zázračně zvítězili. Alternativa byla strašná: Sýrie by byla zničena stejně, jako Libye; následný izraelsko-americký útok na Írán byl nevyhnutelný; východní křesťanství by přišlo o svoji kolébku; Evropa by byla zaplavena miliony uprchlíků; Rusko by se stalo irelevantním, jen spousta řečí a skutek utek, důležitým jako Bolívie, jehož letadlo prezidenta lze donutit přistát a prohledat dle libovůle. Neschopno bránit své spojence, neschopno se postavit, by Rusku zůstalo jen „morální vítězství“, což je eufemismus pro porážku. Vše, na čem Putin 13 let v čele země pracoval, by bylo ztraceno; Rusko by se vrátilo tam, kde bylo v r. 1999, když Clinton bombardoval Bělehrad.

Tato konfrontace kulminovala ve výměně mezi Obamou a Putinem ohledně výjimečnosti. Tito dva muži nebyli kámoši, to především. Putin byl unaven tím, co vnímal jako Obamovu neupřímnost a pokrytectví. Jako člověk, který začínal od píky a dostal se na vrchol, si Putin ctí své schopnosti mluvit upřímně s lidmi všech společenských vrstev. Jeho upřímný projev může být velmi drsný. Když byl provokován francouzským novinářem ohledně zacházení s čečenskými separatisty, odpověděl:

„Muslimští extremisté (takfiri) jsou nepřáteli křesťanů, ateistů a dokonce i muslimů, protože věří, že tradiční islám je nepřátelský k cílům, které si vytyčili. A pokud se chcete stát islámským radikálem a jste připraven se nechat obřezat, zvu vás do Moskvy. Jsme multikonfesní zemí a máme odborníky, kteří to mohou udělat. A poradil bych jim, aby operaci provedli tak, aby na tom místě už nic nevyrostlo.“

Další příklad jeho šokující upřímnosti bylo možné vidět ve Valdaj, kde odpověděl Bridget Kendall z BBC. Ta se zeptala: hrála hrozba amerických vojenských útoků užitečnou roli v tom, že Sýrie souhlasila, že budou její zbraně předány pod kontrolu?

Putin odpověděl: Sýrie si pořídila chemické zbraně jako alternativu k izraelskému jadernému arzenálu. Vyzval k odzbrojení Izraele a vzpomněl jméno Mordechaje Vanunu jako příkladu izraelského vědce, který je proti jaderným zbraním. (Můj rozhovor s Vanunu byl nedávno zveřejněn v největším ruském deníku a získal si jistou pozornost).

Putin se pokusil mluvit s Obamou upřímně. Jejich výměnu známe z uniklých záznamů důvěrného rozhovoru Putina s Netanyahu. Putin Američanovi zavolal a zeptal se ho: jaké je vaše stanovisko u Sýrie? Obama odpověděl: obávám se, že Assadův režim nedodržuje lidská práva. Putin se z pokrytečnosti této odpovědi málem poblil. Pochopil to jako Obamovo odmítnutí mluvit s ním na úrovni „z očí do očí“.

Jako důsledek střetu kolem Sýrie Obama apeloval na lidi ve světě ve jménu americké výjimečnosti. Politika Spojených států je tím, „co činí Ameriku odlišnou. Je tím, co nás činí vyjímečnými,“ řekl. Putin odpověděl: „Je extrémně nebezpečné vybízet lidi, aby se cítili vyjímečně. Každý jsme jiný, ale když žádáme o boží požehnání, nesmíme zapomínat, že nás bůh stvořil sobě rovnými.“ To byl nejen ideologický, ale i teologický protiklad.

Jak jsem rozsáhle vysvětloval jinde, USA jsou postaveny na teologii výjimečnosti, na vyvolenosti. Je to země starého zákona. To je hlubším důvodem zvláštního vztahu USA a Izraele. Evropa prochází stádiem odpadlictví a odmítání Krista, zatímco Rusko zůstává hluboce křesťanským. Jeho kostely jsou plné, přejí si vzájemně k vánocům a velikonocům, namísto neutrálních „svátků“. Rusko je zemí nového zákona. A odmítání výjimečnosti, vyvolenosti, je základním principem křesťanství.

Z tohoto důvodu, zatímco organizované americké židovstvo podporovalo válku, odsuzovalo Assada a vyzývalo k americké intervenci, židovská komunita v Rusku, dosti početná, bohatá a vlivná, syrské ozbrojence nepodporovala, ale spíše stála za Putinovo snahou zachránit v Sýrii mír. Totéž Írán, kde bohatá židovská komunita podporovala legitimní vládu v Sýrii. Zdá se, že země vedené silnou etablovanou církví jsou vůči vlivu lobby imunní; zatímco země bez takové církve – USA nebo Francie – na takový vliv dají a přijímají ilegální intervencionismus jako normu.

Jak americká hegemonie upadá, díváme se do nejisté budoucnosti. Obrovská síla americké armády může stále způsobovat zkázu; zraněné zvíře je nejnebezpečnější. Američané si mohou poslechnout senátora Rona Paula, který vyzýval ke zrušení zahraničních základen a snížení vojenských výdajů. Měly by být dodržovány normy mezinárodního práva a suverenita všech států. Lidé ve světě budou mít Ameriku, až přestane všude strkat rypák a mlátit klackem, opět rádi. Není to snadné, ale již jsme zdolali Mys a dosáhli mysu Dobré naděje.