Netanyahuův projev v OSN: Zní jako sociopat?

Porovnejte si to sami. Minulý týden íránský prezident Hassan Rouhani vyzýval svět, aby surfoval na VAWE – vlně (World Against Violence and Extremism – ve Světě proti násilí a extremismu).

Tento týden nám Bibi říkal, že šlo o „cynickou“ a „totálně pokryteckou past“.

Ve světě podle Netanyahua „byl Ahmadinejad vlkem v rouše vlčím. Rouhani je vlkem v rouše beránčím“. Rouhani se pokusil prezentovat jako „svatý“, ale vždy byl zapojen to „teroru státu Írán“. Je jako „masový vrah, který jde k soudu převlečený do kněžského roucha a vypovídající o své povaze coby „etickém“ a „zbožném“ muži.

Řeči stranou, Bibi změnil svoji hru. Nyní to nejsou přitroublé malůvky a prakticky každotýdenní prošení USA, aby bombardovaly Írán. Nyní je to „íránský vojenský program“, co musí být zastaveno – program, o kterém, mimochodem, různými písmenky pojmenované americké tajné služby říkají, že neexistuje.

A to poté, co Netanyahu řekl americkému prezidentovi Baracku Obamovi, aby zapomněl – navždy – na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 242, která nařídila naprosté stažení Izraele ze všech území okupovaných po válce r. 1967.

Jaká bomba

Takže si některé věci řekněme natvrdo.

Stát Izrael nemá žádné mezinárodně uznané hranice a nemá mezinárodně uznané hlavní město. Musí totiž věčně expandovat.

Izrael ignoroval nejméně 69 rezolucí Rady bezpečnosti OSN a byl „ochráněn“ před dalšími 29, díky veto USA.

Okupoval suverénní území Libanonu a Sýrii bez toho, aby si z rezolucí Rady bezpečnosti OSN vůbec něco dělal, a kálel na ně jako na placatý šutr.

Izrael podepsal Dohody z Oslo a slíbil, že přestane stavět nové osady v Palestině jednou pro vždy. Místo toho vybudoval přes 270 nových osad. To je součástí pomalého etnického čištění Palestiny probíhajícího nejméně třicet let.

Izrael je nedeklarovanou jadernou velmocí s až 400 jadernými hlavicemi; odmítá podepsat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT); brání mezinárodním inspekcím; nikdy neratifikoval Konvenci o chemických zbraních; použil chemické zbraně v Gaze; a má nedeklarované zásoby chemických zbraní větší, než jakákoliv jiná země na Středním východě.

Írán, na druhou stranu, nemá jaderné hlavice. Írán podepsal NPT a probíhají tam pravidelné inspekce. Írán nenapadl jinou zemi nejméně 250 let. Irák za Saddama Husseina napadl Írán v r. 1980, ale Írán irácké území neokupoval.

Izraelská lobby ve Washingtonu a americký kongres uvalily na Írán finanční blokádu, což je ze všech praktických důvodů vyhlášením války. To vedlo k masivnímu znehodnocení íránského rialu – s drastickými následky pro život běžných Íránců. Přesto na svém pondělním setkání s Obamou ve Washingtonu nejen, že Netanyahu žádal o další sankce; ale řekl, že Izrael jednostranně zaútočí na Írán, pokud nebudou Rouhaniho slova následována „činy“.

Skutečné „mezinárodní společenství“, stejně jako převážná většina rozvojového světa, včetně skupiny BRICS vynořujících se velmocí, má všechna tato fakta v malíčku. Tato fakta pomáhají prohlédnout Bibiho hru.

Stačí se podívat na mapu

Pouhá možnost americko-íránského dialogu je skutečnou „existenční hrozbou“ pro izraelskou pravici. Bibi nebude akceptovat dokonce ani právo Íránu obohacovat uran pro civilní účely, náležející mu podle NPT.

Dohoda USA s Íránem je návrhem znamenajícím vítězství pro všechny; nejen pro tyto dvě strany, ale i pro energeticky hladové Evropany, globální ekonomiku, nadnárodní korporace, atd. Až na Izrael.

Bibiho noční můrou je nejen Islámská republika Írán jako nezávislý geopolitický hráč v jihovýchodní Asii – kterým již je – ale také jako prosperující regionální mocnost; v tomto ohledu může jít Írán jen nahoru, vzhledem k jeho obrovské, mladé a dobře vzdělané populaci, jeho obrovským energetickým zdrojům, jeho skvělému geografickému umístění a jeho komplexním vztahům s jižní, střední a východní Asií.

Pro izraelskou pravici je status quo ideální. A stejně tak situace v amerických loutkových státech ropných monarchií Rady spolupráce v zálivu (GCC), nebo arabských sekulárních republikách, které – za různé míry přispění Izraele – byly uvrženy do extrémního zmatku, jako Irák, a obzvláště Sýrie.

Pro Izrael je velmi snadné mezi těmito hráči manévrovat; Izraelci se mohou, například, radovat z vojenského puče v Egyptě (protože egyptská armáda nepředstavuje žádnou hrozbu), zatímco se mohou paktovat se Saudskou Arábií a pokoušet se sesadit Assada v Sýrii. Balkanizace Středního východu podél sektářských hranic je pro Izrael rajskou hudbou.

Ale Írán jako vynořující se ekonomická/politická mocnost, s normalizovanými vztahy s USA a západní Evropou, to je mnohem závažnější věc, „existenčně“ ohrožující údajnou hegemonii Izraele na Středním východě, která spočívá výlučně na jeho vojenských svalech (nemluvě o zakrývaném jaderném arzenálu).

Tolik o posedlosti Netanyahua změnou režimu v Teheránu – či další nejlepší možností, kterou je totální izolace od západu (protože co se týká východu, má Írán vzkvétající vztahy se všemi klíčovými hráči v Asii).

Klíčovým je, že íránská „existenční hrozba“ byla pro izraelskou pravici extrémně užitečná jako diverzní taktika, měnící téma a zastírající to, co se v reálném životě děje skutečně; jaderná předsunutá pevnost/osadnická kolonie, doslova, odporně vymazávající celý národ – Palestince – z mapy. Máte-li pochyby, tak se stačí podívat na mapu.

Takže tak to je. Netanyahu je jestřáb, který přísahá na eretz Israel – „Velký“ Izrael s neustále se posouvajícími expandujícími hranicemi a nespornou vojenskou/jadernou nadvládou na Středním východě. Má mocné spojence; extrémní pravičáky a neokonzervativce USA, pomatené republikány, kteří podpoří cokoliv, pokud to bude proti Obamovi, převážnou část Izraelem zmanipulovaného kongresu, korporátní média. Nezastaví se před ničím, aby zmařili byť jen náznak dohody mezi Washingtonem a Teheránem.

Pokušením pro skutečné „mezinárodní společenství“ by bylo, říct Netanyahuvovi, aby držel hubu – a šel si hrát se svými přitroublými malůvkami. Obama v OSN minulý týden řekl, že nyní jsou jeho prioritami Írán a další krok při řešení izraelsko-palestinské tragédie. Takže míč je opravdu na Obamově půlce – ne na půlce onoho sociopata.