České dráhy hromadně šrotují vozy pro lokálky

Kolik to přinese a jaké hodnoty se zničí?

Má být sešrotováno 98 vozů. Jeden vůz váží cca 15 tun. Celkově se tedy jedná o cca 1500 tun "šrotu", za který mohou ČD vyinkasovat zřejmě ne víc než 7 500 000 Kč. Pokud by tyto vozy chtěl někdo vyrobit nově, jakkoliv je to dnes podle nových norem nemožné, stály by stovky miliónů až jednotky miliard Kč. Pro srovnání nedávná výměna generálního ředitele ČD stála na odstupném 12 000 000 Kč (tj. 24 měsíčních platů po 500 000 Kč).

ČD vozy neprodají, za každou cenu se musí zničit

Aby si ČD nepěstovaly konkurenci, tak prodávají ne hned tak něco a ne hned tak někomu. U hnacích vozidel je v prodejní smlouvě uvedeno, že nesmí být používána na celostátních a regionálních tratích SŽDC (a pak, že je to prý jiná firma) a že nesmí být vrácena formou exportu do ČR (a to ani prostřednictvím třetí osoby). Přípojný vůz by jim snad nevadil, kdyby jej ale ČD prodaly. Pokud si takové vozidlo chcete koupit, nejdříve zaplatíte částku převyšující 10 000 Kč za odhad znalcem, kterého si musíte vybrat ze seznamu předloženého ČD, a teprve po tomto odhadu vám ČD sdělí, kolik si k odhadu přirazí a kolik finálně za vozidlo od vás vůbec budou chtít. Když se vám cena nebude líbit, máte smůlu, peníze za odhad vám už nikdo nevrátí. Koupili byste si v obchodě rohlík, pokud byste nejdřív museli zaplatit za to, aby vám řekli, kolik stojí? A pohlídat si, aby vám vozidlo během procedury odkupu někdo v depu nevyraboval, to je další kapitola sama pro sebe. Toto vše však "nemusíme" řešit, protože není nic na prodej.

Další možností je obrátit se na firmu, které ČD prodaly vozidla k sešrotování. Přece by pro ně bylo výhodné prodat vozidlo za více Kč/kg, než je koupili, ne? Ale ČD si toto pohlídaly, kovošrot je smluvně vázán vozidla zničit, pod trestem vysoké pokuty je nesmí prodat dál.

Zabíjení konkurence na železnici

O tržním prostředí a volné konkurenci na železnici si můžeme nechat jen zdát, realita byla připravena tak, aby z obou krajních možností - tj. plně unitární nebo plně liberalizované železnice - obsahovala to nejhorší a vznikl tak dnešní sám sebe likvidující a veřejnými prostředky mrhající hybrid. Nová vozidla stojí nepředstavitelné peníze a stará neseženete. Není tak možno ukázat, že lze dopravu na železnici provozovat lépe a efektivněji než ČD, se kterými politické reprezentace všech krajů před několika lety uzavřely desetileté smlouvy na výhradní objednávání osobní dopravy se zdůvodněním vytvoření stabilního ekonomického prostředí pro ČD pro (údajné) zvyšování komfortu a (drahou a neefektivní) modernizaci vozidel.

Samozřejmě je možné namítnout, že akciová společnost ČD si se svým majetkem může dělat, co chce. Je ale nutno brát v potaz, že je vlastněna státem a tedy námi všemi, kteří v této zemi máme státní občanství, takže nám do toho něco je. Navíc je dobré vědět, že bylo kdysi rozhodnuto železnici u nás neponechat unitární (tedy dopravní cestu spojenou s osobní a nákladní dopravou v jedno), ale rozdělit na stávající stav. ČD jako jiné státní podniky se pod správou svého nepoctivého, bordelářského a korupcí prolezlého vlastníka zvaného Česká republika také tak chová. Bylo-li by cílem na železnici mít konkurenční prostředí, musely by ČD být po částech nebo celé prodány nebo alespoň vlastníkem (státem) přinuceny svá (vlastní neschopností) nadbytečná vozidla nešrotovat, ale prodat v dražbě komukoli, kdo by je chtěl, získaly by tak za ně o hodně více peněz, než v ceně šrotu. Jen tak by se svým (vlastně naším) majetkem zacházely jako řádný hospodář. Pak by bylo také možno hovořit o konkurenčním prostředí dávajícímu prostor firmám a podnikatelům ukázat, co umějí, pak by bylo možno za stejné veřejné peníze mít lepší dopravní obslužnost, tj. více spojů a návazností tvořených z lépe udržovaných, třebaže starších, vozidel. Druhá a čistě technicky lépe se jevící možnost by byla ponechat původní unitární moloch koleje + veškerá doprava a udělat v něm pořádek, což ale předpokládá zřejmě nemožné - poctivý a funkční stát.

Není zájem ponechat vozy 010 v rezervě

Mohla tak být zachována vozidla, které jsou lehká a přitom dostatečně variabilní a kapacitní, vozidla vhodná jako záloha pro případ potřeby návozu většího množství lidí kamkoliv, kde na to minimalizovaný a modernizovaný vozidlový park nestačí. Nebo je dnešní systém tak bídný, že by údržbu pár desítek vagónů ekonomicky nezvládl při všech těch výdajích za nesmysly?