Francouzi volají: Rusko, zachraň nás!

Tím však zdaleka nekončí tažení proti tradičním hodnotám, na nichž je založena každá civilizace. Globalistický režim prezidenta Hollandeho totiž zavedl v základních školách povinnou výuku v duchu tzv. LGBT populace (lesby-gayové-bisexuálové-transsexuálové). Dle některých analytiků vlna protestů zatím nedosáhla vrcholu, avšak již demonstrace z konce května jasně ukázaly odpor ohromné části francouzské veřejnosti proti nemorální politice vlády.

V průběhu květnových protestů se část demonstrantů vydala k bráně ruské ambasády s prosbou o pomoc, kterou adresovali Rusku. U této události byl přítomen také nezávislý novinář Alexandar Ejrude. Došlo k ní v neděli 26. května. Tehdy lidé odhodlaně demonstrovali, aby byl jasně odsouzen zákon o jednopohlavních manželstvích. Shromáždili se především na náměstí před komplexem invalidovny, nedaleko mostu Alexandra III. Jedna ze tří kolon demonstrantů procházela v blízkosti ruské ambasády.

Skupina protestujících nesla transparenty s dosti provokativním poselstvím. Na nich bylo napsáno: „Rusko, zachraň nás!“ Spolu s částí demonstrantů přišel k ambasádě i známý politik Jean-Iv Le Galu. Ten se obrátil k Rusku s prosbou o pomoc a někteří demonstranti skandovali: „Rusko, pomoz nám!“. Protestující odůvodnili svou žádost o pomoc takto: Rusko je členem rady Evropy, k jeho povinnostem plynoucím z tohoto členství patří také ochrana lidských práv. Rusko tudíž musí jasně vystoupit proti francouzské vládě, neboť ta porušuje lidská práva. Po této žádosti o pomoc se demonstranti připojili zpět k hlavnímu proudu protestujících.

Je těžké odhadnout, kolik lidí se zúčastnilo této manifestace před ruskou ambasádou. Bylo jich pravděpodobně několik stovek a dle některých odhadů jich mohlo být až tisíc. Během demonstrace proti homosexuálním manželstvím prošly v blízkosti ruské ambasády stovky tisíc demonstrantů.

Je třeba říci, že o něco později jeden italský poslanec předal radě Evropy důkazy o tom, že francouzská vláda porušuje lidská práva. Následně 24 členů parlamentního shromáždění rady Evropy podepsalo protestní prohlášení, jež odsuzuje brutální zásah policie proti demonstrantům. V tomto prohlášení se mimo jiné píše: „Protestní hnutí Manif pour tous vystoupilo proti homo-manželstvím a adopcím pro homosexuální páry. Policie svým postupem porušila hned několik článků Evropské úmluvy o lidských právech“.

Novinář, jenž byl očitým svědkem manifestace před ruskou ambasádou, prohlásil:

„Vyrůstal jsem v Paříži a zvykl jsem si, že u zdí ruské ambasády se vždy shromažďovali lidé protestující proti politice Sovětského svazu nebo Ruska. Vzpomínám si na demonstrace, jež se zde konaly na podporu Solženicina nebo Sacharova. Vypadá to, že má pravdu můj kamarád, jenž řekl, že slunce opět vychází na východě.“

I tato událost tak potvrzuje, že vlastenci z evropských zemí i z jiných částí světa dnes vzhlížejí k Rusku jako ke své jediné naději, která je může zachránit před novým světovým řádem, globalizací a likvidací tradičních hodnot a morálky.

Rusko a spolu s ním několik málo dalších svobodných zemí, jakými jsou např. Čína, Irán, Venezuela či Bělorusko, jsou nadějí pro národy, jež žijí pod nadvládou světovládných elit z Washingtonu, Tel Avivu či Bruselu, že se jednou zbaví okovů a dočkají se svobody. V sázce je nejen svoboda, ale i samotné přežití národa, civilizace a našich křesťanských hodnot.

V novém světovém řádu, jenž je již pomalu, ale jistě nastolován, nebude žádné místo pro hodnoty, jakými jsou národ, vlast, tradiční náboženství či patriarchální rodina, na nichž je postavena každá zdravá civilizace. Globalisté všechny tyto hodnoty postupně likvidují a současné dění v Paříži je toho jasným příkladem. Naštěstí však francouzský lid vyšel do ulic, aby bránil rodinu, jež je nejzákladnější lidskou hodnotou i institucí.

V USA a EU již celá desetiletí vede homosexualismus, s podporou vládnoucích elit, své vítězné tažení a dobývá jednu baštu tradičních hodnot za druhou. Rovněž další projevy morálního úpadku, jako např. feministický boj za práva žen a multikulturalismus, mají na západě maximální podporu. V současnosti západní státy postupně schvalují homosexuální manželství a adopce dětí gayi a lesbami. O svá práva se již začali hlásit také pedofilové a zoofilové a morální rozklad západní společnosti postupuje. Oproti tomu Rusko se stalo baštou křesťanství a ochrany tradičních hodnot i morálky. Rusko vytáhlo do boje proti homosexualismu i dalším projevům morálního úpadku, jakými jsou např. drogy nebo znesvěcování náboženství.

O tom, že Rusko je svobodnou zemí, na rozdíl od USA a zemí EU, svědčí také známý čin slavného francouzského herce Gérarda Depardieu. Ten na protest proti zavedení nemorálního a vyvlastňovacího zdanění ve Francii požádal o ruské občanství a proslul jako příznivec ruského prezidenta Vladimíra Putina. Dnes je hrdým občanem Ruské federace. Také slavná francouzská herečka Brigitte Bardotová je obdivovatelkou Ruska a jeho prezidenta Vladimíra Putina. V době, kdy byl Vladimír Putin premiérem, jej zahrnula hřejivými slovy plnými obdivu a lásky. Mimo jiné napsala: „Můj nejoblíbenější premiére“, „zůstáváte blízký mému srdci“, „Chtěla bych být nyní v Moskvě, abych vás políbila a ujistila o svém věrném přátelství“.

Rusko je hlavní baštou obrany před imperialismem USA a EU, a také před morálním úpadkem, jenž se ze západu šíří do celého světa jako rakovina a pomalu zabíjí naši civilizaci i veškerou zdravou lidskou kulturu. Zde je třeba také připomenout pokrytectví levicových pseudohumanistů a představitelů kulturního marxismu z Francie i jiných západních zemí (jejichž etnický původ však často není francouzský ani evropský, ačkoliv jejich předkové žijí v Evropě již po staletí).

Ti na jednu stranu odsuzují každý projev nacionalismu a prosazují multikulturalismus a absolutní rovnoprávnost všeho a všech. Ve vztahu k Rusku a ke Slovanům a východní Evropě obecně, jsou však mnohdy přezíraví až xenofobní a šovinističtí, ačkoliv se to snaží nepříliš úspěšně skrývat. O Rusku mluví s pohrdáním jako o „asijské, nikoliv evropské“ zemi. Říkají, že Rusko nepatří do Evropy a znevažují dějiny i kulturu Ruska a pravoslavného východu obecně. Rusko jim je trnem v oku, neboť stále odolává morálnímu úpadku i moci elit usilujících o světovládu.

Oproti nim jsou francouzští vlastenci mnohem tolerantnější a neprojevují se rasisticky, xenofobně ani šovinisticky. Nejen Francouzští vlastenci si váží Ruska i jeho kultury, mají k němu respekt a považují jej za pevnou, nedílnou a zcela rovnoprávnou součást evropské křesťanské civilizace. V Rusku vidí svou jedinou naději, že jejich národ přežije nadvládu levičáků a liberálů řízených z Washingtonu a Bruselu, a že bude opět svobodný. Jsou to tedy právě pseudohumanisté, jež jsou opravdovými rasisty, xenofoby a šovinisty.