Jak Američané falšují informace před útokem na suverénní státy

Vzhledem k tomu, že v posledních měsících se vítězství v syrské občanské válce přiklánělo na stranu syrské vlády, je velmi nepravděpodobné, že by se prezident Asád rozhodl riskovat to, že vyvolá zásah americké armády v Syrii použitím chemických zbraní. Naopak USA v syrském povstání viděly naději, že na Středním východě oslabí postavení syrského spojence Iránu, jehož podrobení je dlouhodobým cílem americké zahraniční politiky. V situaci, kdy se tato americká naděje začala rozplývat, se nedá vyloučit ani skrytá americká podpora pro chemický útok provedený syrskými povstalci, který by ospravedlnil americký útok na syrské vládní síly.

Že takové postupy nejsou americkým vládám cizí, dokazuje falšování informací o iráckých zbraních hromadného ničení před útokem na Irák.

Zprávy o tom, že americké důkazy, ospravedlňující útok na Irák, byly zfalšované, se začaly dostávat na veřejnost až po roce 2005. Informace o iráckých pojízdných laboratořích na výrobu biologických zbraní si vymyslel irácký inženýr chemie, Rafid Ahmed Alvan, který v roce 1999 žádal v Německu o politický azyl. Aby ho získal, tvrdil, že v Iráku pracoval nedaleko od Bagdádu, v Džerf Al Nadaf, v továrně na výrobu pojízdných biologických laboratoří. V roce 2001 si Američané místo, kde Alvan tvrdil, že tato továrna stála, prohlédli na satelitních fotografiích a zjistili, že tam, kudy podle Alvana přijížděly do továrny pojízdné laboratoře k doplnění zásob biologických zbraní, stála už od roku 1998 zeď.

Alvan také řekl, že na řízení výroby se podílel irácký jaderný vědec Basil Al Sáti. Ten emigroval z Iráku v roce 1999 a, už v emigraci, britským zpravodajským agentům řekl, že v Džerf Al Nadaf se biologické zbraně nevyrábějí a že kdyby se podílel na výrobě iráckých biologických zbraní, nedovolil by mu Sadám Husejn, aby emigroval z Iráku. Tvrzení Ahmeda Alvana tedy byla čím dál méně uvěřitelná. Když Ahmed Alvan  řekl agentům německé zpravodajské služby, že syn jeho bývalého šéfa z továrny na výrobu pojízdných biologických laboratoří, Basil Latif, tajně řídil z Velké Británie rozsáhlou operaci zaměřenou na obstarávání a pašování zbraní hromadného ničení z Anglie do Iráku, britští vyšetřovatelé zjistili, že Basilu Latifovi je 16 let, je ve Velké Britanii na studijním pobytu a žádnou tajnou operaci neorganizuje.

V roce 2002 se západní zpravodajští důstojníci vyptávali přímo Basila Latifa na Ahmeda Alvana a ten jim řekl, že Alvana  vyhodil jeho otec z práce za zfalšování faktur a že v továrně, kde s Alvanem pracoval, se čistilo zrní a biologické zbraně se tam nevyráběly. Zjištěná fakta se navzájem potvrzovala a dokazovala, že Ahmed Alvan je lhář a podvodník. Koncem roku 2002 nepovažovali ani vedoucí pracovníci CIA Alvana za důvěryhodného. Přesto 18. prosince 2002 požádal ředitel CIA německou zpravodajskou službu, aby Alvanovy informace byly odvysílány v německé televizi. Chtěl tedy, aby Německo převzalo zodpovědnost za falšování informací o irácké výrobě zbraní hromadného ničení a podpořilo tím americkou invazi do Iráku. Šéf německé zpravodajské služby řediteli CIA odpověděl, že se nepodařilo ověřit žádné z Alvanových tvrzení a že tedy nemohou být prezentována veřejnosti.

Navzdory zjevné nepravdivosti Alvanových tvrzení řekl 5. února 2003 tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell v OSN, že v Džerf Al Nadaf se vyráběly biologické zbraně. Tím vyzval OSN, aby si toto tvrzení ověřila. O tři dny později, zjistili inspektoři OSN, že v Džerf Al Nadaf se čistí zrní, biologické zbraně se tam nevyrábějí a ze strany odkud měly, podle Alvana, přijíždět mobilní laboratoře, stojí zeď, postavená v roce 1997, a další zeď stojí v místě, kudy měly, podle Alvana, laboratoře vyjíždět (zdroj). O 20 dní později ještě inspektoři OSN měřením stopových prvků ve vzduchu v továrně zjistili, že se tam biologické zbraně nevyráběly ani v minulosti. OSN tedy prokázala, že jí americká vláda předkládá falšovaná fakta.

V listopadu 2005 se v Itálii konalo tajné zasedání výboru italského parlamentu pro zpravodajské služby, na kterém ředitel italské armádní zpravodajské služby, Nicolo Pollari, řekl členům výboru, že dokumenty o úsilí Iráku získat od Nigeru uran pro svůj program vývoje jaderných zbraní, zfalšoval příležitostný italský špión, Rocco Martino, který dostal od italské zpravodajské služby výpověď. Novinářům to řekl senátor Massimo Brutti. Senátor také novinářům řekl, že začátkem roku 2003, před americkým útokem na Irák, italská zpravodajská služba varovala Washington, že tyto dokumenty byly falešné (zdroj)  Zjistit, že byly falešné, nebylo obtížné. Zjistili to mimo jiné i novináři z italského časopisu Panorama, kterému Rocco Martino dokumenty také předložil. Zveřejnění této falešné informace v zahraničním tisku by zbavilo americkou vládu zodpovědnosti za předkládání falšovaných informací a vyvolalo by u americké i světové veřejnosti podporu pro americký útok na Irák.

Že dokumenty jsou zfalšované, zjistila, na žádost CIA, i francouzská zpravodajská služba. Obchod s nigerským uranem byl pod kontrolou francouzské společnosti, která věděla o každé dodávce. Dodávky do Iráku by jí nemohly uniknout. Po tomto zjištění francouzské zpravodajské služby už CIA nemohla o nepravosti dokumentů pochybovat. Přesto poslala do Nigeru tuto informaci ověřit i Josepha Wilsona, bývalého amerického velvyslance v Nigeru. I on zjistil, že dokumenty jsou zfalšované. Americká vláda i americké zpravodajské služby tedy věděly bezpečně, že Irák uran z Nigeru nedovážel. Přesto se toto tvrzení stalo součástí dokumentu amerických zpravodajských služeb o irácké snaze získat zbraně hromadného ničení. Několik týdnů před útokem na Irák, předložila americká vláda tyto zfalšované dokumenty i Mezinárodní agentuře pro atomovou energii.

Ředitel agentury, Mohamed Baradaj, si pravost dokumentů také ověřil a 7. března 2003 řekl Radě bezpečnosti OSN, že tyto dokumenty nejsou pravé.  OSN tak měla znovu potvrzeno, že se USA pokouší získat souhlas k invazi do Iráku s použitím podvodů. Podle bývalého protiteroristického agenta CIA Philipa Giraldiho dokumenty původně zfalšoval Michael Leeden, extrémně pravicový bývalý konsultant Národní bezpečnostní rady a Pentagonu. Potom byly zřejmě předány do ciziny, aby zdrojem této „objektivní informace“ nebyly USA a aby za jejich zfalšování nezodpovídala americká vláda.

Ani zfalšované informace o iráckých zbraních hromadného ničení by nepřesvědčily ani světovou ani americkou veřejnost o oprávněnosti útoku na Irák, kdyby nedošlo k útokům z 11. září.  Dnes už je prakticky nemožné věřit tomu, že americká vláda o přípravách útoků z 11. září nevěděla a že nevyvinula maximální úsilí, aby proběhly úspěšně. Šéf italské zpravodajské služby SISMI, Nicolo Pollari, se sešel se zástupcem poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta, Stevenem Hadleym, 9. září 20015) a italská zpravodajská služba SISMI předala zástupci CIA v Itálii falšované dokumenty o iráckých nákupech uranu z Nigeru, které měly dokázat, že Irák vyvíjí atomovou bombu, „několik dní po útocích z 11. září“6). Dokumenty tedy musely být „vyráběny“ už před 11. zářím (podobně jako musely být už před 11. zářím připravovány antraxové útoky, které s největší pravděpodobností zorganizovala přímo americká vláda7)).

Vedoucí Protiteroristické bezpečnostní skupiny ustavené americkou vládou, Richard Clarke, řekl britské televizní stanici BBC, že si ho George Bush hned 12. září 2001 pozval k soukromému rozhovoru a žádal ho, aby zjistil, jestli se na útocích podílel Sadám Husajn. Podle Richarda Clarka ho o to George Bush žádal takovým způsobem, že v něm vyvolal dojem, že chtěl, aby takovou informaci zfalšoval.

V červenci 2002 vydala kancelář amerického náměstka ministra obrany Douglase Feitha memorandum, ve kterém se psalo, že „existuje vyspělá spolupráce [mezi Irákem a Al Kajdou]”. Prezident Bush potom tvrdil, že Irák byl spojencem Al Kajdy a jeho tehdejší poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezza Riceová, že Irák poskytoval Al Kajdě výcvik ve zbraních hromadného ničení (zdroj). To zopakoval v OSN i americký ministr zahraničí Collin Powell před útokem na Irák. Šéf jeho personálu z roku 2001, Lawrence Wilkerson, řekl v roce 2010, že ví s jistotou, že libyjský vězeň Ibn Al Šejk Al Libi byl mučen v Egyptě agenty CIA s cílem přimět ho, aby udělal falešné doznání, že Irák cvičil příslušníky Al Kajdy ve výrobě chemických a biologických zbraní.

Podle Wilkersona dal CIA příkaz k získání této informace bývalý viceprezident USA, Richard Cheney. Libi, navzdory mučení, odmítal takovou výpověď udělat. Nakonec „přiznal“ to, co od něj Američané požadovali, až když byl přivázán na dřevěnou desku a topen ve vodě. Když o způsobu, jakým byl získán tento „důkaz“ spolupráce Iráku s Al Kajdou věděl šéf personálu ministra zahraničí, věděl to zřejmě i ministr zahraničí, který tento „důkaz“ prezentoval v OSN (Al Libi toto své doznání později odvolal s tím, že na něm bylo vynuceno mučením).

Feithova kancelář použila i informace, která byla zřejmě zfalšována v České republice. Měsíc po útocích z 11. září ohlásil světu tehdejší ministr vnitra české vlády Stanislav Gross, že vůdce únosců, Mohamed Atta, se v Praze, v dubnu 2001, sešel se zpravodajským důstojníkem z iráckého vyslanectví. CIA a česká strana později zjistily ze záznamů o cestách Mohameda Atty a z jeho finančních záznamů, že "je krajně nepravděpodobné, že v té době v Praze byl" - naopak FBI našla záznamy, které dokazovaly, že Atta byl v té době v USA (http://intelligence.senate.gov/phaseiiaccuracy.pdf, str 96 a 101). Američané také v okupovaném Iráku našli dokument, ve kterém irácká rozvědka informovala Sadáma Husejna, že se Američané pokouší falšovat dokumenty o spolupráci Iráku s Al Kajdou, např. o setkání Atty s iráckým diplomatem v Praze. Z dokumentů sesazené irácké vlády také Američané zjistili, že se Iráčtí představitelé s představiteli Al Kajdy odmítali setkat. Setkání nepotvrdil ani irácký diplomat, který byl Američany po okupaci Iráku zatčen a 2 roky vězněn a mučen. Po propuštění z vězení měl silné popáleniny na břiše, nohou a rukou a měl utržený palec na pravé ruce a žádal Českou republiku o odškodnění (zdroj). K falešnému doznání o setkání Mohameda Atty s iráckým diplomatem v Praze nebyl donucen ani mučením.

V roce 2006 dospěl americký senát o setkání iráckého diplomata s Mohamedem Attou v Praze k závěru, že „poválečná zjištění… potvrzují, že k tomuto setkání nikdy nedošlo“ (http://intelligence.senate.gov/phaseiiaccuracy.pdf, str. 110). Podle dokumentu amerického senátu o setkání Atty s iráckým diplomatem českou vládu informoval muž, který iráckého diplomata sledoval. Na setkání si údajně vzpomněl, když viděl fotografii Mohameda Atty ve sdělovacích prostředcích po 11. září 2001. Buď tento muž informaci zfalšoval na zakázku české vlády nebo ho o zfalšování této informace požádala CIA nebo se spletl (což je nejméně pravděpodobné i když vyšetřování by s určitostí vedlo k tomuto závěru). Český ministr vnitra si rozhodně pravost jeho informace neověřil v záznamech o cizincích přijíždějících do České republiky a v zásadě tak vědomě vyslal do světa zfalšovanou informaci.

Aby se tyto zfalšované informace dostaly i k americké veřejnosti, „pronikla“ v listopadu 2003 Feithova přísně tajná zpráva i do časopisu Weekly Standard a viceprezident Cheney potom řekl, že článek ve Weekly Standard je nejlepším zdrojem informací o vztazích mezi Irákem a Al Kajdou.

Podílem Iráku na útocích z 11. září se americká vláda pokusila ospravedlnit, s použitím falšovaných důkazů, okupaci Iráku i dodatečně. V prosinci roku 2003 zveřejnily britské noviny The Sunday Telegraf článek, podle kterého našla Američany vytvořená irácká zpravodajská služba dopis šéfa irácké rozvědky Saddámu Husajnovi, ve kterém šéf irácké rozvědky psal, že Mohamed Atta byl krátce před útoky z 11. září na výcviku v Iráku. V dopise se psalo i o dodávce (pravděpodobně uranu) z Nigeru do Iráku. Pravost dopisu potvrdil Daily Telegrafu člen sedmičlenného prezidentského výboru, který v té době dosadila americká armáda jako iráckou vládu, Ajad Alavi. Ten také řekl Daily Telegrafu: “Objevujeme pořád nové důkazy o Sadámově propojení s Al Kajdou“. V  srpnu 2008 vydal americký publicista Ron Suskind knihu („The Way of the World: the Story of  Truth and Hope in an Age of Extremism“), ve které psal, že v prosinci roku 2003 Bílý dům nařídil CIA, aby tento dopis zfalšovala (zdroj). Suskind, v rozhovoru pro MSNBC řekl, že rozhovory s pracovníky CIA, kteří mu o padělání dopisu řekli, má nahrané. Suskindovo tvrzení bylo potvrzeno i z dalšího zdroje. V březnu 2008 dostaly  ABC News zprávu vypracovanou v Pentagonu, podle které prostudování 600.000 iráckých dokumentů ani tisíce hodin výslechů představitelů Husajnova režimu nedokázaly spojení mezi Husajnovým režimem a Al Kajdou. (zdroj). Vzápětí ale Pentagon zrušil plány oznámit zveřejnění této zprávy a umístit ji na svou webovou stránku. Představitel Pentagonu to ABC News zdůvodnil tím, že se stala příliš “politicky citlivou”.Vzhledem k tomu, že Bin Ládin, chtěl po irácké okupaci Kuvajtu v roce 1991 postavit armádu, která by Iráčany z Kuvajtu vyhnala, nedá se ani předpokládat, že by Sadám Husejn byl ochoten s Bin Ládinem spolupracovat.

Podle studie dvou neziskových organizací žurnalistů vydal prezident Bush a nejvyšší američtí státní představitelé 935 falešných prohlášení o hrozbě, kterou představuje Irák pro americkou národní bezpečnost. Nejvíce lhali George Bush, Colin Powell, Donald Rumsfeld, Condoleezza Riceová, Paul Wolfowitz, tiskový mluvčí americké vlády Ari Fleischer a Scott McClellan. V květnu 2008 odpověděl Bílý dům na příkaz soudu o předání vládních e-mailů, podle zákona o uchovávání vládní korespondence, že vládní e-maily z doby těsně před invazí do Iráku a v jejím průběhu se zřejmě nenávratně ztratily.