Olejování válečné mašinérie – od Osla přes letiště Heathrow až po Washington

Národ v míru se stává blednoucí vzpomínkou, stejně tak naše soukromí. Závazky vůči idealismu - hledání skutečné alternativy k válce a dodržování demokratických hodnot - jsou pod neustálým útokem vedeným z vrcholů moci.

Normalizace nekonečné války a nestydatého dohledu. Strýček Sam a Big Brother jsou jedno a totéž, s obrovským celosvětovým dosahem. A jsou za dveřmi.

Minulý týden jsem se setkal s výzkumným ředitelem Nobelova výboru v jeho sídle v Oslu. Seděli jsme na jednom konci dlouhého leštěného konferenčního stolu, vedle krabic s peticí podepsanou sto tisíci lidmi. Šlo o naléhání, aby Nobelovu cenu za mír dostal Bradley Manning.

Ředitel Nobelova výboru, Asle Toje, zůstal zdvořilý, ale mrazivě chladný, když jsem naléhal – maje o dvě hodiny dříve tiskovou konferenci – , aby Nobelův výbor ukázal nezávislost na americké vládě udělením ceny míru Manningovi. Před čtyřmi roky cenu získal prezident Obama, jeho vedení trvalé války je nesporné – zatímco Manningovo statečné gesto pro mír je inspirující.

Zdůraznil jsem, že v nedávné době obdrželo Nobelovy ceny za mír několik disidentů, kteří projevili odpor k vůdcům svých vlád, ale žádný, který by se hluboce znelíbil americké vládě. Toje reagoval replikou, která mi připadala divná. Jmenoval Martina Luthera Kinga juniora. King získal cenu před 49 roky, a uplynuly tři další roky, než v dubnu 1967 rozhněval Bílý dům svým odsouzením války ve Vietnamu.

Pokynul jsem ke stohům podpisů na stole, které zahrnovaly osobní poznámky od desítek tisíc signatářů – odrážejí hlubokou nedůvěru k dnešní Nobelové ceně míru, a to zejména poté, co ji obdržel v roce 2009 Obama, zatímco masivně stupňoval americké válečné úsilí v Afghánistánu.

Byli jsme ve velké, ozdobné budově, kde více než sto let sídlí Nobelův výbor. Venku před vchodem busta Alfreda Nobela a jen křižovatka s malým kruhovým objezdem nás dělila od velvyslanectví Spojených států amerických, impozantní tmavě šedé mnoha poschoďové budovy se stovkami oken na každé ze svých tří stran a spoustou elektronických zařízení na střeše. (Ta křižovatka je široce chápána jako základna pro americké odposlechové aktivity.) Více než kdy jindy v posledních letech je fyzická blízkost budovy Norského Nobelova výboru od velvyslanectví USA metaforou pro jeho politické přesvědčení.

Během víkendu ukázala britská vláda toxické aspekty svého „zvláštního vztahu“ s americkou vládou. Jak napsal Guardian, partner novináře Guardianu, který věnoval řadu článků odhalování programů hromadného sledování americkou Národní bezpečnostní agenturou, byl na cestě domu do Rio de Janeira při mezipřistání na londýnském letišti Heathrow v neděli téměř devět hodin zadržován a vyslýchán orgány Spojeného království. David Miranda, který žije s Glennem Greenwaldem, byl zadržován po devět hodin – maximum času, které zákon povoluje, pak musí policie zadrženého buď zatknout nebo propustit. Miranda byl propuštěn, ale úředníci zabavili elektronická zařízení včetně jeho mobilní telefon, notebooku, fotoaparátu, paměťové karty, DVD a herních konzolí.

Útok na svobodu tisku je součástí komplexního programu, který prezident Obama nyní praktikuje do nebe volajícím způsobem více než kdy jindy. Od zabavení telefonních záznamů reportérům AP přes špehování reportéra Fox News, po úspěšný boj u federálního soudu, který donutil reportéra Jamese Risena odhalit zdroj svých informací pro článek v New York Times, Obamova válka s žurnalisty zajišťuje výkonné moci beztrestnost – ať jde o odposlechy, které zásadně porušují Čtvrtý dodatek, nebo o permanentní války, kde Amerika silou svých zbraní tlačí svět do dalšího krvavého chaosu.

Destruktivních účinků této politiky je bezpočet. A pro Nobelův výbor dnes více než kdy jindy platí, že válka je mír. Mnohé vlády po celém světě se s oficiální politikou Washingtonu ztotožňují nebo se nechávají zastrašit, tím se samy stávají spoluviníkem amerického válečného a na vše dohlížejícího nadnárodního státu. A ve Washingtonu, v horních patrech vlády, pokud jde o občanské svobody a války, dávno ztratili morální kompas.