Budoucnost Egypta vypadá stále více krvavě
Jak se ožebračené davy shromažďují na podporu Mohameda Morsiho, zazobaní pochodují pod obrazy svého generála. Stovky tisíc lidí puč podporují – a stejný počet ne.
Stovky tisíc lidí se včera sešly u káhirské mešity Rabaa, aby tam protestovaly proti státnímu puči v Egyptě, zatímco další stovky tisíc zaplavily náměstí Tahrir, na podporu svého oblíbeného generála, Abdela Fattah el-Sisi, který provedl státní puč, který se tak nazývat nesmí.
Podivné, bezprecedentní, bizarní. Nazývejte to jak chcete. Ale vrtulníky radostně přelétající na Tahrir a řady zamaskovaných policistů a vojáků stojících před barikádami Muslimského bratrstva vypráví vlastní příběh. Novináři by neměli být obchodníky s ponurými událostmi, ale včera večer nevypadaly věci v Káhiře příliš dobře.
Nejsmutnější věcí – či chcete-li nejtragičtější – bylo, že davy ve městě Nasr, blízko silnice na letiště, kde mešita stojí, byly stejně rozjásané a dobře naladěné, jako davy na Tahrir, které považují příslušníky opozice za „teroristy“, spíše než za stoupence Mohameda Morsiho, legálně a demokraticky zvoleného prezidenta Egypta, který byl svržen armádou před třemi týdny. Desítky tisíc Egypťanů překračující mosty přes řeku Nil nebo se potící ve 40° vedru na dálnici na letiště byli tak šťastné, jako by šly na fotbalový zápas.
Ale zde veselí končí. Muži a ženy z Muslimského bratrstva nesli obrázky Morsiho a malovali na kasárna poblíž mešity Davidovy hvězdy. Bratrstvo navršilo kolem svého stanového městečka tisíce pytlů s pískem a hromady kamení, aby je mohli házet po komkoliv, kdo by se pokusil je odstranit. Ale vojáci dále na silnici – je třeba říct, že rovněž radostní a celkem přátelští – měli automatické zbraně a postávali u ve Francii a USA vyrobených obrněných vozů, a měli také dřevěné hole a byli obklopeni policisty v nekvalitních černých uniformách.
Vypadalo to, jako by je od útoku na Bratrstvo dělilo jen pár hodin, a bez ohledu na to, kolik vousatých mužů četlo na silnici korán – a činili tak doslova – bylo obtížné si představit, že nadcházející hodiny nebudou smrtící.
Jedna věc, která vynikla – i když může být staromódní to říkat – bylo, že stoupenci Bratrstva byli obecně chudí a vypadali ve svých umouněných abaya a umělohmotných sandálech chudě. Někteří z demonstrantů na Tahrir, kteří byli v r. 2011 skutečnými revolucionáři proti Mubarakovi, přecházeli mosty přes Nil a mávali plakáty s generálem al-Sisi. A je třeba říct, jakkoliv to může být bolestné, že pohled na zazobané lidi mávající fotografií generála ve slunečních brýlích – třebaže skvělého a velmi demokratického generála – byl silně deprimující. Co se opravdu stalo s revolucí z 25. ledna 2011?
„Máme rádi vojáky, ale nepotřebujeme generála,“ vykřikovala žena v šátku poblíž mešity Rabaa, ale Sisi je nyní dobře známou tváří, a tento muž vrátí Egypt na jeho skutečně revoluční cestu, pokud dokážete na chvíli zapomenout, že první skutečně demokraticky zvolený prezident v moderní historii Egypta je pravděpodobně uvězněn v jedné z budov kasáren, kolem kterých tak lehkovážně projíždíme cestou na letiště.
Ale Egypt potřebuje vládu. Při cestě zpět z města Nasr do středu Káhiry dnes v noci uvízlo mé auto v zácpě, protože konkurenční rodiny po sobě střílely přes dálnici. Přidalo se asi 1,000 Káhiřanů a z nadjezdu házeli kameny. Po dalších dvou mílích spadla žena středního věku z motorky a ležela na silnici ve velkých bolestech. Mnoho řidičů, kteří ji viděli, pokračovalo v cestě a nosy členů jejich rodin byly přitisknuty na okna a pozorovali, jak žena leží rozplácnutá ve svých černých šatech na dálnici. Blízká budoucnost nevypadá dobře.
The Future for Egypt is Looking Increasingly Bloody vyšel 27. července na Informationclearinghouse.info. Překlad Zvědavec.