Válka proti Íránu, Iráku a Sýrii?

Představte si, že se irácký ministr pro ropu Abdelkarim al-Luaybi, syrský ministr pro ropu Sufian Allaw a současný prozatímní íránský ministr pro ropu Mohammad Aliabadi sešli v přístavu Assalouyeh na jihu Íránu, aby tam podepsali memorandum o výstavbě plynovodu Írán-Irák-Sýrie.

Na Asia Times Online a jinde jsem tvrdil, že tento perspektivní uzel Trubkostánu je jedním ze základních důvodů války proti Sýrii. Tento plynovod obcházející dva klíčové cizí hráče v Sýrii – největšího vyzbrojovače „vzbouřenců“ Katar (producenta plynu) a logistického podporovatele „vzbouřenců“ Turecko (samozvané privilegovanou energetickou křižovatku mezi západem a východem) – jde proti zájmům Washingtonu, pro který je integrace Íránu prokletím.

Tento plynovod o délce 6,000 kilometrů, v ceně 10 miliard dolarů, má začínat na íránském plynovém poli Jižní Pars (největším na světě, společném s Katarem) a probíhat přes Irák a Sýrii do Libanonu. Pak by mohl vést pod Středozemním mořem do Řecka a dále; a být napojen na Arabský plynovod.

Do konce srpna mají tři pracovní skupiny probrat komplexní technické, finanční a právní aspekty tohoto projektu. Jakmile budou finance zajištěny – a to není zdaleka jisté, vzhledem k válce v Sýrii – může být tento plynovod v provozu do r. 2018. Teherán doufá, že konečná dohoda bude podepsána ještě letos.

Pracovním předpokladem Teheránu je, že bude schopen do r. 2016 vyvážet 250 milionů metrů krychlových plynu denně. Po dokončení bude tento plynovod schopen přepravit 100 milionů metrů krychlových denně. V tuto chvíli Irák potřebuje až 15 milionů kubíků denně. Do r. 2020 bude Sýrie potřebovat až 20 milionů kubíků a Libanon až 7 milionů kubíků. A stále ještě zbude dost plynu na export evropským zákazníkům.

Evropané – kteří si neustále stěžují, že jsou rukojmími Gazpromu – by se měli radovat. Místo toho se však opět střelili do vlastního kolena.

Chcete válku? Tady je účet

Než se dostaneme k poslednímu evropskému fiasku, spojme tento vývoj v Trubkostánu s novým „objevem“ Pentagonu – prostřednictvím náměstka ředitele Vojenské rozvědky (DIA) Davida Shedda, podle kterého může válka v Sýrii trvat „řadu let“. Pokud k tomu dojde, tak sbohem plynovode.

Zajímalo by mne, co všichni ti kouzelníci špionáže Pentagonu od počátku r. 2011 dělali skutečně, vzhledem k tomu, že předpovídali pád Bashara al-Assada každý druhý týden. Nyní i oni „objevili“, že tuto (strašlivou) show ve skutečnosti řídí džihádisté na syrském bojišti z Jabhat al-Nusra a Al-Kejdy v Iráku (AQI). Shedd připustil, že v Sýrii působí „při nejmenším 1,200“ různorodých „vzbouřeneckých“ frakcí/gangů. Z nichž je většina bezvýznamná.

I přes děsivé průměrné IQ lidí debatujících o zahraniční politice v Beltway je třeba tuto informaci použít, aby se ospravedlnilo další vojenské dobrodružství na obzoru – obzvláště poté, co prezident Barack „Assad musí odejít“ Obama prohlásil, že schválí vyzbrojení jen „hodných“ vzbouřenců. Jako by drsná pravidla války poslouchala nějakou zbraňovou božskou vílu vysoko na nebesích.

Do ringu vstoupil generál Martin Dempsey, náčelník generálního štábu. Ve stejný den, kdy Teherán, Bagdád a Damašek vážně probíraly energetiku, napsal Dempsey americkým válkychtivým senátorům typu McCaina, že zapletení USA do další války by vedlo k „nechtěným následkům“.

Dempsey napsal, že vyzbrojování a výcvik „hodných“ vzbouřenců (za předpokladu, že CIA aspoň tuší, co jsou zač) by „z počátku přišlo na 500 milionů dolarů ročně“, vyžádalo by si to „několik stovek až tisíců vojáků“ a riskovalo by se, že se vyzbrojí džihádisté typu Al-Kejda, a Washington by to, v Dempseyho pentagonštině, zatáhlo do „nechtěného spojování s válečnými zločiny v důsledku problémů s prokádrováním“.

V případě, že by se Obamova vláda podvolila a kývla na oblíbený scénář válečných štváčů – bezletovou zónu – Dempsey rovněž řekl, že „omezené“ nálety by si vyžádaly „stovky letounů, lodí, ponorek a dalších umožňovacích prostředků“, náklady by činily „miliardy“, a to vše proto, aby se dosáhlo jen něčeho o trochu více, než pouhé „výrazné degradace možností režimu a zvýšení dezercí“.

Dempsey byl aspoň upřímný; na rozdíl do Kaddáfího v Libyi by to jednotky Bashara al-Assada kvůli bezletové zóně nezabalily. A nic podstatného by se nezměnilo, protože syrská vláda „se silně spoléhá na pozemní prostředky – minomety, děla a rakety“. A dokonce i omezená bezletová zóna – kterou bývalá hvězda ministerstva zahraničí Anne-Marie Slaughter eufemisticky definovala jako „zónu nezabíjení“ – by měsíčně přišla na „více než 1 miliardu dolarů“. A kdo za to všechno zaplatí? Čína?

I když Dempsey hraje hodného poldu a hraje si na hlas rozumu – což je překvapivé samo o sobě; avšak byl v Iráku a viděl na vlastní oči, jak jim tlupy ručníkářů s opotřebovanými Kalašnikovy dokázaly nakopat prdel – tak američtí vědátoři stále přežvykují vnitřní rozpravu v Obamově vládě ohledně „moudrosti“ další války.

Nažeňte tam všechny džihádisty

A zatímco „moudrá“ debata bude muset pokračovat, Evropská unie se rozhodla jednat; pokorně se podvolila tlaku USA a Izraele a – tlačena Británií a Holandskem – dala na černou listinu teroristických organizací ozbrojené křídlo Hizballahu.

Záminkou byl bombový atentát na autobus vezoucí Izraelce v Bulharsku v r. 2012. Hizballah sdělil, že s tím nemá nic společného. Bulharští vyšetřovatelé řekli zprvu ano; pak možná; a nyní připouští, že dokonce i nepřímé důkazy jsou vratké.

Takže záminka je podvodná. Typická EU – po nechutném odmítnutí přeletu letadlu bolivijského prezidenta – opět pokorně hraje poslušného pudlíka, kdy se Britové a Holanďané pokouší oslabit Hizballah právě, když si posílil svoji pozici na syrsko-libanonské hranici a bojuje s džihádisty z Jabhat al-Nusra a dalšími týpky.

Jako názornou ukázku naprosté bezmoci a bezradnosti EU – někteří by řekli stupidity – Británie, Holandsko a obzvláště Francie, následované dalšími, nyní označily organizaci, která bojuje v Sýrii a Libanonu s džihádisty, za „teroristickou“, zatímco samotným džihádistům vše prochází. Tolik o evropské neinformovanosti/arogantnosti.

Takže co dál? Není nijak přitaženým za vlasy si představit, že EU zcela zapomene na plynovod, který by nakonec prospěl jejím občanům, a vydá – na nátlak USA – direktivu označující Írán-Irák-Sýrii za teroristickou osu; že lobbuje za bezletovou zónu týkající se všech; a že najímá džihádisty pro svatou válku proti této ose, podpořenou fatwou vydanou šejkem Yusufem al-Qaradawi. Ale nejdříve by potřebovali souhlas Washingtonu. A skutečně by ho mohli i dostat.