Jak na extremisty?
10.7.2013 Komentáře Témata: Policejní stát, Česká republika, Cikáni, Pohledy z Evropy 844 slov
Politici znovuobjevili mediálně vděčné téma boje proti extremismu. Události v Budějovicích jsou místo eskalace problematiky nepřizpůsobivých vykládány jako eskalace virtuálních neonacistů. Média situaci pak neobjektivním zpravodajstvím ještě zhoršují. Co z toho může vzniknout?
Když policie neuměla účinně zasáhnout proti cikánskému násilí na sídlišti Máj v Českých Budějovicích, zorganizovali místní lidé demonstraci. Tu média s přispěním vždy ochotných procikánských aktivistů překřtily na extremistickou. Události v klidných Budějovicích byly pro všechny překvapením, pro média, policii, i nezainteresovanou veřejnost. Nikoli však pro místní starousedlíky. Cikánské násilí a jeho tolerance policií totiž překročila míru, kterou jsou lidé schopni unést.
Když se odehrála druhá demonstrace jako přes kopírák, začala média podrážděně křičet, že neonacisté, radikálové, extremisté a všelijací jiní násilníci zvedají hlavu. Účast rodin s dětmi, starých lidí o berlích na akci nám mainstream vykládá tím, že se tito lidé nechali „strhnout“ hloupými, primitivními a násilnickými extremisty. Která maminka s dětmi by se nenechala strhnout skupinkou holých lebek, že? Nebo starý invalida o holi, který konfrontuje policisty a ptá se, proč ho nechrání? Logické.
Státní moc dlouhodobě nemá jediný účinný recept na řešení stále hrozivější cikánské otázky, chcete-li otázky nepřizpůsobivých. Recept spočívající v neomezeném toku peněz do cikánské komunity zdá se nefunguje, spíše naopak. Stovky miliard korun plynoucí po celé roky z kapitoly ministerstva sociálních věcí vypěstovaly novou generaci cikánské mládeže, pro kterou nepracovat je styl života, který se naučila od svých rodičů.
Lidé v Budějovicích nejsou zuřiví extremisté plní nenávisti lačnící po krvi, jak se je snaží vykreslit média. Jsou to zoufalí lidé, kterým státní moc není schopna poskytnout účinnou ochranu.
Místo hledání příčiny této eskalace a radikalizace společnosti je vina kladena tzv. extremistům. Tito obětní beránci prý zase zvedají hlavu. Česká televize vyslýchá policejního prezidenta za ODS Martina Červíčka nikoli ve směru, jak hodlá policie stabilizovat bezpečnostní situaci na sídlišti Máj, ale jak hodlá uděřit proti tzv. extremistům. Jak je vůbec možné, že mohou lidi vyjít do ulic? Proč nejsou ve vězení?
Vystrašený policejní prezident, kterému již mnoho dnů ve funkci možná nezbývá a každá aféra ho může stát tučné křeslo, se brání, že prý policie zaměstnává celorepublikově 170 policejních specialistů na tzv. extremismus. A co mají na práci? Monitorují, špehují, číhají, poslouchají. Co se píše, co kdo řekne, co se kde odposlechne. StB nového režimu.
Boj proti extremismu je bezpečnostní odvětví prožívající boom. A kolik je v ČR vlastně extremistů? Podle policie prý tvrdé jádro 500 – 600 lidí. Proti nim 170 policejních specialistů. Jeden tajný policista tedy hlídá 3 nebezpečné extremisty. Podle Zprávy o extremismu na území ČR za rok 2012, kterou lze najít na webových stránkách www.mvcr.cz (strana 14, kapitola 3.3.2.), bylo na území ČR v roce 2012 spácháno alarmujících 173 trestných činů s „extremistickým podtextem“. Tedy jeden specializovaný policista, který se nevěnuje ani pochůzkové činnosti, ani nestíhá zloděje, narkomany, dealery či lupiče, ale pátrá jen po extremistech, přistihl za celý rok 2012 jednoho extremistu. Protože byla však objasněno jen 67% případů, nepřipadá na jednoho protiextremistického policistu ani jeden usvědčený extremistický pachatel.
Za rok 2012 bylo na celém území spácháno celkem – a to je vskutku alarmující čislo – 304 528 trestných činů. Toto číslo zahrnuje pouze trestné činy, kterré poškození občané ohlásili a odseděli si na policejní stanici často promarněné hodiny, aby jim pak přišlo vyrozumění, že případ byl odložen. Je extremismus skutečně problém, že na jeden údajný trestný čin je statisticky více než 1 specializovaný policista?
Bolí Vás jako občany extremismus, nebo spíše jiná kriminalita? Vadí Vám, že Vám někdo ukradne auto či tuneluje veřejné rozpočty, nebo že si mladík vyjde na ulici v tričku s podivným symbolem nebo má doma extremistickou hudbu?
Zajímala by mně také definice pojmu „extremismus“. Tuto slovní hříčku už odmítají používat i mnozí zástupci akademické obce a nevládních organizací. Když budete hledat v odborné Zprávě o extremismu na území ČR za rok 2012, dozvíte se v úvodu pouze, že „Pojem „extremismus“ je v tomto dokumentu definován identicky jako v předchozích výročních dokumentech. Tato obsáhlá definice byla naposledy v plném znění zveřejněnave Zprávě o problematice extremismu na území ČR v roce 2002, k níž přijala vláda ČR dne 9. července 2003 usnesení č. 669.“ Konkrétní definici nenajdete.
Extremismus je pojem podstatně přiléhavější na jednání mainstreamových médií, politiků a policie ve vztahu k cikánské kriminalitě a eskalaci konfliktů v odloučených lokalitách s vysokým podílem cikánského obyvatelstva. Extremistické jednání médií, které se pokoušejí kriminalizovat protesty občanů a postavit mezi ně absurdní rovnítko s neonacismem může přinést jen extrémní reakce postižených obyvatel. Jak se může cítit matka, jejíž dítě bylo napadeno na hřišti, která se účastní demonstrace, je-li označena za rakální extremistku či neonacistku jen proto, že žádá ochranu policie a státní moci?
Naprostá ignorance a benevolence policie u drobné kriminality, bezradnost, nevymahatelnost a nepostižitelnost přestupkového jednání nepřizpůsobivých jsou extremismem samy o sobě. Extremismus je v ČR skutečně na vzestupu, ale extremismus médií, policie a politiků. Mediální extremismus a spojený s ignorancí politiků a bezradností policie bude nevyhnutelně směřovat k radikalizaci společnosti.