Další slepá ulička: stát bude hradit zaměstnavatelům 100 % mzdy mladých

Je to špatné, špatné, špatné. Za prvé přání je zde otcem myšlenky. Získána praxe v žádném případě negarantuje nalezení práce, protože práce je prostě málo a tím, že se srovnají šance žadatelů, jí nepřibude. Stále bude platit, že o jedno místo bude bojovat x zájemců.

Za druhé: Stát nemůže suplovat nabídku práce, stejně jako nemůže vytvářet pracovní místa, protože sám nevytváří hodnoty. Stát může pouze legislativou a daněmi podpořit (nebo podrazit) ekonomiku a tím pracovní trh.

Stát by mohl podpořit nabídku práce daňovým zvýhodněním pro firmy, ale ne jen pro mladé, ale pro všechny uchazeče. Jinak je totiž rozhodnutí pomoci jen mladým diskriminační vůči starším žadatelům.

A hlavně by se mělo konečně vážně začít hovořit o čtyřdenním pracovním týdnu, aby se zbývající práce rozdělila mezi všechny práce schopné a práce žádostivé. Už jsem to tady psal a znovu opakuji: Je to jediné řešení dlouhodobé nezaměstnanosti v celém světě. Spolu se zdaněním outsourcingu.

Čtyřdenní pracovní týden ale nelze zavést v jednom státě, muselo by to být plošné – ve všech státech světa najednou. Podobně, jako se kdysi přešlo z šestidenního na pětidenní pracovní týden. Pokud by k tomu kroku přikročil jen jeden stát, snížil by svou konkurenceschopnost a ostatní státy by ho vysály a převálcovaly. Viz nedávný pokus o zkrácení pracovní doby ve Francii.

Nekompetence, bezradnost a hloupost těch, kteří rozhodují, je zničující.