Svět je pro Snowdena malý

Hrané překvapení, prázdné pózy, planá gesta. A žádná akce. To překvapení samozřejmě muselo být hrané, protože o tom, že Amerika šmíruje celý svět, existují už roky na internetu tisíce dokumentů a každý, kdo jen trošku chce (předpokládám, že zpravodajské služby jednotlivých zemí by chtít měly, mají to v popisu práce), si ty informace najde. Není to nic tajného.

Musel přijít teprve muž jménem Edward Snowden, který to „prozradil“ novinářům a novináři, kteří celou dobu měli podobné informace na několik kliknutí myší, se najednou probudili jako ty pověstné Šípkové Růženky, a rychle odhalení zveřejnili v našich „svobodných a nezávislých sdělovacích prostředcích“.

Spojené státy projevily nelibost nad chováním svého člověka, obvinily ho z těžkých, tedy doslova hrdelních zločinů a vyzvaly ho, aby se dostavil. Snowden odmítl. A tím vstoupilo drama do dalšího dějství.

Podotýkám, že si nejsem jistý, zda je Snowden, podobně jako Julius Assange, nastrčená figurka, ve skutečnosti ve službách Spojených států. Tu možnost bychom neměli vyloučit, podržme si ji zatím v podvědomí jako pravděpodobnou, ale předpokládejme pro účely tohoto článku, že není. Že je to opravdu čestný člověk odkojený nekonečnými hollywoodskými seriály, ve kterých se jedinec postaví proti mocné, zkorumpované organizaci (většinou CIA nebo FBI) a vyhraje.

Snowden je muž, kterému v mateřské zemi hrozí vězení, mučení a možná i smrt. Je tedy kandidátem na udělení azylu. Můžete namítnout, že po právní stránce je zrádce, který vyzradil státní tajemství své země. To záleží na úhlu pohledu. Jestliže se jako zaměstnanec dozvím nějakou špinavost na svého zaměstnavatele, mám povinnost zachovat vůči němu loajalitu? Z hlediska vyššího principu mravního Snowden konal správně, protože to vyzrazené tajemství je fuj-fuj špína.

Samozřejmě můžete namítnout, že odposlechy dělají všechny země světa a budete mít pravdu. Ale ne v takovém zrůdném rozsahu. Amerika v tom opravdu překročila únosnou míru. Dělá si ze zbytku světa svůj dvoreček nebo přesněji rohožku pod nohama. Nic a nikdo jí nedává právo plošně šmírovat všechny lidi na planetě Zemi. Hotovo, tady není co řešit.

A nyní dochází k tomu, co považuji za velmi nebezpečné.

Máme podle OSN oficiálně 196 suverénních a nezávislých států. Z toho 195 států bylo tím 196. státem hrubě podvedeno. Uraženo. Doběhnuto. Zrazeno. A teď to vypadá tak, že pan Snowden, který tu informaci přinesl, nenajde v žádném z těch 195 států útočiště. Žádný stát se necítí být mu zavázán. (Žádný stát také nevolá na kobereček své zpravodajské služby, aby se jich zeptal, co dělaly, že to nevěděly. Zvlášť když je toho plný internet. Ale to jen tak na okraj.)

Začalo to Hong Kongem a potažmo Čínou, která co do velikosti populace a stavem státní pokladny Spojené státy hravě strčí do kapsy. Nehledě na to, že jsou vlastně věřiteli USA. Snowden původně uprchl do Hong Kongu, ale po týdnu odletěl do Ruska. Důvody jeho rozhodnutí neznáme, ale můžeme předpokládat, že dostal signály z oficiálních míst, že v Hong Kongu není vítán.

Rusové se zachovali ještě podivněji. Azyl slíbili, ale podmínili to požadavkem, že Snowden už nesmí zveřejňovat další podrobnosti o rozsahu amerického šmírování. Proč? Co vadí Rusku na tom, že se svět dozví, jak špinavou hru Amerika hraje? Rozumíte tomu? Já ne.

Navíc Rusové Snowdena ani nepustili do země a zjevně mu dali najevo, že by byli radši, kdyby odcestoval. Je to taková reakce nemastná, neslaná, reakce, která se mi vůbec nelíbí.

Snowden požádal o azyl celkem 20 zemí (Island, Ekvádor, Rakousko, Německo, Irsko, Itálie, Holandsko, Norsko, Polsko, Finsko, Francie, Švýcarsko, Bolívie, Brazílie, Venezuela, Kuba, Nikaragua, Indie, Čína, Rusko). Z těchto zemí jedině Rusko bylo ochotno udělit azyl, ale s podmínkou, a pak snad malinký a chudý Ekvádor a Bolívie). Ty ostatní státy – hanba mluvit.

Vrcholem podlézavosti, licoměrnosti a ubohosti se ovšem ukázali evropští politikové. Jak píšeme v rubrice Ve zkratce, prezidentský speciál, jímž se vracel do vlasti z konference v Moskvě bolivijský prezident Evo Morales, byl donucen ve Vídni přistát poté, co mu Francie, Portugalsko, Španělsko a Italie odepřely průlet. Dostaly totiž befel z Ameriky, že by Snowden mohl být na palubě.

Španělsko dokonce drze požadovalo, aby mohlo v Rakousku prohlédnout prezidentské letadlo než mu dovolí vstoupit do jeho vzdušného prostoru, jako kdyby neexistoval respekt k hlavě suverénního státu. Zjevně hrozilo, že Moralesovo letadlo neodletí, dokud jej neprohlídnou. Nakonec se toho trapného úkolu osobně zhostil rakouský prezident! Tím to dostalo punc jakéhosi polooficiálního setkání na úrovní hlav států, takže diplomatická krize byla odvrácena, ale stejně je jasné, že rakouský prezident nevstoupil do bolivijského letadla aby popřál Moralesovi dobrý den, ale aby tam na popud Ameriky (uboze) pátral po uprchlíkovi. Co by se stalo, kdyby ho tam našel? Vyvlékl by Snowdena osobně ven? Poslal by do letadla robokapy? Nejspíš by letadlo drželi na ranveji, dokud by posádce (a prezidentovi) nedošlo jídlo a voda.

A to jde při tom o stejné státy, které předevčírem hlasitě prskaly nad americkými odposlechy! Teď se mohou přetrhnout, aby Americe vyhověly!

Pokud je Snowden skutečně tím, za koho se vydává, pak se obávám, že ho nečeká dobrá budoucnost, protože planeta Země je pro něj příliš malá. Jeho kolega ve zbrani, Julius Assange dřepí už více jak rok na ekvádorském velvyslanectví v Londýně a nemůže ze dveří vystrčit nos, aby jej pohůnkové Ameriky nelapili a neodvlékli do temných kobek amerických věznic. Oba jsou v patové situaci. Snowden má pravdu, když říká, že se Obamova administrativa nebojí informátorů, jako on sám a jemu podobní, ale bojí se obyčejných lidí. Nicméně to, jak devótně vůči Americe se chovají ostatní státy světa, je opravdu téma k zamyšlení. A k zneklidnění.