Henry Kissinger: Balkanizovaná Sýrie je tím nejlepším možným výsledkem

Po představení předsedou jako „ctěný dr. Kissinger“ tento 90-letý představitel moci začal se zajímavou historickou přednáškou. Kissinger se podrobně zabýval tím, jak současný stát Sýrie vytvořily evropské mocnosti, stejně jak tomu bylo v případě sousedního Iráku:

„Především, Sýrie není historický stát. Byla vytvořena ve své současné podobě v r. 1920 a dostala tuto podobu proto, aby usnadnila ovládání země Francií, k čemuž došlo po mandátu OSN. Sousední Irák také obdržel podivnou podobu, aby se usnadnilo ovládání Anglií. A podoba obou těchto zemí měla pro ně učinit těžším ovládnout region.“

V důsledku nehistorického původu Sýrie, vysvětlil Kissinger, byla současná Sýrie vytvořena jako víceméně umělá státní jednotka, sestávající z různých kmenů a etnických skupin. Protože se současná „revoluce“ přelévá do chaosu, okomentoval Kissinger povahu stávající situace:

„V americkém tisku je to popisováno jako konflikt mezi demokracií a diktátorem – a diktátor zabíjí vlastní lidi, a my ho musíme potrestat. Ale to není to, co se děje. Mohlo to začít pár demokratů. Ale celkově jde o etnický a sektářský konflikt.“

„Nyní je to občanská válka mezi sektářskými skupinami,“ pokračoval Kissinger. „A musím říct, že jsme to špatně chápali od počátku. Když čtete naše média, tak říkají: musíme se zbavit Assada. A pokud se zbavíme Assada, pak vytvoříme koaliční vládu. Nemyslitelné. Jsem všemi deseti pro zbavení se Assada, ale sporem mezi námi a Rusy v této záležitosti bylo, že Rusové říkají: začnete se zbavováním se nejen Assada, o to nejde, ale zničíte správu státu a skončíte jako v Iráku – kde není nic, co by ho drželo pohromadě. A pak budete mít ještě horší občanskou válku. Tímto způsobem nabyl onen bordel své současné podoby.“

Kissinger předtím komentoval žádoucnost rozpadu odporujících zemí na menší fragmenty, kdy následný chaos může usnadnit jejich začlenění do globálního řádu. To je v podstatě postup rozděl a panuj. Tyto nedávné Kissingerovy komentáře jsou v souladu s předešlými výroky, ve kterých prosazoval názor, že sociální nepokoje a masové občanské nepokoje mají být využity jako prostředek k připojování zemí (včetně, mimochodem, Spojených států) k „mezinárodnímu systému“.

„Spojené státy musí být součástí mezinárodního systému, který vytvoříme na domácí půdě,“ řekl Kissinger Harvardu Crimsonovi v r. 2012. Na dotaz, jakým nejdůležitějším problémům dnes americká společnost čelí, Kissinger odpověděl:

„Mezinárodně problémem je, že v každé části světa probíhají převratné změny, ale tyto změny nemají stejné základní příčiny, a tak Spojené státy musí být součástí mezinárodního systému, který vytvoříme na domácí půdě.“

Koncept využívání krizí a nepokojů, jejichž příčiny se mohou lišit země od země, k nastolení mezinárodního řádu, je postup podle zlatého pravidla elity – tedy že globální řád se nejlépe nastoluje chaosem. Navíc nám Kissinger poskytl letmý pohled na podkladový záměr, který, spolu se svými parťáky z Bilderbergu, má, kdy mnoha slovy uvedl, že občanské nepokoje – ať již ekonomicky, politicky či sociálně motivované – musí být využity k připojení zemí k žádoucímu „mezinárodnímu systému“.

V prosinci 2008 článek na Prisonplanet.com, napsaný Stevem Watsonem, cituje Kissingera v rozhovoru pro miláčka Bilderbergu Charlie Rose: „Chaos je způsobován na celém světě finanční krizí a šířením terorismu, coby příležitost k prosazení nového globálního řádu“.

„Myslím, že když nová vláda vyhodnotí pozici, ve které se nachází, spatří obrovskou krizi a strašlivé problémy, ale já vidím, že by mohla vidět záblesk a náznak, na kterém by mohla vybudovat mezinárodní systém,“ řekl Kissinger před několika lety Rose.

Tyto řeči o krizi a nepokojích jako o dalších dle země specifických prostředcích sloužících ke globální centralizaci by mohly ukázat na podkladový nadnárodní plán – zlovolný koncept, který se řídí klasickou hegeliánskou dialektikou, tedy že problém (ať již skutečný, nebo fiktivní) vyvolává reakci, která pak elitě umožňuje poskytnout řešení na stříbrném podnose. Připadá mi, že Kissingerova slova hrozivě připomínají slova napsaná Alexanderem Wendtem z univerzity v Chicagu, který v r. 2003 ve svém pojednání Proč je světový stát nevyhnutelný: Teologie a logika anarchie (pdf) uvedl:

„Nacionalistické snahy o uznání zdaleka neskončily, a čím více států – 'tím více anarchie'. Ale zatímco další fragmentace je v jednom smyslu krokem zpět, je také nutnou podmínkou pro pohyb vpřed, protože pouze když jsou rozdílnosti uznány, může být širší identita stabilní. (…) Nacionalismus nebude vůbec potlačován, protože světový stát může být možný jen tehdy, když ho vezme za své a využije.“

Tato slova možná vrhla určité světlo na slova pronesená Kissingerem a jeho kolegy supra nacionalisty, a v podstatě odhalila, že jsou si velmi dobře vědomi faktu, že pouhé navrhování světového státu ho nevytvoří – může to mít dokonce pro ně i nepříznivou zpětnou vazbu, když ho budou navrhovat příliš přímo – a že dosažení stejného cíle lze dosáhnout prostřednictvím fragmentace a balkanizace národních států, ať již na západě nebo na východě, aby pak byly tyto fragmenty spojeny do globálního konstruktu, popisovaného obvykle jako nový světový řád.