Globální Blitzkrieg signalizuje největší geopolitické přeuspořádání od druhé světové války

Konečná hra

Konečnou hrou je samozřejmě celosvětový systém globálního vládnutí. To je systém ovládaný anglo-americkými finančníky a jejich sítí globálních institucí, zajišťující, že konsolidované země světa se podřídí tomuto jedinému systému a mohou být opakovaně jako ovce stříhány. Protože jsou to megalomanští maniaci, je jejich jedinou posedlostí konsolidace a uchování si moci. Toho má být dosaženo prostřednictvím systému kontroly populace, kontroly průmyslu a monetární kontroly, což dohromady tvoří základy jejich malthusiánské politiky.

Tuto politiku lze v celé její nahotě vidět v „Agendě 21“ OSN a u politických zmrdů, jako u současného poradce Bílého domu pro vědu Johna Holdrena a v jeho knize s názvem „Ekologie“ (Ecoscience).

Jakkoliv může být jejich politika malthusiánská, zcela jistě nevěří, že svět je ohrožen v důsledku přelidnění či ohrožení životního prostředí ze strany průmyslového pokroku. Ale, jako všichni diktátoři v historii, snaží se vnutit přesvědčivou historku, aby ubránili obrovskou koncentraci nepřiměřené moci ve svých elitářských rukou a zavádění opatření, zajišťujících, aby tato moc zůstala v jejich rukou navždy.

Počet nebezpečí ohrožujících jejich plány je velký, včetně toho, že alternativní média stále více odhalují skutečnou povahu jejich agendy, a tím probouzí velký počet lidí, kteří prostě odmítají s tím souhlasit. Je zde také národní suverenita, kdy země otevřeně zpochybňují tento normansko-centrický světový řád a odmítají implementovat opatření pro vlastní zotročení.

Tyto drastické barevné revoluce, a koordinované vojenské operace, jak otevřené, tak tajné, mají potřít poslední z uvedených dvou hrozeb, zatímco cenzura, kognitivní infiltrace a přituhující policejní stát zachvacující západní svět, pod stejnou podvodnou záminkou „války proti terorismu“, řeší tu první.

Střední východ

Za pokračující globalisty protlačované destabilizace jsou prováděny ústupky a změny režimu od Jordánska po Egypt, vše ve jménu „demokratizace“. Výzvy protestujících jsou doslovným papouškováním prohlášení jejich místních USA financovaných NGO. Ať jsou někteří ohledně toho, že toto vše je organizováno západem, jakkoliv skeptičtí, stačí si přečíst zprávu RAND Corporation z r. 2007 s názvem „Vytváření umírněných muslimských sítí“, kde je drze přiznáváno nejen přeuspořádání muslimského světa podle zájmů západu, ale také jak se budou řídit stejným mustrem „sítí občanské společnosti“, který již používali desítky let během studené války.

Nedávný „přerod“ Egypta proběhl přesně podle plánu RAND pro vměšování se do záležitostí muslimského světa. Počínaje organizátory protestů a NGO, po vůdce protestujících, a konče vměšováním se amerického vojenského vedení prováděného za oponou bylo egyptské povstání zcela americkou produkcí. Dokonce i návrh nové egyptské ústavy vytvořily organizace financované Georgem Sorosem a americkou National Endowment for Democracy.

Regionální destabilizace reorganizuje geopolitickou mapu ve prospěch obnovených snah provést změnu režimu v Íránu. Bylo rozsáhle informačně pokryto, že globalisté mají složité a rozsáhlé plány, kdy formu jim dala zpráva Brookings Institute „Jakou cestou do Persie“, na financování barevných revolucí, podporu terorismu na území Islámské republiky Írán, a dokonce na vyprovokování války s touto zemí, u které připouští, že by se raději konfliktu vyhnula. Jakmile se severoafrické a arabské režimy začaly hroutit, „Zelená revoluce“ v Íránu opět začala. Jako by chtěla znovu zopakovat shrnutí zprávy Brookings, globalistická CFR nedávno, a otevřeně, vyzvala USA, aby podpořily „Zelenou revoluci“.

Pád Íránu do rukou globalistů, vykradení jeho bohatství a ukončení jeho podpory čínských a ruských ekonomických a vojenských ambicí by izoloval Šanghajskou organizaci spolupráce (SCO).

Obkličování Ruska

Rusko, spolu s Čínou, jsou, zdá se, dva největší kameny opozice proti anglo-americké elitě. Skutečně, v každé z těchto zemí existuje spousta lidí a organizací, nadšeně pracujících ruku v ruce s globalisty, kteří se pak snaží otevřeně zlákat a donutit tyto dvě země integrovat se do jejich globálního světového řádu.

Lidé jako Michail Chodorkovskij, který se dostal k moci v Rusku v éře neskutečné korupce, začali budovat sítě NGO přímo podle pokynů Anglo-američanů, a dokonce těmto sítím dávali názvy jako „Otevřená ruská společnost“ (Open Russian Society), po Open Society Foundation George Sorose. Podle geopolitického výzkumníka Williama Engdahla měla tato Otevřená ruská společnost ve své správní radě Henry Kissingera a lorda Jacoba Rothschilda a jejím cílem bylo přeměnit Rusko ze suverénního státu na něco pro globalistickou konzumaci stravitelnějšího.

Ať byly počáteční úspěchy Chodorkovského jakékoliv, byly zaraženy ruským premiérem Vladimirem Putinem, který bezpečně zavřel Chodorkovského za mříže sibiřské věznice. Dnes se Chodorkovskému dostává lobbování a právních služeb od nechvalně známého globalistického právníka Roberta Amsterdama, který vede mezinárodní úsilí s cílem pomlouvat Rusko a ospravedlnit obkličování této země NATO.

Po pádu Tunisu a poté, co začaly protesty v Egyptě, časopis Foreign Policy zveřejnil seznam Freedom House „Kdo je na řadě další?“. Na tomto seznamu bylo Bělorusko Aleksandra Lukašenka, vůdce evropské země přímo hraničící s Ruskem na jeho západní hranici, zírající Moskvě do tváře. Samotné NATO připouští zdráhání se Běloruska připojit se k této nyní neopodstatněné organizaci, zatímco oficiální média spílají běloruské vládě za potlačování protestů, zorganizovaných po oznámení výsledků posledních voleb, ve kterých byla západem podporovaná opozice poražena.

Při pohledu na mapu Ruska nebyla globalistické manipulace ušetřena ani jedna země na jeho hranicích, od Ukrajiny a její USA podporované oranžové revoluce, po Gruzii a její USA podporované invaze do Jižní Osetie. Co se týká Ruska, tak to je, zdá se, více než připravené na boj a USA vycvičenou a vyzbrojenou gruzínskou armádu na bojišti ponížilo a dohlédlo na to, aby byly výsledky USA financované oranžové revoluce zvráceny, kdy řeči Ukrajiny o připojení se k NATO ustaly.

Tím, že si vzali za cíl Střední východ, a obzvláště Írán, který jak Čína, tak Rusko používaly pro kontrolu ambicí západu na ovládnutí světa, globalisté doufají, že obnoví politické nepokoje v satelitních regionech Ruska a že dokončí svoji kampaň na obklíčení Ruska, a tím ho donutí uznat své místo v novém globálním řádu.

Čínský Pás perel

Není žádným tajemstvím, že Čína je závislá na dovozech ropy, a nejen, aby udržela svoji ekonomiku v růstu, ale aby zaměstnala svoji obrovskou populaci a zajistila prosperitu, a tím udržela vládnoucí garnituru u moci. To bylo dlouho známou realitou jak v Číně, tak na západě. Co se týká Číny, tak ta začala budovat svoji přítomnost v kontinentální Africe, obzvláště v Súdánu, kde vybudovala 1,000 mil dlouhý ropovod ze středu této rozsáhlé země do Port Sudan v Rudém moři. Rovněž poskytla zemi pomoc po uvalení sankcí OSN a kupuje většinu súdánských ropných exportů.

Čína také dováží obrovské množství ropy z Íránu. V podstatě je tato islámská republika druhým největším vývozcem ropy do Číny, po Saudské Arábii.

Oblast od Súdánu a Íránu, přes Indický oceán na pobřeží Číny v Jihočínském moři představuje „Pás perel“, či sadu geopolitických aktiv, které Čína rozvíjí, aby ochránila své životně důležité logistické trasy. Do tohoto „Pásu“ patří i čínský přístav v pákistánském regionu Balúčistán, další zařízení v Burmě a rozšířená zařízení v Jihočínském moři, u pobřeží Vietnamu. Čína také zvětšuje velikost a schopnosti své flotily, včetně ponorek, které nyní sledují uskupení amerických letadlových lodí, a vybavuje svoji první letadlovou loď, která se blíží dokončení.

Výraz „Pás perel“ byl použit jako název zprávy amerického Institutu strategických studií (SSI) z r. 2006 „Pás perel: Reakce na výzvu rostoucí moci Číny v asijských mořích“. V této zprávě jsou ambice Číny uplatnit svoji moc podél této trasy považovány za přímé ohrožení americké nadvlády, jakož i za hrozbu pro unipolární vizi západu ohledně „nového světového řádu“.

Zatímco Čína nemusí být přeborníkem v lidských svobodách, zdá se, že upřednostňuje multipolární svět, kde koexistují suverénní země, namísto anglo-amerického unipolárního světa, kde, nijak překvapivě, ovládají planetu britští a američtí oligarchové.

Aby se vzniku takového multipolárního světa zabránilo, navrhuje zpráva SSI ohledně Číny několik strategií, od jejího zapojení a zlákání stát se tím, co globalistický poskok Robert Zoellick nazývá „zodpovědný akcionář“ „mezinárodního systému“, po přímou vojenskou konfrontaci a vytěsnění.

Samozřejmě, že tato zpráva byla napsána v červenci 2006, a inkoust ještě ani neuschnul, když Izrael utrpěl ponižující porážku ve válce s Libanonem, a tím byla válka s Íránem zaražena, a globalistický pohůnek Thaksin Shinawatra byl v Thajsku sesazen¨, jako projev pečlivě bráněné suverenity v jihovýchodní Asii.

Zdá se, že globalisté, během následujících let, nabízeli Číně lichotivou roli v jejich globálním řádu, zatímco souběžně destabilizovali téměř každou zemi podél „Pásu perel“. USA rozšířily svoji válku v Afghánistánu a pokouší se balkanizovat v tomto procesu Pákistán, specificky oblast Balúčistánu, kde Čína buduje svoji vojenskou přítomnost. Pákistánský region Balúčistán je také námořním výchozím bodem energetického a námořního kanálu, táhnoucího se na sever přes Himálaje na čínské území. USA jsou také silně zapojeny do destabilizace Myanmaru (Burmy), kde usilují o změnu režimu a následné nastolení na Washingtonu závislé vlády.

Na východě je sousedem Myanmaru Thajsko, kde je úzký Kra Isthmus, který by Čína ráda rozvinula do projektu podobného Suezskému/Panamskému kanálu, aby zkrátila cestu svým ropou naplněným tankerům. Thajsko také slouží jako pozemní kanál sever-jih, kdy stejně jako Pákistán má rozvinutý železniční systém spojující loděnice Singapuru s hlavním městem Laosu Vientiane. Čína začala rozvíjet železniční systém přes území Laosu a modernizovat železniční systém Thajska. Thajsko je také jedním z největších světových vývozců rýže, což činí tuto zemi pro budoucí růst Číny klíčovou.

Není pak žádným překvapením, že Thajsko, stejně jako Myanmar, bylo předmětem řady pokusů USA o změnu režimu. Jejich člověk, Thaksin Shinawatra, je otevřeným globalistou, který formálně působil jako poradce Carlyle Group, a od svého odstavení od moci v r. 2006 vystupoval jménem všech, počínaje Baker Botts Jamese Bakera, po ICG Kennetha Adelmana a Edelman PR, konče jeho současnou aktivitou pro lobbistu a právníka Roberta Amsterdama.

Je celkem jasné, že Washington využívá svoji kontrolu nad Středním východem a nad moři, i když zpochybňovanou, k oslabení výrazně lepší finanční a ekonomické pozice Číny. Je také jasné, že Washington investuje do obrovského množství vojenských zdrojů a aktiv rozvědky, aby destabilizoval celý „Pás perel“ a zmařil plány, zabránil a ovlivnil postup Číny, s konečným cílem dostat vynořujícího se asijského obra pod unipolární anglo-americký globální řád.

Jak dobře tato strategie funguje je však diskutabilní, kdy americké ozbrojené síly jsou politicky omezované, strategicky přetížené a jsou vedené silně nekompetentními vůdci ve Washingtonu, kteří ztratili víru a důvěru ve vlastní populaci, nemluvě o světu. Odvážný a možná i zoufalý manévr, ke kterému USA přistoupily na Středním východě, by mohl být pokusem napravit roky, kdy proti Číně a SCO selhaly, od doby, kdy SSI napsal v r. 2006 svoji zprávu.

Jižní Amerika

Dokonce ani jižní Amerika není ušetřena. Zde panovalo po určitou dobu u otevřeného amerického vměšování období klidu, což jižní Americe umožnilo stát se jakousi baštou proti agentům globalizace, nicméně tajné operace a machinace probíhaly.

Znepokojivé zprávy přicházející z jihoamerické Argentiny, která není ohledně anglo-amerického hněvu a ambicí žádným nováčkem, naznačují, že mezi Buenos Aires a Washingtonem se vytváří napětí. Vyvrcholilo to diplomatickým sporem kvůli nedávno zkonfiskovanému americkému C-17, plnému podezřelého vybavení, a ještě podivnějšímu vysvětlení. To vede mnohé, včetně argentinské vlády, k víře, že USA organizují další kolo destabilizace v jižní Americe.

Venezuela a Bolívie byly v posledních letech cílem západu otevřeně, kdy ten se snažil podkopat a dokonce svrhnout jejich vlády. Utlumená-zmatená reakce na puč v Hondurasu také vyvolává podezření, že Amerika začala se zpětným úderem proti vlně regionálního nacionalismu šířícího se jižní Amerikou. Pohled na Movements.org odhalí, že americkým ministerstvem zahraničí/korporacemi financované organizace podporují disidenty ve Venezuele a vyzývají k šíření „občanské společnosti“, a radostně poznamenávají, že to má na anti-chavezovskou opozici povzbuzující účinky.

Závěr

Současná USA podporovaná vlna revolucí šířících se Středním východem je jen začátkem většího tahu na vytlačení Íránu a započetí opětovného získávání půdy pod nohama proti Rusku a Číně, po několika letech neuspokojivých geopolitických výsledků. Konečným cílem je donutit Rusko a Čínu přijmout svoji roli „zodpovědných akcionářů“ unipolárního anglo-amerického „nového světového řádu“. Unipolární svět anglo-americké finanční nadvlády si vyžaduje, aby byla veškerá konkurence odstraněna, aby se všechny země staly vzájemně závislými, a co je nejdůležitější, aby se všechny vlády podřídily globalistickému modelu „občanské společnosti“, který odpovídá centralizovaným globálním institucím.

Pochopení tohoto rozsáhlého plánu odhaluje nebezpečí být ohledně současných nepokojů na Středním východě apatický nebo blahosklonný. Ty se budou nepochybně šířit dále a v závislosti na reakci SCO a odhodlání členských zemí zůstat pány svého osudu to může vést k větší konfrontaci. Pro Spojené státy a jejich upadající moc je nesmyslné nabízet zemím světa, aby se připojily k jejich zbankrotovanému, jednostrannému modelu světového vládnutí, a díky jejich ekonomickému propadu do bahna lze těžko říct, k čemu jejich zoufalství povede. Tato nepředvídatelnost a zoufalství mohou být možná jedinou kartou, která jim v rukách ve hře zbyla, a která by nám všem měla dělat starosti.