Zlato: Zpět do světa peněz (II)

Mnoho rozvojových zemí myšlenku sjednocení Afriky do jediného federálního státu, na základě společné měny kryté zlatem, podporovalo. Setkalo se to s odporem Spojených států a některých západních zemí. Bez ohledu na to, jak moc se pokoušely ho umluvit, Kaddáfí byl neoblomný. Nadále podnikal další kroky k vytvoření sjednocené Afriky a zavedení zlatého dináru. Existují dvě interpretace důvodů stojících za vojenskou intervencí proti Libyi – ochrana lidských práv a přání ukrást Kaddáfího ropu. Obě jsou chybné. Skutečným důvodem byl fakt, že plukovník Kaddáfí byl dostatečně statečný, aby následoval příkladu generála de Gaulle. Pokusil se realizovat myšlenku zbavení se papírových peněz, ve prospěch zlatého standardu. Tím ohrožoval vlastníky tiskařského lisu, či, jinými slovy, hlavní akcionáře soukromé společnosti ukrývající se pod názvem americké Federální rezervy.

Některé státy přijaly zlato pro mezinárodní platby nezávisle. Obvykle se používá u pašování a černých operací. Nepál je toho příkladem: dvě třetiny svých dovozů získává ze sousední Indie. Pro platby je používáno zlato. Nepálští prodejci ho částečně získávají z místních bank (asi 15 kg denně). Dalším zdrojem zlata je sousední Čína. Tam je v porovnání s cenou v Indii levnější (4,80 v porovnání s 5,05 rupiemi v Indii). V tomto případě je používání zlata vysvětlováno přáním vydělat na odlišných cenách zlata. Existují také další důvody pro odříznutí některých států od světového obchodu. Irán je toho nejlepším příkladem: západ uvalil na tuto zemi ekonomické sankce, včetně zákazu mezinárodně-obchodních transakcí, což zablokovalo pro tuto zemi světový finanční systém. V důsledku toho sousední Turecko přešlo u plateb za zemní plyn dovážený z Iránu na zlato. Podle Wall Street Journal Europe byl odliv zlata z Turecka, v hodnotě miliard dolarů, důsledkem plateb za íránský zemní plyn… Přechod obou zemí na platby za plyn ve zlatě je důsledkem sankcí uvalených Spojenými státy, které vyhrožují, že silně přitvrdí vůči dalším zemím, které používají dolar v obchodu s Iránem. Platby ve zlatě umožní Ankaře vyhnout se „trestu“ Washingtonu. Během prvních devíti měsíců 2012 dosáhl odliv zlata z Turecka rekordní výše, 10,7 miliard dolarů, z čehož Irán získal zlato v hodnotě 6,4 miliard dolarů.

Tajná válka o zlato, čili Rockefellerové a Rothschildové

Na první pohled vypadají některé světové události jako náhodné a nemající nic společného. Ve skutečnosti jsou vždy odrazem probíhajícího boje za oponou, mezi různými skupinami světové finanční oligarchie. Celkově je lze rozdělit do dvou velkých táborů: 1) ty, kteří brání existující status quo ve světě, či oběh papírových peněz, kde americké dolary hrají hlavní roli, bez jakéhokoliv krytí; 2) stoupence návratu ke zlatému standardu.

První tábor se skládá z vlastníků (hlavních akcionářů) tiskařského lisu – Federálních rezerv Spojených států a přidružených bank (které patří stejným akcionářům, jako Federální rezervy). Ti jsou privilegovanými příjemci papírové produkce. Zlato je považováno za nebezpečného konkurenta, ohrožujícího dolar. Ti, kteří patří do této skupiny, dělají co mohou, aby tiskařskému lisu prodloužili život, včetně vyvolávání velkých válek, je-li potřeba. Především je tato skupina zastupována klanem Rockefellerů. Existují také některé další klany, méně známé. Mimo tiskařského lisu Federálních rezerv mají také v rukách kontrolu nad světovým trhem s „černým zlatem“ a americkým vojensko-průmyslovým komplexem.

Druhý tábor, stoupenci zlatého standardu, je pestrou směsicí mnohem širšího složení. Patří do něj část světové finanční oligarchie, která není tak úzce napojena na americké Federální rezervy. Má k dispozici výrazné zásoby zlata a má kontrolu nad těžbou a produkcí tohoto žlutého kovu. Je připraven odstranit tiskařský lis, ve prospěch zlatého standardu. Tato skupina je spojována především s Rothschildy a některými menšími klany, které z velké míry tíhnou k Evropě. Je třeba poznamenat, že dolarový systém se zdiskreditoval sám, a to do takové míry, že světová „zlatá“ oligarchie nevidí na cestě získávání stoupenců ze všech vrstev společnosti žádné překážky, takže se těší široké sociální základně po celém světě. Stačí si vzpomenout na hnutí Okupuj Wall Street, které ve své podstatě není namířeno pouze proti bankám z Wall Street, ale také proti americkým Federálním rezervám, instituci, která slouží jako bašta a týlová základna impéria Rockefellerů.

Rothschildové jsou za řadou iniciativ majících za cíl legalizovat zlato coby měnový kov. Ale jakýkoliv útok provedený Rothschildy je kontrován ze strany Rockefellerů. Je to jako na houpačce, kdy se „zlatá fronta“ posouvá sem a tam, tedy jakési přetahování mezi Rothschildy a Rockefellery. Nyní se podívejme pozorněji na Švýcarsko. Bitva začala před dvěma lety, bez jakéhokoliv výsledku v dohledu. Pro to, proč nebyly „souběžné“ zlaté peníze dány do oběhu v r. 2012, jak bylo dříve plánováno, neexistuje žádné vysvětlení. Švýcarská a světová média přestala o této záležitosti informovat, jako by na povel. Lze se domýšlet, že tento proces byl zmařen Rockefellery. Možná, že Rothschildové a Rockefellerové vedli za oponou rozhovory a dokázali dosáhnout kompromisu: například že americká vláda přestane útočit na švýcarské banky (například prostřednictvím obviňování ze zapletení do praní peněz pro diktátory, nebo používání pro ospravedlnění svých aktivit dalších důvodů), zatímco Švýcarsko zmrazí proces zavádění „souběžné“ zlaté měny do oběhu.

Zmínil jsem výše „zlaté“ iniciativy 13 států USA. Poté, co zlatou měnu zavedl Utah, začalo si cestu k témuž klestit dalších 12 států. Jsem si jistý, že klan Rockefellerů to považoval za hrozbu pro budoucnost Federálních rezerv, takže dupl na ekonomickou a politickou „brzdu“, aby to zpomalil.

Pravděpodobně není náhoda, že byla zavedena různá omezení na prodej nebo nákup zlata, v různých zemích. Normálně jsou tato omezení vysvětlována potřebou boje proti praní špinavých peněz (zlato se pro praní ideálně hodí), financování terorismu, korupci atd. Například v létě 2012 poklidné a civilizované Rakousko zakázalo jednotlivcům bankovní operace se zlatem přesahující 15,000 dolarů (tehdy to bylo zhruba 11 uncí zlata). Vláda řekla, že cílem tohoto opatření je podpora Spojených států v boji proti mezinárodnímu terorismu a organizovanému mezinárodnímu zločinu. V září 2011 následovala příkladu Rakouska Francie a zavedla omezení u prodejů zlata jednotlivcům bankami. Ještě drsnější je to ve Spojených státech a některých dalších zemích. Spousta měst, jako texaský Houston, učinila povinným předkládání identifikačních dokumentů při nákupu nebo prodeji zlata. Zlaté transakce jsou sledovány bankami, jakož i výzvědnými sekcemi ministerstva financí, Federálního úřadu vyšetřování a ministerstva bezpečnosti otčiny. Myslím, že kampaň s cílem nafouknout hrozby mezinárodního terorismus je prosazována Rockefellery. Konkrétně je to způsob, jakým brání použití zlata coby kovové měny.

Válka jako argument ve sporu „dolar versus zlato“

Chceme-li zhodnotit vyhlídky přechodu světového finančního systému ze současného dolarového standardu na zlatý, je třeba vzít v úvahu světovou vojenskou rovnováhu, a rozsah možností použití síly klanem Rockefellerů. Bylo by vhodné si připomenout události v a kolem Iráku a Libye. Když vůdci těchto zemí vzali býka za rohy a podnikly praktické kroky k odmítnutí dolaru coby platebního prostředku u ropy a dalších komodit, Spojené státy okamžitě spustily válku proti „diktátorům“. Když se Muammar Kaddáfí pokusil zavést zlatý dinár, byla Libye podpořena a opatrně „hájena“ klanem Rothschildů. Některá málo známá fakta poskytují svědectví, která to potvrzují. Například, Dominique Gaston André Strauss-Kahn, bývalý výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu, byl chráněncem Rothschildů. V r. 2011 podpořil myšlenku zavedení zlatého dináru do oběhu. Klan Rockefellerů kontroval a nejdříve udeřil na Strauss-Kahna, a pak na Libyi. Příběh Strauss-Kahna je odrazem hlubokých rozporů v řadách světové oligarchie ohledně budoucnosti světového finančního systému. Od r. 2009 Strauss-Kahn pevně podporoval část světové finanční oligarchie, která trvá na odstranění dolaru coby světové měny. Konkrétně tehdejší šéf Mezinárodního měnového fondu napadl „washingtonský konsensus“ – principy, jejichž cílem je globální nadvláda amerického dolaru.

Dnes se zdá, že vojenské intervence Spojených států proti suverénním státům jsou reakcí na hrozby pro zájmy Rockefellerů. Cílem je překazit jakýkoliv pokus odmítnou produkci tiskařského lisu amerických Federálních rezerv (druhotným cílem je ovládnutí zásob „černého zlata“). Ale svět má již dlouho dolaru, násilně mu vnucovaném CIA, Pentagonem a NATO, plné zuby. Washington vyhlašuje za „centrum teroru“ všechny ty, kteří odmítnou přijímat zelené papírky bez jakékoliv hodnoty. A tato „centra“ jsou pak cílem vojenských intervencí a ekonomických blokád. Klan Rothschildů dovedně používá rostoucí proti-americké nálady ve světě k prosazování plánů přechodu světa na zlatý standard.