Izrael infikuje palestinské vězně nebezpečnými viry

Rania poznamenal, že palestinští vězni trpí závažnými a chronickými nemocemi, jako rakovinou močového měchýře a poruchami jater, a odhalil, že režim Tel Avivu vstřikuje vězňům nebezpečné viry, než je propustí.

Tento propuštěný vězeň požádal mnoho institucí a mezinárodní společenství, aby to pečlivě prověřily.

Většina vězňů po propuštění z izraelských věznic umírá.

Saqa Rania kritizoval palestinský stát za přehlížení této situace, ve které se vězni a jejich rodiny nacházejí, a dodal, že „vězni jsou vystavováni tomu nejkrutějšímu mučení“.

Podezřele velký počet palestinských vězňů trpí nevyléčitelnými nemocemi nebo trvalým zmrzačením, v důsledku kritické situace ve věznicích, kde trpí rukou izraelského režimu.

Mezinárodní institut solidarity pro lidská práva nedávno varoval, že izraelský režim používá a zneužívá palestinské vězně k testování svých nových drog, a to je v rozporu s mezinárodními zdravotnickými a morálními principy.

V současné době je režimem v Tel Avivu uvrženo ve věznicích asi 5,000 Palestinců, včetně žen a dětí. Většina z nich nebyla souzena a někteří nebyli ani formálně obviněni, což je strategie, kterou izraelský režim nazval „administrativní věznění“.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon vyjádřil ohledně toho, co označil za „rychle se zhoršující situaci“ palestinských vězňů v izraelské vazbě, hluboké znepokojení, kdy tito drží hladovku, a volal po neprodleném řešení této záležitosti.

„Mezinárodní závazky v oblasti lidských práv vůči všem palestinským zatčeným a vězňům v izraelských institucích musí být plně dodržovány,“ uvedl mluvčí generálního tajemníka v prohlášení, ve kterém se také zdůrazňoval význam naprostého dodržování předešlé dohody v této oblasti oběma stranami, včetně uplatnění práva vězňů na rodinné návštěvy.

Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech

Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech vstoupila v platnost 23. března 1976. Článek 10 této úmluvy stanovuje, že s jakýmkoliv člověkem připraveným o svoji svobodu musí být zacházeno lidsky a důstojně. Této článek stanovuje požadavek na oddělení vězňů v zadržovací vazbě od vězňů již usvědčených ze zločinů, jakož i konkrétní povinnost oddělit obviněné mladistvé od dospělých a jejich rychlého postavení před soud.

Je zde také požadavek, že cílem věznění by měla být náprava a rehabilitace, a ne trest. Tato ustanovení se týkají lidí ve vězeních, nemocnicích (obzvláště psychiatrických), věznicích, nápravných zařízeních nebo v jakémkoliv jiném zařízení, ve kterém je člověk připraven o svoji svobodu. Tento článek doplňuje článek 7 úmluvy, který zakazuje mučení nebo jiné hrubé, nelidské či ponižující zacházení, a zaručuje lidem připraveným o svobodu stejné podmínky, jako jsou stanovené pro lidi na svobodě.