Pákistánské volby: Operace Musharraf selhala

Washington je znepokojen především faktem, že radikální islamistické strany, jako Jamaat Ulema-e-Islam, Jammat-e-Islami, povzbuzené arabským jarem, jsou na vzestupu, stejně jako Tehreek-e-Insaf, která se předešlých voleb nezúčastnila. Posledně jmenovanou vede Imran Khan, bývalá oblíbená kriketová hvězda (kriket je v zemi sportem číslem jedna). Ten si myslí, například, že „americká pomoc Pákistánu je prokletí, které, podle jeho názoru, přeměnilo Islámskou republiku na americkou kolonii“ (1). Ve stejném duchu Tehreek-e-Insaf odsuzuje americké útoky bezpilotními letouny a tvrdí, že ideologie Talibanu není pro Pákistán hrozbou.

Předvolební výsledky Tehreek-e-Insaf s 16% jsou lepší, než 15,5% u vládnoucí Lidové strany.

Jedním z nejsilněji prosazovaných požadavků islamistů je skoncování s americkými útoky bezpilotními letadly na pákistánské půdě. Pákistánská Lidová strana a Pákistánská muslimská liga vazby Pákistánu se západem akceptují více. Ale musí čelit vlně protidrogových nálad také.

Operace SEAL při likvidaci bin Ladena je považována ve Spojených státech za hrdinský čin, ale v Pákistánu je vnímána jako akt vojenské intervence, přičemž formální verze jejího výsledku není brána příliš vážně. A zde mohl Musharraf sehrát svoji roli. Připustil, že jeho vláda útoky bezpilotních letounů na severozápadě Pákistánu umožnila, ale „pouze při několika málo příležitostech“. Útoky bezpilotními letouny USA začaly v r. 2004.

Podle Úřadu investigativního žurnalismu existuje nejméně 3,400 lidí, kteří doposud při útocích CIA drony v Pákistánu zemřeli. Práce Úřadu ukazují, že 890 z nich byli pravděpodobně civilisté (2).

Musharraf byl prezidentem Pákistánu v letech 1999-2008. Narodil se v Delhi v r. 1943. Rodina se přestěhovala do Pákistánu v r. 1947, poté, co byla Britská Indie rozdělena. V r. 1961, ve věku 18 let, vstoupil Musharraf do prestižní Pákistánské vojenské akademie v Kábulu. V letech 1990-91 studoval na Královské koleji vojenských studií (RCDS) v Británii. Byl známý svými pro-západními názory. Právě to pomohlo jeho kariéře, nikoliv nějaké zvláštní schopnosti nebo zásluhy. Bývalý americký prezident George Bush spustil válku proti terorismu po 11. září 2001. To mělo za následek utrpení v sousedním Afghánistánu a útoky na pákistánské půdě. Musharrafovo rozhodnutí připojit se k USA srazilo jeho popularitu v zemi. Dokázal se držet u moci jen díky používání síly. V r. 2008 opustil Pákistán, za hrozby odvolání. V zahraničí svůj záměr vrátit se k moci nikdy nezakrýval. Londýn a Washington byly dostatečně při smyslech, aby si spočítaly jeho šance, ale nebylo příliš na výběr, takže padlo rozhodnutí použít uprchlého generála pro své účely. Podle těchto kalkulací za rostoucího chaosu a totální korupce za vlády Lidové strany část populace toužila po silné ruce a mohla tak zneuctěného vojenského vůdce podpořit (3).

24. března přijel Musharraf do Karáčí, kdy využil prvního letu z Dubaje, nikoliv z Londýna, aby udržel pozornost mimo své napojení na Británii. Zprvu běželo vše hladce a podle plánu. Na letiště ho přišel pozdravit nepočetný dav stoupenců, který mával pákistánskými vlajkami a volal „Ať žije Pervez Musharraf!“. Nominace byla přijata volebním obvodem v oblasti Chiral, v provincii Khyber-Pakhtunkhwa na severu. Experti začali předpovídat, že Musharrafem vedená Celopákistánská muslimská liga (APML) má šanci stát se vlivnou politickou silou v parlamentu. V takovém případě by se Pervez Musharraf stal klíčovou politickou postavou pákistánské politiky, místo aby byl v exilu v Londýně.

Za této situace se generálovi političtí oponenti rozhodli, že je čas přestat otálet a začít jednat. Připomněli, že Musharraf byl v r. 2011 obviněn ze zabití premiérky a vůdkyně opozice Benazir Bhutto, ženy úřadujícího prezidenta Asifa Ali Zardariho, a současného vůdce Lidové strany. Generál byl oficiálně obviněn z porušení ústavy a zabití politických oponentů.

Byl rovněž obviněn z ilegálního propuštění a zatčení soudců Nejvyššího soudu v r. 2007 a zabití Akbara Bugtiho, balučského vůdce, v r. 2006. Pákistánský Nejvyšší soud ho předvolal, aby se se soudci konfrontoval, protože posuzoval petice usilující o stíhání bývalého generála za vlastizradu. Nouzový stav vyhlášený Mushharrafem v r. 2007 již za protiústavní prohlášen byl.

Tehdy ho Nejvyšší soud odmítl uznat za prezidenta, protože zároveň zastával funkci v generálním štábu. Zákony země říkají, že šéf výkonné moci nemůže být zároveň vrcholovým vojenským vůdcem. Nakonec Musharraf svůj nárok na vrcholovou vojenskou pozici odmítl, po konfliktu se soudci Nejvyššího soudu, z nichž některé dal zatknout.

Bývalý prezident má brzy stanout před soudem. Protiteroristický tribunál Rawalpindi převezme případ ilegálního chopení se moci v r. 1999 (4).

Soud v Islámábádu mu zakázal kandidovat v prezidentských volbách. Jeho nominace je nyní neplatná. Podle jeho právníků se Musharraf proti rozsudku odvolá.

Celá situace se stává jakousi tragikomickou fraškou. Statečný generál z vazby utekl – stráže se prostě neodvážili použít sílu. Bez ohledu na rozhodnutí soudu ho policie nezadržela, ačkoliv zatykač vydán byl. Chystali se nasadit generálovi pouta, když ho jeho ochranka najednou odtáhla ze soudní síně a strčila generála do černé dodávky, a rychle s ním odjela.

Izolován od světa Musharraf konečně souhlasil, že bude v domácím vězení. V něm má generál v úmyslu pokračovat v boji. Tentokrát to nejsou politické aktivity, ale spíše osobní svoboda, za co bude bojovat. Jak říkají pákistánská média, není to ani tak rozhodnutí soudu, ale spíše lidé, kdo vynesl rozsudek. „Generál již byl souzen historií. Bylo mu umožněno kandidovat ve volbách, a utrpěl drtivou porážku, takže je toho jen málo, co by k tomu zákony mohly přidat. Skutečně, rozsudek lidí zpečetil jeho osud mnohem účinněji, než jakýkoliv právní příkaz, kde je stále riziko, že to z něj udělá mučedníka.“ (5).

To není pro generála ten nejhorší výsledek. Ale Tehrik e Taliban Pakistan vyhrožuje, že ho zabije. Říkají, že použijí odstřelovače a sebevražedné atentátníky, aby „poslali starého nepřítele do pekla“ (6).

Staří kamarádi ve zbrani z řad vrcholového vedení armády se k němu otočili zády. Nálada mezi lidmi naznačuje, že Pákistán by mohl zopakovat egyptský scénář, kdy se armáda lidovým protestům nepostavila.

Ashfaq Parvez Kayani, vrcholový pákistánský generál, se od politiky a voleb distancoval. Nemá v úmyslu podat Musharrafovi pomocnou ruku. Podle některých odhadů Imran Khan, vůdce Tehreek-e-Insaf, islamistické strany, se ve vojenských kruzích těší velké podpoře (7).

Operace Musharraf selhala. Osud generála je lekcí. Lidé vzali zprávu o generálově zatčení klidně a nejsou žádné protesty, takže západ nijak nepospíchá s požadavkem, aby pákistánské úřady stíhání zastavily. Jinak by to mohlo vztahy s kandidáty zhoršit ještě více. To se stává politikům, kteří dají přednost cizím zájmům na úkor národních. Nikdo již jednou použitý materiál nepotřebuje.

Znepokojivé selhání Spojených států předvolební situaci v Pákistánu velmi zkomplikovalo. Když se k moci dostanou síly nepřátelské vůči USA, ztíží to „konečné stažení“ z Afghánistánu v r. 2014. Mohlo by to tak vést k panice a regionální geopolitický obrázek by byl přeměněn na pěkný nepořádek…

1. http://carnegieendowment.org/2013/04/04/how-will-elections-impact-pakistan-s-foreign-policy/fxen
2. http://www.newsru.com/world/27jan2013/bplaunderfire.html
3. http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-21861989
4. http://tribune.com.pk/story/537183/islamabad-court-issues-arrest-orders-for-musharraf/
5. http://dawn.com/2013/04/19/moment-foretold-gen-musharrafs-exit/
6. http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-22165497
7. http://csis.org/publication/pakistans-2013-elections-next-steps-and-implications-united-states