Konfiskace bankovních úspor, aby se „zachránily banky“: ďábelský návrh „nouzového získávání peněz“ pro banky

Na Kypru byl narušen celý platební systém, což vedlo k zániku reálné ekonomiky.

Penze a mzdy již nejsou vypláceny. Kupní síla zkolabovala.

Populace je ožebračená.

Malé a střední podniky padají do bankrotu.

Kypr je zemí s milionem obyvatel.

Co by se stalo, kdyby podobné „ostříhání“ bylo aplikováno v USA nebo v Evropské unii?

Podle washingtonského Institutu mezinárodních financí (IIF), který představuje konsensus globální finanční elity, „se kyperský přístup zasažení vkladatelů a věřitelů, když banka zkrachuje, pravděpodobně stane vzorem pro řešení kolapsů kdekoliv v Evropě“ (Economic Times, 27. března 2013).

Je třeba chápat, že před útokem na Kypru o konfiskaci bankovních vkladů uvažovali v několika zemích. Navíc mocní finanční hráči, kteří vyvolali bankovní krizi na Kypru, jsou také architekty sociálně devastujících úsporných opatření, uvalených v Evropské unii a severní Americe.

Představuje Kypr „vzor“ nebo scénář?

Chtějí se tito mocní finanční hráči „poučit“ a aplikovat to, v nějaké pozdější fázi, jinde v bankovní oblasti eurozóny?

Podle Institutu mezinárodních financí (IIF) by se „zasažení vkladatelů“ mohlo stát „novou normou“ tohoto ďábelského projektu, sloužícího zájmům globálních finančních konglomerátů.

Tento nový normál je potvrzován MMF a Evropskou centrální bankou. Podle IIF, který představuje hlásnou troubu bankovní elity: „Investoři by měli dobře sledovat výsledek na Kypru… jako odraz toho, jak budou řešeny budoucí obtíže.“ (Citováno v Economic Times, 27. března 2013).

„Finanční čistka“. Nouzová získávání peněz bail-in v USA a Británii

V sázce je proces „finančního čištění“, kterým „banky příliš velké na krach“ v Evropě a severní Americe (např. Citi, JPMorgan Chase, Goldman Sachs a spol.) vytlačí a zničí menší finanční instituce, s cílem v budoucnu převzít celý „bankovní svět“.

Podkladovou tendencí na státních a globální úrovni je centralizace a koncentrace moci bank, zatímco to povede k dramatickému propadu reálné ekonomiky.

Nouzová získávání peněz byla předjímána v řadě zemí. Na Novém Zélandu byl „plán ostříhání“ předjímán již v r. 1997, ve stejně době, jako asijská finanční krize.

Jak v Británii, tak v USA existují opatření týkající se konfiskace bankovních vkladů. Ve společném dokumentu Federální korporace pojištění vkladů (FDIC) a Bank of England, s názvem Řešení situace globálně aktivních, systémově důležitých finančních institucí jsou uvedeny explicitní procedury, kterými budou „původní věřitelé zkrachovalé společnosti“, tedy vkladatelé zkrachovalých bank, přeměněny na držitele „akcií“. (Viz Ellen Brown, Může se to tady stát: Plán bankovních konfiskací pro americké a britské vkladatele, Global Research, březen 2013).

Znamená to, že peníze zkonfiskované na bankovních účtech budou použity k vypořádání finančních závazků zkrachovalých bank. Na oplátku se majitelé zkonfiskovaných bankovních vkladů stanou akcionáři zkrachovalých institucí na pokraji bankrotu.

Bankovní úspory budou přeměněny přes noc na zdánlivé kapitálové vlastnictví. Ke konfiskaci úspor dojde pod pláštíkem podvodné „kompenzace“ ve formě akcií.

Je předjímáno uplatnění selektivního procesu konfiskace bankovních vkladů, s cílem vymoci dluhy, přičemž to také způsobí zánik „slabších“ finančních institucí. V USA tato procedura obejde opatření Federální korporace pojištění vkladů, která pojišťuje vklady proti krachu banky:

U „pojištěných vkladů“ v USA nejsou uvedeny žádné vyjímky, tedy u vkladů pod 250,000 dolarů, u kterých jsme si mysleli, že jsme kryti pojištěním FDIC. Sotva může jít o dohled, protože je to FDIC, která vydává směrnice. FDIC je pojišťovnou financovanou poplatky placenými soukromými bankami. Tato směrnice se nazývá „proces řešení“, která je jinde definována jako plán, který „bude aktivován událostí krachu pojistitele…“. Jediná zmínka o „pojištěných vkladech“ je v souvislosti s existující britskou legislativou, o které směrnice FDIC-BOE říká, že je neadekvátní, z čehož plyne, že musí být upravena nebo anulována. (Ibid)

Protože vkladatelům je poskytnuta podvodná kompenzace, nemají nárok na pojištění vkladů FDIC.

Kanadský návrh konfiskace vkladů

Nejupřímnější výrok o konfiskaci bankovních vkladů coby prostředku „záchrany bank“ je zformulován v nedávno zveřejněném dokumentu kanadské vlády s názvem „Pracovní místa, růst a dlouhodobá prosperita: Ekonomický akční pln 2013“.

Ten byl předložen parlamentu kanadským ministrem financí Jimem Flahertym 21. března, jako součást tak zvaného „před-rozpočtového“ návrhu.

Krátký odstavec této 400 stránkové zprávy s názvem „Rámec řízení rizik pro domácí systémově důležité banky“ uvádí proceduru nouzového získávání peněz pro kanadské privilegované banky. Slovo konfiskace uvedeno není. Finanční žargon slouží jako zástěrka skutečného záměru, kterým prakticky je ukradení úspor lidí.

Podle kanadského projektu „Řízení rizik“:

Vláda navrhuje zavést režim „nouzového získávání peněz“ pro systémově důležití banky.

Tento režim má zajistit, aby, v nepravděpodobném případě, že systémově důležitá banka vyčerpá svůj kapitál, mohla být banka rekapitalizována a vrácena k životaschopnosti prostřednictvím velmi rychle přeměny jistých bankovních závazků na regulační kapitál.

To sníží rizika pro daňové poplatníky. Vláda projedná s akcionáři, jak nejlépe režim nouzového získávání peněz v Kanadě zavést.

To značí, že pokud jedna, nebo více bank (nebo úvěrových družstev) by musela „systémově vyčerpat svůj kapitál“, aby mohla uspokojit požadavky svých věřitelů, budou tyto banky rekapitalizovány prostřednictvím „přeměny jistých bankovních závazků na regulační kapitál“.

„Jisté bankovní závazky“ se týkají (v technickém žargonu) peněz, které dluží svým zákazníkům, konkrétně svým vkladatelům, jejichž bankovní účty budou zkonfiskovány výměnou za akcie v „krachující“ bankovní instituci (přeci neponesou náklady institucionální investoři=věřitelé (jako držitelé dluhopisů bank a dalších instrumentů), ti musí dostat zaplaceno z ukradených peněz – p.p.).

„To sníží riziko pro daňové poplatníky“ je nesmyslný výrok. Ve skutečnosti to znamená, že vláda neposkytne finance na kompenzace vkladatelům, kteří jsou oběťmi zkrachovalé bankovní instituce, ani zkrachovalé instituci nepřijde na pomoc.

Místo toho budou vkladatelé povinni odevzdat své úspory. Zkonfiskované peníze pak budou použity bankou k tomu, aby splnila své závazky vůči velkým finančním věřitelským institucím. Jinými slovy, celý tento plán je „bezpečnostní sítí“ pro banky příliš velké na krach, mechanismem, který jim umožňuje coby věřitelům zatlačit do pozadí menší bankovní instituce, včetně úvěrových družstev, přičemž to rychle povede buď k jejich kolapsu, nebo převzetí.

Finanční sféra Kanady

Iniciativa Řízení rizik má pro Kanaďany v celé zemi klíčový význam: jakmile bude přijata parlamentem jako součást rozpočtového balíčku, můžou být aplikovány procedury nouzového získávání peněz.

Konzervativní vláda má parlamentní většinu. Takže je velmi pravděpodobné, že Ekonomický akční plán 2013, který obsahuje i proceduru nouzového získávání peněz, bude přijat.

Zatímco kanadský Rámec řízení rizik naznačuje, že kanadské banky „jsou ohroženy“, obzvláště ty, které nahromadily velké dluhy (v důsledku ztrát v derivátech) aplikace „nouzového získávání peněz“ v celém spektru zvažována není.

Pravděpodobným scénářem v blízké budoucnosti je, že „velká pětka“ kanadských bank, Royal Bank of Canada, TD Canada Trust, Scotiabank, Bank of Montreal a CIBC (kdy všechny mají mocné pobočky v USA), bude konsolidovat svoji pozici na úkor menších bank (provinční úrovně) a finančních institucí.

Vládní dokument uvádí, že nouzová získávání peněz budou použita selektivně, „v nepravděpodobném případě, že se nějaká banka stane neživotaschopnou“. To naznačuje, že nejméně jedna nebo více kanadských „menších bank“ může být cílem nouzového získávání peněz. Taková procedura by nevyhnutelně vedla k větší koncentraci bankovního kapitálu v Kanadě, ve prospěch větších finančních institucí.

Vyřazení úvěrových družstev a družstevních bank provinční úrovně

Na provinční úrovni existuje důležitá síť více než 300 úvěrových družstev a družstevních bank, včetně velké sítě Desjardins v Quebecu, Vancouver City Savings Credit Union (Vancity) a Coastal Capital Savings v Britské Kolumbii, Servus v Albertě, Meridian v Ontariu, caisses populaires v Ontariu (přidružených k Desjardins), mimo mnoha dalších, které by mohly být cílem selektivních operací „nouzového získávání peněz“.

V tomto kontextu pravděpodobně dojde k výraznému oslabení družstevních finančních institucí provinční úrovně, které mají vztahy kontroly se svými členy (včetně rad zástupců) a které, v současném kontextu, nabízí alternativu k privilegovaným bankám velké pětky.

Nový normál: Mezinárodní normy upravující konfiskaci bankovních vkladů

Kanadský Ekonomický akční plán 2013 uznává, že navrhovaný rámec nouzového získávání peněz "bude konzistentní s reformami v dalších zemích a s klíčovými mezinárodními standardy“. Konkrétně je navrhovaný vzorec konfiskace bankovních vkladů, jak je popsán v dokumentu kanadské vlády, konzistentní s modelem zvažovaným v USA a Evropské unii. Tento model je v současné chvíli „předmětem diskuse“ (za zavřenými dveřmi) na mnoha mezinárodních platformách, kde se střídají guvernéři centrálních bank a ministři financí.

Regulační agenturou zapojenou do těchto multilaterálních konzultací je Rada pro finanční stabilitu (FSB) se sídlem v Bazileji ve Švýcarsku, na půdě Banky pro mezinárodní vypořádání (BIS) (obrázek)

Mark Carney, guvernér Bank of Canada, pomáhal utvářet opatření nouzového získávání peněz pro kanadské privilegované banky. Před svojí kariérou v centrální bance byl vysokým řídícím pracovníkem Goldman Sachs, která za oponou hrála roli při zavádění nouzových vyplácení bank a úsporných opatření v EU.

Mandátem FSB bude koordinovat procedury nouzového získávání peněz, ve spojení s „národními finančními autoritami“ a „subjekty stanovujícími mezinárodní standardy“, ke kterým patří MMF a BIS. Nemělo by to být žádným překvapením: procedury konfiskace vkladů v Británii, USA a Kanadě zkoumané výše jsou pozoruhodně podobné.

„Nouzová získávání peněz“ pro banky vs. „nouzové vyplácení“ bank

Nouzová vyplácení jsou „záchranné balíčky“, kde vláda vyčleňuje významnou část státních příjmů ve prospěch zkrachovalých finančních institucí. Peníze jsou nalévané ze stání kasy do bankovních konglomerátů.

V USA v letech 2008-2009 bylo do finančních institucí Wall Street nalito celkem 1,45 bilionů dolarů, jako součást záchranných balíčků Bushovy a Obamovy vlády.

Tato nouzová vyplácení byla považována za de facto spadající do kategorie vládních výdajů. Vyžadovala si zavedení úsporných opatření. Spolu s masivním navyšováním vojenských výdajů byla nouzová vyplácení financována prostřednictvím drastických škrtů v sociálních programech, včetně Medicare, Medicaid a sociálního pojištění.

V kontrastu s nouzovým vyplácením (bail-out), které je financováno z veřejné peněženky, si „nouzové získávání peněz“ (bail-in) vyžaduje konfiskaci bankovních vkladů (takže nakonec budou vyplundrovány jak veřejné, tak soukromé zdroje a tím kompletně ožebračeni všichni „nevyvolení“ a fakticky vytvořeny podmínky pro feudální (feudálfašistický) systém „bezzemků a aristokraticko-plutokratické věrchušky – a o této „historické příležitosti“ mluvil kníže dement – p.p.).

Na počátku prvního Obamova funkčního období v lednu 2009 bylo Obamou oznámeno nouzové vyplácení ve výši 750 miliard dolarů, ke kterým přibylo 700 miliard dolarů nouzového vyplacení vyčleněných odcházející Bushovou vládou na základě Programu na zmírnění problematických aktiv (TARP).

Celková výše obou programů činila neskutečných 1,45 bilionu dolarů, kdy to financovalo americké ministerstvo financí. (Je třeba poznamenat, že skutečná výše finanční „pomoci“ bankám byla výrazně větší, než oněch 1,45 bilionu. Mimo této částky činila suma vyčleněná na zbrojní sektor k financování Obamovy válečné ekonomiky (fiskální rok 2010) neskutečných 739 miliard dolarů. Takže nouzová vyplácení bank a zbrojení dohromady (2189 miliard dolarů) sežraly ve fiskálním roce 2010 téměř celé federální příjmy, činící 2381 miliard dolarů.

Závěrečné poznámky

Dochází k tomu, že nouzová vyplácení bank již nejsou funkční. Na začátku druhého Obamova funkčního období je státní kasa prázdná. Úsporná opatření dosáhla mrtvého bodu.

Nouzová získávání peněz pro banky jsou nyní zvažována místo „nouzových vyplácení bank“.

Nízko- a středněpříjmové skupiny, které jsou trvale zadluženy, nebudou hlavním cílem. Vyvlastnění bankovních vkladů bude v podstatě cílit na skupiny s vyššími středními a vysokými příjmy, které mají významné bankovní vklady. Druhým cílem budou bankovní účty malých a středně velkých firem.

Tento přechod je součástí vývoje globální ekonomické krize a bezvýchodné situace tvořící základ aplikace úsporných opatření.

Cílem globálních finančních hráčů je vymazat konkurenci, konsolidovat a centralizovat moc bank a získat totální kontrolu nad reálnou ekonomikou, vládními institucemi a armádou.

Dokonce i kdyby byla nouzová získávání peněz regulována a uplatňována selektivně na omezený počet krachujících finančních institucí, úvěrových družstev atd., mohlo by oznámení programu konfiskace vkladů nakonec vést k obecnému „runu na banky“. V tomto kontextu by žádná bankovní instituce neměla být považována za bezpečnou.

Uplatnění procedur nouzového získávání peněz, jejíchž součástí je konfiskace vkladů (dokonce i když bude aplikována lokálně nebo selektivně), by vytvořilo finanční zmatek. Přerušilo by to platební proces. Mzdy by již nebyly vypláceny. Kupní síla by zkolabovala. Peníze na investice do továren a vybavení by již nepřicházely. Malé a střední podniky by byly dotlačeny do bankrotu.

Uplatnění nouzového získávání peněz v EU nebo severní Americe by iniciovalo novou fázi globální finanční krize, prohloubilo ekonomickou krizi, vedlo k větší centralizaci bankovnictví a financí, zvýšené koncentraci korporátní moci v reálné ekonomice, k újmě regionálních a místních podniků.

A pak by mohla být předmětem výrazných poruch systémové povahy celá globální bankovní síť, charakterizovaná elektronickými transakcemi (které určují vklady, výběry atd.) – nemluvě o peněžních transakcích na akciových a komoditních trzích.

Sociální důsledky by byly devastující. Reálná ekonomika by se v důsledku kolapsu platebního systému zřítila.

Potenciální poruchy ve fungování integrovaného globálního peněžního systému by mohly vyústit v obnovení globální ekonomické krize, jakož v propad mezinárodní obchodu s komoditami.

Je důležité, aby lidé v celé zemi, v Evropské unii a severní Americe, národně a mezinárodně, důrazně začali jednat proti ďábelským komplotům svých vlád – jednajících ve prospěch dominantních finančních zájmů – majících v plánu zavést selektivní proces konfiskace bankovních vkladů.

Poznámka editora

Pokud má Chossudovsky pravdu, rýsuje se nám tady možná alternativa vývoje, jejíž dopad může být mnohem horší, než jsme předpokládali v nejhorších snech. Propojme si body: trend posledních let je přechod na čistě bezpeněžní styk. Chce se po nás, abychom všichni platili plastikovou kartou za všechno. Peníze, jako fyzické bankovky a mince v mnoha zemích světa jsou omezovány a mohou zcela zmizet. V řadě států už nemůžete platit hotovými penězi za služby a zboží přesahující určitou, nevelkou částku.

Uzákonnění nouzového získávání peněz - (státem posvěcené loupeže přímo z účtu) v součinnosti s náhradou fyzických peněz plastikovou kartou umožní státu / bankám a loutkovodičům za scénou prostě lidem legálně ukrást veškeré úspory ťuknutím na klávesnici. Ochránit se před tím nelze, protože fyzické peníze nebudou existovat a pokud budou, bude jich málo a větší platby s nimi nebude možné provést.

Taková moc několika grázlů nad celým světem nebyla ještě v historii lidské civilizace zaznamenána. Žádný diktátor, ani ten nej- nej- nejmocnější a nejkrvavější neměl nikdy možnost několika úhozy do klávesnice obrat své poddané úplně o všechno.

Není to geniální?