Amerika: Nová Saúdská Arábie? (3.část)

Ve své velmi čerstvé analýze skutečných důsledků několika let břidlicové těžby v USA, jakož i obrovských a vysokých nákladů na ropu z kanadských dehtových písků, David Hughes poznamenává: „Produkce břidlicového plynu rostla explozivně, až tvořila téměř 40% americké produkce zemního plynu. Nicméně tato produkce od prosince 2011 stagnovala; 80% produkce břidlicového plynu pochází z pěti polí, z nichž několik je v poklesu. Velmi vysoká míra poklesu výnosnosti břidlicových studní si vyžaduje nepřetržité vkládání kapitálu – podle odhadů 42 miliard dolarů ročně, aby se vyvrtalo dalších více než 7,000 studní – aby se produkce udržela. V porovnání s tím činila hodnota vytěženého břidlicového plynu v r. 2012 pouhých 32,5 miliard dolarů.“ (24).

Dodává: „Nejlepší břidlicová pole, jako Haynesville (které je již v poklesu), jsou relativně vzácná, a počet studní a kapitálové vstupy nutné pro udržení produkce budou nadále růst, protože nejlepší oblasti v těchto polích jsou již vyčerpány. Vysoké vedlejší škody na prostředí vedly k nátlaku ze strany občanů, což mělo za následek moratorium ve státě New York a v Marylandu a protesty v dalších státech. Růst těžby břidlicového plynu byl kompenzován poklesem těžby konvenčního plynu, což vedlo u celkové těžby plynu jen k mírnému růstu. Navíc je základní ekonomická životaschopnost mnoha břidlicových polí za současných cen plynu sporná.“ (25).

Pokud jsou tyto různé odhady aspoň trochu přesné, mají USA zdroje nekonvenčního břidlicového plynu na 11 až 23 let a u nekonvenční ropy možná na deset, než u ní pak dojde k prudkému propadu. Současná rétorika o americké „energetické soběstačnosti“ za současného stavu technologií je čirým nesmyslem.

Vrtná horečka, která měla za následek současný nadbytek břidlicového plynu, byla částečně motivována „časově podmíněnou těžbou“ plynoucí z nájemních smluv s vlastníky pozemků. V těchto smlouvách musí plynárenská společnost začít vrtat na pronajatém pozemku typicky do 3-5 let, jinak o právo přichází. V USA vlastníci pozemků, jako farmáři nebo rančeři, mají typicky práva na nerostné bohatství pod povrchem a mohou je pronajímat ropným společnostem. Plynárenská (či ropná) společnost je pak pod enormním tlakem zaknihovat si zásoby plynu v nových nájemních smlouvách, aby podpořila cenu firemních akcií na burze, oproti kterým se silně zadlužila, aby mohla těžit.

Tento tlak „vrtej nebo prodělej“ typicky vedl společnosti k tomu, aby hledaly ty nejšťavnatější „sladká místa“ s rychlým efektním výronem plynu. A ta jsou typicky propagována jako „typická“ pro celé pole.

Nicméně, jak poukazuje Hughes, „Vysoce produktivní břidlicová pole nejsou všudypřítomná a relativně malá sladká místa v polích nabízí největší potenciál. Šest z třiceti břidlicových polí poskytuje 88% produkce. Míra poklesu vydatnosti u jednotlivých vrtů je vysoká, pohybuje se od 79 do 95% po 36 měsících. Ačkoliv některé vrty mohou být extrémně produktivní, tvoří typicky jen malý podíl na celku a jsou soustředěny ve sladkých místech (26).

Jeden odhad projektovaného poklesu u břidlicového plynu naznačuje, že k vrcholu dojde před koncem desetiletí, možná do čtyř let, a pak bude následovat prudký pokles

Extrémně rychlý pokles u plynových polí celkově si vyžaduje, aby 30 až 50% produkce ročně bylo nahrazeno dalšími vrty, což je klasický syndrom „tygra honícího se za vlastním ocasem kolem stromu“. V praxi to znamená roční kapitálové investice ve výši 42 miliard dolarů, jen aby se udržela současná míra produkce. Pro porovnání, hodnota veškerého břidlicového plynu vytěženého v USA v r. 2012 představovala 32,5 miliard dolarů, při ceně 3,40/mcf (což je vyšší cena, než skutečná cena při ústí studně po většinu roku 2012). To znamená čistou ztrátu 10 miliard dolarů za loňský rok pro všechny americké producenty břidlicového plynu.

A co hůř, Hughes poukazuje na to, že kapitálové vstupy nutné ke kompenzaci poklesu výtěžnosti se budou s časem nutně zvyšovat, protože sladká místa v polích jsou vytěžena a vrtání se přesouvá do oblastí nižší kvality. Průměrná kvalita studně (měřeno počáteční produktivitou) poklesla v Haynesville, nejproduktivnějším poli břidlicového plynu v USA, téměř o 20%. A klesá nebo stagnuje u osmi z deseti největších polí. Celková kvalita vrtů klesá u 36% americké produkce břidlicového plynu a stagnuje u 34% (27).

V tomto kontextu tedy není nijak překvapivé, že hlavní hráči v oblasti břidlicového plynu museli provést u svých aktiv masivní odpisy, aby stav odrážel novou realitu. Společnosti začaly v r. 2012 přehodnocovat své zásoby a tváří v tvář spotové ceně plynu, které mezi červencem 2011 a červencem 20123 poklesla na polovinu, jsou nuceny připustit, že dlouhodobý výhled u cen zemního plynu není pozitivní. Tyto odpisy mají dominový efekt, protože bankovní úvěry jsou typicky vázány na zásoby společnosti, což znamená, že mnoho společností je nuceno renegociovat úvěrové linky nebo provádět nouzový odprodej aktiv, aby získaly hotovost.

Počínaje srpnem 2012 mnoho velkých producentů břidlicového plynu v USA bylo nuceno oznámit značné odpisy u hodnoty svých aktiv u břidlicového plynu. BP oznámila odpis ve výši 4,8 miliard dolar, včetně dalšího snížení hodnoty jejích americký aktiv u břidlicového plynu ve výši přes 1 miliardu dolarů. Britská BG Group provedla odpis u svých amerických zájmů u břidlicového plynu ve výši 1,3 miliardy dolarů a Encana, největší kanadský spekulant s břidlicovým plynem, odepsal v USA a Kanadě aktiva u břidlicového plynu ve výši 1,7 miliardy dolarů a doplnil to varováním, že další odpisy jsou pravděpodobné, pokud se cena plynu nezotaví (28).

Australský těžební obr, BHP Billiton, je americkou bublinou břidlicového plynu nejvíce postiženým subjektem, protože přišel pozdě a ve velkém. V květnu 2012 oznámil, že zvažuje snížení hodnoty svých amerických aktiv u břidlicového plynu, která koupil na vrcholu břidlicové horečky v r. 2011, kdy tato společnost zaplatila za nákup břidlicových projektů od Chesapeak Energy 4,75 miliard dolarů a za akvizici Petrohawk Energy 15,1 miliard dolarů (29).

Ale zdaleka nejvíce postiženou je bývalá super hvězda břidlicového plynu, oklahomská Chesapeake Energy.

Chesapeake Energy: Další Enron?

Podle většiny hodnocení je společností, která je pro tuto bublinu konjunktury a krachu u břidlicového plynu typická, Chesapeak Energy. V srpnu 2012 široce kolovaly zvěsti, že tato společnost vyhlásí bankrot. To by bylo pro společnost, která byla druhým největším producentem plynu v zemi, nepříjemné. Rovněž by to ukázalo světu reklamní podvod, který byl za propagováním „břidlicové energetické revoluce“ týpky jako Yergin a energetickými spekulanty z Wall Street, snažícími se vydělat miliardy na fúzích a akvizicích a dalších obchodech v tomto odvětví, aby kompenzovali své neutěšené zkušenosti a ztráty v nemovitostech.

V květnu 2012 Bill Powers z Powers Energy Investors o Chesapeak (na burze pod symbolem CHK) napsal: „Během loňského roku se však obchodní model CHK rozpadl. Akcie této společnosti se propadly na 52 týdenní minimum a společnost má finanční problémy – což je finančnický termín pro to, že společnosti dochází peníze. Zatímco byla schopná vloni odprodat část svých aktiv v Utica Shale v Ohiu francouzské Total – což je pozoruhodné, vzhledem k účetním chybám, které vedly k tomu, že Total získala ze svého společného podniku na Barnett Shale výrazně nižší příjmy – CHK další pozemky k odprodeji téměř došly.“

Powers odhadl, že této společnosti chyběly v r. 2012 3 miliardy dolarů. A to je k tomu nutné přidat ještě již tak obrovský korporátní dluh ve výši 11,1 miliard dolarů, z čehož činí 1,7 miliardy dolarů revolvingová úvěrová linka (30).

Powers dodává: „Když se k existujícímu bilančnímu dluhu této společnosti přidá ještě mimobilanční dluh a preferenční akcie, má CHK obrovské finanční závazky velikosti 20,5 miliard dolarů. Vzhledem k tak vysoké míře zadlužení je dluh CHK hodnocený jako „smradlavý“ a v dohledné budoucnosti se takovým stane.“ Pokračuje: „V situaci, kdy druhý největší americký producent zemního plynu, jakož i nejbezohlednější ničitel kapitálu akcionářů, z byznysu s břidlicovým plynem téměř odešel, je to silnou známkou toho, že dnešní bublina u ceny zemního plynu je na pokraji prasknutí. CHK na vrtání břidlicových studní žádné peníze nevydělala – a vlastně ani nikdo další – a nyní peníze hlupáků došly.“ (31).

Naštvaní akcionáři si vynutili velkou reorganizaci představenstva Chesapeak v září, poté, co Reuters oznámila, že si generální ředitel Aubrey McClendon vzal velké půjčky, o kterých představenstvo společnosti nebo investory neinformoval úplně. McClendon byl nucen rezignovat na post předsedy společnosti, kterou založil, poté, co unikly podrobnosti o tom, že si McClendon v posledních třech letech půjčil až 1,1 miliardy dolarů tak, že zastavil svůj podíl na ropných a plynových vrtech společnosti jako kolaterál (32). V březnu 2013 Komise pro cenné papíry americké vlády (SEC) oznámila, že vyšetřuje společnost a generálního ředitele Aubrey McClendona a že obeslala předvolání k poskytnutí informací a svědectví, kdy mimo dalších věcí prověřuje i kontroverzní program, který zaručuje McClednonovi podíl na každém vrtu, který Chesapeak vyvrtá (33).

Společnost je uprostřed velkého odprodeje aktiv v odhadované výši 6,9 miliard dolarů, aby snížila zadlužení, včetně ropných a plynových polí pokrývajících zhruba 2,4 miliony akrů. Musí silně investovat do vrtání nových studní, aby mohla dosáhnout větší produkce u lukrativnější ropy a kapalin zemního plynu, pokud se má vyhnout bankrotu (34). Jak uvedl jeden kritický analytik Chesapeak: „Komplexní účetní metody této společnosti činí téměř nemožným, aby analytici a akcionáři zjistili, jak velká rizika skutečně jsou. Fakt, že generální ředitel si bere miliardový úvěr a nesdělí to, jen posiluje dojem, že v Chesapeak není vše takovým, jakým se zdá – že tato společnosti je Enronem s vrtnými plošinami.“ (35)

Tolik proklamovaná a oslavovaná břidlicová revoluce v USA kolabuje, spolu s akciemi Chesapeak a dalších klíčových hráčů.

Poznámky:

24. Arthur E. Berman, After the Gold…
25. Ibid.
26. Ibid.
27. Ibid.
28. Ed Crooks, Gas groups headed for large write-downs, Financial Times, August 31, 2012.
29. Marin Katusa, Does a Long-Term Natural-Gas Downturn Signal that Investors Should Exit?.
30. Bill Powers, Is Chesapeake Energy Going Bankrupt?, May 1, 2012, Powers Energy Investor.
31. Ibid.
32. Jeff Goodell, ‘World’s Biggest Fracker’ Pockets $1 Billion in Shady Deal, Rolling Stone, April 18, 2012.
33. Reuters, SEC Investigating Chesapeake Energy, CEO, March 01, 2013.
34. Ed Crooks, Two directors forced out of Chesapeake, Financial Times, June 8, 2012 .
35. Jeff Goodell, Op. Cit.