Amerika: Nová Saúdská Arábie? (1.část)

Můžeme-li věřit současným zprávám médií ve Washingtonu a americkému ropnému a plynařskému průmyslu, Spojené státy se mají stát „novu Saudskou Arábií“. Je nám říkáno, že se náhle a zázračně ocitly na cestě k energetické soběstačnosti. Americká ekonomika již nemusí záviset na vysoce rizikové ropě nebo plynu z politicky nestabilního Středního východu nebo z afrických zemí. Obamova energetická poradkyně v Bílém domě, Heather Zichal, dokonce přesunula svoji pozornost z protlačování obchodu s uhlíkovými odpustky na propagaci americké „břidlicové revoluce“ (1).

Ve své lednové zprávě o stavu Unie v kongresu prezident Obama tvrdil, že převážně díky břidlicové revoluci „máme zásoby zemního plynu, které Americe vydrží nejméně 100 let“ (2).

Uznávaní energetičtí experti, jako Daniel Yergin z Cambridge Energy Research, se v posledním svědectví před kongresem téměř poeticky rozplývali nad údajnými výhodami současné americké těžby břidlicové ropy a plynu: „Spojené státy se nachází uprostřed „nekonvenční revoluce u ropy a plynu“, která, jak se stává stále jasnějším, přesahuje samotnou energetiku.“ Nevysvětlil, co to, že to přesahuje energetiku, přesně znamená. Také tvrdil, že „tento průmysl vytváří 1,7 pracovních míst – což je výrazný úspěch, vzhledem k relativní novosti této technologie. Jejich počet by mohl vzrůst do r. 2020 na 3 miliony“ (3). Velmi působivá čísla.

Pan Yergin pak naznačil velký geopolitický rozměr amerického břidlicového uhlovodíkového průmyslu a řekl: „Rozšíření amerických energetických exportů přidá další rozměr americkému vlivu ve světě… Domácí produkce břidlicového plynu vzrostla ze 2% před deseti lety na 37% dnes a cena dramaticky poklesla. Americký ropný výstup se, místo aby pokračoval ve svém dlouhodobém poklesu, dramaticky zvýšil – od r. 2008 asi o 38%. Jen nárůst od r. 2008 se rovná celkovému výstupu Nigérie, sedmé největší producentské země v OPEC… Lidé mluví o potenciálním geopolitickém dopadu břidlicového plynu a ropy. Tento dopad zde již je…“ (4).

Ve svém energetickém výhledu do r. 2030, zveřejněném v r. 2012, generální ředitel BP Bob Dudley přišel u břidlicového plynu a ropy s podobným pozitivním výhledem, kdy by to mělo učinit severní Ameriku energeticky nezávislou na Středním východu. BP předpověděla, že nárůst u zásob břidlicové ropy a plynu – „spolu s dalšími palivovými zdroji“ – učiní západní polokouli do r. 2030 energeticky prakticky soběstačnou. Za tohoto vývoje, s enormními geopolitickými dopady, se obrovská část světa, včetně severní a jižní Ameriky, dočká nezávislosti na dovozu ropy z potenciálně nestabilních zemí Středního východu a odjinud, dodala BP (5).

U všech těchto předpovědí ohledně oživené energetické velmoci Spojených států zaplavující svět břidlicovou ropou a břidlicovým plynem je ale jedna věc špatně. Je to založeno na bublině, na bombastickém švindlu obvyklých mistrů báchorek z Wall Street. Ve skutečnosti se stává stále jasnějším, že břidlicová revoluce je krátkodobým zábleskem na energetickém talíři, novým podvodem pyramidové hry, pečlivě vytvořeným za pomoci stejných bank Wall Street a jejich přátel z řad „tržních analytiků“, které a kteří nám přinesli „internetovou“ bublinu roku 2000 a ještě okázalejší sekuritizační bublinu amerických nemovitostí let 2002-2007. Pečlivější pohled na to, jak si břidlicová revoluce skutečně vede, a na její skutečné náklady je poučný.

Díra pro Halliburton

Jedním z důvodů, které občas slýcháme ohledně klesajících zdrojů břidlicového plynu a ropy, je, že tato konjunktura je tak čerstvá, že výrazných rozměrů dosáhla teprve až v letech 2009-2010. Dlouhodobé údaje o výtěžnosti polí pro významný počet břidlicových vrtů se dostávají na světlo teprve nyní. Dalším důvodem, je, že došlo k obrovskému nárůstu u korporátních zájmů firem z Wall Street na ropném průmyslu, a ty se pokouší udělat vše možné, aby udržely mýtus o břidlicové revoluci naživu. Nicméně navzdory veškerým jejich snahám jsou údaje, které se dostávají na světlo, určené většinou k vyhodnocení oborovými profesionály, alarmující.

Břidlicový plyn se nedávno dostal na plynový trh v USA prostřednictvím několika kombinovaných technik, vyvinutých, mimo dalších, starou společností Dicka Cheneyho, Halliburton Inc. Halliburton před několika lety zkombinovala nové metody vrtání horizontálním směrem se vstřikováním chemikálií a „frakováním“, či s hydraulickým štěpením břidlicových horninových formací, ve kterých je často uvězněn zemní plyn. Až do jistých změn v posledních pár letech byl břidlicový plyn považován za neekonomický. Kvůli metodě těžby je břidlicový plyn označován za nekonvenční a je těžen velmi odlišnými způsoby, než konvenční plyn.

EIA amerického ministerstva energetiky definuje konvenční ropu a plyn jako „produkované navrtáním geologických formací, ve kterých rezervoár a charakteristiky kapalin dovolují, aby ropa a plyn snadno natékaly do vrtu“. A naopak, nekonvenční produkce uhlovodíků těmto kritériím neodpovídá, buď proto, že geologické formace jsou málo porézní a prostupné, nebo proto, že kapaliny mají hustotu blížící se, či dokonce převyšující hustotu vody, takže je nelze produkovat, přepravovat a rafinovat konvenčními metodami. Z definice jsou pak nekonvenční ropa a plyn mnohem nákladnější a obtížnější na těžbu, než konvenční, a jediným důvodem, proč se staly atraktivními, bylo, že cena ropy na počátku r. 2008 překročila 100 dolarů za barel a víceméně tam zůstala.

Aby se mohl těžit nekonvenční břidlicový plyn, je hydraulicky vytvořen zlom pumpováním frakční kapaliny do vrtu pod dostatečným tlakem, který způsobuje, že porézní vrstva břidlice začne praskat. Frakovací kapalina, jejíž přesné složení je obvykle tajemstvím společnosti a je extrémně toxická, pokračuje dále do horniny a trhliny rozšiřuje. Trikem je zabránit, aby se zlom uzavřel a ukončilo se tak proudění plynu nebo ropy do vrtu. Protože v typickém frakovaném vrtu jsou v kapalině miliony galonů vody, vody smíchané s toxickými chemikáliemi, dochází k únikům kapaliny nebo ztrátě frakovací kapaliny z frakčního kanálu do okolních propustných hornin. Pokud to není řádně kontrolováno, tento únik kapaliny může přesáhnout 70% injektovaného objemu, což má za následek poškození matice formace, nepříznivý vznik interakcí kapalin, nebo pozměněnou zlomovou geometrii, a tím pokles účinnost těžby (6).

Hydraulické frakování se v poslední době stalo v USA upřednostňovanou metodou těžby nekonvenční ropy a plynu. Někteří odhadují, že v severní Americe připadá na hydraulické frakování zemního plynu téměř 70% produkce.

Proč jsme byli v poslední době svědky konjunktury u frakování břidlice, aby se získal plyn a ropa? Díky bývalému vice-prezidentovi Dicku Cheneymu a jeho přátelům. Skutečným důvodem současné exploze frakování ve Spojených státech bylo schválení legislativy v r. 2005, americkým kongresem, která vyjmula hydraulické frakování ropného průmyslu, jakkoliv to může znít neskutečně, z jakéhokoliv regulačního dohledu americké EPA (Agentury pro ochranu životního prostředí), plynoucícho ze zákona o Bezpečné pitné vodě. Ropný a plynárenský průmysl jsou v Americe jediným odvětvím, kterému je umožněno EPA vstřikovat známé nebezpečné materiály – bez omezení – přímo do podzemních zásob pitné vody nebo jejich blízkosti (7).

Tento zákon z r. 2005 je známý jako „Díra pro Halliburton“. To proto, že byl schválen pod obrovským lobbovacím tlakem společnosti, na kterou připadá lví podíl u produkce chemických kapalin pro hydraulické frakování – staré společnosti Dicka Cheneyho, Halliburton. Když se stal za George W. Bushe na počátku r. 2001 vice-prezidentem, byla Cheneymu okamžitě prezidentem přidělena zodpovědnost za Energetickou úkolovou skupinu, mající vytvořit komplexní národní energetickou strategii. Mimo kooptování ropného potenciálu Iráku, jak později odhalily dokumenty, použila tato úkolová skupina značné Cheneyho politické svaly a lobbistické peníze odvětví k tomu, aby získala vyjímku ze zákona o Bezpečné pitné vodě (8).

Za svého působení ve funkci vice-prezidenta Cheney zajistil, aby vládní Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) dala zelenou velké expanzi vrtů a těžby břidlicového plynu v USA.

V r. 2004 zveřejnila EPA studii o dopadech frakování na prostředí. Tato studie byla označena alarmistou EPA Westonem Wilsonem za „pavědeckou“. V březnu 2005 generální inspektor EPA Nikki Tinsley našel dostatek důkazů o potenciálním zneužívání studie EPA o hydraulickém frakování, aby to ospravedlnilo přezkoumání Wilsonových stížností. Projekt ropné a plynové zodpovědnosti provedl přezkoumání studie EPA a zjistil, že EPA odstranila z dřívějších dokumentů informace, které naznačovaly, že neregulované frakování představuje hrozbu pro lidské zdraví, a že EPA nezahrnula informace, které naznačují, že „frakovací kapaliny mohou představovat hrozbu pro pitnou vodu ještě dlouho poté, co byly vrtné operace ukončeny“ (9). Pod politickým tlakem byla tato zpráva ignorována. Frakování se rozjelo naplno.

Díra pro Halliburton není žádnou malou aférou. Součástí procesu hydraulického frakování při těžbě plynu je obrovské množství vody a některé z nejjedovatějších známých chemikálií. Voda je pro frakování břidlicového plynu klíčová. Hydraulické frakování používá 1,2 až 3,5 milionů amerických galonů (4,5 resp. 13 milionů litrů) vody na vrt, a velké projekty používají až 5 milionů amerických galonů (19 milionů litrů). Další voda se používá, když jsou vrty opětovně frakovány; to lze učinit několikrát. V průměru si jeden vrt vyžaduje za svůj život 3 až 8 milionů galonů vody (10). Celé farmářské oblasti Pennsylvánie a dalších států s rozšířeným hydraulickým frakováním hlásí, že jejich zásoby vody se staly tak jedovatými, že to činí vodu nepoživatelnou. V některých případech proniká plyn do domů, přes normální vodovodní kohoutky.

Během poprasku kvůli ropné katastrofě Deepwater Horizon firmy BP v Mexickém zálivu Obamova vláda a ministerstvo energetiky vytvořily Poradní výbor pro břidlicový plyn, který měl zdánlivě prověřovat narůstající obvinění z poškozování prostředí v důsledku praktik používaných u břidlicového plynu.

Jeho zpráva byla zveřejněna v listopadu 2011. Bylo to něco, co šlo označit pouze za „lakování“ nebezpečí a výhod břidlicového plynu „na růžovo“.

Komisi předsedal bývalý ředitel CIA John M. Deutch. Sám Deutch není neutrální. Sedí v představenstvu plynárenské společnosti obchodující se zkapalněným zemním plynem Cheniere Energy. Projekt Sabine Pass Deutchovy Cheniere Energy je jedním ze dvou současných amerických projektů na vybudování LNG terminálu pro export amerického břidlicového plynu na zahraniční trhy (11).

Deutch je také v představenstvu Citigroup, jedné z nejaktivnějších bank v energetickém průmyslu, svázané s rodinou Rockefellerů. Sedí také v představenstvu Schlumberger, která spolu s Halliburton patří k předním společnostem provádějícím hydraulické frakování.V podstatě šest ze sedmi členů výboru má vazby na energetický průmysl, včetně Deutchova kolegy z výboru a propagátora břidlicového frakování Daniela Yergina, která sám je členem Národní naftařské rady. Sotva překvapí, že Deutchova zpráva označila břidlicový plyn za „tu nejlepší zprávu týkající se energetiky za posledních 50 let“. Deutch dodal: „Z dlouhodobého hlediska to má potenciál vystrnadit tekutá paliva ve Spojených státech“ (12).

Poznámky:

1. Roberta Rampton, Energy Policy Shifting as abundance replaces scarcity: Obama adviser, Reuters, February 25, 2013.
2. President Barack Obama, President Obama’s State of the Union Address , January 25, 2012, The New York Times, January 24, 2012.
3. Daniel Yergin, Subcommittee on Energy and Power of the House Energy and Commerce Committee, Testimony submit Hearings on ‘America’s Energy Security and Innovation,’ Washington D.C., February 5, 2013.
4. Ibid.
5. BP, BP Energy Outlook 2030, London, January 2012.
6. Glenn S. Penny, et al., Control and Modeling of Fukoff During Hydraulic Fracturing, Journal of Petroleum Technology, Vol. 37, no. 6, pp. 1071-1081.
7. F. William Engdahl, Shale Gas: Halliburton’s Weapon of Mass Devastation, Voltaire Network, 17 May 2012.
8. Ibid.
9. Ibid.
10. Anthony Andrews, et al., Unconventional Gas Shales: Development, Technology and Policy Issues, Congressional Research Service, Washington D.C., October 30, 2009, p.7.
11. John Deutsch, Robin West, The North American Oil and Gas Renaissance and its Implications, The Aspen Institute, 2012, Washington DC.
12. Ibid.

2. část