Diplomatické pozadí izraelské omluvy Turecku

Na pozadí posledních amerických kroků došlo téhož dne ke dvěma incidentům. 28. února premiér Tayyip Erdogan při projevu na mezinárodní konferenci ve Vídni řekl, že sionismus je „zločinem proti lidstvu“ stejně jako fašismus, což vyvolalo reakci v Izraeli a v řadách izraelské lobby v USA a Evropě. Téhož dne americký ministr zahraničí John Kerry řekl, během tiskové konference s tureckým hostitelem Ahmetem Davutoglu, že USA a Turecko nesdílí na Izrael stejný názor.

12. března napsalo 89 členů amerického kongresu dopis Erdoganovi a požádalo ho, aby odvolal svá slova ohledně sionismu, což neudělal; naopak prohlásil, že si za tím, co řekl, stojí, nicméně dodal, že byl špatně pochopen.

Zdá se, že Erdoganova odpověď vyvolala v USA odezvu, protože Bílý dům chtěl, aby jeho dva hlavní spojenci v regionu opět spolupracovali, jak tomu bylo až do „jisté minuty“ během incidentu v Davosu v r. 2009.

Když Ankara řekla, že by mohla akceptovat pomoc USA s dohodou s Izraelem, založenou na omluvě, rozběhla se zákulisní diplomacie. Před Obamovou návštěvou 20. března začaly mezi Ankarou a Jeruzalémem pendlovat diplomatické návrhy podmínek možné dohody, pod záštitou americké diplomacie.

Prvním pozitivním krokem dobré vůle, jako opatření k vybudování důvěry, bylo jmenování Rifata Hisarciklioglu, šéfa Turecké unie obchodních komor (TOBB), vedoucím Rozhodčí komise pro spory mezi palestinskými a izraelskými podnikateli (17. března).

Uzavření dohody usnadnil Američanům fakt, že po procesu s Avigdorem Liebermanem obviněným z korupce stále nebyl jmenován izraelský ministr zahraničí a této funkce se ujal Netanyahu. Lieberman byl proti jakékoliv omluvě Turecku.

Během posledních hodin své návštěvy, 22. března kolem 16. hodiny, zavolal Obama z Jeruzaléma Erdoganovi. Po výměně zdvořilostí předal telefon Netanyahuovi. Oba premiéři se pak dohodli, že vydají prohlášení, které vysvětlí omluvu Izraele a kompenzace pro rodiny zabitých Turků. Turecko zmírnilo svůj přístup ohledně třetí podmínky dohody, tedy u ukončení izraelské blokády Gazy. Netanyahu, který bere tuto záležitost jako své suverénní právo, řekl, že Izrael již od vypuknutí revoluce v Egyptě embargo Gazy zmírnil a že podnikne další kroky, v závislosti na situaci v Gaze. Konečný text tak jako tak uvádí, že Izrael přijme tureckou pomoc při jednáních s Palestinci.

Po asi půl hodině této konverzace si Obama opětovně vzal sluchátko a řekl Erdoganovi, že tento vývoj rád vidí, a řekl „brzy na viděnou“, což bylo prakticky znamení, že Erdogan dostane brzy pozvání do Bílého domu.

Americká diplomacie mezi Tureckem a Izraelem má ještě další rozměr. Několik hodin před konečnou omluvou Izraele vydalo americké ministerstvo zahraničí prohlášení, ve kterém se oceňuje Erdoganova iniciativa začít dialog o politickém řešení kurdského problému, což vyústilo ve výzvu vůdce Kurdské strany pracujících (PKK) zastavit ozbrojenou kampaň.

Je třeba poznamenat jednu věc: odhodlání, jste-li v právu, přináší úspěch. Toto je úspěch odhodlání Erdoganovy vlády v politice vůči Izraeli. Také to dokázalo, že Izrael, navzdory plné podpoře ze strany americké vlády, utrpěl více, než Turecko, kvůli nedostatečným vztahům mezi nimi. Je to poprvé od jeho založení v r. 1948, kdy Izrael lituje své vojenské akce.

Tato dohoda změní politickou rovnováhu v celém regionu a bude mít dopad na případy jako Sýrie, Irán, Irák a možný i Kypr.