Izrael: de facto člen NATO

„Izrael se bude s NATO rád dělit o znalosti, které získal, a o své technologické schopnosti. Izrael má zkušenosti s bojem v komplexních situacích a musíme posílit spolupráci, abychom mohli bojovat s globálním terorem společně a pomoct NATO s komplexními hrozbami, kterým čelí, včetně v Afghánistánu.“

Izrael je již zapleten do tajných operací a nekonvenčního válčení ve spojení s USA a NATO.

Tato dohoda má obzvláštní význam, protože prohlubuje vztahy NATO-Izrael za rámec tak zvaného „Středozemního dialogu“.

Společné prohlášení poukazuje na partnerství Izraele s NATO „v boji proti terorismu a při usilování o mír… na Středním východě a ve světě“.

To naznačuje aktivní účast Izraele na bojištích, spolu s NATO – tj. jako de facto člen Aliance.

Jinými slovy, Izrael by byl přímo zapojen, pokud by USA-NATO spustily přímou vojenskou operaci proti Sýrii, Libanonu nebo Iránu.

Izrael nabídl pomoc NATO v protiteroristických operacích namířených proti Hizballahu a Iránu.

„Obě strany se během svých rozhovorů dohodly, že Izrael a NATO jsou partnery v boji proti terorismu…,“ uvádí prohlášení.

Prezident Peres zdůraznil potřebu udržet a zvýšit spolupráci mezi Izraelem a NATO a izraelskou schopnost spolupracovat a poskytovat technologickou pomoc a znalosti díky rozsáhlým zkušenostem, které Izrael nashromáždil v oblasti protiterorismu.

„Izrael se bude s NATO rád dělit o znalosti, které získal, a o své technologické schopnosti. Izrael má zkušenosti s bojem v komplexních situacích a musíme posílit spolupráci, abychom mohli bojovat s globálním terorem společně a pomoct NATO s komplexními hrozbami, kterým čelí, včetně v Afghánistánu.“ – řekl Peres Rasmussenovi.

Historie vojenské spolupráce Izraele a NATO

Stojí za zmínku, že v listopadu 2004 v Bruseli podepsaly NATO a Izrael důležitý bilaterální protokol, který vydláždil cestu pro pořádání společných vojenských cvičení NATO a Izraele. Následná dohoda byla podepsána v březnu 2005 v Jeruzalému, mezi generálním tajemníkem NATO a premiérem Arielem Sharonem.

Bilaterální dohoda o vojenské spolupráci z r. 2005 byla izraelskou armádou považována za prostředek „posílení zastrašovací schopnosti Izraele ve vztahu k potenciálním nepřátelům, kteří ho ohrožují, především Iránu a Sýrii“.

Stálým předpokladem tvořícím základ vojenské spolupráce NATO-Izrael je, že „na Izrael je útočeno“.

Existují důkazy o aktivní vojenské a výzvědné koordinaci mezi NATO a Izraelem, včetně konzultací týkajících se okupovaných území.

„Před spuštěním operace Lité olovo v Gaze si NATO již vyměňovalo výzvědné informace s Izraelem, dělilo se o bezpečnostní expertízy a organizovalo vojenská cvičení. … Bývalý šéf NATO Scheffer navštívil Izrael uprostřed izraelského útoku na Gazu. A představitelé NATO byli v té době názoru, že spolupráce s Izraelem je pro jejich organizaci klíčová (Al Ahram, 10. února 2010).

Bruselská bilaterální dohoda mezi Izraelem a NATO z března 2013 je vyvrcholením více než desetileté spolupráce Izraele a NATO.

„Zavazuje“ tato dohoda NATO „přijít Izrael zachránit“ v rámci doktríny „kolektivní bezpečnosti“?

Tato dohoda upevňuje probíhající proces vojenského plánování USA-NATO-Izrael a logistiku související s jakoukoliv budoucí operací na Středním východě, včetně leteckého bombardování íránských jaderných zařízení.

Izraelskou prezidentskou delegaci tvořilo několik vrcholových vojenských a vládních poradců, včetně brigádního generála Hassona Hassona, vojenského tajemníka prezidenta Perese (viz obrázek níže: první zleva) a Nadav Tamira, politického poradce izraelského prezidenta (po levé ruce prezidenta Perese).

Text dohody mezi Izraelem a NATO, uzavřené po rozhovorech za zavřenými dveřmi (viz obrázek níže) nebyl zveřejněn.

Po setkání vydalo NATO společné prohlášení. Generální tajemník Rasmussen v tiskové zprávě uvedl:

„Izrael je důležitým partnerem Aliance ve Středozemním dialogu. Bezpečnost NATO souvisí s bezpečností a stabilitou Středomoří a regionu Středního východu. A naše Aliance přikládá velkou hodnotu našemu politickému dialogu a naší praktické spolupráci. Izrael je jednou z našich nejdlouhodobějších partnerských zemí. Čelíme stejným strategickým výzvám ve východním Středomoří.

A protože čelíme bezpečnostním hrozbám 21. století, máme všechny důvody prohloubit naše dlouhodobé partnerství se zeměmi našeho Středozemního dialogu, včetně Izraele. Všichni víme, že regionální situace je komplexní. Ale Středozemní dialog zůstává jedinečným multilaterálním fórem, kde Izrael a šest arabských zemí může probírat s evropskými a severoamerickými zeměmi společné bezpečnostní hrozby. Vidím další příležitosti pro prohloubení našeho již tak úzkého dialogu a praktické spolupráce, v náš společný prospěch.“

(Nevědět jaký je datum, tak si myslím, že čtu Rudé právo ze 70. let… -- p.p.)