Vrtěti psem 2. díl

Dalším poraženým jsou média, hlavně novinová

Pro mnohé to - jak doufám - nebylo nic objevného, ale snad i řada dalších se přesvědčila o současné vyprázdněnosti pojmu "nezávislá média". Hlouposti o tom, že média jsou "hlídacím psem demokracie", už po těchto volbách můžeme definitivně smést se stolu. Vždyť právě tehdy, kdy si měla média nejpečlivěji hlídat svou nestrannost (v nejhorším případě ji alespoň pečlivě předstírat) - a to jsou volby a předvolební kampaň - tak naše české noviny vstoupily zcela nepokrytě do služeb jednoho z kandidátů. To by jim nemělo být zapomenuto. Čím se vlastně liší tato média od Rudého práva? Je tu vůbec ještě nějaký podstatný rozdíl? Rudé právo pracovalo pro jednu stranu. Ostatní noviny pro ni pracovaly také, ale s trochu menším nasazením (a menším formátem i nákladem). V současnosti jsou noviny: Právo, MF Dnes, Lidové noviny, Aktuálně.cz, Reflex, Respekt atd. semknuty v jedné nerozborné frontě pro jednoho a toho samého z kandidátů, o němž někdo někde v zákulisí rozhodl, že to bude ten správný prezident pro naše pracující.

Málokdo už popírá fakt, že prakticky všechna masmédia stála proti Zemanovi a jednoznačně propagovala Schwarzenberga. Kouzlem nechtěného je, že Zeman jako vítěz tím dostal auru opravdového hrdiny, který dokázal zvítězit proti stonásobné přesile, v zápasu proti všem temným totalitním silám. Jestliže mu média vyčítají, že v rámci předvolebního klání použil nějaké "podpásové údery", tak nepřiznávají, že hlavním faulem těchto voleb, byl faul médií. Vše, co Zeman provedl sporného, je jen chabým vyrovnáváním toho, že jeho soupeř v tomto zápolení měl oficiálně schválený doping a podplaceného rozhodčího - tj. média stojící bezvýhradně na jeho straně.

Vítězství Zemana je v tomto případě nutno označit jako vítězství demokracie, protože zvítězily hlasy voličů nad totalitními médii. Schwarzenberg se v těchto volbách dostal do velice nedůstojné situace, kdy jeho "značka" reprezentovala nedemokratické praktiky, totalitní spřažení valné části těch, kdo zde mají nějaký vliv, úplný rozvrat kritického myšlení v jeho táboře a nedůstojné stalinistické hnětení lidových mas. Ti, kteří se tolik zaklínali demokracií ve prospěch Karla, nyní běsní, když většina se nerozhodla podle jich přání. Zároveň je Zemanovo zvolení české vítězství demokracie nad feudalismem, neboť hlavním lákadlem našich kovaných demokratů na knížete Karla byla jeho urozenost či "duch šlechtický" (Menzel).

Mezi Schwarzenbergovými médii však jeden deník - jak se mi zdá - dokázal obzvláštně vyniknout v arogantně předváděné nenávisti vůči Zemanovi a v servilitě vůči knížeti. Tímto deníkem, který dokázal nemožné, myslím Lidové noviny, které na mě v době předvolební kampaně působily dojmem, že je vydává Schwarzenbergův volební tým. Vrcholem nechutné zaujatosti a naprosté absence byť jen náznaku férovosti byl titulek, který celých deset dní před volbami visel na hlavní stránce novin tak vysoko, aby byl při každém otevření tohoto webu dobře vidět. Titulek byl odkazem na poměrně nenápaditý, plytký a nic moc neříkající fejeton, ale o ten tu nešlo. Znění titulku: "Zlý dědek z Vysočiny." (Snímek zde) Kdo by snad odebíral papírovou verzi novin, mohl by si je i s jejich propagandou stalinského typu rozstříhat a nabodnout na toaletě na hák. Kdo zná LN jen z internetu, může si nad tímto plátkem alespoň postesknout - tohle je skutečný problém české společnosti, nikoliv Zeman, ale noviny tohoto neetického stylu jsou jakýmsi prokletím, které se nad naší společností vznáší jako temný mrak. Je to jakési duchovní hnízdo zlých skřítků, takových, jací dokázali kdysi uštvat Karla Čapka...

Lidové noviny dnes zoufale úpějí, že volby vyhrál kandidát, který prý používal lež za lží. Že zrovna tyhle noviny, o nichž se lze domnívat, že bezkonkurenčně nejvíce manipulovaly se svými čtenáři! Pokud by Zeman opravdu takhle lhal, pak by Lidovky byly v pozici vztekajícího se lháře, jemuž nevyšly jeho lži, protože jeho protivník lhal lépe než on.

Po volbách Lidovky už jen srdceryvně zalkaly: "Češi nepřekročili svůj stín a zvolili jistotu a cestu do minulosti. Zvítězil strach z jiného, nedostatek vlastního sebevědomí, čecháčkovství a podlé nacionalistické žvásty. Tak si to soudruzi užijte a Pán Bůh s námi." (Zdroj)

Jiná média hodnotí příčiny Schwarzenbergova neúspěchu už o poznání střízlivěji: "Schwarzenberg neměl ... žádné volební téma vyjma toho, že je "antizeman" a chodil na televizní debaty zoufale nepřipraven..." (Reflex)

Zde dokonce Karlovi nakloněný časopis naznačuje jeden z viditelných rozdílů mezi projevy obou kandidátů. Nemusíme se všemi názory, jež Zeman prezentuje, souhlasit, ale jeho rozhled, množství nápadů a schopnost reflexe světa kolem jsou s tím, jak se prezentoval jeho protikandidát, nesouměřitelné. O to pozoruhodnějších je těch 45% pro Karla, jež nelze vysvětlit jinak než sílou jeho propagandistické kampaně.

"Zeman byl zvolen i proto, že se většina médií chovala nekriticky a pokoušela se pana Schwarzenberga do veřejného prostoru vnutit jako společného kandidáta občanské společnosti, aniž by současně předložila věrohodné argumenty, jež by takou kandidaturu legitimizovaly. Placky knížete s čírem či pěvecký sbor českého PEN klubu jimi rozhodně nebyly." (Britské listy)

A další hlas z internetu: "Vyhrál Miloš Zeman. Navzdory totálnímu nasazení médií ve prospěch Karla Schwarzenberga. Ukazuje se, že voliči jsou ve své většině někde jinde, než českoněmecká média. Většina má pořád ještě rozum. Média se ráda chlubí tím, že jsou čtvrtou mocí ve státě. Už méně tím, že jsou tou nejméně demokratickou mocí ... Tyto volby byly lakmusovým papírkem, zda jsme již připraveni ... Ukázalo se, že nejsme. Díky Bohu, padnutí Německu do náruče se odkládá o pět let. (Zdroj) I tohle jeden z možných pohledů na věc.

Co říci na závěr tohoto tématu? Demokracie je dnes nemožná bez kvalitně fungujících nezávislých a alespoň přibližně objektivních médií, jimž vládne jasně definovaná novinářská etika. A protože taková média zde prakticky nejsou a nejspíše ani nebudou, hrozí, že přes občasná vítězství, demokracie tu bude i nadále jen zdáním resp. kamufláží.

Mobilizace osobností

Je zajímavé, že Schwarzenbergovy příznivce neodrazují
tyto obrázky, což nejsou momenty zachycené nějakým zlomyslným
fotografem, protože pan Schwarzenberg se v takové situaci
bez okolků vystavuje na veřejnosti opakovaně a na dlouho.
Dokonce se i přes tak nespolečenské a nezdvořilé (ba skandální)
opakované chování (a to na mezinárodním fóru) neochvějně hlásají,
že kníže nebude dělat naší republice ve světě ostudu. Domnívám se,
že je to ukázka demagogií ovlivněného myšlení, které má tendenci
u svého oblíbence všechno omlouvat.
Nezasmáli bychom se všichni ještě před pár lety nad představou,
že by někdo podobný u nás kandidoval na prezidenta?

To je oblíbená a dobře fungující zákeřná zbraň. Je to psychologický útok, vypuštění mentální infekce, proti níž významná část obyvatelstva nemá protilátky. Celebrity "vnímá široká společnost jako garanty nějakých kulturních a společenských hodnot a nerozlišuje, kdo to je (zda tento umělec či tamten slavný člověk). Znají (svého oblíbeného režiséra a další slavné tváře) a získají pak logicky pocit, že tito garanti přece nemohou mluvit nepravdu." (J. David) Poznámka na okraj: tato mobilizace osobností je dobrou zkouškou na příchod Antikrista. Bude to totiž jistě fungovat podobně. První, kdo přijmou jeho "pečeť", budou celebrity a jejich slávu bude Antikrist, génius demagogie a propagandy, mistrně využívat. Jedině pravoslavná církev může dát člověku síly odolat náporu tohoto klamu, který bude neporovnatelně lstivější a mocnější než to, co se zde prohnalo před pár dny a smetlo to jako tsunami skoro polovinu voličů.

Proč se vlastně nechávají zmobilizovat (či možná slovy F. Koukolíka: zdebilizovat) lidé jinak moudří, vzdělaní, obdaření mnoha výjimečnými talenty? Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly, praví staré přísloví. Ti dobří lidé prostě mají pocit, že mohou napomoci dobré věci, jenže nemají duchovní zakotvení, které by jim umožnilo nadhled, a nemají světlo, které by jim umožnilo rozpoznat klam. Vždyť tito lidé, kterým Schwarzenbergovo tsunami podrazilo nohy a spláchlo, nebyli přes všechen svůj bystrý intelekt i vzdělanost schopni uplatnit ani to nejzákladnější kvalifikační měřítko, které je jako první síto, jímž lze najít a oddělit lež od pravdy. Ten základní princip zní: "vytvářet hodnotové měřítko, jímž posuzuji svého oblíbence, na základě jeho skutků" (čili biblické: strom se pozná po ovoci), a přesně to se kruzích kolem Schwarzenberga neprovádělo.

F. Koukolík by o nich nejspíše řekl: Nemají kritické myšlení, jsou instruováni a manipulováni reklamou, ovládáni několika jedinci. Psychologický klam působí na dvou rovinách - jednak si zdroj klamu pečlivě vybírá informace, o nichž se mluví, a dále si stejně pečlivě vybírá, o čem mluvit nebude. Tento propagandistický klam se poznává podle toho, že se vemlouvá a přemlouvá, snaží se vás dostat na svou stranu, aniž by přednesl hodnotné argumenty. Smyslem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci. Propaganda se obecně chápe jako názor vyjadřovaný za účelem ovlivňování akcí jednotlivců i skupin... Propaganda stojí na čtyřech pilířích: 1.) jednoduchosti, 2.) oslovení emocí, 3.) oslovení představivosti, 4.) opakování. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra, možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená.

Další skutečností, ze které propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin (tzv. "cíle" propagandy) je špatná a snadno manipulovatelná. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora ("nálepka"), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení (např. "Kníže lidu blíže"). Součástí mediální propagandy je kladné i záporné cejchování - ten je slušný, tamten není slušný; s jedním kandidátem do omrzení spojujeme pojmy jako "urozený, uznávaný ve světě a čestný či budoucnost", k druhému kandidátu vytrvale připojujeme slova "komunisté, becherovka, arogance nebo minulost" a zmiňujeme, že se "provinil" (to je jedno, čím, - opoziční smlouvou nebo tím, že loni byla tuhá zima) - takto se v ovlivňovaných lidech vytváří krátké spojení s nějakou skupinou či pocitem, a kladné či záporné asociace).

Jak pravil s úsměvem a naprostou vnitřní jistotou zkušeného člověka vlivný (americký) televizní činitel: "Budeme-li chtít, uděláme z vás během šesti měsíců prezidenta. Bude-li to nutné, za dalších šest měsíců vás zlikvidujeme." Záleží jen na tom, aby se uměle vytvořený obraz systematicky, dlouhodobě opakoval a posiloval, například za pomoci výsledků průzkumů veřejného mínění, vhodně volenými rozhovory s celebritami...

S průzkumy veřejného mínění se dá různě čarovat např. tím, že kandidát "A" měl před měsícem 20% a teď má 25% preferencí; kandidát "B" měl 80% a nyní má 75%, přičemž volební tým oznámí naprosto pravdivou zprávu, že jimi podporovaný kandidát A neustále posiluje, kdežto kandidát B stále ztrácí podporu občanů, přičemž absolutní čísla jsou zamlčena; čili i z takového výsledku průzkumu lze vytěžit prospěch pro outsidera a poškodit jasného favorita. Nebo se po zveřejnění čísel začne vysvětlovat, že outsidera volí hlavně vzdělaní (a potažmo inteligentní) lidé, kdežto favorit má svoji voličskou základnu na venkově. Lidská psychologie je už taková, že člověk chce patřit do dobré společnosti a udělá to tak, že volí stejně jako vzdělanci; z hlediska férovosti je to však manipulace s voliči. Možnosti různého falšování průzkumů či pokládaní manipulativních otázek respondentům snad ani nemusíme rozebírat.

Jedinec nebo skupina, kteří kontrolují hlavní masová media, tímto způsobem buď nepřipustí nebo doslova odepíší jakoukoli politickou konkurenci, byť by byla jakkoli moudrá nebo tvořivá. V současnosti se běžně k propagandistickému "zpracování" posluchačů a čtenářů najímají PR agentury (Public relations agency). (Použity teze z přednášek a knihy F. Koukolíka o stupidologii.)

Intelektuál si samozřejmě uvědomuje, že se podepisováním veřejné petice podílí na nějakém nátlaku na ostatní čili že se stává aktivní součástí manipulačního procesu, který jsou druzí lidé ovlivněni a je tím oslabována jejich vnitřní svoboda. Pokud se však tento intelektuál přesto zúčastní, pak je nutno pochybovat o jeho mravnosti. Byť uznávám, že jsou tu i nějaké polehčující okolnosti.

Řada našich spoluobčanů je tak frustrována morálním stavem politiky, že touží po změně a jsou připraveni použít všechny své síly a možnosti k tomu, aby vynesli na vrchol politiky osobnost, o níž věří, že by mohla zjednat nápravu či alespoň zlepšení. To je snadno pochopitelné. Obtížněji pochopitelné pak je, že jsou v tomto svém nadšení pro svého favorita ochotni přehlížet jeho názory, dosavadní působení, kroky a dílo, a nechají se omámit jen jakousi zcela povrchní abstraktní aurou. Dočista nepochopitelné pak pro mne je, že na této auře vybudují veškerou svou kampaň a celé své poselství, jímž chtějí získat (či zmanipulovat) pro svou věc ostatní spoluobyvatele dané země. Nu a na závěr - co mne nutí zapochybovat o jejich zdravém myšlení, je skutečnost, že tuto amorfní (a pro kritické myšlení spornou) auru používají jakožto argument, resp. místo argumentů. Čili místo názorů se lidem podbízí šlechtický původ, místo dosavadních skutků, činnosti a odvedené práce se podstrkuje údajné gentlemanství či slušnost. (Píši údajné, protože ne každý bude považovat za příklad slušnosti skutečně hojné veřejné používání vulgárních slov, která jsou sice zamíchána mezi infinitivy končící na -ti, což zní roztomile archaicky, ale sprosté slovo kvůli tomu nepřestane být jazykem mravní spodiny.)

* * *

Mezi mobilizovaným a aktivizovanými osobnostmi byli i starší lidé. Zvláštní je, že jim to, čeho se účastní, vůbec nepřipomnělo stalinistickou aktivizaci. Tito lidé, z nichž o některých by se mohlo zdát, že jsou moudří, si vůbec nevšímali, co se dělo v pod působením toho ducha, jemuž ze všech sil napomáhali v šíření po české společnosti. Bible praví, že strom se pozná po ovoci. Ano, máme-li neznámý strom, není ještě ostudou, když nevíme, jakého je druhu a jestli je vhodný do sadu. Teprve až urodí ovoce, vidíme, jestli je to strom dobrý k pěstování, či nikoliv. V tomto smyslu chápu, že někteří se mohli nechat strhnout Schwarzenbergovým "šarmem" a příslibem kultivace zdivočelé politické scény. Proč však ignorovali, co se pro úspěch jejich kandidáta děje ve společnosti? To přece už byl zřetelný projev vypovídající o tom, jakého ducha sem tento kandidát přináší. (Rozdělení společnosti provázelo jak bolševický tak nacistický převrat. "Rozděl a panuj," je starověká poučka všech, kteří touží po moci.)

Strom už přece začal rodit a vydávat ovoce. Ovoce dosud nevídané vzájemné nenávisti ve společnosti (to ještě nebylo při žádných volbách za posledních 20 let). Nevraživost a hádky rozbrázdily společnost i napříč rodinami. Jak jsem četl, lidé se hádali i v kostele. Přívrženci Schwarzenberga vyvíjeli naprosto totalitní a vyděračský morální tlak na ostatní - a to nejen na obyčejných pracovištích, ale i ve veřejném a kulturním i akademickém prostoru. Někde byl tlak jemnější: nosily se placky, jenže kdo ji neměl, ocital se mezi kolegy volky-nevolky v pozici demaskovaného asociála, na něhož se hledí s nedůvěrou či opovržením či ještě hůře (kolik morálně slabších jedinců tu placku asi nosilo, i když pak v tichosti hodili do urny hlas pro Zemana, se nikdy nedozvíme). Podstatně totalitnější je už sepisování peticí (jakoby zavanul duch padesátých let a sepisování petic, v nichž něco ne moc mravného žádali pracující ze všech závodů; a nebo to může připomenout petice schvalující vpád vojsk Varšavské smlouvy či podepisování tzv. "anticharty" - tentokrát to byly petice "Karel na hrad!" Co to asi bude příště?) Cožpak ti umělci, akademici a vědci se nikdy neoprostí od podepisování nějakých politických nátlakových či kolaboračních petic?

Ti, kteří tvrdí, že podepisování petic bylo dobrovolné, jednak nemluví ve všech případech pravdu. A především zamlčují, že kolektivní podepisování čehokoliv nebývá nikdy úplně dobrovolné. Dle příkladu kolegů se podepíše i řada těch, kteří by sami nic nesepsali, nic by nepodepisovali ani nemají potřebu se vůbec vyjádřit. Pak tu působí morální tlak - strach z jinakosti, ze společenského vyloučení. A v případě všech "elitních" pracovišť je tu vždy i strach ze ztráty exkluzivního či milovaného zaměstnání. Kdo se svým názorem ocitne mimo kolektiv, je nejlepším kandidátem na odchod. Nevěřme tedy řečem, že nějaké hromadné podpisy jsou naprosto a úplně dobrovolné, že každý, kdo nosí politickou placku v zaměstnání, činí to radostně a s chutí. Proto by měla být apolitičnost většiny pracovišť důsledně dodržována a vymáhána.

Na školách opět jako za komunismu běsnily učitelky a profesorky, dávajíce politické školení svěřené mládeži. Byla to podle různých svědectví taková mentální masáž, že by se za to nemusel stydět žádný bolševický politruk. Málokterý student se odvážil špitnout, že by nechtěl volit Schwarzenberga, protože to, co pak v některých školních třídách následovalo, bylo skutečné kolektivní odsouzení a sociální vyloučení prováděné pod taktovkou fanatické učitelky (podobně se soudružky učitelky chovaly v SSSR vůči věřícím dětem, které chodily v neděli na bohoslužby). Vymývání mozků mládeži ve školách a na Facebooku se povedlo do takové míry, že starý a lehce senilní pán měl nakonec největší podporu právě mezi mládeží. A to přes jeho podporu projektu drastického omezení svobody internetu (kauza ACTA), tedy té svobody, na které právě mládeži dost záleží. Takže v mládežnických volebních preferencích racionalitu nehledejte.

Mezinárodní smlouvu ACTA (silně omezující svobodu na internetu), která se pokusila nepřípustně přehnaným způsobem ochránit autorská práva, především na internetu, Evropská unie nakonec pod tlakem bouřící se veřejnosti odmítla.

Materiál ve prospěch ACTA byl vládě předložen k hlasování 1. místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem! Přijat byl na jeho návrh jednomyslně. (Zdroj)

Poučný je zde zvláště vliv médií na mladé lidi. "Média lidi neuvěřitelným způsobem formují. Dostává se to člověku pod kůži. Pokud se vytvoří obraz, který nám vsugeruje, že tu existují jakési mediální ostrovy autenticity, ať už politické, nebo ekonomické – například (nějaké noviny), ale i jiná média, pak se vytvoří určitý background pro usměrnění našeho myšlení. Když se ... redakce (nějakých novin) většinově přiklánějí k nějakému ideovému proudu nebo k nějakému člověku jako teď ke Schwarzenbergovi, pak to má obrovskou přitažlivou sílu hlavně pro mladé lidi, kteří se snaživě pídí po autenticitě. Ti tomu pak věří, nezkoumají ani, kdo tato média financuje. Je to ve své podstatě nerozumné." (J. David)

Jestli lze touto cestou dojít k větší slušnosti ve společnosti, to pak už třeba lze pod vedením komunistů dojít k ráji na zemi. Nelze přece zlými prostředky dosáhnout dobrého cíle, po špatné cestě nedojdeš, kam sis přál dojít. Zní to tak jasně a pochopitelně. Jak to, že to neviděli ti, které společnost pokládá za svou intelektuální elitu? Jak zde naznačujeme často - je možné být vysoce vzdělaným, mít IQ 150, být vynikajícím umělcem, a přesto zůstat duchovně slepým a snadno manipulovatelným jedincem. To, co osvobozuje člověka, není inteligence, ani vzdělání, ani umělecký talent, ale Evangelium: "Poznejte pravdu, a pravda vás osvobodí," praví Ježíš Kristus, který o sobě říká: "Já jsem ta pravda..."

Fauly ve volební kampani

Na úvod kapitolky hlas z internetu, tentokrát zřejmě od příznivce vítězného kandidáta: "Zkuste se prosazovat, je-li nad vámi klatba mediálního interdiktu. Když vás fotografové mají za úkol vyfotografovat z co nejméně lichotivého úhlu, v co nejškodlivějším světle. Když média překrucují vaše výroky. Když média zamlčí vaše úspěchy a pasou se na vašich chybách. Když televizní štáb vnikne do nemocnice k vašemu synovi, který trpí depresemi a pokusil se o sebevraždu." A příznivcům Schwarzenberga vzkazuje: "A co vaše kampaň? Co kádrování kolegů na pracovišti? Co šikana dětí, jen proto, že jejich rodiče volí toho druhého?" (Britské listy)

Z jedné české střední školy. Učitelka: "Studenti, chcete, aby tu znovu vládli komunisti? Pak volte Zemana!" O stalinistických výjevech z našich současných škol a gymplů, kde neobolševickým způsobem probíhal kantorský brainwashing mládeže ve smyslu "Karel na Hrad", se toho vypráví už dost a dost. Jeden příklad - střízlivě vylíčený - je zde.

Stále od schwarzenbergovců slyším, že Zeman vyhrál tím, že lhal a urážel. Nevím, ale urážek valících se na Zemana z okruhů jeho protikandidáta, různých podlých obvinění a posměchu, hanobení, jsem na internetu viděl také dost a dost.

Faulů se zřejmě dopouštěli oba kandidáti. Zeman se několikrát utnul při různých citacích, což mu bylo médii okamžitě předhozeno jako "lež" (i když v jednom z případů bylo mylné tvrzení, za něž se Zeman posléze omluvil, jen součástí prezentace prokázaných faktů o horlivě nacistické minulosti Schwarzenbergovy rodiny z manželčiny strany; v druhém případě byla podstata tvrzení správná, pletl si jen osobu, z jejíchž úst pocházela, což nemělo na vyznění výroku žádný významný vliv). Na podporu Schwarzenberga se na oplátku stále demagogicky skandovalo mrtvé heslo "opoziční smlouva", na kterou se účelově svádí všechno zlo v této zemi.

Opoziční smlouvu lze nahlížet různě. Kromě současného účelového démonizování se můžeme setkat i s odlišným hodnocením jiných politologů. Ti říkají, že v praxi se jednalo o legitimní obranu politiků před diletantskými a pomstychtivými pokusy V. Havla zasahovat vyděračsky do vedení politických stran, a navíc jsou jevy připomínající naši opoziční smlouvu v demokratickém světě běžné všude tam, kde má vládnout menšinová vláda. Společenskou nenávist, kterou rozdmychaly havlovské okruhy běsnící nad tím, že se politici dokázali domluvit i bez Havla, způsobila daleko větší škody než opoziční smlouva sama. A následná politika tzv. "nulové tolerance", kterou si tato nenávist na politicích vynutila, přivedla zemi k politické resp. vládní nestabilitě. (Další podrobnosti zde)

Vytahování "opoziční smlouvy" na Zemana není o nic méně trapný faul než jeho výrok o hajlování kdesi na jakémsi hradě v zahraničí. A téma, které je Zemanovi nejvíce vytýkáno jako jeho nejhorší podraz, jsou Sudeťáci. Jenže toto téma nadhodil Zemanovi sám Schwarzenberg svým neuvěřitelně skandálním výrokem, kterým prezidenta Beneše posílal do Haagu jako válečného zločince. Zeman by takhle nadhozené téma musel zvednout, i kdyby snad nechtěl.

Jen tak na okraj. Dnes ČT vysloveně lže (tj. úmyslně a účelově tvrdí nepravdu, nikoliv omylem), když hlásá, že "Miloš Zeman ... téma kampaně stočil k Benešovým dekretům". Jak si může každý ověřit ze záznamu, téma nastolil Václav Moravec svou otázkou položenou Schwarzenbergovi, a ten na ni otřesným způsobem odvětil. (Britské listy) Není to nic nového. V tomto smyslu noviny běžně obviňují Zemana, že prý zákeřně vytáhl populistické téma Sudeťáků.

Skutečně pěkně to Karlovi a všem schwarzenbergovcům natřel válečný hrdina, který na tu ostudu se zpochybňováním odsunu reagoval rázně a při tom s noblesou, k níž nepotřeboval šlechtický původ: "Brigádní generál Alexandr Beer, nositel Řádu Bílého lva a hrdina od Dukly, Sokolova a Kurska, v úterý vyzval Karla Schwarzenberga, aby odstoupil z kandidatury na post prezidenta. A to kvůli výrokům na adresu československého prezidenta Edvarda Beneše a dekretů, které vydal." „Vaše názory a postoje, pane Karle Schwarzenbergu, jsou neslučitelné s funkcí prezidenta republiky ČR,“ uvedl v prohlášení Beer, který se též podílel na osvobození Ostravy. „Hrubě jste degradoval hrdinství českých vlastenců a nás vojáků,“ doplnil na Schwarzenbergovu adresu ve výzvě k odstoupení z kandidatury. Beer se do prezidentského kandidáta opřel i kvůli jeho tchánovi. Uvedl, že byl členem nacistické SA. „To je ostuda ČR, že tento člověk vůbec kandiduje,“ dodal brigádní generál. Vyslovil přitom i odsudek, že nejhorší členové SS a SA byli Rakušané.

Další z veteránů druhé světové války, plukovník Pavel Vranský, dokonce obvinil Schwarzenbergovu rodinu, že využívala jako pracovní sílu vězně z koncentračního tábora Lety. „On není svázán s touto zemí,“ prohlásil na adresu prezidentského kandidáta. Na tiskové konferenci zazněla i výtka, že Schwarzenberg přivedl ČR k uznání Kosova.

Proti Schwarzenbergovi a na podporu Miloše Zemana se na tiskové konferenci vyslovili i zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), Sdružení Českého národního povstání, Společnosti Ludvíka Svobody, Svazu vojenských veteránů ČR, Slovanského výboru, Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Sdružení zahraničních vojáků II. světové války, Křesťanskosociálního hnutí a Rady seniorů ČR.

Všechny tyto organizace se před druhým kolem prezidentské volby sdružily do zastřešujícího Vlasteneckého fóra. „Nemůžeme se složenýma rukama přihlížet, aby se prezidentem stal Karel Schwarzenberg, který o odsunu hovoří jako o vyhnání,“ citoval ze společného prohlášení šéf ČSBS Jaroslav Vodička. „Do prezidentského křesla musí usednout člověk, který bude hájit národní příslušnost a sociální cítění. Takovým je pro nás Miloš Zeman,“ dodal. (Publikováno na Novinky.cz)

Smutné je, že apelování na národnost je mnohými vydávána za populismus. Nepřekvapuje, že se tento názor hojně spojuje s okruhy kolem římsko-katolické církve nebo okruhy havlovskými. Oba okruhy byly a zřejmě i budou ohnisky "odnárodňování" národa. Katolíci v tom mají tisíciletou praxi (viz např. poněmčování českého pohraničí katolickými mnichy, jak o tom fakta vědecky zpracoval vladyka Gorazd) a havlovci jsou duchovně napájeni z nadnárodních "zednářských" rovin, takže tam je to také pochopitelné. Takové jevy jako např. "národní obrození", záchrana českého jazyka, budování české kultury, příslušnost ke Slovanstvu, to vše je těmto dvěma okruhům buď vyloženě k smíchu nebo alespoň předmětem zlehčování či špatně skrývaného pohrdání. My ostatní Češi a Moravané bychom si však neměli nechat zviklat ve svém národním přesvědčení, neboť - jak psal už svatý vladyka Gorazd - národnost je velký dar od Boha. Takže snad alespoň my pravoslavní v tomhle máme trochu jasno.

K dalším Zemanovým výrokům

Označení islámu za anticivilizaci je problematické. Islám samozřejmě civilizací je, ale zároveň je namířen proti křesťanské civilizaci a neslučitelný s jejími hodnotami, takže v tomto smyslu by byla ta předpona "anti-" pochopitelná. Pravdu má Zeman, že mohamedánství je nesrovnatelně agresivnější a intolerantnější než soudobé křesťanství, buddhismus, konfuciánství, šintoismus a další světová náboženství. Zeman uvedl, že Korán obsahuje řadu pasáží, které "vyzývají k podrobení, zotročení, a dokonce vyhlazení nevěřících". Kritizovat Zemana za tyto výroky je trapné.

Vtipy o zdegenerovaných knížatech si mohl Zeman ušetřit. Na druhou stranu, každý snad chápe, že šlo vtip a že tento žert navazoval na propagandu schwarzergovců, že "kníže je lepší než zeman".

Karlovy zájmy v České republice: pole, louky, les (a nějaký ten zámeček)

Jak poznamenal Z. Svěrák o Schwarzenbergovi: "Vaším nedostatkem je dostatek." Poukázal tím na Schwarzenbergovo bohatství, ale nezmínil se, že by je Karel rád ještě zvelebil i restitucemi majetku zabaveného před r. 1948. Kníže sám uvedl, že "tomu v současnosti objektivně brání právní situace v ČR". V případě, že by právní situace dovolila něco jiného, Schwarzenberg by se majetku domáhal. Podle vyjádření své advokátky Christy Friesové v rakouském časopise Format "Karel Schwarzenberg už vícekrát prohlásil, že bude aktivní" (ve snaze získat tento majetek) "pokud právní stav něco připustí". O několik měsíců dříve v interview pro rakouský týdeník News prohlásil: "Bezpochyby bylo vyvlastnění mého strýce (ve skutečnosti adoptivního otce - pozn. překl.) sviňárna." Schwarzenbergova advokátka k tomu bezelstně řekla: "Karl von Schwarzenberg odsunul další snahy (tj. o získání majetku z roku 1947) na později, aby ... počkal na okamžik, kdy bude (v ČR) restituce politicky prosaditelná. (Jedná se o obrovský, zejména jihočeský majetek, který byl roku 1947 znárodněn zákonem národního shromáždění.)

Co by bylo kdyby ... se stal prezidentem Schwarzenberg?

Chtě nechtě, musíme otevřít o toto téma. Jak jinak totiž doložit reálnost našeho tvrzení o působení duchovního klamu, než poukazem na rozpornost propagandistických proklamací a reality? Jedině tak můžeme ukázat, že "kandidát Karel" je přeludem vytvořeným jeho PR agenturou, jeho prezentace a sliby jsou fata morgána a ty masy, které tomuto přeludu daly svůj volební hlas, si nechaly vzít kritické myšlení, místo něhož jim byly médii nality do myslí fantazie.

Předkládám obrázek s "volebními sliby" (zde vlevo). Cítím se povinován věřit, že valná část přívrženců pana Schwarzenberga upřímně doufala, že by Karel opravdu přinesl, co se zde slibuje. To, nač se v tomto seriálu poukazuji, jsou doklady a důvody, proč by to ani zdaleka nebylo jisté (či je to pravděpodobně vyloučeno). Kromě posledních dvou bodů, k nimiž si netroufám se vyjadřovat. Jinými slovy - ten předvolební letáček lze považovat za propagandistickou agitku, či chartu klamu.

Co by Schwarzenberg jako prezident konal, můžeme jen hádat, nicméně rád bych poukázal na některé souvislosti, které dosti přesvědčivě ukazují, že by mnoho věcí bylo jinak, než jak slibovaly mlhavé sliby jeho volebního týmu. Pokusím se toto téma odbýt v největší stručnosti.

V prvé řadě by bylo jeho nastěhování na Hrad symbolickým a morálním popřením našich vlastních novodobých dějin, protože tato republika se odvíjí od svržení Habsburků a osvobození se od prohnilých západních monarchií. Příchod knížete na Hrad (byť v roli prezidenta republiky, nikoliv jako monarchistického panovníka) by bylo snad až vzpourou proti masarykovské tradici (někteří by možná byli schopni hovořit přímo o poplivání). Demoralizující působení této reminiscence monarchie by bylo dlouhodobé a přelomové.

Náš prezident sice nemá výraznou výkonnou moc, ale jeho morální vliv je veliký a u nás za daných okolností mimořádný. S tím souvisí i značný vliv politický. Na Hradě by seděl člověk, jehož zájmy nejsou s touto zemí. Dává to přesvědčivě najevo, když pravidelně okázale ignoruje státní svátek České republiky (28. října).

Nepochybným důsledkem jeho zvolení by bylo další prohlubování rozdělování Evropy na východ a západ. Tím se míní vytlačování Ruska z Evropy. Tento program by Schwarzenberg uskutečňoval jednak proto, že je součástí kruhů, které tento projekt dlouhodobě realizují, a pak také kvůli tomu, že nenávist k Rusku mají Schwarzenbergovi snad až "na úrovni buňky" čili v genetické výbavě. Zajímavým historickým dokladem je skutečnost, že Karel I. Filip kníže ze Schwarzenbergu (1771–1820) působil v Petrohradě a Paříži a snažil se odvrátit válku od Rakouska. Jako velitel rakouského sboru doprovázel Napoleona Bonaparte při jeho výpravě do Ruska (zdroj). Celé Schwarzenbergovo politické a diplomatické působení je prodchnuto nesympatiemi (jemně řečeno) k východu, ke Slovanům. Podporoval náš vstup do NATO (přestože Havel slíbil národu vojenskou neutralitu), podporoval bombardování Bělehradu, zasadil se o to, že náš stát uznal samostatnost Kosova, které bylo uloupeno Srbsku, a to ještě před tím než vyhlásilo nezávislost.

Jistě není náhodné spojení jména Schwarzenberg s časopisem Respekt, který při válce na Balkáně snad nejfanatičtěji z místních médií vystupoval proti Srbům a proti pravoslavné církvi. Dokonce tento časopis neváhal otisknout i blasfemické výrazy jakéhosi Chorvata pronesené na adresu Srbské pravoslavné církve. Pravoslavná církev v českých zemích požadovala od redakce Respektu omluvu za nechutné vyjádření nehrubšího kalibru vulgarity, které slušný člověk "nepoužívá o nikom", ale odpovědí fanatiků z Respektu bylo jen mlčení.

Proč asi hlasoval v roce 2007 v OSN proti přezkoumání účinků ochuzeného uranu, používaného ve zbraních, na civilní obyvatelstvo? Znepokojující nárůst onemocnění rakovinou v bývalé Jugoslávii bombardované letouny NATO, v Iráku, Afghánistánu, to je něco, co Karla Schwarzenberga netrápí.

Všemi silami se snažil prosadit v Brdech americký válečný radar, který by mohl sloužit jako součást amerického útočného komplexu proti Rusku.

Karel byl později kritizován za to, že uznání Kosova (kde vládne narkomafie) prosadil navzdory nesouhlasu prezidenta, opozice i velké části veřejnosti. Schwarzenberg soustavné a brutální porušování lidských práv v samostatném Kosovu, vyhánění a vraždy veškerého nealbánského obyvatelstva, etnické čistky (a to ještě i dnes) nikdy neodsoudil a s kosovskými politiky, kteří byli obviněni z válečných zločinů a obchodu s lidskými orgány (nealbánských obyvatel Kosova), udržuje nadstandardní vztahy.

Karel podporoval válku v Afghánistánu, Íráku, Gruzii i další probíhající či chystané intervence (Írán apod.), je také zastáncem vysílání českých jednotek do míst, kde Američané hájí své uzké velmocenské zájmy. Zcela proti diplomatickým zvyklostem (spíše jako aktivista než politik-diplomat) pak vystupuje proti Rusku, které dlouhodobě kritizuje a uráží.

Jak se zdá, tak podporuje vše, co může destabilizovat ruský stát a co je namířeno proti Pravoslaví. Nechvalně známým hanebným punkerkám, které znesvětily hlavní chrám Ruské pravoslavné církve, veřejně na tabuli na Václavském náměstí adresoval vzkaz: "Obdivuji vás!" Z pražského hradu by se po jeho zvolení valila nenávist proti všemu pravoslavnému, slovanskému a ruskému, a bylo by to prezentováno jaký hlas nejvyšší reprezentace našeho národa. Že Schwarzenberg není žádným poslem míru ani spolupráce, ale šikovatelem jedněch proti druhým, to je snad dobře patrné.

Nemá smysl se tu rozepisovat o triumfu sudetoněmeckých spolků a dalšímu porobení Němcům, kteří už teď dosáhli ekonomickou cestou toho, co se jim nepodařilo zbraněmi. Že je obhájcem německých zájmů dal mnohokrát okatě najevo. "Za svůj první úkol bych (jako prezident) ... považoval co nejlepší vztahy s Německem," řekl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (v rozhovoru pro časopis Týden z 22. srpna). Také si posteskl, že "byly doby, kdy každý vzdělaný Čech uměl jak česky, tak německy a teď prý přišla doba, abychom se do těch časů vrátili". Ve svých diplomatických funkcích prý několikrát zajímavě opominul prosazovat zájmy České republiky. Oddaně však hájí sionistické zájmy Izraele.

Příchylnost Karla Schwarzenberga k Němcům je zajímavá ve světle společného dávného a tradičního protislovanského a protipravoslavného naladění Němců i Schwarzenbergů. Co páchali Němci za druhé světové války na Balkáně a jejich válka proti Rusku, jsou všeobecně známé věci. Méně známý je charakter působení Němců v poslední době v Kosovu, kde byli pod modrými přilbami OSN (KFOR) jako mírotvorci. Právě o německých vojácích KFOR je známo, že (narozdíl např. od českých vojáků), nekladli Albáncům prakticky žádný odpor, když ničili pravoslavné chrámy a snažili se vymazat ze zemského povrchu kulturní poklady svědčící o tisícileté přítomnosti Srbů a Pravoslaví na Kosovu. Nečinnost německých KFOR je o to smutnější, že před tím dali místnímu pravoslavnému biskupovi písemné záruky, že budou chránit pravoslavné svatyně, pro jejichž obranu před znesvěcením, vypálením a demolicí však pak nehnuli ani prstem, vše jen pozorovali.

Srbové, kteří to viděli, se o tom vyjadřovali ve smyslu: "Dnešní Němci se zde chovají podobně, jako Wermacht za 2. světové války." Zde je zpráva z tisku: "Němečtí vojáci nezúčastněně sledovali, jak albánští povstalci založili požár v monastýru sv. Archandělů a tancovali na hrobě svatého krále Dušana," informoval mnich z monastýru. Srbská pravoslavná církev je šokována absencí jakékoliv snahy ze strany německé armády (mírových sil) chránit byť jen jediné pravoslavné křesťanské svaté místo v Prizreni. Zatímco jejich kolegové z ostatních kontingentů (KFOR) riskovali životy, Němci v Prizreni nechávají dav zapalovat kostely, ničit fresky a loupit křesťanské cennosti. Bohužel, dva Němci: velitel KFOR Holger Kammerhof a šéf policie UNMIK Stephan Feller jsou mezi mezinárodními činiteli nejzodpovědnějšími za tak hrozné následky (protisrbského) pogromu. (Více o tom u nás zde.)

Podobnou nečinností a zanedbáním svých povinností při obraně Srbů a Pravoslaví vynikal i francouzský kontingent KFOR (viz titulek "Příklad nečinnosti KFOR" tentokrát zde). Jaká náhoda, že zrovna Francouzi mají ve své historii neúspěšné Napoleonovo tažení proti Rusku. Každý národ je svou historií determinován, nosí si ji v sobě a chová se v jejím duchu.

Karel podporuje i bankovní unii či rozpočtovou a hospodářskou unii v podání Berlína a Paříže (ta bude znamenat, že český ministr financí bude předkládat návrh státního rozpočtu ČR Bruselu ke schválení a projednávání rozpočtu českou Poslaneckou sněmovnou už pak bude ryzí formalitou). Tato změna by podle některých mohla znamenat faktický konec parlamentní demokracie v ČR, ale i v celé EU, Karel ale přesto dokonce hrozí odchodem z vlády, pokud se Česká republika k rozpočtové unii bez výhrad nepřipojí. Uvedl, že jako prezident pakt schválí. Ačkoli o tom pro velkou nepopularitu takového kroku příliš nemluví, prosazuje přijetí eura nejpozději do roku 2015.

Za nejhorší stránku nástupu Jeho jasnosti Schwarzenberga, maltézského rytíře na prezidentský trůn však považuji to, co je spojeno s jeho údajnou či možnou účastí na takových uskupeních jako je Bildenberg, Trilaterální komise apod. Je to spolek nejbohatších boháčů, všech těch Rotschildů, bankéřů, rytířů, staré šlechty a jiných. To jsou tak temné okruhy vyvolených mocných, že o tom mnozí nechtějí ani přemýšlet (neboť jen ten, kdo o tom nechce přemýšlet, se tomu může posmívat). Sociolog Keller tomu říká diskrétní elita, neboť to jsou ti, s nimiž se nepotkáte ani je na vlastní oči neuvidíte, kteří skutečně vládnou světu, aniž by byli někým voleni, poroučejí jakoby demokraticky zvoleným vládám a diktují svou vůli národům.

To samozřejmě může někomu připadat jako pouhá "jedna ze spikleneckých teorií". Ve skutečnosti je to jev vědecky zkoumaný a doložený zahraničními sociologickým studiemi.

Demokracie je sice velevhodný společenský režim pro reálné vládnutí uskutečňování a plánů diskrétní elity, ale přesto - nic není tak dobré, aby se to nedalo ještě zlepšit. Mít svého zasvěcence přímo v nejvyšší ústavní funkci je pro nadnárodní diskrétní elitu dárek k nezaplacení. 45 procent zdejších voličů vedených našimi umělci a intelektuály se rozhodlo tento dárek všem těm Rotchildům dát. Jiných 55 procent voličů jim Českou republiku - chystanou pro ně jako jednohubka na stříbrném talířku - odepřelo.

I z toho úhlu lze nahlížet tyto volby.

Nechali jsme stranou rozebírání spousty dalších "výživných témat", např. nevýrazný vztah Jeho jasnosti ke korupci, ať už korumpoval kníže sám nebo se jedná o jemu svěřenou agendu. Jedna zajímavost za všechny: "v roce 2011 byl propuštěn ředitel IT oddělení Schwarzenbergova Ministerstva zahraničních věcí Jakub Klouzal, který v roce 2010 upozornil ministra Schwarzenberga na předražené zakázky ... Podle MF Dnes měl jasné doklady, že ministerstvo zbytečně utratilo až 60 milionů korun. Klouzal poté dostal ocenění Nadačního fondu proti korupci." (Wikipedie)

Co se týče zdrojů pro tuto kapitolku, byly vybrány jen ty nejznámější a veřejně kolující (a doložené) informace. Některé jsou i na jeho stránce na Wikipedii; jinak jsme čerpali ze studie: "KAREL TROCHU JINAK, obžaloba Karla Schwarzenberga" od Adama B. Bartoše. Jsou tam sesbírané pečlivě ozdrojované informace. Je to jeden z možných pohledů na osobu Jeho jasnosti, který může stát za přečtení tomu, kdo se o ni trochu zajímá: PDF.

Uvedli jsme tyto teze, abychom nastínili, jak daleko je realita od volební agitace, resp. že hodnoty které měl podle schwarzengrovců Karel šířit a podporovat, jsou chimérou. Opět podtrhávám: je zarážející, že ničemu z toho nevěnovaly tzv. osobnosti prakticky žádnou pozornost. A zároveň opakuji: zdá, že se jedná o skutečný duchovní klam (prelesť), který se podařilo duchovně rozšířit po naší společnosti.

Tomu odpovídala i skutečnost, že Karlovým přívržencům nevadilo, že kníže toho o svých politických představách a prezidentských vizích moc neříká. Vidí v tom projev skutečného vůdcovství. Vlastně by byli nejradši, kdyby jejich idol neříkal vůbec nic a raději mlčel.

Bohumil Doležal to vystihl: „tahle volba má jednu základní a zcela podstatnou faleš: celá je postavena na iluzi, že volíme někoho jiného, než koho opravdu volíme, totiž že volíme mesiáše.“

Stručně ještě k Benešovi

Téma Benešových dekretů je ve skutečnosti tématem druhé světové války, resp. jejího výsledku. Češi jsou tak citliví na toto téma, protože vedle nacistického Německa a zvláště v souvislosti s Heydrichádou s tím mají své zkušenosti. Dobře chápou, že zpochybňovat dekrety znamená revidovat výsledek druhé světové války, a o to ve skutečnosti různým silám ze zahraničí jde. V německé mutaci česko-německé smlouvy jsou státní hranice označeny jako "stávající hranice". Ze stále žijícího podhoubí snahy jít v restituci majetků před rok 1948 také čas od času vyrazí na povrch nějaká ta prozelenalá prašivka, aby zde vypustila své jedovaté spory. V devadesátých letech se v Německu začala šířit zajímavá exegeze druhé světové války, která přestala považovat Německo za viníka a agresora a prohlásila je za "oběť" (Německo prý nebylo poraženo, ale osvobozeno). Zpochybňování odsunu sudetských Němců tak, jak to předvedl Schwarzenberg, v praxi znamená ignorovat to nezměrné zlo, které nacistické Německo a potažmo Němci - jakožto většina národa - způsobili nám i dalším národům.

Jak to tak vypadá, Karel Schwarzenberg je velkou nadějí sudetských Němců. Však mu také jejich lídr už vyjádřil díky, viz článek - Posselt: Schwarzenberg je morální vítěz voleb.

V Německu už otevřeně nazývají českou debatu o sudetských Němcích "bojem starších a méně vzdělaných lidí o zachování nacionální interpretace - v tomto případě historického líčení Čechů jako obětí." (Die Zeit) Jinými slovy - Češi nejsou podle Němců o nic více oběťmi než Němci; a Němci nejsou v událostech kolem poloviny 20. století o nic více viníky než Češi. Tady už je revize reflexe druhé světové války a revize jejích výsledků prakticky na stole.

Náš problém tkví v tom, že čeští novináři jsou nyní placeni německými vlastníky médií, takže každého, kdo trvá na nerevidovatelnosti Benešových dekretů a tudíž i poválečného uspořádání, vyhlásí za nacionalistu či za někoho, kdo znovu oživuje dávnou nenávist nebo se chytá "perverzního národního fetiše" (Reflex).

Zatím se však zdá, že volitelnost politika, zpochybňujícího Benešovy dekrety a či poválečné uspořádání a odsun, bude v České republice snad i nadále asi taková, jako kdyby v Srbsku byl zvolen politik, který by schvaloval uloupení Kosova. Není však vyloučeno, že vymývání mozků mládeže počítačovými hrami a Faceobookem dovede nastupující generaci k takovému stupně demence historické paměti, že pro ně bude volitelný prakticky kdokoliv. A jakou vlastně mají šanci udržet srůst se svými kořeny, když se na ně odevšad valí výsměch jakémukoliv národnímu cítění, které je v duchu globalizační likvidace tradičních hodnot přirovnáváno k nějaké zpozdilosti, jakou je uctívání bůžků svého kmene či k tanci kolem šamanského totemu? Jenže tomu, kdo nezná svou historii, dostane se příležitosti si ji zopakovati.

O socialistickém Československu pravila BBC, že to byl pokus přeprogramovat historickou paměť národa. Při normalizaci se mu říkalo "Království zapomnění". Neděje se dnes něco podobného, leč jinými prostředky?

Osobnosti na podporu Schwarzenberga aneb tváře kampaně "Karel na hrad"

Už jsem výše průběžně hovořil o stalinistické mobilizaci tzv. "osobností". Před našimi zraky nám zde proběhla obnova stalinistického posílání peticí do novin na podporu nějaké politické linie. Veřejné ataky (snad ne ještě štvanice) proti tomu, kdo je tak zpozdilý, že nepochopil nutnost nástupu knížecí slušnosti a gentlemanství, už tu máme taky. Někdo psal v novinách o tom, že v politice není důležitý cíl, ale cesta k němu. Dosažení cíle jakýmikoliv prostředky je prý typické pro Zemana, kdežto jít cestou slušnosti je charakteristické pro Schwarzenberga. Praktiky Schwarzenbergových sympatizantů však byly dosti "zemanovské" (přijmeme-li na chvilku toto rozdělení rolí).

Jen málo lidí se nad peticemi akademiků a aktivizací herců tázalo: "Cožpak jsme zase (nebo ještě) v totalitě?" Umělci mají ke své tvorbě svobodu slova, proč se tedy potřebují míchat do politky? Má-li umělec svobodu tvorby, a přece vstupuje do politky na podporu a k prosazení nějaké politické linie v rámci demokratického systému, stává se tím pádem politkem, čímž ztrácí uměleckou svobodu, a tím i hodnověrnost. Umělec ovlivňující demokratické volby vlastně prodává svou tvorbu, slávu i mravní svobodu.

Hodna pozornosti je velká podpora Schwarzenbergovi ze strany církví, církevních představitelů i řady věřících. Raději už ani nebudeme rozebírat samozřejmou zásadu apolitičnosti církví, které by měly být pro každého kajícníka a nezadávat si se světským, když mají být oddány nebeskému.

Přesto se církve s nasazením vrhly do politiky, aby ji ovlivnily ve prospěch jednoho z kandidátů. Při tom je zde pro věřícího (a zvláště církevního pastýře) dost principiálních důvodů proč se od "firmy Schwarzenberg" držet v povzdálí. Připomeňme tu jen jeho vlídný poměr k homosexualitě i tolerance vůči potratům: "podporuje registrované partnerství homosexuálů a adopci dětí osobám žijícím v těchto svazcích, a hlasoval pro rozšíření možnosti potratů" (Wikipedie). Zajímavé, jak na to jsou katolíci (pro které jsou tato dvě témata za jiných okolností zásadní) ochotni rychle zapomenout, když jde o podporu tomu, kdo prosazuje církevní restituce. A pak se budou divit, když jim bude národ spílat, že za mamon prodají své zásady i víru.

Má pak ještě smysl se pozastavovat nad Karlovou podporou "umělcům", kteří páchají blasfemická a rouhačská díla, tj. otevření výstavy vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Günthera Bruse, Otty Muehla a Rudolfa Schwarzkoglera? (Zde je pár obrázků, a zde můžete nahlédnout přehled tvorby H. Nitsche, ale jen pro silné nátury.) Jak si může věřící (a zvláště duchovní) srovnat ve svědomí, že dává svůj hlas takovému člověku a někoho dalšího k tomu ještě vybízí? Nebo už je místním věřícím všechno jedno poté, co bylo v pražské Lucerně za účasti V. Havla instalováno rouhačské (dle autora "žertovné") zpodobení sv. Václava? Není to jasným znakem duchovního obelstění?

Podobně selhalo i sociální cítění, které by mělo být pro církve přirozené a jemuž by snad měl být blíže sociální demokrat než kníže. Říká se, že v 19. století ztratila západní církev dělnictvo, protože se vytrvale přimykala k boháčům a dlouho nepodporovala sociální požadavky dělníků. U nás ztratila spoustu Čechů kvůli svému pevnému obětí s Habsburgy. Zdá, že přes všechny reformy a koncily i aggiornamento působí - hlavně v římsko-katolické církvi - stále ten duch příchylnosti k bohatým a mocným, jehož se asi nikdy nezbaví.

Tak tedy ještě k té ošemetné roli církví - zvláště té všemi Čechy nejoblíbenější - katolické. Preláti žijí ve svém vlastním světě a ne dosti dobře chápou, že Schwarzenbergovi by spíše prospěli, kdyby se kampaně nezúčastnili a duchovenstvo o kandidátech na veřejnosti zarytě mlčelo. Biskupové by Schwarzenbergovi pomohli nejvíce tím, že by si všichni na celou předvolební dobu vzali dovolenou a odjeli na Kanárské ostrovy. Tím, že zůstali a dokonce se i vyjadřovali, vykonali pro svého oblíbence vskutku medvědí službu. Jenže jak se říká: "Když musíš, tak musíš. Je to silnější než ty." Obejít se bez angažmá v politice a ponechat bez zájmu přerozdělování světské moci - to jsou pro preláty nepředstavitelná muka - jako olizovaní plameny očistcovými. Zvláště když pro ně jejich volební favorit pomáhal připravit štědrou restituční nadílku a jeho zvolení na Hrad by garantovalo bezproblémový transfer příslušných majetků.

Níže je stručný výběr ze zveřejněných zpráv; přehlídka toho, jak jednotliví církevní činitelé dávali Schwarzenbergovi svůj polibek smrti. Nečekejte ve prospěch kandidáta na prezidenta od teologů nějaké racionální a konkrétní politické argumenty. V podstatě říkají trochu květnatě i oni jen to, že "Karel je prostě fajn".

"Někteří duchovní, například z římskokatolické církve, Českobratrské církve evangelické či Církve bratrské, podpořili před druhým kolem prezidentských voleb ... Schwarzenberga."

"Prohlášení na podporu Schwarzenberga poslaly ČTK v prohlášení více než tři desítky farářů a duchovních." "Volíme prezidenta, který bude reprezentovat naši vlast doma i v zahraničí a budovat civilizaci úcty, odpovědnosti a soucitu k potřebným. Služba občanům a vlasti vyžaduje víc než jen dovednost útočit na druhé jako v televizním ´Kotli´. Jsme přesvědčení, že pan Karel Schwarzenberg je mnohem blíže sv. Václavovi, sv. Anežce Přemyslovně, Karlu IV., J. A. Komenskému a Boženě Němcové než druhý kandidát," konstatovali.

Na stranu Schwarzenberga se například přiklonil biskup pražské římskokatolické arcidiecéze Karel Herbst, duchovní Tomáš Halík či probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě Petr Piťha, bývalý ministr školství ve vládě Václava Klause. (Zdroj)

Václav Malý, světící biskup pražský o Schwarzenbergovi: "Není demagog, neslibuje nesplnitelné, má mezinárodní respekt, je otevřený vůči Evropě, podporuje lidská práva v problematických zemích, má pochopení pro poslání křesťanských církví. Svůj hlas dám Karlu Schwarzenbergovi s vírou, že tím podpořím větší noblesu a nadhled na Pražském hradu.

Joel Ruml (synodní senior Českobratrské církve evangelické, předseda Ekumenické rady církví v ČR) vyzdvihuje u Schwarzenberga nadhled vůči sobě samému, že se neprosazuje se za každou cenu, nepotřebuje usilovat o kariéru za každou cenu, umí svému národu sdělovat, proč my potřebujeme Evropu, a že je v cizině přijímán a vážen, a bude spojovat, sjednocovat. O Schwarzenbergovi prohlašuje: 1) je autentičtějším ve vztahu k základním hodnotám života než jeho protikandidát, nehledě na to, že také jako autentičtější křesťan je mu bližší; 2) právě proto, že žil delší dobu v cizině, získal zvláštní pochopení pro naši malost vnější i vnitřní a dovede dobře dávkovat impulsy pro růst naší hrdosti; 3) jeho styl humoru není laciný a podbízivý, ale moudrý a jemu bližší.

Tomáš Halík, kněz a profesor Univerzity Karlovy: "v Karlu Schwarzenbergovi však ctím kvality a zkušenosti státníka. Pražský Hrad a česká společnost si nyní zaslouží mít v čele gentlemana."

Petr Pokorný, profesor Evangelické teologické fakulty UK (bývalý prezident světové Studiorum Novi Testamentum Societas) o Schwarzenbergovi: "Je to člověk upřímný a neúplatný."

"Členky Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje ... se jednomyslně shodly na podpoře ... Schwarzenberga." (zdroj) Co na to asi sv. Cyril a Metoděj? Schwarzenberg je přece příslušníkem západní franské šlechty (pod jménem Seinsheim doložena už v r. 1172), která navazuje na franské bavorské panstvo likvidující cyrilometodějské dílo a poněmčující český národ. Erkinger von Schwarzenberg se v letech 1420–21 účastnil válečné výpravy proti husitům (a tím jakož i značnými půjčkami získal od krále Zikmunda zástavu měst Žatec, Kadaně a Berouna); o cyrilometodějské podstatě husitství také víme. Schwarzenbergové byli jedni z těch, kteří vlekli Moravany a Čechy pryč od jejich východního a pravoslavného dědictví. O účasti na tažení Napoleona proti Rusku jsme se již zmiňovali. Pro rod Schwarzenberga je doposavad typický negativní vztah vůči pravoslaví, jak už jsme zde také dokládali.

A znovu opakuji. Tady vůbec nejde o to, pro koho ty jeptišky hodily do urny svůj hlas. To je jejich soukromá věc. Jenže když veřejně oznamují své rozhodnutí a zároveň se hlásí ke jménu sv. Cyrila a Metoděje, tvrdíce tím nepřímo (či vlastně přímo), že nesou jejich odkaz, tak má vyhlášení jejich volebních preferencí jakýsi podtón ve smyslu: "Svatí Cyril a Metoděj by volili Karla Schwarzenberga!"

"Stálá rada České biskupské konference (katolická církev) v prohlášení minulý týden uvedla, že doufá v to, že lidé zvolí prezidenta, který se bude opírat o vnitřní morální kodex, dokáže důvěryhodně reprezentovat a jako státník naplní vědomí odpovědnosti za Českou republiku. (V celkovém kontextu církevních doporučení a vyjádření je dost zřejmé, koho tím měla ČBK na mysli; pozn. naše.) Z jiného úhlu pohledu to ale také může být výraz poděkování za to, že Schwarzenberg společně s Miroslavem Kalouskem prosadili ve vládě církevní restituce, a církve se tak mohou těšit na mnoha miliardové odškodnění a vrácení rozsáhlých pozemků." (Zdroj)

Přiznám se, že bych alespoň u kněžstva a teologů očekával jistou míru odolnosti vůči propagandě a potažmo vůči duchovnímu klamu, který zatemňuje mysl. Pokud i teologové uvádějí jako důvod proč někoho volit na prezidenta jen to, že je upřímný, že má nadhled, je to gentleman apod., tak je tak je to další důvod pro zamyšlení nad stavem našich církví. Je-li u teologů paralyzováno kritické myšlení (ačkoliv to ateista asi neuzná, tak kritické myšlení je základem duchovního života a to znamená že i pravé teologie), pak se do vedení církví valí myšlení nerealistické, opojené, fantazijní, což je ve skutečnosti konec zdravé víry. V pravoslavné spiritualitě se tomuto stavu mysli říká "prelesť" (čili duchovní klam, mysl je oklamána a neuvažuje správně, je vláčena vášněmi nebo opojením, pohybuje ve snovém světě fantazií).

Takto byly publikovány volební preference "významných českých teologů" (téměř uniformě pro Schwarzenberga - jako v dobách, kdy církve byly součástí jednotné kulturní fronty). Vybral jsem něco z té první poloviny (ti "známější"). I u těchto lidí, kteří by měli být schopni pracovat s argumenty, doklady, dokumenty, je vidět, že se jejich vztah ke Schwarzenbergovi zakládá téměř výhradně na pocitech či abstraktních tvrzeních, která lze jen obtížně doložit, nebo argumentech vágních (viz např. "má pochopení pro církve").

Způsob, jakým přispěchal Schwarzenbergovi na pomoc miláček národa kardinál Vlk, však lze nazvat medvědí službou jen obtížně, protože takové označení je ještě příliš slabé. Místo, aby svému oblíbenci prokázal milost a mlčel jako zařezaný, kardinál totiž v denním tisku zřetelně instruoval celý národ, koho lidé určitě nemají volit (dokonce svému neoblíbenému kandidátovi podsouval, že by se snad mohl spojit i s čertem - to pak na člověka dýchne žár středověkých hranic, že?). Tak to byla kardinálně smrtící hubička pro urozeného starouška. Hromada Čechů - ať už ateisticky či husitsky naladěných (kteří by třeba jinak zůstali sedět doma) - tudíž běžela volit Zemana.

I další osobnosti připojily svá vyjádření aktivizačním stylu (tj. kouřová či abstraktní velebení bez konkrétních argumentů).

Jiří Grygar, astrofyzik: "Budu volit Karla Schwarzenberga, jenž pokračuje velmi zdatně v tradici svých předků, kteří byli českými vlastenci ... Jeho angažmá po převratu ve prospěch obnovy demokratických tradic českého národa i mezinárodního postavení České republiky považuji rovněž za příkladné. Navíc má báječný smysl pro humor."

Český vlastenec se švýcarským pasem, který se podle svých slov cítí být "Rakušanem, Frankem, Švýcarem i Čechem", je úkazem hodným muzea kuriozit. Otec jeho manželky byl vysokým příslušníkem jednotek SA a obdivovatelem Adolfa Hitlera: "Velmi záhy vstoupil do nacistických organizací a dotáhl to až na führera (velitele) SA," píše ve Schwarzenbergem autorizovaném životopise rakouská novinářka B. Tóth. (Do takové rodiny neměl náš vlastenec Schwarzenberg problém se přiženit.) Byl také členem Německého klubu v Rakousku ... Jeho stanovy z té doby říkají, že "členy mohou být jen Němci árijského původu, kteří se hlásí k zásadám nacionálního socialismu." Podle soudních spisů z roku 1945 patřili k jeho zakladatelům "nefalšovaní nacisté, kteří si od Třetí Říše slibovali počátek zlatého věku".) Prohlašuje-li se Grygarův favorit za českého vlastence, tak to je asi onen hvězdářem zmiňovaný "báječný smysl pro humor".

A pak je tu plejáda frenetického potlesku Jeho knížecí urozenosti ze strany herců. Výroky jsou to dosti často skutečně stupidní. U intelektuálů je míra stupidity těchto devotností vskutku zarážející. Za všechny ty bláboly jen jeden: České centrum PEN klubu. To oznámilo, že „radostně podporuje svého člena Karla Schwarzenberga. Tentokrát s heslem ,Kníže má k lidu blíže!‘.“ (A nazpívali to jako trapnou písničku; můžeme jen naivně doufat, že se jedná o jakousi nezdařilou recesi.)

Zazněly však i opatrnější hlasy (a byly opatrněji publikovány).

Jak poukázal prof. Václav Hořejší (ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR, profesor Přírodovědecké fakulty UK): "Fascinuje mě, jak intenzivní mediální kampaň způsobila, že značná část veřejnosti p. Schwarzenberga doslova miluje. Jako milované bytosti mu pak odpouštějí i to, co by u jiného považovali za neodpustitelné ... Je to podobný iracionální nekritický vztah, jaký mnozí měli k V. Havlovi..."

Tady vidíte názor člověka, který si dokázal zachovat kritické myšlení.

Doc. Ivan Štampach, religionista, Univerzita Pardubice: "Ve druhém kole je těžké rozhodování. Karel Schwarzenberg je spojen se současnou vládní politikou, která je nepřijatelná nejen eticky a politicky, ale i ekonomicky. Vede k destrukci české ekonomiky. Schwarzenberg jako místopředseda této vlády nese plnou odpovědnost za asociální vládní reformy, které s vládou předkládá a v parlamentu hlasováním podporuje."

Po volbách

Reflex vytvořil pro voliče Schwarzenberga placku "Zeman není můj prezident". Jsou tam různé varianty (na mě se nekoukej, já volil knížete; vládne mi Putin; emigruji; stydím se za svého prezidenta; nápisy azbukou atd.) Šířili by podobné placky urážející Schwarzenberga Zemanovi voliči, kdyby jejich kandidát neuspěl? Nejprve média na podporu Schwarzenberga zmobilizovala a téměř zfanatizovala část veřejnosti, až to nemělo daleko ke vzniku občanských bouří, teď jako by nehodlala dovolit situaci ve společnosti uklidnit se.

Tzv. "osobnosti" znovu podepisují další petici, v níž neznávají Zemana svým prezidentem. Uvědomují si, co tím říkají o demokracii, kterou jinak tolik vzývají? Uvědomují si, co tím říkají o své kulturnosti, kterou se stále zaštiťují? Společným rysem demokracie i slušnosti je uznání volební porážky. Už se proti zvolenému prezidentovi organizují petice a stránky na internetu. Dojde i na demonstrace? Převezme menšina iniciativu, aby se pokusila o hradní převrat? Myslím, že je to nepravděpodobné, ale nic z toho není úplně vyloučeno. Můžeme od rozezlených příznivců Schwarzenberga očekávat, že se ve jménu demokracie a slušnosti odhodlají ke všemu?

Jeden z příznačných faktorů posledních voleb by bylo lze nazvat "selhání intelektuálních elit" - nevyčítám jim, že volily toho či onoho, ale že hodily přes palubu kritické myšlení a bez argumentů bez pokusu o odpor se daly do služeb toho ducha, který se jich zmocnil. Je to jev, který se pravidelně - byť v různé míře - vyskytuje při nástupu totalitních režimů. Vůbec bych se nedivil, kdyby byl tento jev v blízké budoucnosti předmětem nějakého sociologického zkoumání a konstatovalo se, že myšlení významné části intelektuálů se v těchto dnech dostalo do takového stavu národnostního uvědomění, stavu sociální soudržnosti a stavu jakéhosi reflexu sebezáchovy společnosti, který bychom mohli přirovnat k demenci.

Reflexe volebního výsledku na Západě

V USA už den před volbami otiskli Schwarzenbergův životopis. Po zvolení Zemana panovalo mlčení.

Na západ od našich hranic jsou bez sebe vzteky. Dokonce i diplomatický jazyk už šel stranou. Tisk tam nadává Zemanovi do populistů a hulvátů. Označuje-li takto lidem svobodně zvoleného prezident, je to vlastně nadávka namířená na všechny Čechy a Moravany. Vidíme jak křehká je vlídnost našeho silného souseda. Stačí, aby Češi odmítli nastrčeného západního knížete, a všechna ta nevraživost a pocit nadřazenosti sebevědomých Němců je zpět, a historie opět ožívá. Jakékoliv poukázání na viníky druhé světové války považuje německý tisk za "antiněmecké resentimenty". Die Welt dokonce žádá, aby německá vláda nezvala českého prezidenta do Berlína.

Němcům je tedy potřeba i dnes vytrvale připomínat, že to byl jejich národ (ne jen Hitler s hrstkou pomatenců), kdo rozpoutal druhou světovou válku, která si vyžádala 62,537.400 lidských obětí (zdroj). A ať tu nikdo nevytahuje falešnou kartu nepřípustnosti kolektivní viny; tato nepřípustnost se totiž vztahuje jen na právní zodpovědnost nikoliv na morální. Za druhou světovou válku je morálně kolektivně zodpovědný celý německý národ. Kdyby se za každý zmařený lidský život kálo Německo jen jednu jedinou hodinu, pak by doba jeho pokání trvala 7.138 let. Ruská církev vyhlásila už před deseti lety den celonárodního pokání Rusů za vraždu cara; co kdyby také Němci přišli na to, že by se měli z něčeho kát?

Zrovna teď si v Německu připomínali 80. výročí Hitlerova nástupu k moci, tak mají příležitost znovu promyslet a reflektovat, co Německo způsobilo Evropě a tolika lidem. "Nacismus se před 80 lety dostal k moci, protože většina Němců mlčela. Není to možné říct jinak, než že vzestup nacismu byl umožněn tím, že se na něm podílely elity a části německé společnosti, ale především tím, že velká většina Němců tento vzestup přinejmenším trpěla," uvedla Merkelová. "Zhruba půl roku (po nástupu Hitlera) ... nacisté získali totální kontrolu nad německou politikou, médii a společností. Stačilo šest měsíců ke zničení celé té mnohotvárnosti," připomněla Merkelová. Tato slova dávají naději, že pravdivá reflexe úlohy Německa na vzniku druhé světové války není ještě v Německu ztracena. (Zdroj)

V tom souhrnném počtu jsou i německé oběti (7,5 milionu). A co se týče bolesti národa, jehož prezident bude M. Zeman, - podle posledních bádání historiků Vojenského ústředního archívu v Praze činí počet obětí německého nacismu zhruba 343 tisíc osob. Do tohoto počtu však nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po 2. světové válce na následky týrání, perzekucí, věznění v koncentračních táborech a věznicích, totálního nasazení apod. (Zdroj)

Další dozvuky voleb

Otevřený dopis knězi Tomáši Halíkovi

Při bohoslužbě den po skončení voleb jste proti sobě postavil příznivce obou kandidátů jako stranu dobra a stranu zla, jako na jedné straně menšinu, která v sobě nese veškerou naději, na druhé straně temnou masu, která nestojí za pozornost, za úvahu, za zmínku. Dále jste mluvil o tom, že tato strana dobra, stoupenci Karla Schwarzenberga, jsou lidé mladí, vzdělaní, studenti a vysokoškolští pedagogové. Na té druhé, temné straně jsou zřejmě jen lidé staří, nevzdělaní, neperspektivní... Před kázáním jste četl text Lukášova evangelia o prorocké radostné zvěsti směřující k chudým, zajatcům, slepým a zdeptaným. Mrzí mě, že jste pak nepřipomenul také ty, kdo nevolili kandidáta této vlády právě proto, že jsou sociálně slabí a ohrožení, zdravotně postižení, vydaní na milost a nemilost zvůli druhých. Mohu Vám potvrdit, že i mezi nimi jsou lidé vzdělaní, přemýšliví, zodpovědní, dokonce i mladí. I oni mohou být nositeli naděje, i oni si zaslouží, aby se s nimi počítalo. I oni si zaslouží pozornost. (27. ledna 2013. Zdroj)

Pohled ze strany Schwarzenbergova přívržence

Kampaň i volby ukázaly, že je naše společnost dost ostře rozdělena. Nesdílím názor, že jde o rozdělení na politickou levici a pravici. Jde o rozdělení na ty, kdo chtějí věcně řešit problémy, které před námi stojí, a na ty, kdo jednají podle krátkodobých a navíc osobních či skupinových zájmů nebo podlehnou povrchní přitažlivé agitaci. (Petr Piťha)

Po tom všem, co jsem zde uvedl doposavad o propagandě a demagogii, už nebudu výrok Petra Piťhy rozbírat. Jen ho používám na zdokumentování skutečnosti, že dívají-li se dva na tu samou věc, nemusí vůbec vidět to samé. To je důsledek duchovního klamu, který všude působí. Takže bychom všichni měli na sobě aplikovat základní pravidlo zdravého duchovního života a zdravého kritického myšlení - neustále o sobě pochybovat, nevěřit skálopevně své myšlence a svým pocitům. Můžeme být snadno manipulováni nejen politiky ale především temnými zákulisními silami (těmi pozemskými i těmi duchovními).

* * *

Volby už jsou za námi, ale atmosféra rozdělení a nenávisti stále pokračuje. Jsou tam stále všechny znaky demagogie (černobílé vidění kandidátů, touha po pomstě, dehonestace cíle, aktivizace stoupenců, houfování, plackování).

Karlovi stoupenci neskládají zbraně. I to je jeden z příznaků nemocného ducha, který se rozšířil kolem tohoto kandidáta a hrozil dalším šíření po celé společnosti. Jistě, duchovně nezdravé ovzduší je pro volby typické a jistě bychom je nalezli i kolem Karlových protikandidátů. To, co se rozpoutalo po volbách v Karlově fanklubu se však vymyká běžné povolební frustraci přívrženců neúspěšné strany. Náznaky fašismu a totalitního myšlení mi připadají velice smutné a zdají se mi potvrzovat duchovní diagnózu těchto voleb - atmosféra této společenské události a zvláště to, co vycházelo z okruhů kolem Schwarzenberga, vykazuje známky působení zlého ducha.

Rád bych to obrátil tak trochu do žertovné polohy a zlehčil to např. kolující citací Ambrose Bierce: "Hlasování (volby) to je nástroj a symbol schopnosti svobodného muže udělat ze sebe pitomce a ze své země trosku." Zřejmě to však takhle jednoduché nebude... Není dokonce vyloučeno, že duch, který zde působil, vytvářel v podstatě atmosféru, která vykazuje řadu shodných rysů s budováním kultu osobnosti.

Veliký rozruch vzbudil inzerát jakéhosi bývalého estébáka: "Nevolte Karla Schwarzenberga", obsahující zkreslené informace (viz o tom zde). Porovnejte ho však se zveřejněným "návrhem na známku" ze strany Schwarzenbergova přívržence. Ten obrázek v sobě ve zkratce obsahuje pečeť a znak té zvláštní nenávisti, která se kolem knížete tak lavinovitě šířila. Asi by to nebylo možno vystihnout lépe.

Ještě jedna zajímavá ukázka zmatenosti těch, kteří se nechali opít vínem propagandy "volte knížete!" Jeden publicista prohlašuje snad prakticky vše, co kde zaznělo proti jeho milovanému knížeti, za špinavost, resp. ty, kteří se takové podlosti dopustili, označuje za "špinavce", dovolávaje se aristokratické slušnosti a gentlemantství. Při tom však stejné pero neváhá napsat o jedné z kandidátek na prezidentský úřad, že je to "šovinický prejt v latexu", a publikovat to (a tím rozhodně nechci ani naznačit, že bych dotyčnou kandidátku považoval za volitelnou). V tomto duchu se chovalo všechno námořnictvo na palubě Karlova volebního škuneru - jako zpité rumem.

* * *

Jistě, někdo bude skutečnost, že u nás má propaganda takové možnosti, svádět na neprofesionalitu většiny českých novinářů. Je to však pravda jen z části. Místní novináři (a to i ve veřejnoprávních médiích) jsou zvláštním úkazem - nechce se jim informovat či seznamovat své čtenáře (posluchače, diváky) se světem kolem nich. Nebaví je realitu popisovat - oni ji chtějí vytvářet. Takže místo informací dostáváme komentáře, v nichž nám novinář (více či méně šikovně, tj. více či méně nenápadně) sděluje, co si máme myslet. Nechce, abychom si sami vytvářeli názor, chce, abychom si pouze mysleli, že jsme si jej sami udělali. To pak nejsou média ale manipulátoria. (Pozn. o novinařině viz Britské listy)

Viz k tomu poslední zprávu: Stížnost na jednu z demagogických glos, které ve prospěch Schwarzenberga chrlila média, byla uznána za oprávněnou. (Britské listy)

Zde je výňatek z "novinářské" práce dotčeného manipulátora přenášené veřejnoprávním médiem: "Hlavní dobrá zpráva z prvního kola zní, že v českých zemích (nejen v Praze) žije víc než milión lidí, kteří nejsou stiženi stupidními předsudky, tudíž pro ně není zásadní překážka, že „jejich“ kandidát neumí perfektně česky, je to šlechtic spjatý s Rakouskem, je katolík a podporoval protikomunistickou opozici. Zjednodušeně řečeno, jde o lidi, jejichž duchovní obzor přesahuje svět Krkonošských pohádek." Dále Český rozhlas hovořil o Zemanovi, který by byl prezident, který je bohužel vyzpytatelný jen v tom nejhorším. (PDF)

Profesionalita novinářů by však mohla postup propagandy a šíření duchovního klamu jen zpomalit, nikoliv zastavit. Vždyť i poctivý, profesionální a etický novinář může být duchovním klamem snadno infikován, a pak jej bude šířit.

* * *

Na tomto místě bych rád podotknul, že jsem se při shánění materiálů pro tuto studii ohlížel i po nějakém kvalitním materiálu od strany schwarzenbergovců. Chtěl jsem čerpat i z těch zdrojů, jež Karlovi jsou příznivě nakloněny, a to ve smyslu čerpání kvalitních státnických, politických či společenských idejí. Jenže ať jsem googlil, jak jsem googlil, nepodařilo se mi od nich najít nic, co by obsahovalo skutečné argumenty či alespoň nějakou hlubší reflexi. Nemohu tvrdit, že nic takového neexistuje, ale buď jsem to nenalezl nebo jsem to přehlédl. Až teď, na konci svého psaní, jsem se setkal s něčím, co mohu označit jako hodnotný materiál Schwarzenbergovy strany a jako takový jej zde nabídnout (aniž bych se při tom musel obávat, že budu čelit podezření ze škodolibého poukazování na nějaký hloupý, bezobsažný nebo trapně zaujatý text s podlým úmyslem skrytě tak poškodit knížete). Bylo to vydáno v mnou nemilovaných Lidovkách. Argumenty tam sice také absentují, ale je tam alespoň jakási hlubší (byť převážně pocitová) reflexe jejich pohledu na věc a dá nám nahlédnout do způsobu myšlení Karlových sympatizantů. A jako takový se má zdá tento text cenný. Proto jej mohu - bez dalších komentářů - doporučit ke čtení: Přežijem to aneb Žalozpěv pro knížete.

A tím už končím.