Demokracie, terorismus a tajný stát - 5.díl

Během tří týdnů byly vydány válečné rozkazy k zahájení invaze do Afghánistánu. Američany vedená válka proti režimu Saddama Husseina v Iráku následovala a měla pak přijít další proti Iránu.

Činnost tajného aparátu americké vlády může být u pochopení toho, jak byla válka proti terorismu vyhlášena, a také jak je nadále udržována, klíčová.

Strašlivé události 11. září, které vedly k masakru téměř 3,000 lidí, jsou neoddiskutovatelně spojené s chováním bezpečnostních agentur amerického státu, zcela jistě co se týká jejich selhání zabránit tomuto obrovskému narušení domácí bezpečnosti.

A co hůř, existuje mnoho lidí, kteří cítí, že existuje dostatek důkazů o předběžné vědomosti o událostech, či dokonce tajné dohodě elementů tajného státu v této tragédii, což podle klasické strategie taktik vytváření napětí byla operace pod falešnou vlajkou, mající za cíl institucionalizovat strach a stimulovat veřejnou podporu pro řadu válek, což by bylo obtížné, ne-li nemožné, bez podpory převážné většiny americké populace.

Francesco Cosigga, bývalý prezident Italské republiky a někdejší dohlížitel na síť Gladio, v r. 2007 v rozhovoru pro noviny Corriere della Sera tvrdil, že teroristická operace 9/11 byl „inside job“ provedený americkými a izraelskými tajnými službami a že „globální výzvědné služby o tom běžně věděly“.

To je samozřejmě velmi citlivé. Takové závěry by znamenaly, že elementy v americké vládě byly do této vlastizrady a masové vraždy svých občanů zapojeny.

Dále tvrzení o zapojení státu Izrael do obzvláště odporných machinací má tendenci vyvolávat obvinění z antisemitismu, spolu s obviněním z „dvojité loajality“ amerických židů, o kterých zastánci této teorie tvrdí, že byli použiti jako aktiva při předpokládaném „ututlávání“.

Pokud tento útok nebyl překvapivým útokem islámských extremistů, často označovaných za Al-Kaidu, jak tvrdí oficiální vládní historka, tato událost zapadá do jedné ze dvou kategorií; jednou je teorie zmiňovaná jako „nechte to účelově proběhnout“ (LIHOP) a druhou je teorie „účelově zařízeno, aby se to stalo“ (MIHOP).

Tyto teorie jsou založeny na víře, že zřícení obou věží WTC, jakož i budovy sedm, která letadly zasažena nebyla, bylo dosaženo pomocí řízené demolice. Význam budovy sedm, která se zřítila do svého půdorysu, nebyl dokonce ani ve zprávě komise, zřízené později pro vyšetřování těchto útoků, zmíněn.

Komise 9/11 samotná byla vytvořena po velkém tlaku na Bushovu vládu, včetně tlaku ze strany skupiny vdov obětí.

Byla vedena Thomasem Keananem a Lee Hamiltonem a mnozí ji považovali za nedostatečně nezávislou, aby dospěla k úplnému a nepodjatému posouzení. V podstatě jak Keanan, tak Hamilton tvrdil, že komise byla vytvořena, aby během krátkého časového rámce a nedostatečného financování neuspěla, a že osoby zodpovědné za její vytvoření patřili „k největším straníkům ve Washingtonu“.

Nedostatečný přístup k relevantním dokumentům vedl k rezignaci Maxe Clelanda, bývalého amerického senátora. Jak prezident Bush, tak vice-prezident Dick Cheney nebyli k výpovědi pod přísahou předvoláni.

Za těchto okolností je snad pochopitelné, že teorie o „překvapivém útoku“ byla potvrzena zprávou komise, která byla sepsána Philipem Zelikowem, v létě 2004.

Byly však vzneseny, a nadále jsou, pochybnosti ohledně řady aspektů vysvětlení uvedených u specifických událostí toho dne. Narazilo letadlo do dané části komplexu Pentagonu, nebo šlo o destrukci způsobenou raketou?

Byl NORAD, Severoamerické vzdušné obranné velitelství, v pozdějších fázích únosů jen informován záměrně, nebo kvůli nekompetentnosti? Byla změna protokolů o únosech v květnu 2001, která převedla rozhodovací řetězec z armádních na civilní úřady, založena na nekalém motivu?

Jaký význam by měl být přiřazen mnoha očitým svědectvím hasičů a těch, kteří z budovy unikli, o explozích vycházejících z vnitřku zasažených budov?

Proč byly trosky zřícených budov odvezeny a recyklovány v rámci toho, co je možné označit za nehorázný spěch? Jaký je význam objevu zreagovaného a nezreagovaného nano termitu, obzvláště účinné formy zápalné látky, v prachových částicích posbíraných v troskách zřícených dvojčat?

Andreas von Bulow, bývalý německý politik, který působil ve výboru pro tajné služby Bundestagu, je přesvědčen o spoluúčasti vlády Spojených států na útocích. Jak vysvětlil v Der Tagesspiegel v r. 2002:

„Naplánování útoků bylo z technického a organizačního hlediska mistrovským kouskem. Unést čtyři velká dopravní letadla během několika minut a vletět s nimi do cílů během jediné hodiny, a udělat to na tak komplikovaných letových trasách! To je bez podpory tajného státního aparátu a průmyslu nemyslitelné.“

Povaha útoku na budovu Pentagonu vyvolala otázky, kvůli velikosti a tvaru díry v dané části komplexu a neprůkaznosti jediného zveřejněného filmu s údajným okamžikem dopadu.

Relativní plochost komplexu a úhel, ve kterém by musel letoun Boeing jako střela letět, by byl silně nad schopnosti zkušeného pilota, stejně jako míra přesnosti manévrování nutná pro zásah obou věží dvojčat.

George Nelson, vyšetřovatel leteckých nehod a plukovník amerického letectva ve výslužbě, tvrdil, že „podle všech důkazů snadno dostupných na místě nárazu u Pentagonu by jakýkoliv nepodjatý racionální vyšetřovatel mohl dojít pouze k závěru, že Boeing 757 do Pentagonu nenarazil, jak bylo tvrzeno“.

Dokonce i kdyby dopadlým předmětem nebyla raketa, ale letadlo, zůstávají stále další otázky.

Existují dotazy ohledně toho, proč nebyla unesená letadla zastavena NORADem, a spekulace ohledně toho, jestli nebylo americkému letectvu nařízeno „nezasahovat“.

Norman Mineta, v době útoků ministr dopravy, při výpovědi před komisí o incidentu svědčil, že když se let 77 blížil k Pentagonu, byl s vice-prezidentem Dickem Cheneym v prezidentském nouzovém operačním středisku.

„Byl tam mladík, který přišel a vice-prezidentovi řekl: „Letadlo je 50 mil daleko. Letadlo je 30 mil daleko.“ A když se to dostalo na „letadlo je 10 mil daleko“, tento mladík také vice-prezidentovi řekl: „Rozkazy stále platí?“ A vice-prezident se otočil a zakroutil hlavou a řekl: „Samozřejmě, že rozkazy stále platí, slyšel jste snad něco opačného?“ No, v té době jsem nevěděl, co to znamená.“

Tato část svědectví nebyla ve zprávě Komise 9/11 uvedena.

Zatím matou a zaměstnávají mysl jakékoliv racionální bytosti další záležitosti. V budově WTC č. 7, jak bylo odhaleno, byly kanceláře ministerstva obrany, tajné služby a CIA.

Rovněž rychlost, s jakou byly trosky zřícené budovy odvezeny a pak zrecyklovány, vyvolává další otázky, protože Ground zero byl v podstatě místem činu. Znamenalo to, že ocelové traverzy a trosky nemohly být forenzně prozkoumány, jak se dělá při kompetentním vyšetřování zločinu.

Dále, neexistují žádná skutečná vysvětlení ohledně operace Oprávněné nebezpečí (Able Danger), přísně tajného vyšetřování prováděného Pentagonem ve věci potenciálního islámsky motivovaného terorismu, které identifikovalo Mohammeda Attu, údajné vůdce buňky, která unesla letadla, a tři další údajné účastníky, coby potencionální teroristickou hrozbu.

Alarmista v této věci, bývalý americký podplukovník Tony Schaffer, tvrdil, že když byl v aktivní službě v Afghánistánu, informoval Philipa Zelikowa o existenci Oprávněného nebezpečí a identifikaci Atty, ale že nic z toho nebylo komisí vzato v potaz.

Obvinění ze zničení údajů o projektu a snaha vlády potlačit informace obsažené v Schafferově zprávě z r. 2010 jen na pocitu zamlžování přidaly.

Opět, jsou zde dvě otázky, které zavdávají obzvláštní důvod k zamyšlení. První je, jestli je možné, aby elementy v americké vládě mohly podpořit záměrné zmasakrování vlastních lidí. Přirozené rozšíření této otázky se pak týká i důvodu zajistit takový čin.

Odpovědí na to je, že takový plán byl skutečně kdysi zosnován. Projekt Northwoods, tajně připravený po neúspěšném pokusu sesadit vládu Fidela Castra prostřednictvím katastrofální invaze v Zátoce sviní, obsahoval zorganizování řady násilných a smrtících incidentů, které by byly svaleny na operativce jednající z pověření kubánského státu.

Součástí měly být i únosy, vyhození do vzduchu americké lodi zakotvené v zálivu Guantanamo, zorganizování střeleckých a bombových útoků v oblasti Miami, městech ve státě Florida a dokonce i ve Washingtonu D.C.

Modus operandi navrhovaných únosů poskytuje ve světle událostí 9/11 důvod pro velké zamyšlení. Americké civilní letadlo mělo být uneseno zvláštními jednotkami, které by se vydávaly za kubánské agenty. Letadlo by pak zmizelo z radaru a bylo nahrazeno bezpilotním letounem, který by se zřítil a zahynuli by údajně všichni cestující, zatímco skutečné letadlo tajně odletělo zpět do Spojených států.

Podstatou bylo, že identifikace nezodpovědné a bojechtivé kubánské vlády jako pachatele v této kampani by vytvořila záminku pro totální invazi na tento ostrov, která by přirozeně měla většinovou podporu Američanů a velké části zemí mezinárodního společenství. 

Dokument s označením „přísně tajné – Ospravedlnění americké vojenské intervence na Kubě“ byl podepsán generálem Lymanem Lemnitzerem, náčelníkem generálního štábu. Prezident Kennedy takový projekt odmítl schválit a odvolal Lemnitzera z jeho funkce a převelel ho do Evropy, aby tam sloužil ve funkci nejvyššího velitele NATO.

Co se týká druhé otázky, proč by zkorumpované elementy americké vlády a agenti z bezpečnostního aparátu tuto ohavnost buď naplánovali, nebo ji umožnili se stát, lze odpověď částečně najít v cílech postudenoválečného Projektu pro nové americké století (PNAC), samozvaného mozkového trustu, který byl založen v r. 1997.

Pokračování