A nemají Němci pravdu?

Co jsme my Češi vlastně dokázali za těch posledních 23 let, kdy zde máme „svobodu a demokracii“?

Zlikvidovat si ekonomickou základnu země a nechat si ji rozkrást, skoro všechny zbývající ziskově a produktivně zajímavé obory jsou v zahraničních rukách včetně sítě velkých bank a telefonních operátorů kromě několika energeticko-plynárensko-vodovodně-pojišťovnických státních, polostátních či veřejnoprávních molochů, kde si několik členů spřízněných s politickými mafiány a korupčníky rozdělují kořist, na kterou se pak skládají normální občané.

Zničit si armádu.

Jedny z nejkrásnějších českých lázní – Karlovy Vary – krátce po převratu předat do rukou rusky mluvících mafiánů, kteří si v dobách těsně post-gorbačovoských a jelcinovských naloupili v zemích bývalého SSSR pohádkový kapitál, za který si nakoupili ty krásně starobylé lázeňské budovy. A kupodivu ta ruská slova u mafiánů zabydlujících a obsazujících naši českou vlast pranic nevadila režimu a jeho médiím, která tehdy vedla permanentní nenávistnou kampaň proti všemu ruskému. Dobrý den, ruští mafiáni, co si u „nás“ (ale už u vás) v Čechách budete přát? Škodolibí Sudeťáci by nám určitě vmetli do tváře: Stejně jste si ty lázně nepostavili vy Češi, ale my Němci, dobře vám tak!

Ještě mnohem horší než tato materiální stránka úpadku, což je jen eufemismus pro bezbřehé rozkrádání a nestydatost establishmentu a jeho kolaborantů po roce 1989, je ale ta duchovní stránka, kterou symbolizoval nástup Havla a v jehož pokračovatele se zřetelně převtěluje Schwarzenberg, který s ním ovšem od roku 1989 vytvářel politické dvojče.

Tak jako havlovské a schwarzenbergovské restituce odstartovaly a víc než jen symbolizovaly to následující ohromné rozkrádání českého národního majetku.

Na éru Václava Klause, krále všech zlodějů v devadesátých letech, který nesl odpovědnost za děravé zákony umožňující miliardové tunely banka, fondů a podniků věru nebude důvod v dobrém vzpomínat. I kdyby snad jednou skutečně došlo k odtržení Sudet, budeme vědět, že zlodějina klaunovských let byla jen předchozím krokem k dílu zkázy.

Protičeské síly stojící za Havlem přešly hned se zvolením svého „krále“ českým prezidentem jednomyslnými hlasy komunistů v prosinci 1989 do útoku, snad aby se nikdo neměl možnost vzpamatovat. Šly do toho přímo a odvážně a jejich cílem určeným k roztrhání se stala sama podstata národního bytí, která byla i tak dost otřesena po 40 letech vtloukání marx-leninských internacionalistických frází do hlav lidem. Oni teď zpochybnili národ jako takový, samotný princip národa. Ten se pro všechny možné intelektuály vzešlé z Charty, k nímž se s radostí přidala část umělecko-intelektuální smetánky vytvořivší se v období husákovské normalizace a kolaborující s ní, jako byl třeba Menzel a Svěrák, stal pseudonymem zaostalosti, tuposti, nemyslivosti, zatímco ona nová beznárodní multikulturní Evropa, do níž jsme jako jakési stádo nevzdělaných a barbarských křováků měli milostivě vstoupit s Havlem a jeho kumpány na Hradě po roce 198, symbolizovala pokrok, modernost, ba mravnost.

Do úřadu českého premiéra v podobě Pitharta přímo instalovali jednoho z ideových vůdců myšlenky, že novodobý český národ a československý stát byl de facto omyl, ale nejen omyl, spíš katastrofa a ze všeho, co tento „myslitel“ napsal, je patrné, že by se v něm nikdo české krve ani české duše nedořezal..

Všechny noviny krátce po převratu přešly a to z velké částí krádeží do rukou protičeských sil a jejich hlavní náplní bylo utvrzovat „čecháčky“ v téměř mravní božskosti Havla a ekonomické genialitě Klause, když v reálném světě se vše  jako domeček karet sesypávalo k zemi a ve státě panovalo bezpráví symbolizované rovnicí ukradni si kdo a co můžeš. Nebyl snad den, aby hlavní média nepřinesla informaci o zločinech „vyhnání“ Sudeťáků, zvlášť vybraní disidentští experti na toto téma Mandler a Doležal psali jako o závod a vyzývali nás k „mravnímu obrácení“ a přiznání si „českých vin“.

Nepřipomínaly se zločiny Němců, ani Lidice, ani Ležáky, ani tisíce Čechů vybíraných náhodně v protektorátu k zastřelení jako odveta za zavraždění Heydricha v rámci nacistického běsnění, národní tradice pokud již nebyly vygumovány komunisty, byly rychle dobíjeny. I Pithart když mluvil na připomínkových setkáních k výročí vyvraždění Lidic, se vždycky vyhnul sousloví zločiny Němců, ale hřímal proti zločinům - nacionalismu a šovinismu! Být uvědomělým Čechem se stalo v novém státe největším zločinem.

Nepřipomínalo se ani kolaborantství normalizační éry, třebaže všude běžela 24 hodinová protikomunistická kampaň. Vždyť v Klausově privatizující kamarile snad byli jenom samí normalizační komunističtí kolaboranti a hemžilo se to jimi i v ekipě Havlově, když je přímo symbolizoval nově vtělený demokrat Čalfa, kterého Havel velmi rád viděl v úřadu československého premiéra.

Tak krásně se rýsovala ta havlovsko-klausovsko-zemanovská idyla Nové Evropy! Po 20 letech jsme ale viděli a vidíme její výsledky přímo před očima. Otrocký systém nutící většinu společnosti pracovat na několik stovek a možná tisíců drábů, kteří pečlivě kontrolují, aby země neuhnula z cílů a zájmu nadnárodního kapitálu, vydrancovaný státní rozpočet, vláda lichvářko-exekutorsko-advokátské mafie, vyhánějící občany z bytů a domů i kvůli nezaplacení pokuty za černou jízdu. Právní stát? Lidská práva? Ano, to vše je úžasný eufemismus pro vládu prachů a kapitálu. Nebudeš li platit složenky, vyženeme tě na ulici, milý občane a milá občanko, milý otče a milá matko, pořádek musí být a na chudé platí přísnost. Tak jako to vždycky platilo a zase bude platit na latifundiích knížat von Schwarzenberg. A tak jako to má být navždy v tom krásném konzervativním světě, kde platí poctivost a knížecí čest.

Přišel čas platit dluhy.

Jenže už není nikdo, kdo by je soudil. Národ zmizel a pod vlivem toho nepřestávajícího vymývání mozků, kdy Mandlera s Doležalem, a Havla s Pithartem už dávno nahradily jen pokleslé a sexuálnímu oplzlostmi se hemžící se scénky „zábavných“ moderátorů linoucí se na posluchače a diváky ze soukromých a veřejnoprávních médií, zdebilizoval a proměnil se v tupou a zatím stále ještě česky mluvící masu.

Karel na Hrad!