O Schwarzenbergově prezidentství bylo možná rozhodnuto už v roce 2008

Četl jsem mnohé analýzy jeho raketového postupu. Většina se shoduje v tom, že Karel Schwarzenberg měl a má k dispozici špičkový mediální tým, který nedělá chyby. Podařilo se jim vytvořit obraz usměvavého aristokratického politika, příliš bohatého na to, aby ho někdo uplatil, odvážného, čestného, dokonce (svatá prostoto) pro-národního. Jeho slabosti byly přetaveny v přednosti, jeho pochybné skutky (a že jich je) byly šikovně upozadněny. Profesorka Dvořáková na PL například vysvětluje jeho popularitu u mladých středo- a vysokoškoláků:

„Když před časem řekl Schwarzenberg to, že když se nudí, tak spí, velmi tím potěšil středoškoláky, kteří si berou toto krédo často právě za své. Tím se s ním ztotožnili a mezitím třeba už i postoupili na vysoké školy. Většina studentů i tam ale umí tuto filozofii ocenit. Navíc je jim zřejmě sympatický konzervatismus knížete spojený s tím, co je jejich generaci také blízké. Kníže s čírem může zabrnkat na strunu sympatií skutečně řadě mladých lidí. V neposlední řadě bych v tom však viděla i to, že mladí lidé mají ještě v paměti pohádky z dětství, kdy hodný král Miroslav zachrání zemi – a vidí ho právě v Karlu Schwarzenbergovi. Navíc v člověku, kterého v určitých ohledech propojují s Václavem Havlem, který se stal také pro řadu mladých lidí ikonou“

Mimo to se za Karla postavila řada významných umělců, často lidí s morálním kreditem: Jiří Menzel, Věra Čáslavská, Svěrák, Michal Prokop, David Koller. Podpora těchto až dosud slušných a čestných veřejných osobností zmate mnohé. Je pro mě záhadou, proč to udělali. Nechápu. Ostatně i taková Marta Kubišová nedávno vyjádřila podporu Pussy Riot. I když to přímo nesouvisí se Schwarzenbergem, je to něco, nad čím bychom asi měli přemýšlet. Je to demence stáří nebo něco jiného? Umělci, kteří by měli být srdcem a duší národa, selhávají. A s sebou strhávají ty, kteří jim věří.

A pak je tady jeden fenomén, který se zdráhám přijmout, ale zřejmě bude nutno jej také započítat. Postupující debilizace národa. Jak mi včera napsal jeden člověk v emailu, kde cituje profesora Hoschla:

Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňují?

Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy, které si možná všichni neuvědomujeme, a neuvědomujeme si je zejména tehdy, jestliže se stýkáme na univerzitě pouze mezi sebou. Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipolne elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem každého člověka, to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti.

Chcete důkaz? Jsou jich tuny. Před chvíli se jeden takový exemplář zvěčnil i na Zvědavci: „Je možné volit komunisty nebo Švarcenberka. Tedy volba je v tomto případě jednoduchá.“

Svatá prostoto! Zde máte i důkaz toho, že demokracie v jakékoliv formě prostě nemůže fungovat. Třetina národa by musela být zbavena hlasovacího práva pro hloupost. A není to o neochotě akceptovat cizí názor. Je to o pudu sebezáchovy. Tihle jedinci aspirují na Darwinovou cenu blbosti, průšvih je, je-li jich více, může jejich názor převážit a potopit i ty inteligentnější.

Ale možná na tom až tak nezáleží. Možná je to vše je ještě zamotanější. Domnívám se, že o Schwarzenbergově prezidentství bylo rozhodnuto už před pěti léty: v roce 2008. A žádné hlasování to už nemůže zvrátit.

Možná jste si všimli, že skupinu Bilderberg tvoří něco jako vnitřní jádro (sem patří jistě Zbigniew Brzezinski, Henry Kissinger, David Rockefeller, nizozemská královna Beatrix a zhruba desítka dalších, často pomazaných hlav), kolem kterého se shlukují současní kapitáni nadnárodních korporací (ti se mění častěji) a pak tam občas zvou jedince zvenčí. Někdy jsou ti jedinci na seznamu oficiálních hostí, někdy někdy ani to ne. O Bushovi starším se spekuluje, že byl také představen na Bilderbergu, ale záznam o tom není. Z těch, o kterých to víme, je pak zajímavé sledovat jejich příští hvězdnou kariéru.

Ne vždy si Bilderberg zval opičky na představení se před tím, než „byli zvoleni“ do úřadu. Občas to bylo i naopak nebo v průběhu jejich úřadu. Například Condoleezza Rice byla ministryni zahraničí v letech 2005 – 2009, na Bilderbergu se byla představit až v roce 2008. Ti, kteří zvou vycházející politiky, nejsou padlí na hlavu a dobře vědí, že by si vzorku pravidelně se opakujících „zvolení“ jen jednou pozvaných hostí lidi všimli.

Všichni politikové z výše uvedené tabulky byli pozváni jen jednou (kromě Forda, tam si asi nebyli jistí a bylo třeba druhé interview) a později v úřadě napáchali hodně škod, šli proti zájmům svých voličů a prosazovali neoliberální agendu mega-bohatých.

Abychom to tedy zkrátili, Karel Schwarzenberger byl pozván na Bilderberg v roce 2008. Předpokládám, že byl tak, jako ostatní mouřenínové, zvážen, otestován, zda se bude hodit, zda je dostatečně tvrdý (natvrdlý), a následně mu byl přidělen úkol. „Budeš 'zvolen' příštím prezidentem v ČR,“ řekli mu. „Nestarej se o to, jak. To zařídíme. Tvým úkolem bude prolomit Benešovy dekrety a vrátit Sudety Německu. Plus zavedení eura.“

A tak se také stalo. Stane.

O Hitlerovi se nesmí mluvit hezky, ale jeho plány jsou jeden za druhým uváděny v život. Tiše a nenápadně. Hospodářské ovládnutí Evropy Německem tak nějak zahrnuje i plán na zvětšení území Německa, urvi kde se dá (je to ostatně současný trend i dalších potápějících se západních zemí), a jde až do takových detailů jako zběsilý hon na kuřáky.

Čechy a Morava jsou sice vytunelovány a vydrancovány, ale ještě stále je co krást. Vyrabovali a rozprodali prosperující průmysl, zničili zemědělství, vyvlastnili mnohé cenné budovy a objekty. Ale teprve teď přijde to hlavní. Půda. Území. Jestli si myslíte, že mapa České republiky je po válce trvalá a hraniční čára neměnná, mýlíte se. Němci se nikdy nesmířili se „ztrátou“ území. Nazývají to krádeží. Tvrdí, že Česko vlastně nikdy neexistovalo, pro ně to byla Bohemia a pohraniční území jim prý vždy patřilo, tedy nejméně od 13. století, kdy je pozval král Přemysl II. Že to byli právě Němci, kteří z neúrodných pohraničních oblastí vytvořili prosperující kolonie, vybudovali průmysl a vůbec – naučili barbary – nás – tak nějak žít. Civilizovali nás. A že na to území mají právo. Za tím účelem jsou schopni dodat vědecká studia produkovaná dobře vzdělanými historiky. Mají to velmi dobře zpracováno, pokud nejste kovaný historik, utlučou vás fakty. Nepodceňujte to.

Němci mají dosti pák a dosti prostředků, aby svůj vliv prosadili. Mnoho starých šlechtických rodin pochází z Německa a Rakouska. Ostatně Merkel byla v roce 2005 také hostem Bilderbergu.

A co se prolomení Benešových dekretů týče, v pozadí jsou evropské šlechtické rody, které se v posledních létech vracejí na výsluní úměrně s tím, jak se kolo dějin otáčí a znovu se zavádí otrokářský řád, nebo alespoň feudalismus. Doufají znovu získat dříve ukradený majetek.

Tady už nejde o obvyklé rozkrádání dřívějšího bohatství země, tady jde o likvidaci českého území, české státnosti a českého národa. A klíčem k tomu všemu je Karel Schwarzenberg za nadšeného potlesku zdebilizovaného národa.

Troufám si předpovědět jedno. Brzy přijde doba, kdy budeme se slzou v oku vzpomínat prezidenta Václava Klause. Vemte na to jed.