Imunita prezidenta republiky

Tvůrci československé ústavy 1. republiky vycházeli z monarchistického vzoru.

Low ve spise The Governance of England píše: Král nemůže spáchat bezpráví... Znamená to, že neexistuje žádný veřejný akt panovníka, za nějž by nemohl být činěn někdo zodpovědným a že nikdo se nemůže dovolávat rozkazu koruny, aby tím obhájil nějaký nezákonný postup.

Jestliže by šel anglický král do ulic a okrádal své poddané, jestliže by zastřelil svého prvního ministra, nebylo by soudu, který by jej za to mohl soudit. Národ by jej musel ponechat té odplatě, kterou ustanovuje pro nevěrnou královnu duch Hamletova otce: "Ponech ji nebi a těm trním, které v jejích prsou sídlí, aby ji píchaly a bodaly."

Ústavodárci v ČR se inspirovali zase vzorem první republiky. Vzhledem k imunitě není možné ponechat prezidentovi přímou pravomoc, k výkonu většiny aktů je nutná kontrasignace. Kdyby to tak nebylo, byl by v demokratickém systému vytvořen prostor pro diktátora, kterého není nijak možné postihnout za akty jeho vlády.

Oproti Ústavě z roku 1920 je dnes ponechána prezidentovi větší volnost, nemusí si například nechat kontrasignovat novoroční projev, může samostatně podávat návrhy, například k Ústavnímu soudu. Kontrasignaci však podléhají veškerá rozhodnutí, která mají písemnou povahu. Za ty, vzhledem k výše uvedenému, má zodpovědnost příslušný ústavní činitel, neboť prezident je trestně nezodpovědný. Jeho imunita se vztahuje na veškerou činnost a rozhodování, týkající se jeho funkce.

Proto je zcela zřejmě, že vyjádření např. ministra Miroslava Kalouska k prezidentské amnestii ze dne 6.1., že "odpovědnost vlády ale není za důsledky, ale za provedení,“ a že "důvod, proč premiér kontrasignuje amnestii, je ten, že prezident nemá, jak ji vykonat." se míjejí s pravdou, jako Halleyova kometa se Zemí.

Za vyhlášení amnestie, omilostňující mimo jiné aktéry velkých korupčních kauz, je z ústavy zodpovědný premiér Petr Nečas.

V případě budoucího prezidenta by bylo lepší, než poslouchat líbivá hesla, zeptat se například na jména zamýšlených budoucích členů rady ČNB, která stále ještě disponuje poměrně značnými devizovými rezervami. Bankovní odborníci typu Tošovského, prodávajíci za pakatel český zlatý poklad, jsou ještě stále v živé paměti.