Komu zvoní syrská hrana?

V této syrské tragédii není žádný Hemingwayův mladý hrdina, žádný Robert Jordan z Mezinárodních brigád bojujících po boku republikánských partyzánů proti fašistům během španělské občanské války. V syrské občanské válce se mezinárodní brigády skládají převážně ze žoldáků, salafistických džihádistů, uřezávajících hlavy a odpalujících auta jako bomby. A (několik) mladých přítomných Američanů je v podstatě technologickými pěšáky ve hře hrané loupeživým klubem NATO/GCC.

Tragédie pokračuje. Syrský stát, politický a vojenský bezpečnostní aparát, bude pokračovat ve svých mini bleskových válkách – bez uvažování o „vedlejších škodách“. Na opačné straně velitelé „rebelů“ budou nadále sázet na novou Nejvyšší vojenskou radu podporovanou Saudy a Katarem.

Salafisté a salafističtí džihádisté z Fronty al-Nusrah – fanatici s mentalitou 7. století, hlavy uřezávající nadšenci a operativci pumových útoků, kteří se starají o většinu bojů – pozváni nebyli. Nakonec Fronta al-Nusrah byla označena Washingtonem za „teroristickou organizaci“.

Nyní se podívejme na reakci pohlavára Muslimského bratrstva (MB), v Hama narozeného náměstka ministra financí Mohammeda Farouk Tayfoura; ten řekl, že toto rozhodnutí bylo „příliš ukvapené“. A podívejme se na reakci nového vůdce syrské opozice, Ahmeda Moaz al-Khatiba, na setkání „Přátel Sýrie“ v Maroku; toto rozhodnutí musí být „přehodnoceno“. Prakticky všechny odnože „rebelů“ se veřejně přiznaly ke své lásce k tvrdému jádru al-Nusrah.

Takže v situaci, kdy fanatici al-Nusrah pravděpodobně skrývají své islámsky správné bradky pod prozaickými hábity, lze očekávat další postup „rebelů“ na Damašek – navzdory dvěma velkým výpraskům (v červenci a pak tento měsíc), díky protiofenzivě syrské vlády. Nakonec velkolepý výcvik provedený příslušníky amerických, britských a jordánských zvláštních jednotek jisté výsledky přinesl, nemluvě o hromadách dalších smrtících zbraní poskytovaných oněmi vzory demokracie v Perském zálivu. Mimochodem Fronta al-Nusrah kontroluje části zničeného Aleppa.

Vládne sektářská nenávist

Pak jsou zde orwellovské zcela nové síly Národní koalice syrských revolucionářů a opozice – koprodukce Washingtonu a Doha. Seznamte se s novým šéfem, stejným, jako starý (odporný) šéf, kterým byla Syrská národní rada (SNC). Je to jen rétorika; jedinou věcí, na které „Národní koalici“ záleží, je dostat více smrtících zbraní. A milují al-Nusrah, dokonce i když Washington ne.

Katar rozhazoval tuny zbraní „jako cukrátka“ (podle jednoho amerického obchodníka se zbraněmi) v „osvobozené“ Libyi. Teprve až po zpětném kopanci v Benghází se Pentagon a ministerstvo zahraničí probudily do faktu, že vyzbrojování syrských ozbrojenců může být docela dobře cestou k dalším zpětným kopancům. Překlad: Katar bude nadále tlačit tuny zbraní do Sýrie, USA budou nadále „vést z pozadí“.Here

Očekávejme více strašlivých sektářských masakrů, jakým byl ten v Aqrab. Zde je nejspolehlivější verze toho, co se tam skutečně stalo. To opět dokazuje, že to, co „rebelové“ NATO/GCC skutečně vyhrávají, je válka na YouTube. Takže očekávejme masivní nepolevující vlny překrucování a propagandy – kdy budou západní korporátní média do nebe vynášet syrské „bojovníky za svobodu“ zahanbující džihád 80. let v Afghánistánu.

Očekávejme více silných překrucování kontextu, jako když náměstek ruského ministra zahraničí Michail Bogdanov řekl: „Boje se stanou ještě intenzivnějšími a (Sýrie) ztratí desítky tisíc, a možná stovky tisíc civilistů… Pokud se vám taková cena za odstranění prezidenta zdá být přijatelná, co můžeme dělat? Samozřejmě, že my to považujeme za zcela nepřijatelné.“

Ergo Rusko se pokouší udělat vše, aby tomu zabránilo a nestalo se to. A pokud „rebelové“ NATO/GCC vyplní své hrozby a zaútočí na ruské a ukrajinské velvyslanectví v Damašku, měli by si raději oholit své bradky a zdrhat před nikoliv hloupým Specnazem – ruskými zvláštními jednotkami.fatwa

Očekávejme více sektářské nenávisti, neboť sunitský šejk a hvězda al Jazeery Yusuf al-Qaradawi nonšalantně vyhlásil fatwu legitimizující zabíjení milionů Syřanů, ať již vojáků, nebo civilistů, pokud jsou to alavité nebo šíité.

Bude vládnout sektářská nenávist, s Katarem v čele, následovaným Saudy s velkými peněženkami a vybranými fanatickými islamisty. Agenda: válka proti šíitům, proti alavitům, proti sekularistům, dokonce i proti umírněným, nejen v Sýrii, ale na celém Středním východě.

Střet Patriot vs. Iskander

Nová strategie syrské armády se scvrkává na velké stahování z tišin venkova a základen a na koncentrování jednotek ve městech a městečkách.

Očekávejme, že celková strategie klubu NATO/GCC zůstane více méně stejnou; vázat syrskou armádu na co nejvíce místech; demoralizovat ji; a pokračovat v promazávání soukolí pro možnou intervenci NATO (hysterie kolem chemických zbraní a neúnavné bědování nad „humanitární katastrofou“ jsou součástí tohoto rozsáhlého balíčku psychologických operací).

Syrská armáda může mít těžké zbraně; ale když stojí před tsunami žoldáků a salafistických džihádistů plně vycvičených a vyzbrojených klubem NATO/GCC, může celá ta věc trvat roky, válka ve stylu občanské války v Libanonu. To nás přivádí k další „nejlepší“ možnosti – což je v podstatě průvodní následek; smrt syrského státu pomocí tisíců, či milionů ran.

Jisté je to, že „koalice ochotných“ proti Sýrii nebude mít problém se rozpadnout, jakmile bude dosaženo konečného výsledku. Washington sází na post-assadovský režim řízený MB. Není divu, že král Playstation v Jordánsku je vzrušen; ví, že MB převezme také Jordánsko a vyžene ho, aby nadosmrti nakupoval v Harrods.

Ony vzory demokracie – středověké petro-monarchie v Perském zálivu – jsou také vyděšené; bojí se přitažlivosti MB pro lidi jako moru. Syrský Kurdistán – nyní definitivně na cestě k totální autonomii a nakonec ke svobodě – Ankaru děsí již nyní. Nemluvě o budoucích vyhlídkách na tsunami nezaměstnaných salafistických džihádistů šťastně usazených na syrsko-turecké hranici a připravených utrhnout se ze řetězu.

A pak jsou zde komplexní turecko-íránské vztahy. Teherán již Ankaru varoval, a nijak dvojznačně, v souvislosti s chystaným rozmístěním protiraketové obrany NATO.

A toto musí být majstrštyk neswspeaku konce r. 2012. Mluvčí Pentagonu George Little byl neoblomný, že „Spojené státy podporovaly Turecko v jeho snaze se bránit… (proti Sýrii)“.

Tudíž ono rozmístění 400 amerických vojáků v Turecku jako obsluhy baterií raket Patriot, aby „bránili“ Turecko před „potenciálními hrozbami vycházejícími se Sýrie“.

Překlad: nemá to nic společného s Tureckem, je to vše o ruských ozbrojených silách v Sýrii. Moskva dala Damašku nejen velmi účinné nadzvukové rakety země-země (prakticky imunní před systémy protiraketové obrany), ale obranný systém země-vzduch proti mnohačetným cílům Pečora 2M, noční můru Pentagonu, pokud by kdy měla být nad Sýrií zřízena bezletová zóna.

Vítejte ve střetu Patriot vs. Iskander. A přímo na palebné linii najdeme tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana – nadměrečného egomaniaka majícího velký komplex méněcennosti ve vztahu k Evropanům – který byl v rámcovém plánu NATO ponechán mimo.

Achillovou patou Turecka (mimo Kurdů) je jeho samozvaná role energetické křižovatky mezi východem a západem. Problémem je, že Turecko energeticky závisí na dodávkách jak z Iránu, tak z Ruska; a nemoudře si znepřáteluje obě země zároveň, svojí zmatenou syrskou politikou.

Vidím jen zkázu a beznaděj

Jak tuto tragédii vyřešit? Zdá se, že nikdo neposlouchal syrského vice-prezidenta Farouka Al-Sharaa. V tomto pro libanonský Al-Akhbar zdůrazňuje „hrozbu současné kampaně s cílem zničit Sýrii, její historii, civilizaci a lid… S každým dalším dnem se řešení vzdaluje, vojensky a politicky. Musíme být ve stavu, abychom ubránili existenci Sýrie“.

Nemá „jasnou odpověď ohledně toho, o jaké řešení by mělo jít“. Ale má cestovní mapu:

Jakékoliv urovnání, ať již začne rozhovory mezi arabskými hlavními městy, regionálními centry nebo zahraničními hlavními městy, nemůže existovat bez solidních syrských základů. Řešení musí být syrské, ale učiněné prostřednictvím historického urovnání, do kterého by spadaly i hlavní regionální země, a členové Rady bezpečnosti OSN. Součástí tohoto urovnání musí být zastavení všech typů násilí a vytvoření vlády národní jednoty se širokými pravomocemi. To by mělo být doprovázeno vyřešením citlivých otázek souvisejících se životy lidí a jejich legitimními požadavky.

To není to, co chce složenina NATO/GCC – i když mají USA, Británie, Francie, Turecko, Katar a Saudská Arábie vlastní rozcházející se agendy. To, čeho již válka NATO/GCC dosáhla, je jeden cíl – mimochodem velmi podobný cíli v Iráku v r. 2003; zcela roztrhala křehké předivo syrské společnosti na kusy.

Je to katastrofický kapitalismus v akci, fáze I; půda již je připravena pro ziskovou „rekonstrukci“ Sýrie, jakmile bude dosazena pružná pro-západní turbo kapitalistická vláda.

Přesto souběžně s tím si své záhadné cesty klestí i zpětný ráz; miliony Syřanů, kteří původně podporovali myšlenku pro-demokratické vlády – od podnikatelské třídy v Damašku po obchodníky v Aleppu – nyní posílili svoji podporu vládě, coby protisíle proti strašlivým etnicko-náboženským čistkám prosazovaným „rebely“ typu al-Nusrah.

Avšak s NATO/GCC na jedné straně a Iránem-Ruskem na druhé nemají běžní Syřané chycení v křížové palbě kam jít. NATO/GCC se nezastaví před ničím, aby vydolovala – v krvi – nějaký pochybný subjekt, řídícím cokoliv mezi pro-americkým emirátem a pro-americkou „demokracií“, vedenou MB. Není těžké vidět, komu v Sýrii zvoní hrana; nezvoní těm, jako v Johnu Donne, ale zkáze, beznaději, smrti a destrukci.